Ve dnech 6. – 9. června 2011 se uskutečnil studijní zájezd SDRUK po knihovnách Jižního Tyrolska. Na programu bylo celkem pět knihoven: dvě klášterní knihovny (Admont, Neustift), dvě univerzitní (Bolzano, Brixen) a jedná zemská (Bolzano).

Dne 6. června jsme se brzy ráno shromáždili před Vědeckou knihovnou v Českých Budějovicích, nastoupili do připraveného autobusu a vydali se k rakouským hranicím.

První zastávkou byl Admont v rakouském Štýrsku. Počátky tohoto benediktinského kláštera sahají až do 11. století a dodnes se jedná o spirituální, kulturní a ekonomické centrum celé přilehlé oblasti.

Vlevo: účastníci zájezdu, vpravo: nádherné okolí Admontu

Pokud jde o samotnou knihovnu – zázračně uchráněnou od zničujícího požáru v roce 1865 – ta je skutečně úchvatná.[1] Se svými 70 metry na délku, šířkou 14 metrů a výškou 12 metrů je označována za největší klášterní knihovnu na světě. Vstoupíte dovnitř a dech vám vyrazí nádherná štuková výzdoba, šachovnicová podlaha a kožené hřbety 70 000 svazků seskládaných do úhledných řad. Kdysi se říkávalo, že klášter bez knih, je jako pevnost beze zbraní. O Admontu to platí bezezbytku, protože celková sbírka čítá asi 200 000 knih, včetně půl druhé tisícovky manuskript, pěti stovky inkunábulí a pěti set vzácných tisků z let 1501 – 1530. Některé z nich jsme měli možnost zhlédnout v expozici klášterního muzea a stálo to za to.[2]

Po povinné zastávce v malém sklářském městečku Rattenberg[3] na řece Inn jsme pokračovali dále k Innsbrucku a krátce poté překročili Brennerským průsmykem Alpy. To už jsme se ocitli v Jižním Tyrolsku (Itálie) a kolem sedmé hodiny večerní jsme dorazili do Sterzingu.[4] Zde jsme byli po celou dobu zájezdu ubytováni a odtud jsme také podnikali výjezdy do tyrolských knihoven.

Na den 7. června byla naplánována exkurze do jihotyrolského centra Bolzana.[5] Toto stotisícové město obklopené svahy s vysázenými vinicemi uchvátí svými kouzelnými uličkami a smíšenou italsko-německou atmosférou. Nejznámější z celého Bolzana je však mumie ledového muže ze similaunského sedla. Ötzi, jak se „nalezenci“ přezdívá, dnes odpočívá v Jihotyrolském archeologickém muzeu a nám pochopitelně neunikla letošní jubilejní výstava.[6]

Ještě před tím jsme však navštívili Knihovnu Svobodné univerzity Bolzano.[7] Bolzanská univerzita je zajímavá svým mezinárodním charakterem – výuka zde probíhá ve třech jazycích (anglicky, německy a italsky) a působí zde pedagogové a lektoři z celé Evropy. A to se samozřejmě odráží i v samotné knihovně. Kupříkladu veškeré informační materiály, cedulky a sdělení jsou vyhotoveny ve všech třech zmíněných jazycích. Jak univerzitu, tak i knihovnu nám představil Paolo Buoso, který nás provázel po jednotlivých odděleních a zodpovídal veškeré naše dotazy. Samotná knihovna na návštěvníka působí příjemným dojmem. Atrium obložené dřevem, květiny, pohodlný nábytek; to vše evokuje téměř domácké prostředí. Použitím pohledového betonu v interiérech poněkud připomíná Národní technickou knihovnu v Praze, ovšem oproti ní je podle mého názoru uvnitř přívětivější. Stručně řečeno: umím si představit, že tady bych trávil spoustu času a rád. A zdálo se, že příjemné prostředí svědčí i samotným studentům, kterých tady posedávalo poměrně velké množství.[8]

Exteriér i interiér Knihovny Svobodné univerzity Bolzano

Rád bych zmínil také některé služby na webových stránkách bolzanské univerzitní knihovny, konkrétně MuSiL (počítačový systém vyhledávající záznamy ve třech jazycích najednou) a BOB (aplikace „chytrý knihovník“ schopná uživateli okamžitě podat základní informace).[9] Tyto aplikace stejně jako mnoho dalších aktivit (výukové kurzy, spolupráce se studentskými spolky) svědčí o příkladném a obdivuhodném vztahu k uživatelům.[10]

Druhou navštívenou knihovnou v Bolzanu byla Zemská knihovna Dr. Friedricha Tessmanna,[11] po které nás provedly knihovnice Evelin Moschèn a Ulrike Kofler.

