Nejen knihovny v zahraničí, ale i v České republice se začínají v posledním období stále více (a věřme, že také kvalifikovaněji) zabývat otázkami autorského práva ve vztahu ke knihovnám. Není pochyb o tom, že je to oblast široká a problematika složitá. Zásluhou redakce knihovnické revue Národní knihovna máme tuto oblast poměrně dobře zmapovánu. Jmenovaný časopis věnoval autorskému právu a knihovnám prakticky celé monotematické číslo 4 v roce 1997. Je v něm citována nová literatura, reflektující vydání Směrnice Rady Evropských společenství o pronájemním a výpůjčním právu (její překlad číslo rovněž obsahuje), publikována zásadní stať z pera našeho největšího odborníka na tuto oblast práva doc. JUDr. Martina Boháčka z Vysoké školy ekonomické, komentována novela autorského zákona č. 175 z roku 1996, zveřejněny některé zahraniční zkušenosti. Také v loňském roce redakce na autorské právo nezapomněla. Vzpomeňme překlad zasvěcené studie J. Liedese "Mezinárodní autorská práva – nové perspektivy" (Národní knihovna, roč. 9, 1998, č. 4, s. 167-177) a dva příspěvky k licenčním dohodám (Národní knihovna, roč. 9, 1998, č. 6, s. 320-323).

Knihovní a meziknihovní služby v České republice jsou po právní stránce vymezeny především zákonem o jednotné soustavě knihoven (č. 53/1959 Sb.) a vyhláškou o meziknihovní výpůjční službě (MVS) (č. 51/1963 Sb). Na poskytování služeb mají dále vliv zákon o ochraně autorských práv (č. 175/1976) a zákon o hromadné správě autorských práv (č. 237/1995 Sb.) Jak knihovnický zákon, tak vyhláška o MVS, přijaté v 50. a 60. letech, jsou z dnešního hlediska zastaralé. Nepostihují rozvoj služeb daný zejména vývojem techniky a technologií, jejichž užití významně rozšiřuje hranice pro poskytování služeb jak vlastním čtenářům knihoven, tak uživatelům - čtenářům, které v procesu meziknihovních či mezinárodních služeb zastupuje jejich "mateřská" knihovna.

Základním typem služeb, které vůbec nejsou postiženy ani knihovnickým zákonem, ani vyhláškou o MVS, jsou reprografické služby. Jejich poskytování je celosvětově běžné, také v  České republice je poskytuje každá větší knihovna. Dnes jsou nedílnou součástí meziknihovních služeb.

Jak vyplynulo z právní expertízy, zadané Státní technickou knihovnou a zpracované Zbyňkem Loeblem z kanceláře Central European Advisory Group (k jejím závěrům se přiklonil také doc. Boháček), jsou reprografické služby poskytované knihovnou vlastnímu registrovanému čtenáři z vlastního knihovního fondu po právní stránce vpořádku. Reprografické meziknihovní služby v České republice však zcela neodpovídají autorskému zákonu, protože ke kopii zhotovené pro osobní potřebu uživatele má přístup nejen kopii zhotovující knihovna (což je podle zákona o hromadné správě autorských práv v pořádku), ale zároveň také mateřská knihovna uživatele, což je v pojetí výše zmíněných autorských zákonů nepřípustné. Zde se jedná o další právní subjekt, jehož přístup ke kopii zákon neumožňuje. Je pravdou, že knihovnický zákon zajištěním meziknihovních služeb pověřuje mateřskou knihovnu jako zástupce uživatele, tudíž by se mohl přístup knihovny vyžadující kopii pro svého uživatele jevit jako oprávněný, avšak někteří právní experti jsou při výkladu autorského zákona jiného názoru.

V poslední době dochází k významnému rozvoji těchto služeb (daném možnostmi zhotovování digitálních kopií a jejich poskytování prostřednictvím sítě Internet), a proto je třeba, aby současný stav jejich poskytování (pokud neodpovídají ustanovením autorského zákona) byl "ošetřen" tak, aby byly nejen právně "čisté", ale zároveň aby mohlo dojít k výraznějšímu rozšíření nové - elektronické - podoby těchto služeb do českého knihovnictví.

Nedořešenou otázkou z hlediska autorského zákona je také půjčování audiovizuálních dokumentů, např. výukových programů, a elektronických dokumentů, např. na CD-ROM. Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP) má již několikaleté zkušenosti z jednání s ochrannými organizacemi autorskými. Od roku 1994 s nimi každoročně uzavírá smlouvu o půjčování zvukových snímků stanovující podmínky, za nichž knihovny zastupované SKIP, mohou tyto dokumenty půjčovat. Proto bylo logické, že SKIP podal v grantovém výběrovém řízení Ministerstva kultury ČR na rok 1999 žádost o poskytnutí dotace z  rozpočtu odboru literatury a knihoven MK v rámci Programu rozvoje informační sítě veřejných knihoven na projekt "Právní aspekty knihovních elektronických a reprografických služeb".

