V tomto vydání vám přinášíme vám předposlední ze čtyř redakčně upravených částí bakalářské práce Dany Neumannové obhájené na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením Mgr. Pavlíny Kolínové. Autorka textu svůj zájem opřela o studijní pobyt na univerzitě v Borås ještě před vypuknutím uprchlické krize v Evropě. V aktuálně publikované části se autorka zaměřuje na postoj knihoven k migrantům a národnostním menšinám a příklady toho, jak přispívají k integraci menšin do společnosti. V příštím vydání publikujeme rozhovory s knihovníky, které mohou být pro domácí kolegy zajímavé. Jako vždy platí, že uvítáme diskusi k tomuto tématu pod článkem.

4. Vztah švédských knihoven k migrantům a národnostním menšinám

4.1 Integrace a obce

Nejdůležitější funkci v integraci menšin zastávají ve Švédsku obce. Ty jsou zodpovědné za praktickou pomoc při hledání ubytování, vzdělání pro dospělé i děti, péči o děti a seniory. Zároveň pořádají kurzy švédštiny pro imigranty (SFI – Swedish for Immigrants) a kurzy prvotní orientace ve švédské společnosti. Některé obce mají zvláštní smlouvu s vládou a získávají tak poplatek za každého uprchlíka, jež ve své obci přivítají a zároveň každoroční příplatek. Tyto výhody pokrývají obci náklady na kurzy SFI, orientační kurzy, speciální uváděcí akce pro migranty aj. Obce při svých aktivitách úzce spolupracují s knihovnami.

4.2 Sociální inkluze a knihovny

Knihovny mohou zmenšit sociální exkluzi (vyloučení ze společnosti), a přestože to není jejich primární úkol, jeho se váha se neustále zvyšuje, a to nejen ve Švédsku. Knihovny si budou muset i za časů zvyšující se diskriminace a nesnášenlivosti udržet svoji roli nestranných a demokratických institucí. Univerzita v Borås provedla od října 2016 do května 2017 výzkum v oblasti práce veřejných knihoven pro a s nově příchozími, aby zjistila, jak ve skutečnosti knihovny reagují na nově příchozí a jak se jim věnují. Výzkum tedy cílil na pracovníky knihoven, nikoli na migranty samotné a zkoumal rovněž očekávání, jež jsou na knihovny kladena (Pilerot a Hultgren, 2016).

Na rozeslané dotazníky odpovědělo 144 respondentů, 124 žen a 20 mužů. 68 dotazovaných vypovědělo, že se ve své práci setkává s “nově příchozími” každý den, pouhý jeden dotazovaný odpověděl, že nikdy. Na otázku, zda výskyt migrantů nějak změnil povahu jejich práce, odpověděli knihovníci nejčastěji, že trochu ano (z cca 50 %), příliš ne (26,4 %), vůbec ne (12,5 %) a velmi (10,4 %). Z otevřených odpovědí vyplynulo, že nejvíce se charakteristika jejich práce změnila z pohledu jazyka a komunikace, objevily se nové potřeby a přání a častěji se nyní setkávají s návštěvníky bez zkušeností s knihovnou.

Téměř 60 % knihovníků také uvedlo, že vnímají, že se jejich práce stala obtížnější. Drtivá většina (87,4 %) však považuje knihovní služby pro menšiny a migranty za důležité, zbytek je nepovažuji za podstatnější než pro jiné skupiny návštěvníků. Pozitivním výsledkem je, že na tuto otázku nikdo neodpovědě záporně, tedy že knihovní služby pro menšiny a migranty nepovažuje za smysluplné (Folkbibliotekens arbete för och med nyanlända – om förändring, svårigheter och inspirerande utmaningar, 2016).

Ve studii Open to all? The public library and social exclusion: Executive summary (Otevřené všem? Veřejné knihovny a sociální exkluze: shrnutí) otištěné v časopise New Library World se uvádí několik doporučení ke zlepšení sociální inkluze za pomocí knihoven (Muddiman a spol., 2001). Těmi jsou:

1. Veřejné knihovny vypracují dlouhodobou strategii boje proti sociální exkluzi, a to na základě předchozího průzkumu o svém stavu. Veřejné knihovny začlení znevýhodněné skupiny obyvatel do všech svých aktivit.

