Uvedení do problematiky

Začátek 21. století je ve znamení obrovského rozvoje informačních a komunikačních technologií. Tištěné zdroje informací zůstávají i nadále podstatným způsobem při zpřístupňování vědeckých a odborných informací, ovšem ne jediným. Vývoj a všeobecné zavedení internetu, soudobý technologický rozvoj, zvyšující se publikování v elektronickém prostředí, spolu s neustálým nárůstem poplatků za předplatné tradičních tištěných časopisů a snižování rozpočtů knihoven a informačních institucí postupně vedly ke zformování požadavku na nové možnosti přístupu k odborným informacím v elektronickém prostředí. Potřeba nalezení nových možností přístupů k odborným informacím postupně vedla k formování hnutí a základních aktivit Open Access [1]. Později OA výrazně ovlivnil vydavatelský průmysl a vedl k jeho postupné transformaci a nastavení nových parametrů v oblasti produkce, vydavatelské distribuční politiky a financování.

Z aktuální situace vyplývá, že změny ve vydavatelské činnosti působí na knihovny a informační instituce. Pravděpodobně nejlepším příkladem působení změn ve světě informací je postupné vytváření repozitářů [2] informací a dokumentů uvnitř institucí, které se tradičně zabývaly jejich získáním, řízením a následným zpracováním za účelem vytvoření informačního produktu, který se stal prostředkem prodeje [3].

Současné informační instituce a knihovny získávají, shromažďují a organizují tradiční tištěné i elektronické zdroje. Pokud jde o digitální zdroje informací, pak mnohé informační organizace předstihly knihovny v zajištění jejich dostupnosti, samozřejmě s odkazem na zisk. S ohledem k této skutečnosti je potřeba podotknout, že hlavním úkolem a povinností dnešních informačních pracovníků je tedy nejen získání, zpracování a zpřístupnění informací, ale také zprostředkování zdrojů a schopnost organizace kapitálu znalostí. Proto je potřeba, aby se pracovníci informačních institucí seznámili s novými možnostmi, které nabízí hnutí OA a pokusili se dostát své role při zpřístupňování obrovského kapitálu odborných a vědeckých informací.

Přehled dosavadních vymezení Open Access

V současné době je podstatným rysem práce většiny odborníků z různých oborů lidské činnosti, exaktní terminologické vymezení studované problematiky. Přesné definování termínů a jejich vztahů je zásadní pro jednoznačné a nezaměnitelné chápání jednotlivých pojmů a pojmových vztahů. Také knihovnická a informační práce je úzce svázána s přesným vymezením používaných termínů. Sledování a udržování integrity terminologie a taxonomie v našem oboru je jedna ze základních podmínek jeho dalšího rozvoje. Dané platí zejména pro současné dění, kdy knihovnicko-informační teorie i praxe jsou stále výrazně ovlivňovány změnami probíhajícími v celé sféře informačního průmyslu.

Vývoj elektronické komunikace, vstup informačních a telekomunikačních technologií do knihovnictví, mnohé způsoby zpřístupnění vědeckých dokumentů a odborných informací, či technologická řešení přístupů ke knihovním sbírkám, výrazně ovlivnily jednotné a přesné vymezení termínů, popř. tvorbu nových termínů. Dostatečným příkladem nám může být anglický termín Open Access, který v současném českém knihovnickém prostředí stále nemá ustálený a rovnocenný český ekvivalent. Na základě studia zahraniční odborné literatury [4] jsem se dopracovala k poznání, že také při definování pojmu Open Access stále existují určité subjektivní rozdíly v samotném chápání základního termínu, a to mezi autory odborných statí a vydavateli. Na druhou stranu je ovšem ustáleno povědomí o tom, co termín Open Access zahrnuje, označuje a jaké jsou jeho základní charakteristiky pro teoretické i praktické využití v knihovnictví a informační vědě.

V rámci tohoto článku shrnuji a upozorňuji na nejpodstatnější definice pojmu Open Access, s odkazem na jejich tvůrce. Zároveň se zde přikláním k stanovení jednotného českého ekvivalentu termínu „Open Access“ a tím je otevřený přístup. V závěru uvedu jeho stručnou charakteristiku, která by se mohla stát základem pro další terminologické rozpracování v českém knihovnicko-informačním prostředí.

