Čím se zabývá firma SKIK?

Tuto firmu jsem založil jako prostor pro výzkum v oblasti strojového zpracování textu a rozpoznání jeho obsahu. Podobným výzkumem jsme se zabývali již na ÚVTEI, kde jsme v této oblasti především pracovali na metodách porovnání textů. SKIK se živí prodejem systému pro překlad celých textů, který je postaven na metodách vypracovaných výzkumem.

Jaký typ pracovišť se ve světě zabývá vývojem a nasazením metod automatického zpracování plného textu?

Metody, které se dnes vyvíjejí, jsou hodně vepředu před potřebami praxe. Praktické využití má spíše podobu například toho, co dělá SKIK, dále v systémech pro vyhledávání a také ve špionáži. Proto naše metody nedáváme příliš z ruky, jsou zneužitelné.

Předpokládám, že v zahraničních zpravodajských službách se tyto metody využívají, jak je tomu u nás?

V zahraničí se zcela jistě využívají. Pokud je mi známo, u nás se uvažuje o jejich nasazení.

Kromě využití ve zpravodajských službách - jak vypadá výzkum a praktické nasazení těchto metod? Předpokládám, že jste se seznámil s těmito metodami v zahraničí…

Dostal jsem se do několika světových institucí, kde se zabývali obsahovou analýzou velkých skupin výroků. Z analýzy těchto výroků lze pak usuzovat na chování určité skupiny nebo na vývoj určitého problému. Příkladem může být analýza článků z populárních časopisů, ze které můžeme například odvodit vztahy mezi určitými sociálními kategoriemi, z četnosti změn výskytu lze pak usuzovat, která sociální skupina sílí nebo který problém se stává výraznějším a kde se nachází kritický bod, kdy se tento problém musí začít řešit. Už za druhé světové války fungovaly tyto metody jako doplněk ke špionáži. Pokud se o nich píše, většinou tak, aby se nedaly moc použít. Rozumný špión nešpiónuje, ale čte noviny.

V čem jsou tyto metody - kromě samotné oblasti nasazení - vlastně tak nebezpečné?

Všechny zákonitosti textu nám nejsou známy, respektive počítačové zákonitosti jsou jiné než zákonitosti lidské, mají-li vést ke stejnému výsledku. Proto jsou například automatizované překlady plných textů tak obtížné. Kdybychom znali všechny zákonitosti, už bychom dávno byli schopni například přeložit jakýkoliv text z jednoho jazyka do druhého. Nasazení výpočetní techniky umožňuje tyto metody použít rychle a zároveň je velmi pozměňuje. Není jasné, zda použití některých z těchto metod už nevyžaduje interpretaci člověka, resp. zda a v kterých případech je vlastně nutná. Statistika pracuje totiž s něčím, co je neuchopitelné. Osobně se domnívám, že ještě potrvá, než budeme skutečně schopni pochopit, co vlastně tyto metody dělají. My zatím neznáme množství zákonitostí mezi výrokem a realitou. Jedním ze základních úkolů obsahové analýzy je pochopit, o čem se mlčí. Pro příklad bychom jistě našli několik kauz i z našeho tisku, například Temelín nebo zpravodajství z válek: křivka četnosti výskytu by měla mít standardní průběh, tedy prudký růst, kulminaci, zastavení a klesání, místo toho se může stát, že konec nastane velmi prudce, jakoby někdo debatu o problému "utnul". Tam je pak naprosto jasné, že za tímto rychlým koncem je nějaký politický, sociální a nebo kulturní tlak, že do ukončení debaty o problému někdo zasáhl mocensky.

Je možné vysledovat kdo nebo co za těmito jevy stojí?

