Docela bych rád znal vaše pocity ve chvíli, kdy se dostanete na hlavní stránku Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti. Je řešena velmi jednoduše, takže se obávám, že její jednoduchost odradí náročného návštěvníka internetových stránek, aby z ní přešel na její další stránky. Pokud to učiní, věřím, že toho nebude litovat, podobně jako jsem nelitoval já.

Hlavní stránka opravdu nehýří nápady. Webmaster umístil do středu bílého podkladu pouze mírně modifikované logo knihovny a pod ně drobný název knihovny v angličtině pro vstup na stránky v tomto světovém jazyce. Onou modifikací myslím skutečnost, že modré slovo "knihovna" bylo přesunuto z loga v modrém panelu nad něj, takže v logu zůstalo jen jméno vlastivědného pracovníka, po němž se knihovna jmenuje. Marně si lámu hlavu, která jiná česká knihovna má tak jednoduchou hlavní stránku. V současnosti snad žádná, z těch v minulosti mi uherskohradišťská stránka silně připomíná hlavní stránku orlicko-ústecké knihovny z první poloviny r. 2001. Tam však byla zvolena kombinace bílé a hnědé, místo modré.

Pohybujete-li myší po logu, objeví se barevná fotografie synagogy, v níž knihovna působí, a po kliknutí na ni se zjeví stránka nazvaná Aktuální informace. Před týdnem bylo na této stránce uvedeno, že byla aktualizována 23. ledna 2004, dnes (1. února 2004) uvádí datum aktualizace 9. ledna 2004, což je zřejmě překlep. Hlavní aktualitou je totiž informace o změnách v půjčování zvukových dokumentů platící od 12. ledna 2004. Uherskohradišťští čtenáři se z ní dozví, že nově nabyté zvukové dokumenty si mohou půjčovat absenčně až po 9 měsících od jejich vydání a že za půjčování se nevybírá žádný poplatek. Ocenil jsem rychlost, s jakou byla tato zpráva na stránkách zveřejněna, protože informace o devíti měsících by se měla objevit i na stránkách dalších knihoven, které k 31. 12. 2003 zvukové záznamy shromažďovaly nebo půjčovaly. Neměl jsem čas kontrolovat aktuality na webech všech 240 knihoven, které uvádí seznam, ale údaj o devíti měsících jsem zatím neviděl ani na stránkách Knihovny Jiřího Mahena v Brně, ani na stránkách Knihovny města Hradce Králové, tedy knihoven, jejichž hudební oddělení jsou proslavená svou kvalitou.

V informaci na stránce uherskohradišťské knihovny mne zaujala poměrně značná výše sankčního poplatku 50 Kč za den a zvukový dokument, a proto jsem se podíval na ceník, který zde platil před 12. lednem 2004. Ten byl pochopitelně už ze stránek odstraněn, ale na internetu se najde. U kompaktních disků činil 20 Kč za den a dokument, protože se za zapůjčení vybíralo 10 Kč za den a dokument. Nyní je půjčování bezplatné a vydělá na tom dochvilný čtenář, což lze jen vítat.

I další aktuální informace na stránkách uherskohradišťské knihovny mne přesvědčily, že tato knihovna je aktivní a poskytuje čtenářům dobré služby. Děti jsou vyzývány, aby se přihlásily do soutěže Webík, veřejnost je informována, že v knihovně působí Regionální centrum internetu a že ve studovně je k dispozici text smlouvy o přistoupení k EU. Dojem na mne udělal i přehled zahraničních databázích, které knihovna propaguje, i informace, že knihovna uzavřela s STK smlouvu dovolující jí využívat elektronických služeb této knihovny prostřednictvím virtuálního uživatelského konta. Myslím, že mnohé významnější knihovny tak progresivní zatím nejsou…

Další informace se návštěvník dozví z jedenácti nabídek v levém sloupci. Z nich bych upozornil na nabídku Katalog, protože knihovna přešla v průběhu roku 2003 ze systému firmy M2000 na účinnější systém Advanced Rapid Library. Ten umožňuje navíc např. rezervaci dokumentů. Potěšilo mne, že zdejší knihovníci zároveň uvedli počet záznamů v katalogu, protože systém ARL takový údaj na rozdíl od systémů LANius či Clavius nevygenerovává.

Podobně systém ARL nevytváří sám o sobě seznamy novinek, což však uherskohradišťští knihovníci vyřešili po svém. Umístili na webu nabídku Novinky ve fondu, kam pravidelně ukládají seznamy. Na rozdíl od vyškovských knihovníků, kteří užívají rovněž systém ARL a seznam novinek vytvářejí měsíčně, jsou uherskohradišťští knihovníci mnohem pilnější. Z prosince 2003 si lze prohlédnout sedm seznamů, z ledna 2004 seznamů šest. Závidět však mohou knihovnám, které mají systém Clavius. Na takových webových stránkách si totiž čtenáři mohou sami volit, jak starý seznam novinek si chtějí vytvořit. Čtenáři Ikara si to mohou vyzkoušet třeba na stránkách strakonické knihovny.

Po pročtení nabídky nazvané Služby jsem musel řešit dilema, o kterém oddělení se zmínit při omezeném rozsahu tohoto sloupku, aby se pracovníci ostatních oddělení necítili ukřivděni. Jak oddělení pro dospělé, tak i oddělení pro děti, čítárna a studovna, regionální oddělení, hudební oddělení a zvuková knihovna pro nevidomé jsou podle materiálu na webu velmi čilí. Přeci jen mne nejvíce okouzlila činnost oddělení pro děti díky Bambiriádě - odkaz na stránky však musejí opravit, je nefunkční, Setkání broučků či Hradišťského sluníčka. Nelze se tomu divit, protože pracovnice tohoto oddělení jsou velmi aktivní i v Klubu dětských knihoven SKIP.

Zajímají mne dějiny knihovnictví, takže jsem nemohl vynechat prohlídku nabídky Historie. V ní podobně jako na stránkách brandýské knihovny jsou k jednotlivým rokům přiřazeny události. Bylo však vybráno o devět letopočtů více a historie je "dotažena" na rozdíl od brandýských knihovníků až do roku 2002. Jen bych doporučoval upřesnit rok, kdy se Bedřich Beneš Buchlovan stal městským knihovníkem. V nabídce Historie se píše o roce 1927, poklepete-li však myší na podobence B.Beneše Buchlovana, otevře se vám stránka s údaji o něm a s rokem 1926…

Na závěr se zmíním ještě o nabídce nazvané Zajímavé odkazy. Potěšilo mne, že mezi ně zařadili uherskohradišťští knihovníci i odkaz na stránky elektronického časopisu, který právě čtete. Přitom to není samozřejmostí, protože kromě stránek Národní knihovny, kde jsou uvedena prakticky všechna česká knihovnická periodika, a stránek liberecké knihovny, kde je pěkný přehled tuzemských a zahraničních elektronických novin a časopisů, znám odkaz na Ikaros jen ze stránek pěti českých veřejných knihoven a jedné slovenské. Jsou to stránky děčínské, písecké, plzeňské krajské, přerovské a příbramské knihovny. Slovensko zastupuje Zemplínská knihovna v Michalovcích. Absence odkazu na stránky Ikara je zejména překvapivá u českých odborných knihoven. Na rozdíl od veřejných knihoven předpokládají, že se návštěvníci jejich stránek o tento elektronický časopis nebudou zajímat?