Návštěva Litevské národní knihovny

Litevská národní knihovna byla založena v roce 1919. Původně sídlila v Kaunasu, ale od roku 1963 se nachází ve Vilniusu. Fondy knihovny čítají kolem 7 milionů svazků a skládají se ze tří částí: litevského národního archivu, ústředního fondu a speciálních fondů. Litevský národní archiv je obdobou našeho národního konzervačního fondu, zahrnuje publikace vydané v Litvě nebo spojené s Litvou od 16. století do dneška a čítá 2,5 milionů knihovních jednotek. Knihovna má velký počet studoven. Především to jsou oborové čítárny knihovnictví, sociálních věd, humanitních věd, zvlášť je tu malá studovna lingvistické literatury, právnické a politologické literatury. Mezi speciálními studovnami jsou studovny rukopisů, umění, hudební literatury, referenční centrum Rady Evropy, čítárna dokumentů mezinárodních organizací, studovna mezinárodní bezpečnosti a NATO, studovna německé literatury, orientálních literatur a oddělení dětské knihy.

V těsné blízkosti knihovny se nachází jednak Sejm – sídlo litevské vlády, jednak staré vězení, doposud funkční. Z některých studoven se otevírá pohled na vězeňský dvůr, což evidentně má pozitivní vliv na čtenářskou veřejnost – ze studoven a z jejich příručních skladišť, kam čtenáři mají volný dostup, se knihy téměř neztrácí.

Litevská národní knihovna používá knihovnický systém LIBIS (Litevský integrovaný knihovnický informační systém), který byl vytvořen především pro tuto knihovnu a mezi autory jsou i její pracovníci. Pro ukládání záznamů slouží formát UNIMARC.

Oddělení doplňování je naším dobrým partnerem ve výměně publikací. Objem spolupráce není velký, ale dodáváme si spolehlivě publikace zásadního významu. Naše akviziční zkušenosti spojené s nákupem a výměnou zahraniční literatury jsou obdobné, takže si můžeme navzájem sdílet poznatky a radit se. Pro akvizitéra je spolehlivost partnera (výměny nebo dodavatele literatury nákupem) základní podmínkou úspěšné práce.

Návštěva 5. mezinárodního knižního veletrhu ve Vilniusu

Mezinárodní knižní veletrh ve Vilniusu jsem navštívila poprvé, o to zajímavější byly veletržní poznatky a zkušenosti. Veletrh se konal 19. – 22. února 2004 ve veletržním pavilonu Litexpo a byl o něco málo menší než pražský Svět knihy. Nikoli ale významem pro litevskou odbornou a čtenářskou veřejnost. Během čtyř veletržních dnů prohlédlo veletrh 50 200 návštěvníků, kteří měli možnost se zúčastnit více než stovky různých akcí, prezentací, autogramiád, koncertů autorské písně apod. Velkou předností veletržního pavilonu je několik konferenčních sálů a vhodné prostory pro výstavy výtvarných děl, které byly součástí veletrhu. Jednou z nejdůležitějších akcí pod záštitou Ministerstva kultury Litevské republiky bylo udělování cen za nejlepší knihu v nejrůznějších kategoriích. Bylo až s podivem, kolik odborníků i čtenářů, často s květinami pro výherce soutěže, se sešlo na vyhlašování výsledků. Jedinou pro mne nemilou záležitostí bylo to, že většina akcí probíhala výhradně v litevštině, takže porozumět dění se dalo pouze rámcově.

Ovšem i přes jazykovou bariéru jsem si udělala ucelený dojem o litevské nakladatelské produkci. Na veletrhu byla představena jak původní litevská produkce, tak i bohatý výběr překladů z různých jazyků do litevštiny. Mezi zahraniční hosty se osobně představili litevskému publiku francouzský autor Frédéric Beigbeder a italský spisovatel Alessandro Baricco s novými překlady svých děl. Největší ohlas ale měla moderní litevská literatura, beletrie a non-fiction. Ve stánku nakladatelství vědecké a encyklopedické literatury mě překvapil počet a polygrafická kvalita některých vydání, jako například vícesvazková univerzální encyklopedie, hudební encyklopedie, technická encyklopedie, zemědělská encyklopedie a jiné encyklopedie a slovníky. Většina knih byla ihned ke koupi s veletržní slevou. Jinak ceny knih jsou zhruba ve stejné rovině jako v České republice.

Během veletrhu se představovaly v sousedním pavilonu litevské vysoké školy. O studiích, přijímacích zkouškách a vědecké činnosti na jednotlivých školách informovali sami studenti. Akci doplňoval bohatý doprovodný audiovizuální program.

Fotografie:

Knižní veletrh v Bruselu

Letos se v Bruselu konal již 34. ročník knižního veletrhu. Akce probíhala na náměstí Rogier v prostorách zvaných „espace Pyramides“. Pro knižní veletrh je to poměrně zvláštní prostředí, neboť je spíše v suterénu. Na povrchu stojí cosi jako nízké pyramidy, ovšem konstrukce připomíná spíše stany, a potom jsou ještě dvě patra v suterénu. Akce se příliš nepropaguje, ani samotný veletrh není nijak výrazně označen, takže pokud člověk neví, co má přesně hledat, může mu to trvat delší dobu, i když stojí téměř hned vedle.