2. Ústřední orgány státní správy (v tomto případě např. Kulturdepartementet ˗ Ministerstvo kultury) budou prosazovat takovou politiku, jež vytvoří vhodné podmínky k inkluzi obyvatel a ulehčí knihovnám práci na tomto úkolu.

3. Profesionální organizace, především místní knihovní asociace či sdružení (ve Švédsku Svensk biblioteksförening ˗ Švédská asociace knihoven), zlepší přístup k zaměstnání sociálně vyloučeným obyvatelům a vytvoří komise, jež budou zastávat zájmy znevýhodněných skupin.

4. Výzkumné instituce provedou podrobnou rešerši o potřebách knihovnických služeb mezi vyloučenými skupinami a vypracují detailní monitorování používání knihovnických služeb mezi odlišnými skupinami vyloučených lidí.

5. Informační a knihovnické školy zajistí kurzy výuky knihovnických služeb pro znevýhodněné skupiny.

V následující podkapitole uvedu několik příkladů toho, jak švédské knihovny pomáhají integrovat menšiny a migranty do švédské společnosti.

4.3 Knihovní služby pro menšiny a migranty

4.3.1 SFI – Swedish for Immigrants (Švédština pro imigranty)

Znalost švédského jazyka hraje jednu z nejpodstatnějších rolí v úspěšné integraci do společnosti a velmi ulehčuje přechod na švédský pracovní trh. Všichni nově příchozí starší 16 let s povolením k pobytu[1] mohou zdarma navštěvovat jazykové kurzy. Aby se vyšlo vstříc již zaměstnaným imigrantům, mohou si zvolit mezi denními a večerními kurzy. Při návštěvě denních kurzů získají 15-20 hodin švédštiny týdně, při večerních kolem šesti hodin (Swedish for immigrants, information in other languages, 2017).

Kurzy SFI jsou povinné pro všechny, jež žádají o sociální příspěvky od státu. Pokud v kurzech neuspějí, jsou jim benefity sníženy nebo úplně odebrány. Návštěva těchto kurzů je tedy pro nové obyvatele motivační. Pro imigranty jsou však důležité i z toho důvodu, že se zde setkávají s lidmi s podobným osudem a problémy a snižuje se tak jejich pocit osamění v nové zemi. Pro nezaměstnané imigranty jsou tyto kurzy často jediný zdroj setkání s někým jiným než se svou rodinou.

V kurzech SFI nejí vyučován jen jazyk, ale i základní hodnoty švédské společnosti. Švédsko má v mnoha ohledech ojedinělý přístup, a to i z hlediska evropských zemí. Například fyzicky trestat děti je zde zcela zakázané. Také co se týče pohlaví, švédština již přijala třetí rod, kterým se označují ti, jež se nechtějí škatulkovat jako „on“ nebo „ona“. Pro vyznavatele konzervativních názorů či náboženství může být sžití s novými pravidly obtížné. Během SFI kurzů navštíví imigranti také knihovnu. Knihovníci pořádají speciální prohlídky a ukazují knihy, které by mohly imigranty zajímat. Představují služby a akce knihoven, které čím dál tím častěji míří právě na cizince. Téměř každý imigrant tedy během svých začátků ve Švédsku zavítá do knihovny, kde je vítán.

O SFI kurzech a knihovnách vznikla studie, která se zabývá úlohou knihoven ve výuce druhého jazyka (Erling a Jarenäs, 2009). Ze studie vyplynulo, že tři čtvrtiny dotazovaných návštěvníků kurzu SFI navštěvuje knihovnu pravidelně a má vysoké povědomí o aktivitách knihoven. Nejčastěji ji navštěvují, aby si půjčili knihy či využili veřejné počítače, ale knihovnu vnímají i jako místo pro setkání s ostatními návštěvníky a prostor, kde mohou získat pomoc od pracovníků knihoven s různými úkoly a problémy.

4.3.2 Procvičování jazyka s dobrovolníky

Švédský Červený kříž nabízí procvičování jazyka s dobrovolníky na asi 100 různých místech ve Švédsku. Ročně tuto možnost využije kolem 7 tisíc účastníků (United Nations High Commissioner for Refugees, 2013). S dobrovolníky se může scházet úplný začátečník (který např. nemůže navštěvovat kurzy SFI, protože ještě nezískal povolení k pobytu), i pokročilý student, který se chce zdokonalovat v konverzaci.

