Projekt digitalizace klínopisných tabulek
Naprostá většina klasických edic tabulek předkládá uživateli v podstatě grafickou interpretaci původního pramenu, kterou provedl editor tak, že v určité zjednodušené formě překresil grafémy originálu, přičemž si v podstatě sám zvolil stupeň jejich stylizace. Tyto autografie nesou přirozeně rukopis moderního vydavatele a jsou jeho vlastní individuální a jistě idealizovanou interpretací tvarů originálních grafémů. Případná chyba v autografii se dá odstranit jen novou kolací textu -- tedy kontrolou autografie s originálem, např. v museu, kde je tabulka uložena -- a tato nová interpretace není prakticky bez nové konfrontace s originálem zpětně verifikovatelná. Badatel, který může pracovat jen s takto připravenou autografií, je v podstatě zbaven možnosti vlastního ověření správnosti předložené interpretace původního zápisu. Většinou nemá možnost kolace textů, které jsou uloženy často v různých sbírkách po celém světě a na základě pouze autografií jsou prakticky zcela vyloučeny např. jakékoliv práce paleografického zaměření. Takové studie totiž zůstávají vyhrazeny jen těm, kteří mají přístup k originálním tabulkám.
V optimálním případě bývají tyto nedostatky zčásti vyvažovány publikací fotografií některých textů nebo jejich částí. Vzhledem k počtu klínopisných textů vydaných jako „klasické" autografie je počet vydaných fotografií prakticky zanedbatelný. Jedním z důvodů jsou jistě také značné náklady na tisk kvalitních fotografií. Jde-li např. o klínopisné tabulky větších rozměrů, pak musí být pořízen celý soubor fotografií, které zachycují výseky textu, což opět prudce zvyšuje náklady na tisk.
Na podkladě pouhé autografie a bez kontroly s originálem je krajně obtížné takto publikované tabulky dále zpracovávat a vydávat (tj. relevantní texty transliterovat, případně spojit existující fragmenty vydané často v různých edicích, určit vztah jednotlivých verzí a získaný textus receptus opatřit překladem, komentáři apod.).
Důležitým podkladem přípravy klasické autografie je sémantická a gramatická interpretace textu. Tento rozbor v drtivé většině případů k autografiím sice připojen není (jde o jakýsi předběžný pomocný materiál zpracovatele), je však zcela nezbytný, aby moderní autograf dokázal původní zápis vyložit a zpětně graficky převést do své autografie. Zde je další úskalí -- omyl vydavatele v interpretaci textu se zpětně promítá do jeho zpracování nové grafické podoby (autografie) a opět se zcela vytrácí obecně přístupná možnost verifikace.
Klasický postup vydávání tabulek pořizováním autografií je navíc velice pomalý a shrneme-li všechny problémy, pak se zdá (zdvořile řečeno), že vynakládaná námaha neodpovídá vždy výsledkům, které tyto edice širší vědecké veřejnosti nabízejí.
Moderní technické prostředky posledních let, především masové využívání počítačů a jejich stále dokonalejších periferijních zařízení, která podporují práci s grafikou, nabízejí vyzkoušet nové netradiční postupy zpřístupňování písemných památek.
Proto byl na Ústavu starého Předního východu a srovnávací jazykovědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v r. 1995 připraven projekt digitalizace klínopisných tabulek, který v praxi tyto nové postupy ověřil a aplikoval je na sbírku tabulek pocházejících z vykopávek Prof.Dr. Bedřicha Hrozného v Malé Asii (tzv. kappadocké texty z počátku 2.tis. př.n.l.), která je uložena na ústavu. Od roku 1996 až do roku 1998 podporovala tento projekt Grantová agentura Univerzity Karlovy.
Pro elektronické zpracování těchto tabulek byl zvolen postup jejich přímého snímání skenerem trojroměrných předmětů (černobílá digitální kamera PrakticaScan), napojeným na výkonný počítač. Tento skener má vysokou rozlišovací schopnost; v určitých případech (malý rozměr snímaného předmětu, nasazení mezikroužků apod.) dosahuje rozlišení při 256 odstínech šedi přes 3000 dpi. Pro naše účely bylo voleno rozlišení 1200 dpi, které i při pozdější práci s grafických souborem (zvětšování, výběr detailů apod.) plně zachovává potřebné grafické informace. Skener byl propojen přes interní videokameru na samostatný videomonitor s vysokou rozlišovací schopností. To umožnilo před vlastním skenováním podstatně lepší zaostření snímaného předmětu. Protože kappadocké tabulky jsou poměrně malé (v průměru zhruba kolem 5x6 cm) a mají často velice drobné písmo, je problém správného zaostření (vzhledem ke vzdálenosti kamery od snímaného předmětu je hloubka ostrosti minimální) na tomto zařízení poměrně složitý a vyžaduje experimentální ověřování. Tento typ tabulek totiž není plochý (nejsilnější je střed a prakticky obě hlavní plochy jsou sférického tvaru, text je nejen na přední a zadní straně, ale popsán bývá dolní i horní okraj a některé grafémy na počátku a konci řádek přední i zadní strany přesahují někdy na levý a pravý okraj tabulky. Proto bylo třeba pořídit ke každé tabulce více snímků (někdy s drobným přesahy), aby byla zachována plná informace. Protože k některým tabulkám existuje ještě tzv. „obálka" (hliněné pouzdro, zčásti rovněž popsané a opatřené otisky pečetítek např. svědků obchodní smlovy, kterou obsahuje text na původně uvnitř uložené tabulce), bylo nutné stejným způsobem nasnímat ze všech stran i tuto „obálku".