Veletrh probíhal ve dnech 11. - 15. 2. 2004, otevřeno denně 10-19 hod. (ve čtvrtek 10-23 hod.). Existuje pouze jednorázová vstupenka, žádné permanentky nebo slevy pro knihovníky (případně vstup zdarma jako v Paříži) nejsou. Veletrh je po celou dobu přístupný nejširší veřejnosti a u všech stánků se také prodává. Někde se slevou a některé stánky měly určitý den slevu až 40 % na veškerou produkci.

Vlastní organizace stánků návštěvníkovi v porovnání s Prahou, Frankfurtem a Paříží může připadat trošku zmatená. Stánky jsou rozmístěny poněkud neorganizovaně. Žádné rovné uličky s označením – ať už číselným nebo písmenným. I zázemí (občerstvení apod.) je horší. Ostřílený návštěvník v areálu nenajde žádnou restauraci, jak je třeba zvyklý odjinud, jenom dva bufety – zde hrdě nazvané bary – se značně omezeným sortimentem. Také je tu méně prostoru, a tak často vznikají návaly. Veletrh je hojně navštěvovaný a lidé nakupují. Občas to spíše než jako veletrh působí jako velký obchod s knihami.

Své stánky tu měla řada belgických nakladatelství, ale jen málo z nich vystavovalo samostatně. Většinou se jednalo o kolektivní stánky, kdy několik nakladatelství stejného nebo podobného zaměření vystavovalo ve společném prostoru. Knihy a časopisy byly přehledně vyrovnány na poličkách, ve stáncích bylo zpravidla i dost místa na prohlížení (stísněné prostory byly hlavně v uličkách, tam se místem přímo šetřilo), ale chyběly katalogy. Jen velmi málo nakladatelství vyložilo své katalogy k dispozici na regály, většinou bylo nutné o katalog požádat a pak ho ihned vyndali odkudsi z pod pultu. (Že by podpultové zboží i na Západě?)

Pokud jde o odbornou literaturu, na první pohled bylo zřejmé, že v Bruselu je centrum Evropské unie. Převládala právnická literatura, publikace o Evropské unii, jejím právu, zákonech, ekonomice, financích… Na dalším místě byly učebnice (pro základní školy, střední školy, kursy) a vysokoškolské publikace. Mezi „školními“ publikacemi by se našlo hodně zajímavých titulů na středoškolské úrovni. Vysokoškolské publikace byly úzce zaměřené na obory, které jsou nyní zřejmě velmi lukrativní (ekonomika, právo, medicína).

Ze zahraničních (zahraničních z hlediska Belgie, samozřejmě) nakladatelů zde byla zastoupena Francie a frankofonní část Kanady. Pokud jde o belgickou produkci, literatura ve vlámštině byla zastoupena minimálně. Zajímá-li se někdo především o ni, měl by se vydat raději na podzim do Antverp. Tamní veletrh je převážně vlámský.

Stejně jako jinde i zde se drží „módních“ trendů a vydávají přímo ve velkém nejrůznější publikace o zdravém a moderním životním stylu, vše pro dům a zahradu, domácí zvířata, vaření, knihy typu domácí lékař, ale také obrovské množství cestopisů, průvodců, praktických příruček na cesty (kde se ubytovat, co vidět). Ruku v ruce s tím jdou drahé výpravné publikace o umění a stavebních památkách. Je to přímo pastva pro oči a potěcha pro duši cestovatele.

Velký prostor byl rovněž věnován dětské literatuře a literatuře pro mládež. Řada stánků byla zaměřena vyloženě jednostranně – knížky pro předškolní děti a dítka školou povinná. Byly to jak knížky obrázkové a pohádkové, tak i různé malé encyklopedie a knihy poučné, které malé děti seznamují s okolním světem přiměřeně jejich věku. V literatuře pro mládež kromě nejrůznějších encyklopedií a knih doplňujících školní výuku převládá žánr sci-fi a fantasy. S tím do jisté míry souvisejí i komiksy (BD = bandes dessinées), které jsou určeny jak dětem, tak dospělým. Ovšem to, že se do komiksové podoby začínají převádět díla klasické literatury, je už poněkud „přitažené za vlasy“.

Po celou dobu konání veletrhu probíhaly ve stáncích nejrůznější akce. Konaly se autogramiády, autorská čtení, v prostorách nazvaných „Forum“, „Salon des murmures“ a „Chambre fantastique“ spisovatelé představovali své knihy, probíhaly diskuse na různá témata (jak propojit školní četbu s knihovnou, pohled na práci nakladatele, literární horor v komiksu, belgická literatura, od žurnalistiky k literatuře…).

Obecně lze říci, že belgický (frankofonní) knižní trh je silně provázaný s trhem francouzským. Produkce je velmi podobná, tituly se přejímají nebo často vycházejí v koprodukci. V Bruselu se představuje především literatura frankofonní, ač sám Brusel leží v Brabantsku, které je vlámské, a město jako takové je bilingvní. (I když běžný návštěvník slyší na ulicích převážně francouzštinu.) Jak už jsem uvedla dříve - ten, koho zajímá hlavně literatura vlámské části Belgie, by však neměl ztrácet naději a vyrazit v listopadu do Antverp – tam se také koná veletrh a je zaměřený na druhý jazyk Belgie.