Již podruhé se především čeští a slovenští knihovníci sešli na semináři CASLIN v nádherném prostředí Vysokých Tater. V pořadí devátý mezinárodní seminář CASLIN 2002 se konal ve dnech 23.-27. června 2002 v Grand hotelu PERMON v Podbánském přímo pod horou Kriváň a jeho hlavním organizátorem byla Slovenská národní knihovna v Martině. Program semináře byl věnován tématu Ochrana a zpřístupnění dokumentů: nové trendy. O své poznatky z této oblasti se s účastníky semináře podělili zahraniční i domácí lektoři a závěr semináře tvořilo již tradiční "akvárium", tj. diskusní kulatý stůl.

Prvním lektorem byla Abby Smith, ředitelka programů CLIR (Council on Library and Information Resources) z Washingtonu, její příspěvek Organizační aspekty digitální knihovny byl zaměřen na transformaci knihoven v digitálním věku: uživatelé očekávají od knihoven kvalitní informace a nepochybují o nich, vedle toho na webu jsou informace často nespolehlivé, výběr kvalitních informačních zdrojů z internetu je základní problém. Jako hlavní zdroje pro digitální knihovnu označila Abby Smith:

• reformátování analogových materiálů, ochrana vzácných sbírek;
• nákup digitálních materiálů, které již jako digitální vznikly (digital born);
• licencování digitálních zdrojů.

Stejně jako další lektoři se zabývala problematikou uchování obsahu a technologie digitálních dokumentů, otázkou migrace a emulace digitálních materiálů.

Rahim S. Rajan z New Yorku se ve své přednášce Výzvy E-archivace: aplikační lekce ze zkušeností JSTOR věnoval projektu JSTOR (Journals Storage), který byl financován Melonovou nadací a byl zahájen v roce 1995. JSTOR je elektronický archiv odborných časopisů, nezabývá se digitalizací klasických časopisů, ale zpřístupněním elektronických časopisů. Vzhledem k tomu, že JSTOR je založen na dobré spolupráci s vydavateli elektronických periodik, kteří se jeho existencí nesmí cítit ohroženi, obsahuje JSTOR tituly s tříletým zpožděním. Někteří tuto pohyblivou stěnu (moving wall) odmítají, a proto se uvažuje o možnosti napojení nejnovějších titulů přímo na stránky nakladatelů. V současné době JSTOR archiv obsahuje více než devět miliónů stránek z 218 odborných titulů, které jsou vydávány 165 nakladateli. Do archivu má přístup více než 1.300 institucí ze 66 zemí celého světa.

Název příspěvku Wernera Schwartze z Göttingenu Mikrofilmování a digitalizace jako prostředek ochrany knihovních fondů - EROMM a DIEPER napovídá, že ústředním tématem prezentace byly projekty EROMM a DIEPER. Projekt EROMM financovaný Evropskou unií byl zahájen v únoru 1991 a ukončen v říjnu 1993, kdy obsahoval 50.000 záznamů dokumentů na mikrofilmech ze čtyř států Evropy: Francie, Velká Británie, Německo a Portugalsko). Tyto země uzavřely v květnu 1994 smlouvu o další spolupráci na tvorbě databáze mikroformátovaných dokumentů a rozšířily ji na další země. Správy databáze EROMM se ujala Univerzitní knihovna v Göttingenu, začala vydávat CD-ROM s roční aktualizací a zároveň byla databáze zpřístupněna on-line na internetu. V současné době databáze zpřístupňuje 2,4 miliónů záznamů mikroformátovaných dokumentů.

V letech 1998-2001 byl realizován projekt DIEPER - Digitised European Periodicals, který si kladl dva základní cíle: ochranu a archivaci elektronických časopisů. Od roku 1999 je budován International Register of Digitised Periodicals, který obsahuje:

• záznam elektronického časopisu s odkazem na plnou verzi časopisu;
• záznam klasického časopisu, o jehož digitalizaci se uvažuje nebo již probíhá.

S problematikou zpřístupnění digitálních dokumentů velmi úzce souvisí otázka autorského práva, proto organizátoři semináře požádali o příspěvek také dánského experta na copyright Haralda von Hielmcrone. Příspěvek s jasným názvem Autorské právo a digitální dokumenty se velmi podrobně zabýval specifickými aspekty duševního vlastnictví, které se stalo také zbožím.

Skutečným zážitkem bylo vystoupení Sveina Arne Brygfjelda z Norské národní knihovny v Oslu. V úvodu svého příspěvku Dlouhodobé uchovávání digitálních materiálů konstatoval, že označení elektronické informace/dokumenty nepovažuje za správné, protože digitální i analogové informace mohou být elektronicky uchovávány.