Dalším problémem, který bylo nutné řešit, je optimální osvětlení snímaného předmětu. Grafémy na tabulce jsou technicky vzato vrypy, které je nutné (aby byla zachována potřebná informace o jejich tvaru, překrývání apod.) přiměřeně nasvítit rozptýleným „studeným" světlem ze dvou stran (většinou v nestejné intenzitě), nikoliv ovšem z bodového zdroje (optimální je dostatečně výkonná odstíněná zářivka). Protože přirozeně neexistuje žádné komerčně dodávané technické zařízení, které by problém osvětlení a snímání tabulek komplexně řešilo, bylo nutné postupně sestavit skenovací linku (tvoří ji zejm. stojan s přesným krokovacím zařízením pro digitální kameru, miniaturní videokamera s monitorem a oboustranné samostatně regulovatelné nebodové zdroje osvětlení) z řady komponentů, které byly původně vyvinuty pro jiné účely.
Na tomto zařízení byla postupně připravena kompletní grafická databáze všech tabulek (soubory v grafickém formátu *.TIF mají celkový rozsah něco přes 2GB), která byla postupně dále upravována. Tyto úpravy byly dvojího druhu: jednak šlo o komprimaci jednotlivých souborů do grafického formátu *.JPG, jednak o další technické úpravy naskenerovaných částí tabulek. Bylo totiž potřebné provést dodatečné retuše grafických souborů ve vhodném programu (Adobe PhotoShop 3.05), který softwarově upravil např. intenzitu nasvícení některých částí tabulek, poměr odstínů šedi a další grafické informace apod. Vše bylo přizpůsobeno zobrazení na monitoru s běžným rozlišením 800x600 pixlů, pochopitelně daleko lepší zobrazení poskytuje větší rozlišení (1024x768 nebo dokonce 1280x1024 případně 1600x1200 pixlů).
Celá aplikace bude postupně zpřístupněna na CD-ROM, který doplní klasickou edici této sbírky, jež vyšla v knižní podobě.
Digitalizace klínopisných tabulek má oproti klasické autografii textu (byť provázené fotografií) zcela rozhodující výhody. Především jde o relativně rychlý postup a velmi levný, který redukuje edici textu v podstatě na zajištění kvalitní technické stránky výstupu (= grafického souboru). Eliminuje se možnost chyby editora (= autora autografie) a nakonec ten, kdo tabulku digitalizuje, nemusí mít žádné speciální jazykovědné ani další oborové znalosti. V optimálním případě je sice možné zvažovat elektronické edice, kde je přímo grafický záznam propojen s textem v přepisu, ovšem není to jistě ve většině případů conditio sine qua non. Odborník na interpretaci textu totiž může nastoupit až ve druhé fázi, která nemusí následovat současně s elektronickým zpřístupněním textů. Jde o to, aby byla urychleně k dispozici spolehlivá a široce dostupná pramenná základna, umožňující postupné zpracovávání a další analýzy. Protože elektronická média jsou snadno dostupná, může se tohoto procesu (přepis, vlastní interpretace apod.) účastnit nepoměrně větší okruh badatelů. To musí nutně vést k rychlejší přípravě daleko spolehlivějších materiálů, než lze docílit klasickými postupy.
Elektronické zpracování klínopisné tabulky je ideální pramennou základnou, která poskytuje uživateli komfort, který je jinak nedosažitelný. Grafický soubor lze podrobit dalšímu zpracování, které podstatě napomáhá řešení mnoha problémů interpretace. Samozřejmostí je např. plynulé zvětšování, pořizování výřezů a další práce s nimi, změny zobrazení (tzv. grafické filtry počítačových programů), inverzní zobrazení, vektorizace určitých míst apod. a všechny tyto funkce poskytují naprosto netradiční rozšířený typ informace, která podporuje spolehlivost analýzy textu.
Nové postupy otevírají zcela nové možnosti např. epigrafických nebo paleografických studií, založených na moderně zpracovaném materiálu, který rovněž snadno publikovatelný.
Přesto, že zvolené technické zařízení našeho projektu pro elektronické zpracování tabulek je - v porovnání s profesionálními systémy elektronického snímání - velmi skromné, jsou výsledky technicky až překvapivě kvalitní a pro běžnou praxi plně dostačující.
Je zřejmé, že digitalizace (nejen) klínopisných epigrafických pramenů je moderním a pespektivním trendem vědy příštího tisíciletí, který konečně zcela změní podmínky, v nichž filologie a další vědní obory našeho věku pracovaly.
Literatura:
Karl Hecker -- Guido Kryszat -- Lubor Matouš, Kappadokische Keilschrifttafeln aus den Sammlungen der Karlsuniversität Prag. Praha (: Filozofická fakulta) 1998, xix, 408 str. a 160 tabulí.Lubor Matouš -- Marie Matoušová-Rajmová, Kappadokische Keilschrifttafeln mit Siegel aus den Sammlungen der Karlsuniversität Prag. Praha (: Univerzita Karlova) 1984, 186 str.
Nea Nováková, Archeologický průzkum Bedřich Hrozného na Předním východě. In: Chatreššar 1998. Ročenka Ústavu starého Předního východu a srovnávací jazykovědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Praha (: Filozofická fakulta 1999, str. 63-69.
Petr Vavroušek, Digitalizace klínopisných tabulek. In: Chatreššar 1997. Ročenka Ústavu starého Předního východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Praha (: enigma corporation) 1998, str. 39-46.
Petr Vavroušek, Digitalisierung von Keilschrifttafeln. In: Studia Iranica, Mesopotamica et Anatolica 3 (1997). Praha (: enigma corporation) 1998, str. 139-145.
Petr Vavroušek, Sbírka kappadockých tabulek. In: Památky Univerzity Karlovy. Ed. Josef Petráň. Praha (: Univerzita Karlova) 1999, str. 237.