Dobrovolníci také nabízejí individuální pomoc s domácími úkoly, protože přechod do nové školy může být pro mnohé děti velmi náročný. Dobrovolníci Červeného kříže se spolu se zájemci povětšinou scházejí právě ve knihovnách, které pro tento účel nabízejí neutrální prostředí. Některé knihovny mají tyto aktivity dokonce pravidelně v rozvrhu, například v Městské knihovně v Malmö jsou dobrovolníci přítomni každý čtvrtek.

4.3.3 Svenska med baby (Švédština s Vaším dítětem)

Švédština s Vaším dítětem je program zaměřený na děti a rodiče z různých kulturních prostředí. Skrz skupinové aktivity se rodiče i děti vzájemně poznávají, a přitom se nenásilnou a hravou formou učí švédštinu. Všechny dospělé návštěvníky spojuje jedno – rodičovství, o kterém se při setkání také diskutuje, a učitelé nabízejí materiály týkající se tohoto tématu. Přítomnost dětí může mezi rodiči různých národností prolomit ledy a vést k uvolněné atmosféře. Pro mnohé dospělé je také výhodou, že se učí formou konverzací, a ne výlučně z učebnic. Obzvláště pro ženy může být mateřství obdobím izolace a nejistoty.

Pro ženy, jež imigrovaly do jiné země, je integrace v období mateřství ještě složitější a osvojení jazyka trvá delší dobu. Tento program jim umožňuje setkávat se s lidmi ve stejném postavení a sdílet svoje problémy. Svenska med baby byla založena ve Stockholmu v roce 2012, ale brzy se rozrostla i do jiných měst. Úspěšný program získal několik ocenění v boji proti xenofobii a rasismu (Swedish with your baby, 2014).

Setkání skupin se konají v komunitních centrech, kostelích, ale především v knihovnách. Momentálně je možné účastnit se tohoto programu v knihovnách ve městech Umeå, Bäckby, Norrköping, Knivsta, Gävle, Karlstad, Västerås a v pěti knihovnách v kraji Stockholm (Stockholms län).

4.3.4 Språkcafé (Jazyková kavárna)

Språkcafé (v doslovném překladu „jazyková kavárna“) je další program k procvičování švédštiny, jež se koná v prostorách knihoven. Neslouží jen pro menšiny a pouze pro zlepšení švédštiny, ale koná se v mnoha různých jazycích. Městská knihovna Stockholm například nabízí Språkcafé v italštině, japonštině, švédštině, angličtině, francouzštině, ruštině, portugalštině, španělštině a němčině.

V Göteborgu probíhají jazykové kavárny kromě světových jazyků i v arabštině a perštině. Tamější městská knihovna také pořádá společné návštěvy kina před jazykovou kavárnou a shlédnutý film je poté tématem diskuze v knihovně (Kalendarium för Göteborgs Stad, 2017). Návštěvníci Språkcafé získají občerstvení a nápoje zdarma. Sezení vedou často knihovníci.

4.3.5 Låna en svensk (Půjčte si Švéda)

V roce 2015 vytvořila Městská knihovna v Hultsfredu (jihovýchod Švédska) akci, při níž každý nově příchozí imigrant mohl zajít do knihovny a vybrat si z katalogu Švédů, kteří souhlasili se zapojením do programu. V profilu uvedli své zájmy a možná témata konverzace. Po „zapůjčení“ se oba účastníci sešli a vyprávěli si o svých životech.

Tato akce vznikla z podnětu Lindy Åsgård, která si uvědomovala propast v komunikaci mezi rodilými Švédy a cizinci (Library offers immigrants the chance to borrow a Swede, 2015). Projekt v Hultsfredu byl úspěšný a přes 50 Švédů strávilo svůj den s někým z cizí země. Díky kladným ohlasům z obou stran účastníků se Låna en svensk rozšířilo i do dalších knihoven po celé zemi.

4.3.6 Express yourself with art! (Vyjádři se uměním!)

Express yourself with art! byl projekt stockholmské městské knihovny, konkrétně knihovny a dílny Lava Bibliotek & Verkstad-17 Probíhal v roce 2016 a kdokoli mezi 14-25 lety se mohl zúčastnit sezení s iráckým umělcem Ashrafem Atraqchim. Hodiny probíhaly v angličtině a arabštině a byly zdarma.

O workshopu informovala knihovna na svých stránkách v angličtině, švédštině i arabštině (Express yourself with art, 2017). Často opomíjená adolescentní skupina migrantů tak mohla rozvíjet svoje umělecké dovednosti, umělecká tvorba je však důležitá i pro svoje terapeutické schopnosti.

