Koncem listopadu jsem dostala lákavou nabídku k prohlídce stavby nové Euroregionální knihovny v Liberci. Ráda jsem ji přijala a zde jsou mé postřehy.

Když jsme jednoho chladného předvánočního večera došly na staveniště, bylo tam pusto, jenom v maringotce hlídačů se svítilo. Takovou pozdní návštěvu tady asi ještě neměli. Navíc bylo dost zima na to, abych chvílemi necítila prsty, a dost tma na fotografování. Fotoaparát se mě pokoušel namluvit, že pokud není nic vidět, pak není ani co fotografovat. Nakonec si přeci jenom dal říct a vzniklo pár snímků.

Myšlenka vybudovat důstojný stánek regionální knihovně vznikla před téměř deseti lety, které jsou již dnes naplněny mnoha hodinami strávenými nad dokumentacemi novostaveb knihoven v zahraničí (u nás se, až na malé výjimky, třičtvrtě století knihovny nebudovaly), setkáními s knihovníky doma I v zahraničí, diskusemi a výměnou zkušeností, nespočtem více či méně užitečných jednání na různých úrovních.

Stavba Euroregionální knihovny je v českém a v německém tisku známá jako Stavba smíření. Knihovna stojí na místě, kde byla o "křišťálové noci " (9. -10. listopadu 1938) vypálena jedna z největších synagog ve střední Evropě. Celá stavba vzniká pod záštitou prezidentů České republiky a Spolkové republiky Německo a její financování plyne z několika zdrojů - od českého ministerstva kultury, z projektu Phare CBC (EU), z Česko-německého fondu budoucnosti, z německého státu a Kooperace St. Gallen-Liberec.

Umístění knihovny zapadá do urbanistické koncepce dominant horního centra Liberce. Na první pohled každého ohromí velikost stavby, která se zařezává do prudkého svahu. Novostavba knihovny však, aby splnila to, co se od knihovny pro nové tisíciletí očekává, už menší být nemohla. Hlavní vchod ústí do zastavěné části centra Liberce a z této strany budova nijak výjimečně svoji velikostí nepůsobí a zcela zapadá do okolní zástavby. Příchozí vejde do vstupní haly informačního centra, které bude doslova branou libereckého centra vzdělávání a komunikace.

Tento prostor, jako i celý projekt, v sobě nese symboliku vyjadřující rovnost nejenom v dostupnosti k vědění a informacím. Při vstupu po levé straně nepřehlédnete něco, co někomu připomíná část Davidovy hvězdy jinému zase hřbet otevřené knihy. Knihy, která je otevřená pro každého, bez ohledu na sociální či náboženský původ, bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost či zdravotní stav. Tato "kniha" je ve skutečnosti židovská modlitebna, která je v tomto místě vkomponována do knihovny.

Ve vstupním prostoru budou počítače s přístupem na Internet, elektronický katalog, tedy služby, bez kterých si dnes už fungující knihovnu nedovedeme představit. Místo zde najde též jedna stanice poskytující stejné služby pro nevidomé. Ve vstupním prostoru bude také šatna a možnost příjemného posezení v kavárně. Odtud povede přístup do všech ostatních veřejnosti přístupných částí budovy, jakými jsou výstavní prostory, polyfunkční sál, nahrávací studio, hudební a zvuková knihovna, tzv. mediatéka a samozřejmě do dalších prostor knihovny, kde najdete beletrii, vědeckou literaturu a téměř pod střechou "svět dětské fantazie" s přilehlým klubem. Rozdělení na jednotlivé "paluby" logicky naznačuje hlavní čtenářské skupiny, které se výrazně liší svými informačními potřebami a tudíž i charakterem nároků na knihovnou poskytované služby. V prostoru se nezapomene ani na klidové zóny, kde prý opravdu budou lenošky. Vždycky jsem marně toužila po knihovně, kde by se dalo polehávat a v poklidu studovat. Představa, že bych měla hodiny sedět za stolkem studovny, pro mě byla děsivá. Když jsem odjela studovat do Spojených států a prvně vkročila do jedné z univerzitních knihoven, moje srdce zaplesalo, tady všude BYLY (lenošky a otomany či jak se všechen ten nábytek k ležení a převalování jmenuje). Zdá se, že se brzy já a mě podobní v sedě trpící čtenáři dočkají i v Liberci.

Dnešní informační technologie již zcela odstranily hranice mezi zeměmi i časovými rozdíly. Tím více vnímáme bariéry, které jsou v nás a které si třeba jenom z pouhé lidské ješitnosti, malosti a nevědomosti kolem sebe budujeme. Proto přeji nové knihovně za všechny malé a velké čtenáře, aby se stala oázou klidu a vědění celého regionu a věřím, že se v ní její návštěvníci i všichni zaměstnanci budou cítit nanejvýš spokojeně.