Konec dubna sice ve středoevropských podmínkách nepředstavuje vrchol turistické sezóny, taková maličkost však pedagogy ani studenty ÚISK rozhodně neodradila od uskutečnění několikadenní cesty za poznáním jihočeského knihovnictví.

Skupinu studentů převážně druhého ročníku (se dvěma výjimkami z ročníku prvního) vedli PhDr. Milena Černá, PhDr. Anna Stöcklová, PhDr. Lidmila Vášová a PhDr. Richard Papík, PhD.

Prvním navštíveným městem se staly České Budějovice, v nichž odborný program exkurze zahrnoval dvě knihovny - jednak společnou knihovnu Biologické fakulty Jihočeské univerzity a biologických pracovišť Akademie věd ČR, jednak Jihočeskou vědeckou knihovnu.

Začněme onou společnou knihovnou s přírodovědným zaměřením. Jedná se o instituci, která úspěšně vykonává úkoly vyplývající z poskytování služeb dvěma rozdílným skupinám uživatelů - vědeckým pracovníkům a univerzitním studentům. Jejich informační požadavky se ovšem částečně překrývají, což se projevuje například v tom, že u studentů je zde kladen větší důraz na studium primárních pramenů než na jiných fakultách. Nepřekvapí proto, že knihovna ani nenakupuje větší množství multiplikátů skript. Pokud se týká počtu uživatelů, knihovna se může pochlubit číslem pohybujícím se okolo třinácti stovek. Ty v sobě zahrnují na tři sta padesát vědeckých pracovníků, zbytek pak tvoří studenti a veřejnost. Z hlediska řízení knihovny si pozornost zaslouží zejména ten fakt, že je spravována Biologickou fakultou i Akademií věd.

Před sumarizací části exkurze, jež se odehrála v Jihočeské vědecké knihovně, je nutno především poznamenat, že byla složena z návštěvy tří lokalit, a to hlavní budovy knihovny, dále pak její pobočky umístěné v Eggertově vile (obě v Českých Budějovicích) a následující den byl tento výčet obohacen ještě o další detašované pracoviště v areálu bývalého cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna.

Vzhledem ke geografické poloze Českých Budějovic obsahoval výklad o fungování a zvláštnostech Jihočeské vědecké knihovny i stručné shrnutí zkušeností z loňských katastrofálních povodní, jichž bohužel nezůstaly ušetřeny ani tamější sklepy s knihovními sklady. Exkurze byla doplněna praktickým předvedením přebírání záznamů z externích zdrojů. Zmíníme ještě regionální oddělení knihovny, s nímž je mimo jiné spjat projekt Kohoutí kříž - elektronická publikace shromažďující studie a ukázky z děl šumavských spisovatelů.

Návštěva odborného pracoviště historických fondů ve Zlaté Koruně nás díky historické tradici kláštera, jenž byl založen Přemyslem Otakarem II. ve 13. století, zavedla do prostředí rukopisů, inkunábulí i starých tisků. Díky prohlídce ostatních prostor kláštera bylo možno prohlédnout si i vlastní klášterní knihovnu.

Druhá polovina exkurze byla věnována prohlídkám veřejných knihoven ve třech městech, konkrétně v Jindřichově Hradci (zde bylo díky dostatku času možno zhlédnout i zámek), v Písku a v Táboře.

Městskou knihovnu v Jindřichově Hradci jsme zastihli již v novém působišti, kde sídlí od podzimních měsíců předloňského roku. Díky tomu se také stala pravděpodobně první knihovnou v republice se vskutku nezaměnitelnou adresou - název příslušné ulice U Knihovny ostatně mluví za vše. Přestěhováním se sice knihovna ocitla mimo centrum města, avšak tuto drobnou nevýhodu dokázala zejména díky své činorodé paní ředitelce Mgr. Mileně Kodýmové proměnit v pozitivum. Naprosto běžné je aktivní pořádání nejrůznějších kulturních a společenských akcí, ať už je to například poskytování prostor REIS umělecky činným občanům, kteří se chtějí s ostatními podělit o svá díla, nebo organizace inspirativního setkání selek. Pokud bychom tedy hledali příklad veřejné knihovny, která se kromě standardně poskytovaných služeb velice úspěšně zhostila také role komunitního centra, pak se výsledkem našeho pátrání může stát právě Městská knihovna Jindřichův Hradec.

Písecké knihovny si všimneme nejenom z hlediska současného působení, ale také z hlediska vpravdě historického. Patří totiž k nejstarším českým veřejným knihovnám. Nedávno oslavila 160. výročí svého založení. Při té příležitosti byla vydána publikace Ludmily Jedličkové a PhDr. Hany Týcové nesoucí výstižný název 160 let písecké knihovny a veřejného knihovnictví v Písku (Písek 2001). Zrod knihovního fondu je spjat s četnými významnými osobnostmi 19. století. Knižními dary přispěli knihovně do úspěšného začátku mimo jiné František Palacký, Josef Jungmann či Václav Hanka. Dr. Řehoř Zeithammer, zakladatel písecké knihovny, pochopitelně také nezůstal pozadu. Knihovna tehdy sídlila v budově gymnázia, nyní ovšem již přes tři desetiletí působí v budově na náměstí.

Poslední zastávkou jarního knihovnického putování se stala Městská knihovna Tábor. Odborné i laické návštěvníky knihovny jistě zaujme prostorové členění interiéru, které vychází z původního účelu objektu. Zní to možná neuvěřitelně, ale faktem je, že před knihami a jinými dokumenty domu vládl film - bývalo zde totiž kino. Získání budovy se podařilo díky včasné reakci na situaci vzniklou na počátku devadesátých let, v pozdějším období by tento nápad již neměl příliš šancí na úspěch. Tolik ve zkratce o Městské knihovně Tábor.

Závěrem mi dovolte s potěšením konstatovat, že exkurze se po všech stránkách velice vydařila, a poděkovat všem laskavým hostitelům a trpělivým průvodcům (respektive převážně hostitelkám a průvodkyním) po zmiňovaných jihočeských knihovnách. Přínos exkurze lze koneckonců vidět nejenom v rozšíření obzorů díky konfrontaci teoretických poznatků s jejich praktickou aplikací, ale rovněž v možnosti spatřit konkrétní výsledky nadšení pro věc, které je - ve spojení s profesionalitou - hybnou silou zkvalitňování poskytovaných služeb i vytváření příjemného pracovního prostředí pro zaměstnance knihovny.