Po dvouletém "období klidu", kdy politické strany relativně rutinním způsobem informovaly veřejnost prostřednictvím svých webových systémů, tento fenomén vedení politického boje s blížícím se termínem konání listopadových voleb do senátu a krajských zastupitelstev znovu nabývá na významu, který mu přísluší. V roce 1998 využily možnost představit sebe a svůj program na stránkách s vlastní doménou všehovšudy dva kandidáti do senátu a pražskou radnici - Jan Ruml, resp. Michael Hvížďala. Oba shodou okolností zastupovali Unii svobody, která od svého založení deklarovala, že se bude zajímat o zavádění Internetu v České republice.

Mezitím uplynulo na českém webu skutečně hodně vody a je to poznat i v politice - tentokrát se s osobními doménami roztrhl pytel. V případě senátních voleb je to celkem logické, protože uchazeči o křeslo v horní parlamentní komoře podstupují - byť s finančním nebo jiným zaštítěním své strany - do značné míry individuální kampaň. Jde o další příklad uplatnění webu jako marketingového nástroje. Politický program, resp. osobu, která jej prezentuje, můžeme totiž považovat za produkt, který je třeba při jeho nabídce podpořit, aby byl "na trhu" v soupeření s dalšími produkty, které se orientují na stejné cílové skupiny, úspěšný. Snadno zapamatovatelná doména (zpravidla ve tvaru www.prijmeni.cz), která je nezbytnou součástí všech propagačních materiálů, pak může při rostoucím počtu lidí, kteří mají přístup k Internetu, sehrát svou roli. Analýza tohoto faktoru při volebním rozhodování, resp. do jako míry informace získané touto cestou přispěly k výběru daného kandidáta, by jistě byla zajímavá a poučná nejen pro politické strany.

Pokud srovnáme v tomto směru tři současné rozhodující subjekty na politické scéně (ODS, ČSSD a Čtyřkoalice), nejlépe si vedou kandidáti Čtyřkoalice. Z dvaceti sedmi jich třetina disponuje vlastní doménou, šest dalších (lidovců) "vyzbrojila" mateřská strana doménou třetího stupně (prijmeni.kdu.cz). Ostatní poskytují údaje o sobě na stránkách Čtyřkoalice nebo jinde. Za ní následuje ODS, jejíž sedm kandidátů si zřídilo vlastní doménu. Poslední místo zaujímá ČSSD s pěti kandidáty. Z formálního i obsahového hlediska mají tyto systémy proměnlivou úroveň. Jejich výsledná podoba často svědčí o tom, že jejich zadavatelé jednoduše "cítili potřebu" se takto prezentovat, protože "kde kdo tak činí", aniž by sami měli zřejmě konkrétní představu, jak a co by měli prezentovat. Jako by byli zaskočeni možnostmi, které se před nimi otevřely, a vlastnostmi média Internet. Pochopitelně se na všech těchto stránkách nešetří na animacích a dalších prvcích, které mají upoutat pozornost (např. běžící text - viz O. Kechner). Obvyklým jevem je snaha přiblížit kandidáta prostřednictvím diskusního fóra (viz P. Pithart a E. Outrata). O. Kechner na své prezentaci vystavuje videozáznam ze setkání s voliči. Jen v ojedinělých případech jde o profesionálně vytvořené systémy, v nichž účelnost a efektnost web-designu nejsou v protikladu. Ze všech kadidátů, kteří se takto prezentují (dlužno dodat, že ne všechny domény byly v době, kdy jsme je navštívili, funkční), vychází pravděpodobně vítězně J. Zieleniec.