Cílem tohoto projektu je:

zabezpečit poskytování a další rozvoj reprografických knihovnických služeb v co nejširším rozsahu jak pro čtenáře, tak mezi knihovnami navzájem v rámci meziknihovních služeb tak, aby byla současně dodržena autorskoprávní ochrana originálních dokumentů a vytvořen mechanismus úhrady poplatků vykonavatelům autorských práv, zabezpečit poskytování výpůjčních služeb audiovizuálních dokumentů a elektronických dokumentů v knihovnách ČR tak, aby byla dodržena jejich autorskoprávní ochrana. V projektu se předpokládá tento časový postup prací: 1. Vypracování právní analýzy legálnosti reprografických knihovních služeb s  přihlédnutím k významu celorepublikového systému meziknihovních služeb a mezinárodní meziknihovní služby. 2. Návrh východisek pro jednání o uzavření hromadné smlouvy s ochrannými organizacemi autorskými (OOA), příprava návrhů smluv s  OOA pro oblast reprografických služeb a výpůjčních služeb audiovizuálních a elektronických dokumentů. 3. Průzkum očekávaného rozsahu reprografických služeb (klasických i elektronických) pro nejbližší období. 4. Návrh mechanismu úhrady licenčních poplatků OOA a odhad poplatku OOA za poskytování reprografických a výpůjčních služeb. Ad 1) Právní analýza legálnosti reprografických knihovních služeb by měla zejména objasnit problematiku aspektů autorskoprávní ochrany dokumentů a ochrany uživatele z hlediska odpovědnosti knihovny a z hlediska ochrany "spotřebitele", legislativních aspektů reprografických služeb poskytovaných nejen klasickou cestou, ale zároveň v elektronické podobě prostřednictvím sítě Internet, resp. WWW, převodu dokumentů do strojem čitelné podoby a jejich zpřístupnění na Internetu, legislativních předpisů EU spojených s poskytováním reprografických služeb. Ad 2) Návrh východisek k uzavření hromadné smlouvy s ochrannými organizacemi autorskými a příprava návrhů smluv s OOA by měly v průběhu roku 1999 připravit výchozí podmínky pro jednání s ochrannými organizacemi autorskými a vyústit v uzavření smlouvy s OOA, která by definovala možnosti a podmínky poskytování reprografických služeb a výpůjčních služeb audiovizuálních a elektronických dokumentů v knihovnách ČR. Dále by smlouva stanovila výši poplatku tzv. malých autorských práv, který by byl ve stanovené výši a za definovaných podmínek odevzdáván OOA. Ad 3) Průzkum očekávaného rozsahu reprografických služeb (klasických i elektronických) pro nejbližší období zahrnuje sběr statistických údajů o typu a rozsahu reprografických služeb vybraných knihoven. Kromě těchto údajů bude dotazník zaměřen na připravenost jednotlivých knihoven na implementaci nových technologií v oblasti reprografických služeb, tj. poskytování digitálních kopií dokumentů prostřednictvím sítě Internet, např. způsobem, jaký představila a úspěšně provozuje Státní technická knihovna. Předmětem průzkumu budou zejména ty knihovny, jejichž rozsah reprografických služeb jak pro vlastní uživatele, tak pro meziknihovní služby lze považovat za statisticky významný v celostátním měřítku, např. Národní knihovna ČR, ústřední odborné knihovny, státní vědecké knihovny a vysokoškolské knihovny. Vytvoření "webovského" nástroje pro sběr údajů a provedení průzkumu a navazující vyhodnocení zajistí Státní technická knihovna jako instituce, která se spolupodílí se na řešení projektu. Ad 4) Návrh mechanismu úhrady licenčních poplatků OOA vyplyne z jednání řešitelů projektu se zástupci knihoven, se zástupci OOA a Ministerstva kultury ČR. Odhad výše poplatku OOA bude vycházet z údajů poskytnutých několika vybranými knihovnami; v této souvislosti je třeba zmínit, že základní zásadou reprografických služeb je zejména nekomerčnost jejich poskytování, to znamená, že cena, kterou uživatel zaplatí za kopii, v žádném případě nepřesáhne skutečné náklady instituce na její pořízení. MK na návrh příslušné hodnotitelské komise náš projekt akceptovalo, byť s příslibem poněkud menšího rozsahu finančních prostředků než bylo požadováno. Zdá se však, že na realizaci projektu kromě SKIP přispěje finančně také Asociace knihoven ČR, sdružení LANIUS a Sdružení knihoven ČR. Aktivním spolupracovníkem SKIP v tomto projektu – jak už bylo zmíněno – se stala Státní technická knihovna v Praze. První příležitostí ke shromáždění a částečnému projednání otázek a problémů, na něž knihovny při rozvoji informačních služeb v souvislosti s autorským právem narážejí, byla právě skončená konference o profesionálních informačních zdrojích INFORUM `99. Do jejího programu byla zařazena sekce "Autorské právo a elektronické informace" a doprovodnou akcí se stal workshop CECUP (Central and Eastern European Copyright User Platform), což je evropský projekt zabývající se těmito problémy. Sečteme-li účast na obou programech, můžeme s jistotou říci, že více než stovka knihovníků a informačních pracovníků je již dnes relativně podrobně informována o řešené problematice. Dík elektronické konferenci KNIHOVNA, jejímž prostřednictvím jsme již publikovali naše záměry, jsme obdrželi řadu podnětů, co je třeba ve vztahu k autorskému právu řešit. Ty jsme zpracovali do materiálu "Problémové okruhy vztahu činnosti knihoven a autorského práva" a předali je právníkům, kteří na našem projektu participují. Stejně tak předpokládáme, že veškeré výsledky projektu budou publikovány v odborném tisku a na webovských stránkách SKIP a Národní knihovny ČR.