Ráda čtu časopis Ikaros. Od začátku sleduji jeho kroky, které byly z počátku ryze studentské a dnes si nezadají s profesionálními. Obdivuji vytrvalost té party, která se pustila do vydávání časopisu a těší mne jejich zasloužený úspěch.

Ráda čtu časopis Ikaros. Netvrdím, že mne zajímá úplně všechno, co nabízí, ale v každém čísle si najdu něco, co stojí za přečtení. Mimo jiné si ráda přečtu články, které informují o odborných akcích, kterých jsem se sama nezúčastnila. Elektronický časopis zajišťuje rychlé a aktuální informování, kde jsou ty časy, kdy se informace o proběhlých akcích publikovaly až po mnoha měsících po jejich konání.

Poslední předprázdninové číslo přineslo v mimořádné zpravodajské příloze informace ze dvou akcí, jichž jsem byla aktivním účastníkem. Přečtení příspěvků o těchto akcích mě přimělo k zamyšlení, poté k napsání těchto glos.

Eva Bulínová předeslala svůj komentář k akci CASLIN 99 tím, že neshrnuje průběh celého semináře, ale že se soustředila na ( pro ni) nejzajímavější postřehy. Ráda jsem si přečetla, že i ji zaujala debata kolem kulatého stolu. Trochu mne zarazilo, že se nezmínila o moderátorech této debaty - prof. Adrew Lassovi, kterému velmi dobře sekundoval ing. Martin Svoboda. Úloha prof. Lasse nebyla triviální a všichni přítomní nejen se něco dověděli, ale získali, dle mého soudu, návodnou lekci, jak se takový "round table" dělá. Myslím, že si prof. Lass alespoň malou zmínku zasloužil.

Zhodnocení semináře Automatizace knihovnických procesů 99 se ujal Filip Vojtášek. Ve své informaci se zmínil o panelové diskusi na téma "Knihovník v říši divů a za zrcadlem aneb Jak přežít ve světě moderních informačních technologií" tak, jak ji viděl on.. Jsem sice zastáncem hesla "když se nepochválíš sám, nikdo to za tebe neudělá", ale v tomto případě to nebylo třeba, protože ohlasy, které se ke mně jako ke garantovi tohoto semináře dostaly v hojném počtu, potvrdily, že panelovka byla více než podařená. Ostatní panelisté se neurazí, když vyzdvihnu opět roli prof. Lasse, jehož charisma bezesporu ovlivnilo průběh celé debaty. Proto jsem se podivila, že se o účasti prof. Lasse na ústeckém semináři kolega Vojtášek nezmínil.

Jméno prof. Lasse je dobře známé českým knihovníkům v souvislosti s Mellonovou nadací, která významně přispěla k rozvoji českého knihovnictví. Jeho jméno je spojováno s velkým finančním přínosem, díky kterému vznikl projekt CASLIN. Já osobně jsem se s prof. Lassem setkala až v letošním roce na výše zmíněných akcích. Rozhodně nepomíjím jeho zásluhy související s financováním CASLINU. Ale na mne (a vím, že jsem nebyla sama) zapůsobil jeho bezprostřední přístup, nepředstíraný zájem o české knihovny i knihovníky, způsob předávání znalostí a způsob, kterým povzbuzuje naše sebevědomí. Měla jsem pocit, že pan profesor Lass je člověk na svém místě. Nepoučuje, ale učí.

Ikaros čte řada knihovníků, kteří se výše zmíněných akcí nezúčastnili a stejně jako já v jiných případech, si rádi přečtou o tom, co se kde dělo. A tak jsem s vypůjčenými slovy pánů Svěráka a Smoljaka chtěla mladé kolegy doplnit, že ... tady všude byl, tady seděl, tady a tady.