Když jsem na začátku března hodnotil stránky všech 39 knihoven, které se přihlásily do soutěže Biblioweb, byl jsem překvapen, kolik nových nápadů se objevilo u řady knihoven od prosince, kdy jsem si jejich stránky naposledy prohlížel. U některých jsem si proto předsevzal, že o nich napíši do pravidelného sloupku Ikara.

Mezi knihovny, jejichž stránky se mi hodně líbily, patří knihovna ve Valašském Meziříčí. Pokusil jsem se její adresu najít přes stránky města, které knihovnu zřizují, a nikoliv přes seznam dr. Vladimíra Pávka či Mgr. Daniely Tkačíkové. Běžný surfař po internetu totiž sotva bude znát adresáře, které užívají znalí knihovníci.

Pokud surfaři žijí ve Valašském Meziříčí a zajímají se o dění v tomto moravském městečku, asi budou mít adresu oficiálních stránek města v záložkách. Já mezi ně nepatřím, a tak jsem ji začal hledat přes Seznam zadáním slov "Valašské Meziříčí". Dostal jsem nabídku 122 odkazů a jako první jsem si prohlédl třetí v pořadí, který mne zaujal vlastní doménou 2. řádu ve tvaru mestovalmez. Na hlavní stránce je umístěno 20 rubrik, avšak ani z jedné nevedla přímá cesta na stránky knihovny. Pod rubrikou "Kultura" se skrývala jen řada pozvánek na divadelní akce. Ani rubrika "Meziříčské stránky" nevedla k přístupu na stránky knihovny. Je to totiž katalog firem a škol… Také při sestavování rubriky "Úřední hodiny důležitých institucí" se knihovna nedostala mezi ty "důležité". Až v rubrice "Městský úřad" jsem se dozvěděl aspoň telefonní číslo knihovny. Zapochyboval jsem o tom, že jsem se dostal na oficiální stránky, a pokračoval jsem v četbě charakteristik dalších valašskomeziříčských stránek v Seznamu.

Jako šestá v pořadí byla adresa, v jejíž charakteristice se objevilo slovo oficiální. Abych měl stoprocentní jistotu, že tentokrát jsem na oficiálních stránkách, jejich status jsem ještě ověřil přes portál veřejné správy. Avšak ani z jejích hlavních stránek jsem se jednoduše nedokázal "prokliknout" na web knihovny. Pod rubrikou Kultura byl odkaz pouze na valašskomeziříčské kluby, kino a galerii. Teprve v rubrice Město se vedle odkazu na areál kasáren, městskou nemocnici a hvězdárnu skvěl i hledaný odkaz na městskou knihovnu.

Pokud máte nainstalován Netscape Communicator verze 4.75 jako já, po kliknutí na adresu webu knihovny zmodrá celá plocha vašeho monitoru a dále nic víc. Budete-li mít více štěstí, přibude malé okno s přehledem novinek v knihovně, z něhož se ale dál nedostanete. Webmaster zřejmě předpokládá, že si jeho stránky prohlédnete MS Internet Explorerem. Naštěstí i ten mám na počítači, takže kromě modrého podkladu jsem si mohl přečíst bíle provedené nápisy Městská knihovna v češtině, angličtině a němčině. Z anglického výrazu City Library jsem usoudil, že ve Valašském Meziříčí mají buď katedrálu, nebo se považují za velkoměsto, a proto překladatel pohrdl běžnějším výrazem Town Library…

Pod nápisy jsem rozpoznal na fotografii část radniční budovy, kde zřejmě knihovna sídlí, doplněnou obrysem dvou postav. Ta starší, což mohl být jak muž, tak žena, se usmívala. Jakou náladu má druhá osoba, jsem nedokázal odhadnout. Vypadala na dítě, které si buď zacpávalo ucho (že by trpělo jeho zánětem?), nebo přidržovalo sluchátko (v horším případě naslouchátko). Zajímavější byl text vedle fotografie, který upozorňoval na možnost volby mezi standardní a interaktivní prohlídkou. Oba výrazy byly přeloženy do angličtiny a němčiny. Tentokrát jsem o správnosti překladu zapochyboval v případě jazyka našich severních sousedů. Slovo "standarte", a to ještě s velkým "S" znamená praporec, jak lze snadno ověřit např. přes internetovský slovník Atlasu, ale určitě ne standardní prohlídku. Navíc, jak správně vzkázal Mgr. Jindřich Pilař z Národní knihovny ČR valašskomeziříčskému webmasterovi, je to zavádějící pojem a více by se zde hodil nápis "Informace o knihovně".