Tato vědecká knihovna založená v roce 1958 se specializuje na německou a ladinskou regionální literaturu. Oproti mohutné univerzitní knihovně disponuje Landesbibliothek pouze menší studovnou s neustále aktualizovaným příručním fondem.[12] Více než 30 000 uživatelů si totiž knihy většinou půjčuje domů. Nás při prohlídce zaujal zejména Digitales Zeitungsarchiv,[13] což je digitalizovaný archiv novin, a dále program Biblio24 – internetová služba poskytující uživatelům služby 24 hodin denně.[14]

Zemská knihovna Dr. Friedricha Tessmanna a knihovnice Evelin Moschèn a Ulrike Kofler

Ráno 8. června nás uvítalo nevlídné deštivé počasí, v Jižním Tyrolsku velmi vzácné, a my jsme zamířili na prohlídku kláštera Neustift.[15] Tento augustiniánský klášter ležící v blízkosti Brixenu byl založen už v roce 1142 a záhy nabyl značné proslulosti. Podle jednoho komentáře z 15. století bylo dokonce možné v Neustiftu slyšet ty nejpreciznější a nejkrásnější chorály vůbec.

Klášter Neustift

My jsme se pochopitelně kromě prohlídky samotného kláštera zaměřili na knihovnu, která čítá v hlavní studovně 25 000 svazků (celkově v Neustiftu 95 000 knih). Nejskvostnější knihy jsou vystaveny ve vitrínách, včetně obrovitých zpěvníků, z nichž mohlo najednou zpívat údajně až šest zpěváků! Modlitba a hudba v Neustiftu kráčely ruku v ruce…

Po prohlídce Neustiftu jsme se přesunuli do Brixenu, který je nejstarším a možná i nejkrásnějším jihotyrolským městem.[16] Nás zajímaly především doklady pobytu Karla Havlíčka Borovského, a tak jsme zamířili k domku, v němž bydlel se svou rodinou, a nahlédli jsme i do Hotelu Elephant, kde se stravoval.[17]

Malebný Brixen a dům Karla Havlíčka Borovského

Následovala exkurze do pětipatrové Univerzitní knihovny v Brixenu.[18] Zde jsme absolvovali přednášku Evy Moser a Edith Plaickner a poté jsme si prohlédli i samotnou knihovnu. Brixenská knihovna vypadá hezky, ovšem trpí některými problémy, kterých si při zběžném pohledu nevšimnete. Především je to poměrně stísněné prostředí, takže studenti zde prý pobývají neradi a preferují domácí studium (knihovna disponuje 200 studijními místy). Vliv má na to i skutečnost, že kvůli velkým proskleným plochám je v knihovně celoročně příliš horko. Tyto nedostatky zainteresovaného člověka zabolí zejména s ohledem na fakt, že brixenská knihovna je úplně nová a její výstavbu předcházela velká očekávání.[19]

Co se vlastních služeb týče, platí zde to samé jako v Bolzanu. Příkladná spolupráce s fakultami a studenty; knihovna se podílí na přípravě některých seminářů (školení ve vyhledávání, práce s databázemi), pořádá řadu vlastních výukových kurzů, mimo jiné i pro žáky středních škol apod.

Univerzitní knihovna v Brixenu

Po prohlídce Brixenu jsme se navrátili do Sterzingu a následujícího dne se vydali na zpáteční cestu domů.

Zpětně můžeme studijní zájezd SDRUK po knihovnách Jižního Tyrolska hodnotit jako velice povedený a přínosný. Podrobně jsme se seznámili s nejvýznamnějšími knihovnami v Jižním Tyrolsku a získali řadu poznatků, zkušeností a inspirativních podnětů, které můžeme uplatnit i ve svých domovských pracovištích.

Po organizační stránce byl zájezd perfektně připraven, za což patří velké poděkování hlavně Martině Bílkovské, zajišťující dopravu a ubytování, a pánům Aleši a Ivo Brožkům, kteří dojednali návštěvy knihoven.