4.3.7 Ny i Sverige (Nový ve Švédsku)

Většina knihoven zřídila speciální poličku s názvem Ny i Sverige ˗ Nový ve Švédsku. V této poličce naleznou čtenáři výběr dokumentů ke zlepšení švédštiny: dvojjazyčné knihy, knihy s vysvětlením gramatiky, easy-to-read knihy a noviny, knihy s poslechovými CD-ROMy, ale také knihy o švédské společnosti[2].

Knihovníci poličky často doplňují a aktualizují. Některé knihovny mají také elektronickou verzi tohoto oddílu na svých internetových stránkách[3]. Usnadňují tak menšinám a migrantům hledání knih, za kterými do knihovny nejčastěji přicházejí.

4.3.8 Egenförsörjning – genom språkstudier (Soběstačnost – skrz studium jazyka)

Egenförsörjning – genom språkstudier byl integrační projekt probíhající mezi lety 2015-2016 ve švédském městě Ludvika ve středním Švédsku. Účastnilo se ho dvacet lidí a trval šest měsíců. Kromě studia švédštiny, jež probíhalo třikrát týdně v místní škole, navštěvovali účastníci kurzu i jiná místa ve městě, kde se konala další část výuky.

V tamní městské knihovně probíhala celkem tři setkání, během kterých byli účastníci obeznámeni s chodem knihovny, byla jim doporučena četba vhodná pro jejich jazykovou úroveň, dostali však od knihovníků i přednášku o švédských zvycích, nešvarech a obecně o typickém chladném, odměřeném a samotářském obrazu Švéda, jehož chování může být pro migranta z jiné země zpočátku překvapivé.

Přednášky v knihovně byly otevřené i pro Švédy, aby se podpořila integrace mezi místní obyvatele a aby si účastníci mohli procvičit jazyk. Zároveň získali účastníci kurzu možnost praxe v ludvikské charitě, kostele a domově důchodců. Projekt se od jiných lišil také tím, že po jeho skončení měli účastníci předložit konkrétní plán, jak nadále pokračovat ve svém vzdělání, nebo kam směřovat kariéru (Granling, 2015).

4.4 Knihovny a migranti bez papírů

Při žádosti o kartičku do knihovny je běžné doložit platný občanský průkaz a uvést své kontaktní údaje. Ve Švédsku však žije mnoho osob, které nemají povolení k pobytu ˗ to se týká např. těch, kterým byla zamítnuta žádost o azyl nebo těch, kteří zůstávají ve Švédsku navzdory tomu, že doba platnosti jejich víz vypršela. Těmto lidem se nedostává dobrých životních podmínek, kterých mohou čerpat ostatní obyvatelé Švédska, kvůli chybějícím dokladům nemají přístup do veřejných institucí. Knihovny při vydávání průkazů běžně uzavírají s novým uživatelem smlouvu, která jim dovoluje vymáhat na uživateli peněžní či fyzickou náhradu při poškození, ztrátě, nebo nevrácení dokumentu. Půjčovat dokumenty migrantům “bez papírů” je pro ni tedy rizikové.

Švédský knihovní zákon však o takových případech mlčí, a tak některé knihovny začaly nabízet své služby i těmto obyvatelům. S rostoucí migrací ve světě se více mluví o rozdílu mezi občany a “bezpapírovými” přistěhovalci[4], především o tom, že práva těch druhých by se měla v rámci stírání rozdílů a integrace přiblížit občanům země, kde pobývají. Protože tito lidé nejsou vedeni na žádném úřadě, je obtížné určit jejich počet. V roce 2010 se jejich počet odhadoval na 10 000-50 000, toto číslo však po dobu migrační krize značně kolísalo.

V roce 2013 povolila Městská knihovna v Malmö nelegálním imigrantům navštěvovat své knihovny a využívat jejich služby. Imigrantům byla poskytnuta výpůjční karta, a to bez nutnosti, aby uvedli svoji adresu nebo předložili průkaz totožnosti. Ne všichni však souhlasili s rozhodnutím knihovny.