Názvu "virtuální prohlídka" jsem vytknout nic nemohl a se zájmem jsem si v ní prohlédl sérii záběrů z knihovny. Slovo interaktivní odpovídalo skutečnosti, protože po kliknutí na fotografii vchodu do knihovny s nápisem "Vítejte u nás" se objevily fotografie chodby z přízemí, kdy už má návštěvník možnost rozhodnout se, zda se nejdříve podívá, jak to vypadá v kanceláři paní ředitelky nebo v hudebním oddělení. Mně osobně více zaujala kancelář zaplavená květinami (paní ředitelka je má asi velmi ráda) a zamrzelo, že na fotce chyběl její pes, který se podle průvodního textu s ředitelkou o vše v knihovně stará! Zvolíte-li prohlídku 1. patra, pak jako známý šťoural jsem si pochvaloval, že se v textu upozorňovalo na umístění WC, a v duchu káral webmastera, že neukázal záběry z interiéru WC.

Z nabídky nazvané "Standardní prohlídka" se návštěvník stránek valašskomeziříčské knihovny dostane na stránku s nabídkou osmi rubrik v levé části obrazovky (služby, kde nás najdete, historie, knihovní řád, ceník služeb, akce knihovny, kontakty, zajímavé odkazy). Asi by se hodilo, kdyby jako devátá rubrika byl odtud přímý vstup do katalogu knihovny. Z dotazu zaznamenaného v rubrice nazvané "Nechte nám vzkaz" a umístěné ve střední části stránky totiž vyplynulo, že dotazovatelka katalog knihovny nedokázala na stránkách najít. Zatím byli návštěvníci stránek na vzkazy skoupí. Kromě již zmiňovaného vzkazu J. Pilaře a čtenářky hledající katalog na webu si více vzkazů nepřečtete a - co nutno webmasterovi vytknout - nezjistíte ani jeho reakci na vzkazy…

Dáte-li si práci s prohlídkou jednotlivých rubrik, odkaz na online katalog najdete hned v první nabídce pod heslem "Služby". Ta je z mého pohledu velmi zajímavá, protože se zde nabízí možnost objednání MVS, rezervace knihy a prodloužení výpůjčky, vše v režimu online! Pokud to funguje, všechna čest. Čtvrtá možnost je odkaz na online katalog, který vás přesměruje do souborného katalogu Vsetínska. Ten běhá pod systémem KP-sys, podobně jako na webech dalších 32 institucí.

Webmaster si velmi libuje v bílých písmenech na modrém pozadí, což aspoň mým očím moc nesvědčilo. Proto jsem si je nekazil četbou poměrně podrobné historie knihovny a jen jsem přelétl ceník služeb. Do Valašského Meziříčí zřejmě směřují kroky rekreantů, a proto se v ceníku dočtete, že rekreanti zaplatí za služby knihovny 20 Kč, což je jen o 5 Kč více než za jednorázovou výpůjčku a čtvrtina celoročního poplatku. Vstřícnost knihovníků ve Valašském Meziříčí vůči rekreantům, kteří v tomto městě stráví týdenní dovolenou (ve většině knihoven jsem se setkal pouze s měsíčním, pololetním či ročním poplatkem), je příkladná.

Interaktivnost stránek knihovny se projevuje i při pohybu myší po jednotlivých rubrikách. Ocitnete-li se na řádku nazvaném ceník služeb, objeví se výstižná textová informace "Peníze! A za co je u nás můžete utratit?" Odzkoušet si ji můžete i na pravé straně stránek, kde je pětice rubrik (oddělení pro dospělé, hudební oddělení, čítárna a studovna, oddělení pro mládež, oddělení pro dospělé a mládež "Vyhlídka"). Z nich mne nejvíce zaujalo hudební oddělení, na jehož stránkách je vyhledávač cd-disků. Trochu mi připomínal vyhledávač na stránkách ústecké knihovny. Ve Valašském Meziříčí však s touto novinkou přišli o dva týdny dříve.

Na stránkách valašskomeziříčské knihovny se mi líbila především nabídka online služeb - trendu, o kterém se teprve ve většině knihoven diskutuje, ale nerealizuje. Co se týče šíře nabídky online služeb a interaktivnosti, je srovnatelná jen snad se stránkami českobudějovické a zlínské knihovny. Pokud by webmaster zvolil poněkud vhodnější kombinaci barev a velikosti písmen, určitě by se zlepšila čitelnost informací na stránkách a zvýšila se šance úspěchu v soutěži. V Bibliowebu mu to letos ještě nevyšlo, možná ale uspěje v soutěži pořádané městem Valašské Meziříčí, která má v těchto dnech uzávěrku. Z neziskových organizací se valašskomeziříčská knihovna zřejmě utká se silným protivníkem, jímž je místní hvězdárna. Ta zvítězila v loňském ročníku. Pokud vás nezajímají jen stránky knihoven, prohlédněte si i tyto hvězdárenské. Stojí to za to.