Se jménem Dr. Jarmily Burgetové mám navždy spojenou přípravu zahraničních studijních cest Rady SDRUK a spolupráci na Slovníku českých knihovníků. Dříve došlo k tomu prvnímu. V roce 2001 jsem chystal studijní cestu do portugalských knihoven a dotázal se Dr. Burgetové, zda může doporučit návštěvu některé instituce.

Ukázalo se, že se velmi dobře zná s tehdejší šéfkou portugalského knihovnického svazu a ta nám zorganizovala návštěvu nejen větších knihoven, ale svým autem nás zavezla do knihovny v městečku Moita. Cestou nám vyprávěla, jak je Dr. Burgetová báječná a co všechno spolu zažily. Podobného úspěchu jsme dosáhli o čtyři roky později v Nizozemí. Dr. Burgetová nám dala kontakt na vedoucí referátu zahraničních styků v nizozemské asociaci veřejných knihoven. Díky němu jsme získali nejen tipy na zajímavé nizozemské knihovny, které by se do itineráře nedostaly, ale došlo i k pracovnímu obědu, na nějž se vedoucí nechala pozvat i se svým zástupcem.

V roce 2009 jsem se znovu obrátil na Dr. Burgetovou. Tentokrát nikoliv kvůli zahraniční cestě, ale kvůli Slovníku českých knihovníků. Vždy jsem toužil, abychom měli podobnou příručku mapující životy výrazných osobností, jakou mají čeští archiváři už od roku 2000. SDRUK to řešil vytvořením databáze, kam se postupně ukládaly biografie. Dotázal jsem se Dr. Burgetové, zda by do ní nechtěla přispívat, protože jsem předpokládal, že taková práce by ji mohla bavit. Chtěl jsem, aby se zaměřila především na nežijící pražské knihovníky, k jejichž osobním údajům jsem se při práci v pražských archivech občas náhodně dostal. Dr. Burgetová vyjádřila pochybnost, zda SDRUK je ta nejvhodnější organizace pro takovou práci, doporučila Knihovnický institut, ale zároveň vyjádřila obavy, že vedení Národní knihovny bude vidět priority jinde. Určitě měla radost, když po letech databázi budovanou SDRUK včetně záznamu, který Dr. Burgetová zpracovala pod svou značkou burgja (je to heslo Vít Richter), převzal Knihovnický institut a začal se o ni starat.

Aleš Brožek

S paní doktorkou Jarmilou Burgetovou jsem se seznámila v roce 1994 díky knihovnictví a francouzštině. Tehdy hledala dobrovolníky na pomoc s organizací návštěvy francouzského spolku "Société de bibliologie et de schématisation" v Praze. V té době jsem ještě byla studentkou ÚISK FF UK. Znova jsme se setkaly v roce 2004, tehdy už jsem pracovala v mediatéce Francouzského institutu, když zakládala při SKIPu Klub frankofilních knihovníků.

V roce 2009 jsem se přestěhovala do Dejvic a staly jsme se téměř sousedkami. Potkávaly jsme se na autobusové zastávce nebo jsem ji občas navštívila doma a probíraly jsme nejen knihovnické záležitosti. Obdivovala jsem její elán, s jakým i v důchodovém věku organizovala setkání našeho klubu a velmi si přeji, abychom byli důstojnými pokračovateli jejího díla.

Ke vzpomínce se připojuje i současný ředitel mediatéky Francouzského institutu, pan Yohann Le Tallec.

Mgr. Monika Lavallée

Moje první vzpomínka je určitě nejstarší, týká se totiž roku 1955. To Dr. Burgetová začínala pracovat v tehdejším Ústředním vědeckometodickém kabinetu knihovnictví Státní knihovny a já začal pracovat v Ústředním domě armády. ÚVMKK připravil tehdy na 14. až 16. prosince celostátní poradu metodiků, a to ve spisovatelském zámku Dobříši. Cílem porady bylo mimo jiné zkoordinovat vydávání metodických textů a dalších pomůcek, kterých tehdy vycházelo velké množství, při čemž desítky titulů vycházely duplicitně, protože bez jakékoliv koordinace je vydávaly snad všechny okresní knihovny. Hlavní referát k této problematice přednesla. Jarmila Burgetová (tehdy ještě bez titulu PhDr.) a přednesla ho s takovým zápalem, že přitom přišla o hlas.

A to je téměř jediné, co si z této porady pamatuji.

Druhá vzpomínka je mnohem mladší a týká se už našich partnerských vztahů, založených na naší činnosti ve SKIP. Redigovali jsme společně několik čísel Bulletinu SKIP, který vycházel v letech 1969 a 1970. A dokonce jsme společně ještě s Dr. Málkem jednali na kulturním oddělení ÚV KSČ se snahou samozřejmě marnou zachránit SKIP před zrušením. Na dvouleté extempore činnosti SKIP 1968 - 1970 jsme navázali až po roce 1990, kdy Dr. Burgetová jako předsedkyně SKIP a já jako redaktor Bulletinu SKIP jsme se scházeli velmi pravidelně, většinou v její kanceláři v knihovně Akademie věd. A první číslo nového Bulletinu SKIP v roce 1992 uváděl rozhovor redaktora s předsedkyní a dovolil jsem si určitou připomínku té doby, když jsem současnému předsedovi SKIP položil řadu obdobných otázek jako tentokrát předsedkyni. Prostě na Dr. Burgetovou se nedá zapomenout.

Ladislav Kurka