Dne 9. února 2004 se v malém sále Ústřední budovy Městské knihovny v Praze uskutečnila přednáška Stuarta Brewera, který nyní působí jako konzultant v oblasti knihovnicko-informačních služeb v Newcastlu a v Londýně. Předtím byl dlouhou dobu profesionálním knihovníkem, mimo jiné zastával patnáct let post ředitele městské knihovny právě v Newcastlu. Jeho pražská přednáška byla tlumočena do češtiny.

Anglické veřejné knihovnictví nejprve zařazeno do kontextu Spojeného království, následně byla nastíněna příslušná legislativa a další závazné dokumenty a s tím související vazby veřejných knihoven na státní orgány na úrovni lokální i národní. Zvláštní pozornost byla věnována problematice architektury veřejných knihoven a rovněž rozvoji služeb poskytovaných veřejnými knihovnami. Hlavní část přednášky byla po geografické stránce orientována na oblast severovýchodní Anglie a Londýna.

V celém Spojeném království Velké Británie a Severního Irska (244 000 km², 60 milionů obyvatel) existuje v rámci místní samosprávy 208 úřadů pro veřejné knihovny. Knihoven samotných pak je 4 145, k nimiž je ještě nutno připočíst 665 pojízdných knihoven.

V Anglii (130 410 km², 50 milionů obyvatel), která spolu se Skotskem, Walesem a Severním Irskem tvoří Spojené království, pak působí 149 úřadů pro veřejné knihovny. Úřady pokrývají městské, venkovské či smíšené oblasti. Obhospodařují různě velké celky s počtem obyvatel v rozmezí od zhruba 34 000 do 1 330 000 (tuto horní mez představuje hrabství Kent). Velký Londýn, jenž je obýván sedmi až osmi miliony lidí, je rozdělen na 33 městských částí. S tím souvisí různorodost a fragmentace obyvatel, což jsou faktory, které přispívají k náročnosti tvorby národních a regionálních politik. V Anglii je celkem 3140 knihoven (plus 470 knihoven pojízdných).

Zákon o veřejných knihovnách z roku 1964 každému úřadu pro veřejné knihovny ukládá povinnost poskytovat komplexní a efektivní knihovnické služby. Toto vyjádření je natolik vágní, že byla dokonce ustavena pracovní skupina, která jej měla blíže vysvětlit. V zákoně je též stanoveno, že knihovny mají poskytovat přístup, členství a půjčování zdarma. Dohlíží na to Ministerstvo kultury, médií a sportu (Department for Culture, Media nad Sport, často zkracované na DCMS).

Veřejné knihovny mají v Anglii zhruba sto padesátiletou tradici a jsou velmi využívány – více než polovina obyvatel je navštěvuje pravidelně. Přesto během posledních deseti až patnácti let došlo k poklesu půjčování knih. Veřejné knihovny totiž musí čelit zvýšené konkurenci dalších možností trávení volného času (rostoucí počet televizních kanálů, možnost více cestovat apod.), vliv má také větší množství času věnovaného práci. Navíc je třeba brát v úvahu pokles čtení obecně a také rozšíření služeb internetu, zejména webu, které ovšem na druhé straně pro knihovny představuje příležitost.

Anglické veřejné knihovny se potýkají s nedostatkem financování, a proto často selhává snaha investovat do budov knihoven. Nedostačující je také tempo rozvoje služeb. V rámci své přednášky však Stuart Brewer ukázal, že existují rovněž velice inovativní knihovny, které spolupracují se zahraničními partnery.

Stuart Brewer také nastínil funkce Komise pro audit (Audit Commission), jejíž činnost má výrazný vliv i na místní samosprávu. Vytvářením strategií se pak zabývá Rada pro muzea, archivy a knihovny (The Council for Museums, Archives and Libraries, dříve vystupující pod názvem Resource.

Významná role připadá také Ministerstvu kultury, médií a sportu, které mimo jiné vytvořilo zvláštní poradní orgán pro oblasti knihovnictví (Advisory Council on Libraries), v němž zasedají hlavní knihovníci z veřejných knihoven. V roce 2001 toto ministerstvo publikovalo Standardy pro veřejné knihovny (Public Library Standards), v roce 2003 pak Rámec pro budoucnost (Framework for the Future, zkráceně označován jako F4F), tedy první národní strategii pro veřejné knihovny. Jedná se o desetiletou vládní vizi rozvoje veřejných knihoven, která se zaměřuje na tři témata:

• knihy, čtení a učení
• digitální občanství
• komunitní a občanské hodnoty

Na základě F4F byl vypracován tříletý Akční plán (F4F Action Plan). V něm je je mimo jiné zdůrazněno, že knihovny se musí adaptovat na měnící se podmínky, potřebují neustále získávat podporu, rozvíjet kvalifikaci personálu, výrazněji rozvíjet partnerství Ministerstva kultury, médií a sportu s místní samosprávou a konečně splňovat národní i lokální priority. Mezi ně patří celoživotní vzdělávání, obnovování komunit, sociální včleňování a e-government.

