ŠÁMAL, Petr. Soustružníci lidských duší : lidové knihovny a jejich cenzura na počátku padesátých let 20. století (s edicí seznamů zakázaných knih). Praha : Academia, 2009. 613 s. Šťastné zítřky, sv. 2.

Podnázev knihy vystihuje její obsah velice přesně. Je to v I. části popis dění v oblasti lidového knihovnictví v ČSR v letech 1951-1960 (tato část má podnázev Lidové knihovny a jejich cenzura na počátku padesátých let). Zahrnuje mimo jiné kapitoly Tři fáze cenzury knihoven, Co není socialistická literatura, Modelování českého čtenáře, Knihovna jako součást (budovatelské) literární kultury. Je jí věnováno včetně Úvodu, Pramenů, Literatury ad. 212 stran, tedy jedna třetina celé knihy.

Další dvě třetiny knihy obsahují část II. s názvem Edice seznamů k cenzuře lidových knihoven. Jsou to tři dokumenty zahrnující čtyři seznamy zakázaných knih (v prvním seznamu je tato literatura označena jako nepřátelská, závadná, zastaralá a nežádoucí). Ve všech dokumentech je dohromady uvedeno 11 470 titulů, které musely být z fondů lidových knihoven vyřazeny a deponovány v určených institucích.

Kniha je napsána čtivým způsobem (I. část se čte „jako román“), edice seznamů ve II. části je provedena s precizností hodnou výsledků výzkumu, které zpracování a vydání knihy představuje.

Pozornost čtenáře může upoutat skutečnost, že celý popis dění v dané oblasti je naprosto objektivní, nikde ani náznakem nezazní kritika, odsouzení, uštěpačnost nebo ironie, se kterou se tak často setkáváme v masmédiích při referování o dění v letech 1948-1990. Přesto (nebo právě proto?) je kniha inspirujícím podnětem pro každého čtenáře, ať už profesionála nebo laika, k zamyšlení: proč, jak se to mohlo stát u nás ve 20. století, po všech zkušenostech českého národa s tím, že ani pálení knih nemůže vzít lidem jejich názor, víru ani úsilí o obhájení svého přesvědčení?

Celonárodní poválečné nadšení začít dělat všude všechno jinak a lépe, které se v knihovnictví projevilo úsilím o odstranění brakové literatury (rodokapsů, červené knihovny aj.) z fondů knihoven a zejména komerčních půjčoven literatury, je třeba považovat za přínos ke kultuře četby. To, že únor 1948 navodil i v této oblasti jiný směr, je otázka celospolečenská. K jejímu objasnění přispívá úspěšně i kniha Petra Šámala.

Kuriózní stránkou celé věci je zpracování seznamů literatury o rozsahu 11 470 položek, což je jistě úctyhodný výkon. Jestliže autoři vybírali tituly z fondů pražské městské knihovny, museli prozkoumat celý její fond z určitého období, což představovalo asi daleko více položek. Kdyby jim vlastní hodnocení jednoho vybraného titulu trvalo např. dvě hodiny, museli by nad touto prací strávit dohromady 9,5 roku čistého času dvanáctihodinových směn. Z toho hlediska může přispět k dojmu celkové absurdity tehdejšího počínání osob, u kterých se dá určitá, spíše vyšší úroveň vzdělanosti a kulturnosti předpokládat. Nemyslím, že by bylo potřebné přehodnotit alespoň výběr titulů, tj. udělat jakousi rehabilitaci zavržených knih, ale zajímavé by to možná bylo.

Poznámka redakce: Kniha je k dispozici např. v Knihovně knihovnické literatury (signatury Kda 37.983 a Kda 37.984).