Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Technické knihovny: nová doba temna

Čas nutný k přečtení
4 minut
Již přečteno

Technické knihovny: nová doba temna

2 comments
Článek je přístupný ve formátu PDF (249 kB).
Hodnocení: 
Průměr: 2 (1 hlasování)
ŠKANDERA, Boris a VYKA, Jaroslav. Technické knihovny: nová doba temna. Ikaros [online]. 2003, ročník 7, číslo 8 [cit. 2024-11-25]. urn:nbn:cz:ik-11389. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11389

automaticky generované reklamy

Máme tu 2 komentářů

Upřesněte prosím, to v závěru chybí, kolik středisek VTEI by bylo třeba zachovat, nebo znovu vybudovat s kolika lidmi a s jakými ročními náklady na provoz. Jinak je Váš článek pouze pláčem nad rozlitým mlékem. Závěry a návrhy žádné.
Souhlasím s většinou názorů Vámi publikovaných, ale závěr a návrh jak dál není žádný. Copak si myslíte že tato vláda vám na Vaše otázky odpoví?

Jak doložíte, že o informace z citovaných inf. zdrojů je mezi uživateli zájem. Kdo tedy budou tito uživatelé, ze kterých firem, atd. Jednal s nimi někdo?
Budou se knihy uschovávat v originálech, nebo budou digitalizovány?

Spoléhat se na to, že stát něco "dá" firmám, které již nevlastní není reálné.

Jsem rád, že k problematice VTEI někdo tady něco otevřel.

Vážený pane Nevrkla,

Odpověď na vaše oprávněné připomínky a dotazy by si vyžádala další a delší analýzy, diskusi, články. Pokusím se odpovědět aspoň trochu:

Možná řešení
Nejprve je nutno znát odpovědi na tuto klíčovou otázku:
Existuje zájem státu na zachování a rozvoji vědeckotechnické základny v jednotlivých průmyslových odvětvích, která představuje především aplikační výzkum a vývoj?
Pokud tento zájem neexistuje a pokud se neprojeví konkrétními činy, připravme se na důsledky z toho vyplývající:
 neexistence vlastního tvůrčího technického potenciálu
 neschopnost vytvářet vlastní konkurenční produkci
 likvidace stávajících poměrně vyspělých průmyslových odvětví nebo jejich přeměna na „neinteligentní výrobní provozy“, kdy je využívána tuzemská levná pracovní síla, ale vlastní know-how a technický rozvoj si ponechává zahraniční investor
Pokud má stát zájem na zachování a rozvoji vědeckotechnické základny, potom z toho nutně vyplývají přinejmenším tyto následující vazby:
 Nutnost uchování tzv. „informační paměti“, tj. informačních fondů v papírové i elektronické podobě.
 Nutnost podpory informační infrastruktury nezbytné pro jakýkoliv vědecko-výzkumný nebo technický rozvoj.
V tomto případě je ale nutno najít řešení jak pro „zastřešující“ informační článek, tak i pro existenci „podnikových“ informačních středisek.
Úkolem „zastřešujícího“ článku je především zajišťování informačních produktů a služeb využívaných v celém odvětví. Tím se dosahuje jednak určitá jednotnost zpracování a jednak i úspory nákladů, které by jinak musel každý podnik vynakládat zvlášť na zajištění příslušné úrovně informačního zabezpečení.
Zatím se nejeví jako reálné začlenění takovéhoto útvaru přímo do některého z podniků, vhodnější se jeví spíše začlenění do některé instituce „nadpodnikového“ charakteru (vědeckotechnický park, vysoká škola, Státní vědecká knihovna, profesní asociace podniků, …) Nelze vždy doslova použít zahraniční vzory, jako je například přičlenění k výzkumným ústavům, protože výzkumné ústavy nadpodnikového charakteru zaměřené na aplikační výzkum byly už v naprosté většině případů zlikvidovány nebo přeměněny např. na malovýrobní organizace. V každém případě je zde ale nezbytná státní podpora.
Domníváme se, že financování uvedených „odvětvových“ informačních činností by principiálně mělo pocházet z těchto 3 zdrojů:
1. stát
2. podniky (sdružení podniků)
3. koncový uživatel
Úkolem „podnikových“ informačních středisek je především informační obsluha vlastního podniku. Stát by měl ale najít takovou podporu těchto útvarů, aby nedocházelo k likvidacím odborných knihoven budovaných celá desetiletí.

Jak doložit zájem o tyto informace mezi uživateli
Můžeme dodat údaje např. o počtech průběžných rešerší zpracovávaných měsíčně z databáze METAL (cca 280); počtech jednorázových rešerší zpracovávaných v jednotlivých letech (více než 70 zpracovávaných každoročně jen v Informetalu, přičemž řada rešerší se kromě toho zpracovává přímo v podnicích z DB METAL na CD-ROM; počtech kopií článků a MVS, …)
Nejhorší ale je, že při omezování a rušení agend vědeckotechnických informací a knihoven se těchto uživatelů na názor nikdo neptá. Obávám se, že obecně platí, že uživatelé těchto služeb nemají příslušnou rozhodovací pravomoc o financování, zatímco pro manažery s příslušnou rozhodovací pravomocí jsou agendy vědeckotechnických informací pod jejich rozlišovací schopností.

Budou se knihy uchovávat v originálech nebo se budou digitalizovat?
Toto není otázka pro danou situaci. Teď jde o to, aby knihovnický fond budovaný desetiletí neskončil ve sběru, čili jde o zachování cenných informačních fondů alespoň ve stávajícím stavu. Obávám se, že úvahy o případné digitalizaci jsou za dané situace hodně futuristické a nereálné, už proto, že digitalizace není levná a jednoduchá.