Asi před půl rokem mi přišel e-mail. Když jsem ho otevíral, jeden mezi mnohými toho večera, nevšiml jsem si nejdřív ani jména odesílatele. Pak už jsem jen lapal po dechu... Psal mi z USA jmenovec - John Kadlecek, o kterém jsem samozřejmě neměl ani tušení. Moji adresu našel nějakým vyhledávačem. Psal o sobě, ale hlavně o svém pra-pra-dědečkovi, který v roce 1881 odešel s celou rodinou za lepším životem do Ameriky. Tenhle Anton Kadleček pocházel z vesničky Černýš - dnes je to pár domků, co by kamenem dohodil od dálnice D1 u Zruče nad Sázavou, nějakých 50 km od Prahy.

Vím, že i předkové mého tatínka pocházeli z Černýše. Začalo to být zajímavé. Johnova rodina si vede pečlivou kroniku dokumentující jejich pobyt v Americe od roku 1881 až dodnes. Jsou to vlastnoruční záznamy, ale také výstřižky z dobových novin a kopie důležitých dokumentů. Například na jednom z nich v roce 1907 prezident T. Roosevelt vlastnoručně stvrzuje Antonovi nárok na 160 akrů půdy. A plno fotografií, na jedné z prvních je pioneer Anton se ženou a dětmi u prvního srubu, který postavil uprostřed prérie.

Tohle všechno jsem viděl, až když mi internetový John kopii kroniky poslal. Do té doby jsem zjistil, že píše softwarovou dokumentaci pro Oracle, že je "iron-man", protože běhá závody na 100 mil (!) v nadmořské výšce 3 000 m (!). Mimochodem, na jedné fotce právě doběhl do cíle a tváří se úplně v pohodě ... Je zajímavé, že geny asi musejí v generacích nějak kolotat, protože na první Johnově fotografii, kterou mi poslal, jsem docela jasně viděl podobu svého bratra. I s vousy.

V kronice je také pečlivý rodokmen dovedený až do roku 1670. Kdo se někdy zabýval genealogií ví, že vystopovat předky tak hluboko je pro laika nesmírně těžké. Tihle američtí Kadlečkové to měli usnadněné, protože si nechali na přelomu století poslat z fary jakousi rodovou kompilaci, kterou pan farář zvládl proklatě hluboko.

Můj otec byl na rodokmen úplně žhavý. Sám má zpracovaný náš "jen" do roku 1781 a jak kronika přišla, zalehl nad pavouky, kde se mísila čeština s němčinou a latinou, vyzbrojen lupou a velkým archem čtverečkovaného papíru. Nebudu vás napínat - máme společné předky. V roce 1730 se narodil Janu Kadlečkovi syn Jiří a v roce 1748 další syn Jan. Od Jiřího se odvíjí moje větev a od Jana ta Johnova (mimochodem po 250 letech zajímavá shoda našich jmen, že?). Kromě toho jsem si posunul svůj rodokmen až do roku 1670.

Když jsem to Johnovi napsal, byl nadšen. Že prý musí do Čech přijet, že to všechno chce vidět, a že se i my musíme co nejdřív setkat. Plánuje to na jaro.

Nebýt Internetu, asi bychom se nikdy o sobě nedozvěděli.

Je první svátek vánoční. Za chvíli vyrazím do jednoho hotýlku u Národního divadla vyzvednout Johnovu sestřenici Juliet Kadlecek, která je touto dobou zrovna v Praze. Překvapení, o kterém jsem se e-mailem dozvěděl předevčírem. Jak malý je dnes internetový svět ...