Myšlenka otevřeného přístupu byla prezentována na pravidelném setkání členů OSI [5] v Budapešti, v prosinci roku 2001. Jednání mělo především podpořit narůstající světový proces nového přístupu k vědeckým a odborným informacím ze všech vědních oborů na internetu. Účastníci setkání měli aktivní zkušenost s různými činnostmi v rámci nových možností zpřístupňování informací, snažili se reprezentovat svou gesci a vytvořit jednotnou strategii další vzájemné kooperace a fungování různorodých aktivit, včetně široké a rychlé podpory. Diskutovalo se o vytvoření strategie pro podporu vědy a výzkumu, resp. jak obsáhnout veškerý prostor vědecké činnosti, včetně subvence jednotlivých institucí, společností a nadací, které se starají o vědu a výzkum. Po vzájemném jednání se účastníci setkání dohodli na tom, jak efektivněji využít finančních i materiálních prostředků k pomoci přechodu od tradičních způsobů zpřístupňování odborných informací k jejich novým možnostem. Rovněž bylo stanoveno, jak zajistit ekonomickou stabilitu publikování v rámci otevřeného přístupu.

Výsledkem jednání bylo oficiální vydaní a přijetí Budapešťské iniciativy otevřeného přístupu [6] (BOAI), která všeobecně vyjadřuje principy, strategii a závazky k prosazování otevřeného přístupu k informacím. Termín Open Access je v rámci BOAI chápán jako: „zajištění otevřeného a volného přístupu k plným textům na veřejném internetu, dovolující uživatelům číst, stáhnout, kopírovat, distribuovat, tisknout, vyhledávat nebo propojovat plné texty článků, jejich procházení pro indexaci, zaznamenání ve formě dat v počítačových programech, nebo jejich užití pro jakýkoliv další zákonný účel, bez finančních, právních nebo technických bariér, kromě nedílného a neoddělitelného dosažení samotného přístupu k internetu“ [7]. Další podstatnou podmínkou, která je v dokumentu uvedena je ta, že jediná omezení na reprodukci a další distribuci díla v rámci daného pole působnosti může dát pouze autor, který odpovídá za integritu svého díla s tím, že jeho dílo bude náležitě uznáno a citováno.

Další definice otevřeného přístupu jej charakterizuje jako: „stálý, online přístup k plným textům materiálů, volně pro všechny uživatele“ [8]. Otevřený přístup je v tomto chápání rozpoznáním faktu, že všechny vydané, posouzené vědecké texty by mohly a měly být přístupné bez omezení v nějaké formě pro každého uživatele online, bez jakýchkoliv kompromisů na kvalitu a integritu literatury. Otevřený přístup je tady cílem.

Následující definice chápe otevřený přístup jako: „volný, neomezený přístup k publikacím a textům, které jsou k dispozici zdarma. Informační materiály jsou ukládány v souborech k tomu určených, se zárukou zachování autorských práv při jejich využití“ [9]. V tomto smyslu mohou být zpřístupňovanými materiály jak dokumenty a informace dostupné v knihovnách, tak materiály uveřejňované ve speciálních systémech podporujících neomezený přístup k informacím v nich uložených.

Dalším možným vymezením je tento: „otevřený přístup znamená, že čtenář vědecké publikace ji může číst díky internetu, tisknout ji a dokonce ji dále distribuovat k nekomerčním účelům, bez uhrazení jakýchkoliv poplatků nebo dalších omezení“ [10]. Uživatel může být nanejvýš požádán o registrování v rámci služby, která umožňuje přístup k vědeckým publikacím. Registrace je pouze informativního charakteru, kdy vydavatel či poskytovatel služby žádá uživatele vědeckých publikací o odpovědi na konkrétní otázky za účelem vytváření další produkce, popř. pro statistické účely. Zároveň je zde striktně zakázáno užití obsahu publikovaných materiálů pro komerční využití.

Obecnější charakteristika pojmu otevřený přístup uvádí: „otevřený přístup je volná online dostupnost digitálního obsahu“ [11]. Jedná se o metodu zpřístupňování informací, která je nejčastěji spojována s otevřeným publikováním revidovaných vědeckých a odborných článků z odborných časopisů. Vědečtí a odborní pracovníci uskutečňují otevřený přístup k publikovaným informacím bez očekávaného zisku.

