Tomu, kdo sledoval letošní ročník soutěže Biblioweb, je jasné, proč jsem si vybral do květnového sloupku právě web plzeňské městské knihovny. Z 37 soutěžících její web s převahou zvítězil. Bylo to především díky skutečnosti, že v kategorii přístupnost pro zrakově postižené neztratil ani bod. Nemusel jsem si tedy plzeňské stránky prohlížet Firefoxem, kde si mohu zvětšovat text kterýchkoliv stránek kombinací Ctrl a plusu. Plzeňské stránky respektují totiž pravidla metodiky Blind Friendly Web, což se projevuje např. tím, že po jejich načtení v MS Internet Exploreru lze zvětšit velikost textu pomocí nabídky Zobrazit – Velikost textu. Škoda že toto kritérium přehlíží řada jiných knihovních stránek včetně stránek Knihovny města Ostrava. Ne každý počítač má totiž nainstalován Firefox a zrak slábne s přibývajícím věkem snad každému...

Stránky Knihovny města Plzně by se určitě umístily na předních místech, i kdyby nějaký bod v kategorii přístupnost pro hendikepované ztratily. Působí totiž jako zdařilý informační nástroj. Na úvodní stránce mají nalevo 14 nabídek, uprostřed text aktualit a napravo prohledávač stránek, možnost ověření čtenářského konta, vstup na stránky informující o jednotlivých odděleních a pobočkách a možnost zadání dotazu v rámci akce Ptejte se knihovny.

Ocenil jsem, že prohledávač stránek využívá český systém jyxo. V naší knihovně jsme s ním totiž před rokem neuspěli a museli jsme vzít zavděk zahraničním Googlem - podobně jako např. webmasteři knihovny v Litvínově. I mapa webu je na plzeňských stránkách namístě. Počet nabídek a podnabídek (Nejvíce podnabídek - celkem sedm - je u nabídky Naše aktivity) je poměrně značný, a tak mapa stránek usnadní návštěvníkovi orientaci ve stránkách, prohledávač pak v nich najde konkrétní výraz.

23. dubna, kdy jsem psal tento text, bylo nejčerstvější aktualitou vyhlášení 5. ročníku literární soutěže pro děti nazvané Kde končí svět. Pokud by děti příspěvek nestihly dodat do poloviny května, nemusejí zoufat. Podívají-li se do podnabídky Soutěž na stránky příbramské knihovny, kde se shromažďují informace o mnoha dalších soutěžích, mohou příspěvek poslat např. do knihovny v Čelákovicích. Tam je sice téma odlišné, ale uzávěrka je až na konci května. Mladí literáti si tak nemohou stěžovat, že by neměli příležitost, kam zasílat své práce.

Osmou aktualitou na stránkách plzeňské knihovny je výzva, aby se hlasovalo o nejlepší českou knihu roku 2005 v rámci soutěže Magnesia Litera. Vzhledem k tomu, že konec hlasování byl stanoven na 10. dubna 2006, měl by ji plzeňský webeditor co nejrychleji odstranit, aby nemátl veřejnost.

Nabídka O knihovně přináší základní charakteristiku této plzeňské instituce a na závěr odkazuje na texty výročních zpráv za roky 2001 až 2004. Předpokládám, že si brzy budu moci přečíst, jak plzeňská knihovna hospodařila i v roce 2005. (Na stránkách českolipských knihovníků je výroční zpráva za toto období vystavena už několik týdnů a navíc mají ucelenou řadu výročních zpráv dokonce od r. 1999!)

Zatím jsem si aspoň prohlédl na plzeňských stránkách fotografii dvou bibliobusů, které zajišťovaly výpůjční služby v českém pohraničí v r. 1954. Nebyly jediné, na Krnovsku jezdily bibliobusy v letech 1955 až 1960, na Litoměřicku dokonce 15 let od r. 1982 do 1997. Podle stránek českobudějovické knihovny byl bibliobus zakoupen již v r. 1950, ale informaci, zda jej ještě provozují, se už nedozvíme.

To, že plzeňská knihovna bibliobus provozuje i v současnosti, nám prozrazuje nabídka v pravé části úvodní stránky. Tato pojízdná knihovna zajíždí na 10 míst na Plzeňsku a trojice fotografií ukazuje, jak vypadá její exteriér i interiér. Ještě na více místech zastavují bibliobusy Městské knihovny v Praze. Její stránky tají, jak pražské bibliobusy vypadají, a tak se zájemce musí podívat do 9. čísla Ikara z r. 2004. Tam tři fotografie doplňují článek informující o novém bibliobusu. Nový bibliobus si chtějí koupit i plzeňští knihovníci. Nedozvěděl jsem se to však z jejich stránek, ale ze zprávy Českého rozhlasu v Plzni, kterou zachytil Google 25. března 2006. Nyní už tato zpráva na internetu bohužel není.

Vraťme se však zpátky na stránky plzeňské knihovny. Jak je činorodá, prozrazuje její nabídka Naše aktivity. Je v ní program pořadů Polanovy síně (abych se dozvěděl, kdo byl Polan, využil jsem databáze knihovny nazvané Regionální osobnosti), M-klubu, Ason-klubu (s vysvětlením slova Ason mi však regionální báze nepomohla), Kruhu přátel knižní kultury a občanského sdružení Pro libris. Pokud je pečlivě prostudujete, dáte mi za pravdu, že kulturní člověk se v Plzni nemůže nudit. Přidám-li k tomu nabídku Publikační činnost s plnými texty měsíčníku Plž (pozor, s pomalu se pohybujícím živočichem nemá nic společného, jedná se o zkratku pro Plzeňský literární život) od 1. čísla z r. 2003 a s plnými texty každý měsíc vydávaných Listů Ason-klubu od č. 9 z r. 2004, pak se nemůže nudit ani kulturní člověk brouzdající po internetu.

O nabídce Časté dotazy doplněné mezinárodní zkratkou FAQ jsem již několikrát psal. V případě plzeňských stránek se jedná o 22 dotazů, z nichž některé nejsou příliš běžné. Návštěvníka knihovny však mohou napadnout. Zkuste zapřemýšlet, jak byste reagovali na otázku typu Proč musím platit roční poplatky, když knihovna podle zákona poskytuje své služba zdarma či Proč musím platit za rezervaci i v případě, že mi knihovna pošle oznámení e-mailem a tedy neplatí poštovné ani telefon? I na takové otázky podávají plzeňské stránky odpověď a podle mého mínění docela vydařenou.

Na závěr se zmíním o službě, která se začala objevovat na stránkách českých veřejných knihoven teprve letos. Je to RSS kanál. I Knihovna města Plzně tuto službu nabízí (ikonka je na hlavní stránce vedle Čtenářského konta), jen zprávy by mohly docházet častěji. Od 7. dubna, kdy jsem si službu zaktivoval společně s RSS kanálem Knihovny Eduarda Petišky v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi mi nedošla zatím žádná nová zpráva, zatímco z Brandýsa již tři.