Jan Tiede, jeden z rozhořčených občanů Malmö, dovedl celý případ až k soudu[5]. Dle jeho názoru je toto ustanovení knihovny “nespravedlivé k občanům Malmö, kteří jsou povinni platit poplatky za pozdní vrácení, a přesto knihovny půjčují dokumenty nelegálním imigrantům, u kterých je vysoké riziko, že je nedostanou nazpět” (Mikkelsen, 2014). Katarina Forsström z Městské knihovny v Malmö s nařčením nesouhlasila, naopak zdůraznila skutečnost, že “knihovny mají za úkol poskytnout rovný a neplacený přístup k informacím a s nelegálními imigranti by se mělo zacházet do té míry podobně jako s ostatními obyvateli Švédska, jak jen to je možné” (Mikkelsen, 2014).

Podstoupit riziko, že se dokument nevrátí, je dle Katariny Forsström malá oběť za to, aby měli všichni bez rozdílu (a zejména ti nejzranitelnější) přístup k informacím. Objevily se však námitky, že tento krok nespojuje, ale naopak rozděluje obě strany. Pro nelegální migranty existuje poměrně jednoduchý způsob, jak se vyhnout vrácení půjčených dokumentů nebo uhrazení poplatku za pozdní vrácení. Záleží pouze na konkrétním jedinci, zda knihovně zaplatí a zda knihu vrátí. Obě strany mají tudíž rozdílná práva i povinnosti.

Karty vydávané nelegálním migrantům však mají také svá omezení. Knihovna je vystavuje pouze na dobu 6 měsíců a jen starším 16 let. Je možné půjčení jen 5 titulů a není možné si dokumenty předem rezervovat. Na nelegální migranty se také nevztahuje možnost půjčení laptopů nebo tabletů, ani nemají možnost využít bezplatnou wifi síť knihovny, která vyžaduje identifikaci (Mikkelsen, 2014).

Po právních bojích bylo v roce 2014 definitivně povoleno knihovnám v Malmö půjčovat dokumenty i nelegálním imigrantům a knihovny během tří měsíců vydaly těmto jedincům jen 11 nových průkazek. Jako problém se ukazuje fakt, že ačkoli knihovny v Malmö vyhrály právní boj, jejich služby pro nelegální obyvatele nejsou tak hojně využívané, jak se předpokládalo.

Z cca 258 tisíc uživatelů místních knihoven jich nelegální přistěhovalci nyní tvoří pouze 47, a to i přesto, že počet těchto jedinců se v Malmö odhaduje na tisíce[6]. Tento pomalý nárůst je způsoben tím, že knihovny zatím nevypracovaly cílenou reklamu a nestanovily si nelegální migranty jako přednostní skupinu. Dalším problémem je, jak v praxi poznat “bezpapírového” imigranta. Knihovníci jsou nuceni spoléhat na vlastní úsudek, popř. důvěřovat tomu, co jim návštěvník tvrdí. Po přijetí ustanovení chodilo do knihovny mnoho lidí, kteří tvrdili, že mají nárok na tuto speciální výpůjční kartu, jen proto, aby provokovali, či protestovali proti novému systému, což vyústilo ve velmi složitou situaci pro knihovníky.

Ve své práci Tillgängligt för alla: Folkbiblioteken, de papperslösa och medborgarskapets exklusivitet (Přístupné všem: Veřejné knihovny, nelegální migranti a exkluzivita občanství) popsal Emil Erixon z Uppsalské univerzity problematiku půjčování dokumentů “bezpapírovým”. Rozebírá zde argumenty, se kterými se knihovna musela vypořádat při diskuzích s veřejností (Erixon, 2017).

4.4.1 Praktické argumenty

Nejčastěji se knihovny potýkaly s praktickými argumenty. Zpochybňovalo se, zda je zde vůbec poptávka po takových službách. Je logické, že tato otázka byla snadněji zodpověditelná pro knihovníky z měst Malmö, Stockholm nebo Göteborg[7], kde se nyní tyto služby poskytují.

V menších městech, kde poptávka neexistuje, se knihovny touto otázkou nezabývají. Knihovny, které povolily vydávání knihovních kartiček i nelegálním imigrantům, tvrdí, že poptávka (ač zatím malá) existuje. Z jejich zkušeností vyplynulo, že vydávání těchto speciálních karet není komplikované a nemá na knihovnu negativní dopad. Některé knihovny dokonce přiznaly, že tento typ vydávání pro ně není úplná novinka, a že vždy existovala možnost vydat knihovní kartičku každému pomocí různých výjimek.