Otevřený přístup je možné také definovat jako: „elektronický přístup k textům článků, bez ohledu na to, zda knihovna má předplatné časopisu, ve kterém byl článek publikován“ [12]. Může jít také o další typy dostupných dokumentů, které jsou zdarma volně přístupné, například příspěvky z konferencí, disertační práce, výzkumné práce, nebo technické zprávy. Otevřený přístup k těmto typům dokumentu znamená ve všeobecnosti to, že uživatelé mohou tyto texty volně stahovat, šířit a používat bez oficiálního povolení autora, za předpokladu, že uvedou jeho autorství. Čtenáři pak neporušují licenční práva volným stahováním, šířením, nebo používáním článků. Autoři totiž neodevzdávají svá výhradní autorská práva na publikovaný text vydavatelům časopisů s OA tak, jako je tomu v případě publikování u některých komerčních vydavatelů.

Autoři mohou publikovat své odborné články také v časopisech s otevřeným přístupem, nebo v tzv. institucionálních archivech či repozitářích. V časopisech s otevřeným přístupem jsou publikované články před jejich přijetím odborně posuzovány a recenzovány. Teprve na základě kladného hodnocení jsou vydány k užití v odborných vědeckých skupinách. Na rozdíl od institucionálních archivů, které jsou digitálními sbírkami článků, sledujících jejich postupný vznik a publikování v recenzované podobě.

Na základě studovaných definičních vyjádření pojmu otevřený přístup se domnívám, že termín v sobě shrnuje několik podstatných rysů a charakteristik. Pro naše potřeby je zásadní, že termín otevřený přístup obsahově zahrnuje trvalý a bezplatný online přístup k dokumentům, zejména úplným textům, pro všechny uživatele. Otevřený přístup se pak v tomto smyslu vyznačuje principiálními znaky, a to – dokumenty jsou dostupné bezplatně, i když nemusejí být bezplatně vytvářeny; a vlastník copyrightu dává jednoznačné svolení k jejich neomezenému čtení, stahování, kopírování, sdílení, ukládání, tištění, vyhledávání a hypertextovému propojování [13].

Předpokládám, že terminologické shrnutí v mém příspěvku bude komentováno a doufám, že vyvolá potřebnou odezvu, která povede k zavedení a přesnému vymezení termínu otevřený přístup v české TDKIV.

Závěrečné shrnutí

Komunikace informací a přístupy k odborným informacím prodělaly na počátku nového tisíciletí rozsáhlé změny. Systémy elektronického publikování a některé nové formy předávání informací v prostředí internetu vyvolávají otázky po nových možnostech přístupu vysokoškolských studentů či běžných uživatelů vědeckých knihoven k odborným informacím. Vyvíjí se nové možnosti neomezeného využití volně dostupných zdrojů, úzce související s otázkami otevřeného přístupu k plným textům elektronických materiálů. Neustálým srovnáváním tradičních a nových modelů přístupu k odborným informacím se postupně vytvoří nejen nutné zázemí pro využití kvalitních zdrojů, ale rovněž se otevřou další možnosti v poskytování knihovnicko-informačních služeb. Vědečtí pracovníci a informační pracovníci knihoven sehrávají významnou roli na cestě od kvantity ke kvalitě, resp. od placených k volně dostupným odborným informacím a informačním zdrojům.

Problematika otevřeného přístupu je v současnosti předmětem mnoha diskuzí v akademické sféře, ve vydavatelském průmyslu, v oblasti práva, stejně jako v knihovnictví a informační vědě. Každá oblast zkoumá problematiku otevřeného přístupu v rámci potřebných vztahů, a proto existují podstatné rozdíly v konečném pojetí a chápání daného termínu. Domnívám se, že to co je v nastolené fázi podstatné a žádoucí, je sjednocení společného chápání základního konceptu otevřeného přístupu a vytvoření jasné linie dalšího naplňování nastolených principů otevřeného přístupu u všech zúčastněných subjektů.

Na úplný závěr pouze zmínka, že v příštím, prosincovém čísle se stručně seznámíme s klíčovými iniciativami OA a jejich působením v našem oboru. Shrneme klíčové charakteristiky, které vyplývají z uvedených materiálů, poukážeme na možnosti nového mechanismu zveřejňování a šíření vědecko-výzkumných poznatků, jako efektivnější varianty praktického přístupu k publikovanému poznání.