Co nás děsí v souvislosti s digitálními dokumenty:

• obsah bude smazán nebo změněn;
• formáty a standardy, které dokument využívá, nebudou dostupné;
• nebude existovat HW a SW umožňující čtení dokumentů;
• fyzické nosiče dokumentů degradují.

Z výše uvedeného je největším problémem skutečnost, že se fyzické nosiče ničí, to ostatní zvládneme. Nejdůležitější je dosáhnout toho, aby neexistovala žádná návaznost mezi nosičem informace a obsahem informace. Na rozdíl od klasických dokumentů, které se častým používáním ničí, často využívané digitální dokumenty mají dobrou šanci na uchování. Uchování digitálních dokumentů se provádí prostřednictvím migrace a emulace.

Migrace je přenos informace z nosiče na nosič na úrovni obsahu; formát nefunguje, je třeba zvolit jiný. Migrace je celkem jednoduchá, pokud je digitální archiv dobře vedený. Nevýhodou migrace je, že pokud se jedná o složitý komplexní obsah (např. encyklopedie), je nutno převést SW, ale nově zvolený formát neumožňuje plnou funkčnost SW. Sníží se kvalita dokumentu, může dojít ke změně obsahu, vzhledu a pocitu (look-and-feel) dokumentu.

Emulace spočívá v napodobení SW, vytvoříme novou platformu s cílem, aby fungovala s původním SW. Emulovat lze i složité dokumenty tak, aby jejich obsah, vzhled i pocit zůstal stejný. Emulaci lze dobře použít v určitém omezeném prostředí, je však dosti komplikovaná a nelze ji použít v širším měřítku.

Na závěr uvedl Svein Arne Brygfjeld základní pravidla pro budování digitálního archivu:

• neexistuje žádný důvod pro to, abychom ještě odkládali zahájení budovaní digitálního archivu, je možné začít v malém měřítku;
• vytvořit centrální digitální archiv;
• velmi přesně identifikovat přístupové body: příjem dokumentů, zpřístupnění a organizaci;
• dobře porozumět základní funkčnosti a organizaci archivu;
• zavést trvalé a jedinečné identifikátory dokumentů založené na otevřeném standardu;
• stanovit minimální sadu používaných metadat;
• stanovit základní pravidla rozhodovacího procesu: nelze archivovat všechny digitální informace na webu.

Svein Arne Brygfjeld řídil také workshop Archivace digitálních dokumentů, kde nejen rozvíjel základní myšlenky své prezentace, ale zároveň diskutovat s účastníky o jejich zkušenostech.

Na semináři CASLIN vystoupili i zástupci České a Slovenské republiky. Vzhledem k tomu, že organizátoři v dohledné době jistě vystaví jejich prezentace na svých webových stránkách a zároveň je ve studovně knihovnické literatury v NK ČR k dispozici sborník CASLIN 2002, uvedu zde pouze jména přednášejících a názvy příspěvků:

Stanislav Psohlavec (AiP Beroun) - Správa a poskytování dat v souvislosti s XML

Zdeněk Uhlíř (NK ČR Praha) - Projekt MASTER a jeho aplikace v NK ČR

Martin Svoboda (STK Praha) - Elektronické služby v STK Praha - INVIK

Miloš Hošek (advokát) - Autorské právo a internet

Františka Vrbenská (NK ČR Praha) - Projekt Kramerius a zapojení do konsorcia EROMM

Jiří Polišenský (NK ČR Praha) - Konsorcium pro zpřístupňování a archivaci dokumentů pro výzkum a vývoj v České republice

Pavol Máťuš (SNK Martin) - Národní program ochranného reformátování periodik ve Slovenské republice

Lubomír Jankovič (SNK Martin) - Digitalizační projekty v rámci programu Paměť Slovenska

Závěrečné dopoledne semináře CASLIN 2002 bylo věnováno diskusi v akváriu na téma Přínos konsorcií v oblasti ochrany fondů. Účastníci se věnovali třem základním oblastem: Technologie, legislativa, organizace. Záznam diskuse bude také zpřístupněn na stránkách SNK v Martine.

Sotva skončil 9. mezinárodní seminář CASLIN 2002 můžeme se těšit na ten příští jubilejní 10. seminář CASLIN 2003, který se obloukem vrátí k tématu prvních seminářů CASLIN, tj. k problematice managementu, tentokrát to bude Management změn (Management of Change). Organizátory semináře budou STK v Praze a Národní knihovna ČR.

Závěrem bych ráda poděkovala Zdeňku Tichému z Knihovny AV ČR, který ve velmi krátkém čase poskytl fotografie ze semináře. Myslím, že velmi pěkně zachycují příjemně pracovní atmosféru semináře, a některé z nich jsou obzvláště vydařené.