Zvláštní část přednášky byla věnována budovám veřejných knihoven a jejich novému konceptu. Renesance budov knihoven a s tím spjaté oživení měst však však nejsou jen anglickým fenoménem, jak o tom svědčí příklady Rotterdamu, Kodaně či Antverp. Původní budovy jsou přestavovány nebo nahrazovány novými. Například budovy knihoven v Birminghamu a Newcastlu sice pocházejí z relativně nedávné doby (60. léta), avšak již jsou považovány za nevyhovující a málo flexibilní.

Pro novou birminghamskou knihovnu byla vytvořena vize měnící se knihovny (the changing library), která se má stát mimo jiné centrem učení, literatury, rozmanitosti, kultury a volného času, má sloužit jako paměťová banka a tvůrce informačních zdrojů a stát se vstupem do elektronického světa. V neposlední řadě má propagovat samotné město Birmingham.

V prezentaci byly představeny také další veřejné knihovny:

• New Millenium Library v Norwichi (původní knihovna byla velmi poničena ohněm)
• Idea Store v Bow, tedy knihovna s názvem, v němž se slovo knihovna již ani nevyskytuje
• knihovna v Peckhamu (základní informace o knihovně, o architektuře knihovny včetně fotografického doprovodu pak na stránkách http://www.alsoparchitects.com/ v sekci Learning
• knihovna v městečku March v Cambridgeshire (Cambridgeshire je hrabství pozoruhodné i rozvíjením netradičních přístupových bodů k informacím – takovým bodem může být i místní hostinec, v němž se pak ve vzájemné symbióze snoubí pivo, knihy i internet
• knihovna v Bournemouth

Na nových budovách anglických knihoven se často podílejí ateliéry význačných architektů, například Sira Normana Fostera, Richarda Rogerse či Willa Alsopa.

Stuart Bowker rovněž ve stručnosti přiblížil několik zajímavých projektů a programů souvisejících s rozvojem služeb:

• The People’s Network (projekt připojení všech anglických veřejných knihoven k internetu - s tím je mimo jiné spojeno i poskytování školení pracovníkům knihovny)
• FARNE (Folk Archive Resource North East), projekt, který si klade za cíl zpřístupňovat online lidovou hudební tvorbu ze severovýchodní části Anglie
• Bookstart, jehož cílem je věnovat každému nově narozenému dítěti ve Spojeném království sadu tří knížek a podněcovat tak v co nejranějším věku lásku ke knihám. [1]
• The Vital Link, program rozvoje čtenářství propojující činnost knihoven se vzděláváním dospělých
• WiLL ( v plném znění "What’s in London’ Libraries", projekt, jenž se snaží o celkové zmapování fondů londýnských knihoven a o umožnění současného vyhledávání ve více online katalozích těchto knihoven (výběr lze provádět geograficky podle interaktivní mapky Londýna)

Přednášející zmínil rovněž další formy spolupráce knihoven jak mezi sebou, tak i s dalšími organizacemi:

• The Reading Agency podporuje rozvoj čtenářství a činnost čtenářských skupin
• The Northern Children’s Book Festival je největším zdarma přístupným festivalem dětské knihy v Evropě, probíhá v severovýchodní Anglii po dva listopadové týdny a lze jej již považovat za tradiční - v roce 2003 se totiž uskutečnil již 20. ročník festivalu [2]
• London Libraries Development Agency (LLDA) byla vytvořena s cílem rozvíjet a koordinovat strategickou vizi pro knihovnicko-informační služby na území celého Londýna
• Co-East Partnership je partnerství knihoven ve východní Anglii, které propaguje spolupráci a konektivitu (cooperation & connectivity) a celkově se snaží o modernizaci služeb poskytovaných tamějšími knihovnami

V rámci závěrečné diskuse byla zdůrazněna snaha anglických veřejných (a částečně univerzitních) knihoven o co největší otevřenost vůči veřejnosti. Samozřejmostí je možnost navštěvovat s čtenářským průkazem nejenom knihovnu v místě bydliště, ale také kteroukoli jinou veřejnou knihovnu v zemi, stejně jako vstřícnost vůči návštěvníkům ze zahraničí. Speciálně bylo zmíněno zavádění služby absenčního zapůjčení laptopu s přístupem na internet těm občanům, kteří kvůli zdravotnímu postižení nemohou knihovnu navštívit osobně, a také nabídka počítačových kurzů pro veřejnost včetně modelu jeden učitel (knihovník) – jeden žák (čtenář). Podrobněji byly rozebrány různé metody průzkumů mezi aktuálními i potenciálními čtenáři knihovny a v této souvislosti byly zmíněny Public Libraries User Surveys, zkracované jako PLUS, které jsou prováděny každoročně a je při nich využíván několikastránkový dotazník.

Závěrem bych ráda parafrázovala na první pohled drobnou poznámku, kterou Stuart Brewer v přednášce uvedl a která byla ostatně zopakována i v diskusi, takže evidentně zaujala i ostatní posluchače: Důležité by mělo být to, co potřebují čtenáři či uživatelé, a nikoli to, co si knihovník myslí, že by měli potřebovat...