My se zabýváme teoretickými aspekty a nehledáme příliš jaký to má vztah ke konkrétní situaci v Česku, i když nám samozřejmě mohou z těchto analýz vyplynout konkrétní trendy toho, co se u nás děje. Každý text je však zkreslená realita, nese informaci o tom, co popisuje a proč to popisuje a otázka tedy zní, proč je realita zkreslena takto a ještě důležitější je, zda jsme schopni rozpoznat to zkreslení vždy se stejnou chybou. K tomu je potřeba vytvořit metajazyk, jehož nasazení ve výsledcích vždy povede ke stejné systémové chybě. Nelze vytvořit metajazyk, který k chybě nepovede, ale lze vytvořit takový, který povede vždy ke stejné chybě. Jakmile je známa systémová chyba, lze ji řešit. Proto musíme stát stranou zakázek například pro vládu a podobně.

Je to z důvodu nebezpečí chyby, která by se mohla vyskytnout?

Ne, každý zadavatel musí mít zájem, aby ho výsledky výzkumu nedeklasifikovaly. Nevyhnete se proto tlaku na metody, díky nimž lze těchto výsledků dosáhnout.

Znamená to, že každý zadavatel - a tedy i zpravodajské služby - ovlivňuje zjištění tím, jaké sleduje zájmy a cíle?

Zpravodajské služby nebudují přece šťastný svět pro všechny lidi, ale jen pro určitou skupinu lidí. Sledují určité cíle a podle nich se pak interpretuje realita. Kdyby tomu tak nebylo, mohla by KGB a CIA velmi úzce spolupracovat. Nebo by nebylo možné, aby vedle sebe existovaly různé politické strany, například ČSSD a liberální strany, realita je přeci pořád stejná. Oni tedy musí zdůraznit jiné prvky v té realitě a nebo staví této realitě jiné cíle. Od milostného dopisu až po politické prohlášení nelze odmyslet, že vždy chcete něčeho dosáhnout.

Zabýváte se tedy metodami, jejichž nasazení v praxi je zneužitelné pro různé zájmové cíle. Nevede vás to k určité skepsi?

Vývoj vědy vede od účelových nasazení po překročení ideologických hranic. Tedy zkoumáme, jaké jsou vnitřní zákonitosti, nikoliv to, jak bychom skutečnosti chtěli mít. Auto nejezdí proto, že my chceme jezdit autem, ale proto, že je postaveno na určitých principech spalovacích motorů a dalších zákonitostech. Nasazení těchto metod ale nevylučuje možnost existence zákonitostí, které lze využít různými způsoby. Věřím, že výroky chápané pod hlediskem zákona velkých čísel, popisují nikoli skutečnost, jako to, co se ve skutečnosti děje, ale jako to, jakou mají různé skupiny představu o tom, co se ve skutečnosti děje. A z toho lze potom relativně složitým způsobem vyvodit, co se v té skutečnosti ve skutečnosti děje. My ale nesmíme prokazovat přehnanou důvěru v to, že to opravdu tak funguje. Jako vědci dokazujeme existenci určitých zákonitostí, ale je otázkou času, kam a jak se budou tyto metody dále vyvíjet.

Jaký význam mohou mít tyto metody pro informační pracovníky? Myslíte si, že je reálné jejich nasazení v praxi informačních pracovišť u nás?

Samozřejmě, nemluvíme přeci jenom o zpravodajských službách, ale také o informačně-analytických metodách, s jejichž pomocí lze například korigovat územní plánování, využití určitých léků nebo včasné odhalení skupin, které se dostávají do problémů. Informační pracovník by tedy mohl znamenat velmi mnoho, ale zatím tato oblast není příliš rozvinutá a výsledky analýz nemusí být vždy přesné. Za klíčové však považuji skutečnost, že informační pracovník se může dostat do rozporu s objednatelem takových služeb. Představte si například generálního ředitele podniku, který si zadá průzkum prodejnosti svého výrobku a informační pracovník mu pomocí obsahové analýzy zjistí, že výrobek, do kterého investoval peníze i vlastní kariéru bude s velkou pravděpodobností neprodejný! To je problém informačních pracovníků obecně, nezávisle na tom, jaké metody používají: pokud chtějí ovlivňovat vývoj, zákonitě se dostanou do rozporu se zadavateli jejich služeb. Informační pracovník si musí zvyknout na to, že nejoblíbenějším bude jednou v pohádkových knihách.

Děkuji za rozhovor