Ještě v roce 1991 se do formulářů ke sčítání lidu uvádělo, zda rodina vlastní ledničku s mrazákem, barevný televizor nebo automatickou pračku. V té době nic z toho nebyla samozřejmost – my jsme doma ještě měli Tatramatku, která měla věčně rozbité čerpadlo a kruhovitou ždímačku, které už nefungovala brzda. Kolik automatických praček je v naší zemi dnes ale už nikdo neví, protože poslední formuláře ke sčítání lidu už takové praktické otázky bohužel neobsahovaly. Kolikrát jsem si říkal, jaká je to vlastně škoda: když už se národ vyburcuje k nějaké povinné akci, proč z toho nevytěžit co nejvíce? Sociology by jistě zajímalo všelicos, od počtu prázdných lahví od piva po rychlost připojení k internetu. A se všemi těmi daty by se dala dělat kouzla. Ale zpět k pračkám.

Ani dnes není automatická pračka pro každou domácnost samozřejmostí. Někdo dokonce nemá pračku vůbec žádnou: sám jsem v prvních letech bydlení v Praze jednou týdně zašel s velkou taškou k nám "na dlouhé schody" (jak se neformálně říkalo zdejší prádelně) a po hodině a půl si výsledek zase odnesl. Jaká byla moje radost, když jsem viděl, že právě moje bývalá prádelna se zapojila do nového evropského projektu, který má za cíl ušetřit přírodní hodnoty a zdroje pro další generace. „Takových prádelen je v celé Evropě přes šest tisíc, po Novém roce se počet účastníků v pilotním projektu Internet do každé pračky ustálí na 6.500,“ říká pan Washing Powder, profesor ekologie, ekonomie, informační vědy a praní na několika prestižních evropských univerzitách. Společně s největšími výrobci praček a za podpory Evropské unie své životní dílo vymyslel a uvedl v život. „Celá ta příprava zabrala dvanáct let, ale díky naší vizi jsme mohli začít včas. Dnes z toho těží naše životní prostředí,“ dodává Powder.

Prádelny vybavené speciálními pračkami připojenými na internet budou viditelně označeny standardizovanou žlutou cedulkou s nápisem @internet. Tvůrce projektu nakonec došel k závěru, že obyčejný internet přiláká zákazníky do prádelen více než zvažované novotvary jako Suprapracentrum, Inovační pračkovna nebo Multimediální Europračkovnice. Vyhnul se tak i potížím s různými jazykovými verzemi.

Provozovny zapojené v ročním projektu, který by se měl v případě pozitivních výsledků rozšířit do roku 2016 do všech komerčně vyráběných praček (výrobce podomácku vyrobených strojů k tomu nikdo bohužel nutit nemůže), inovaci rozhodně vítají. „Byli jsme těsně před zavřením,“ utírá si slzy štěstí Nataša Avivážová, když mi vypráví příběh, jak se vlastně do projektu zapojila. „Možná i proto nás vybrali. V době ekonomické krize prý vybírali prádelny, které byly na zavření, aby udrželi zaměstnanost ve městě.“ Dotace, které prádelna obdrží za účast v projektu podle ní vyrovnají všechny ztráty. A umožní také obnovit vysloužilé pračky s rezatými bubny, kterých tam bylo dost i v době, kdy jsem tam ještě chodil já.

Každá z nových praček je vybavena přípojkou na internet, která zajistí nastavení nejvhodnějšího programu, dávkování vody i pracího prášku. Ale nejen to: podle druhu prádla a tělesného pachu dokáže i vstřiknout personalizovaný neutralizující baktericidní roztok, který zajistí, že uživatel bude moci prádlo nosit déle. Připojení pračky na internet má i další výhody: sdílení pracího cyklu na sociálních sítích, komentování a hodnocení použité aviváže, odečtení vypadlých mincí od ceny služby (případně i s přepočtem dle aktuálního kurzu), výstraha při zjištění plnících per v náprsních kapsách košil a rovněž automatické zašití děr v prádle. „Třeba můj manžel vždycky do pračky hodil děravé ponožky, já si toho nevšimla, no a během praní se díra zvětšovala a zvětšovala, až byly ponožky na vyhození!“ vzpomíná s viditelně šťastným úsměvem Nataša Avivážová. „To už je teď minulostí, pračka sice dělá větší rámus, ale díky připojení na internet vše vyspraví podle nejnovějších trendů. Já si ty nové stroje nemůžu vynachválit,“ hladí povrch jedné z nich láskyplně. „Né, fakt, ten internet je bezvadnej!“

Jediný snímek, který je pro novináře z laboratoří projektu k dispozici; ostatní části jsou z důvodu probíhajícího patentového řízení tajné. Na fotografii je zachycen na první pohled obyčejný nerezový buben. Nejvýraznější vylepšení praček sedmé generace totiž spočívá v implementaci nových funkcí za využití internetu; mechanika praní samotného je takřka dokonalá už od páté generace.

„Samozřejmě to není vše,“ usmívá se profesor Powder v odpovědi na mou dotíravou otázku, jestli je výčet možností zapojení internetu do praček konečný. Podle něj už technici projektu v laboratořích zkoušejí větší displeje pro jejich využití jako čteček, rozhraní pro sluchátka, webovou kameru a mikrofon. Pračky budoucí osmé generace by také měly být určitým "vodním centrem" a nabídnout kromě praní např. funkce rychlovarné konvice, zvlhčovače vzduchu či zalévání květin. V neposlední řadě se vyvíjí tzv. Office Pack, který implementuje sešívačku dokumentů, trojrozměrný skener a trojrozměrnou tiskárnu.

„Každá jednotlivá funkce těchto praček bude využívat nejnovějších poznatků z internetu pro pečlivé nastavení spotřeby materiálů a zdokonalení funkcí na úroveň, o které se nám dnes ani nezdá,“ libuje si Washing Powder. Podle jeho vize se právě pračky mají stát multimediálními rodinnými a pracovními centry každé domácnosti, jako televize v 60. a 70. letech minulého století nebo osobní počítače v uplynulé dekádě. Na pračky se prý tak nějak pozapomnělo, přesto v sobě ve spojení s internetem ukrývají netušený potenciál. No nebyla nakonec škoda, že z těch průzkumů zmizely? Napište nám, co všechno by měla umět vaše ideální pračka!