elektronický časopis o informační společnosti
nejpozdější
Knihovna knihovnické literatury (KKL) je součástí Knihovnického institutu Národní knihovny ČR. KKL byla založena roku 1953 jako odborná příručka tehdejšího Ústředního vědecko-metodického kabinetu knihovnictví Národní a universitní knihovny v Praze. Na začátku své činnosti měla jen příruční knihovnu, do níž byla uložena základní knihovnická literatura vypůjčená z fondu Národní a universitní knihovny.
V rámci České republiky je naší největší takto oborově zaměřenou odbornou knihovnou. Její fond je doplňován tuzemskou i zahraniční literaturou, a to nejen novinkami, ale i retrospektivně – všemi vhodnými dokumenty, které dokládají vývoj knihovnictví a příbuzných oborů (např. knihovědy, andragogiky, archivnictví aj.) u nás i v zahraničí. Její další důležitou funkcí je tedy funkce archivní.
VíceBáez, Fernando. Obecné dějiny ničení knih: od sumerských tabulek po digitální éru. Brno: Host, 2012. 597 s. ISBN 978-80-7294-697-6.
VíceCyklus seminářů Obrazové dokumenty a archiválie pořádaný Národním archivem ČR byl původně sérií pracovních seminářů, zájem o téma jiných než písemných dokumentů se však rozrostl spíše do podoby konference. Konferenční sál Národního archivu ČR byl 21. května zaplněn téměř do posledního místa, a to i přes konání další významné akce se stejnou cílovou skupinou – konference Inforum, o které Ikaros informoval v červnovém čísle.
VícePovolání knihovníka patří k jednomu z nejstarších. Historie sahá až do období 3-4. st. př. n. l., kdy byl jako první knihovník označen Kallimachos z Kyrény, který byl knihovníkem Alexandrijské knihovny a vytvořil první vědecky zpracovaný katalog.[1] V současné době je představa knihovníka naprosto odlišná. Podle Cejpka bychom za knihovníka měli považovat „specialistu se širokým, všeobecným, jazykovým a odborným vzděláním, a to zpravidla (nikoli tedy bezpodmínečně) vysokoškolským, přitom by měl mít řadu schopností zejména komunikačních.“[2] Jak Cejpek dodává, prestiž tohoto povolání utrpěla značnou ránu v posledních desetiletích tím, že „za knihovníka se považoval i ten, kdo v knihovně vykonával převážně manipulační práci, ale uvedené předpoklady mu chyběly. Mělo by být prvořadým úkolem organizace SKIP zajistit tuto ochrannou značku knihovnického povolání.“[3]
Více