Dalším problémem se jeví zneužití tohoto způsobu opatření si karty k získání anonymity a následnému kradení ze sbírek. Knihovny nemají způsob, jak si ověřit pravdu o původu návštěvníků a posuzují tak vždy případ od případu. Toto je samozřejmě problematické, a ačkoli se nedokázalo žádné masivní zneužití tohoto systému, jedná se o problém, který budou muset knihovny v budoucnu vyřešit. Této problematiky se týkají další zmíněné argumenty, a to argumenty ekonomické.

4.4.2 Ekonomické argumenty

Jak bylo již popsáno výše, knihovna nemá žádné legální prostředky, kterými se může domáhat případnému uhrazení škody způsobené nelegálními migranty. Knihovny však celkem pravidelně zažívají neplánované úbytky na svém fondu a nijak se neprokázalo, že by se krádeže či ztráty vyskytovaly u zmiňované skupiny častěji než u ostatních uživatelů knihoven. Taktéž je důležité poznamenat, že ani adresa či číslo občanského průkazu vždy k předvolání dlužníka nestačí.

Dalším ekonomickým argumentem byla skutečnost, že jsou domácí instituce zpřístupněny těm, kteří nijak ekonomicky nepřispívají ke švédskému blahobytu. Obhajuje se tedy stanovisko, že jelikož jsou knihovny financovány z daňových zdrojů, jejich služby by neměly být poskytovány těm, kteří daně neplatí. Tento argument stojí na ideji občanství jako zásadním faktoru při získávání sociálních služeb.

Pokud by se takové názory braly doslova, knihovny by se měly soustředit jen na švédské občany, a to jen na ty zaměstnané. Rovněž by to znamenalo odepřít nezaměstnaným a nelegálním migrantům některé druhy zdravotní péče. Jakkoli nehumánní se tento může názor zdát, je nutné vzít v potaz, že švédský blahobyt vznikl právě díky respektování pravidel a ojedinělému modelu vysokých daní, kterými jsou zajištěny sociální jistoty. Pro švédského občana, který odevzdá desítky procent ze svého platu na daních, pak může být nepochopitelné, že obdrží stejné služby jako někdo, kdo žádné daně neodvádí.

4.4.3 Ideologické argumenty

Základní otázkou tedy zůstává, kdo je právoplatným členem švédské společnosti. Na jedné straně stojí názor, že lidé, kteří zůstávají v zemi bez povolení, by měli mít omezená práva, na druhé straně je postoj, který považuje obec zodpovědnou za všechny své obyvatele.

Antiimigrační politická strana Sverigedemokraterna také poukazuje na skutečnost, že posláním knihovny není integrace. Knihovny tento úkol však považují za jednu ze svých misí a stále více se ukazuje, že jejich role v integraci nově příchozích je podstatná. Z rozhovorů Emila Erixona s knihovníky vyplynulo, že považují za samozřejmé zahrnout do svých služeb co nejvíce různých skupin.

4.4.4 Právní argumenty

Knihovny mají povinnost řídit se knihovním zákonem a některé knihovny, které umožňují půjčování knih nelegálním migrantům, se při zdůvodnění svého rozhodnutí odkazují právě na něj. Přestože knihovní zákon mlčí o tomto konkrétním případě, stojí v něm, že “knihovny jsou přístupné všem bez rozdílu.[8]”

Odpůrci vstřícného přístupu knihoven k nelegálním migrantům požadují změnu knihovního zákona a odkazují se na předchozí knihovní zákon, který ještě nemluví o přístupu pro všechny, ale o přístupu pro všechny obyvatele. Tato argumentace byla zatím testována pouze jednou, kdy se proti rozhodnutí knihovny odvolala soukromá osoba[9]. Soud odvolání zamítl a připustil, aby knihovna určila různé podmínky výpůjček různým skupinám.

Z průzkumu Emila Erixona vyplynulo, že knihovny zaujímají spíše pragmatický postoj a vychází především z toho, že chtějí pomoci co nejvíce lidem. Střet nenastává ani mezi knihovnami navzájem, nýbrž jde o střety názorů mimo knihovnu a tyto střety mají často politické zabarvení. Knihovny touží po zachování demokratického ducha, který se neslučuje s odmítáním přístupu k informacím. Protože však zatím neexistuje na tuto problematiku žádné oficiální stanovisko, v různých částech Švédska se s “bezpapírovými” zachází jinak.

(Pokračování příště.)