Taky vás zaujal článek Vladislava Rašky v prosincovém čísle Čtenáře o nové budově vyškovské knihovny? Mne upoutal do té míry, že jsem zatoužil po dalších informacích, a tak jsem do vyhledávače Google zadal slova "Vyškov" a "knihovna".

Na první místo se zařadily stránky jakéhosi nadšeného fotografa zvaného Mikee, který na ně umístil 27 fotografií interiéru a exteriéru nové budovy knihovny, na druhé místo pak oficiální stránky knihovny. Jim taky bude patřit březnový sloupek.

Na rozdíl od stránek Mikeeho na nich najdeme pouze dvě fotografie exteriéru a tři fotografie interiéru nové budovy, a to zatím bez čtenářů a knih. Všechny jsou umístěny do vodorovného pásu v horní části hlavní stránky hned pod název knihovny, která v něm nese jméno spisovatele Karla Dvořáčka. Bohužel jsou bez popisek, ale i tak naznačují, že vnitřek knihovny je velmi hezky architektonicky řešen. Kdo se o to zasloužil, však dosud není nikde na stránkách vyškovské knihovny napsáno.

Levý sloupec podobně jako u hlavních stránek mnoha českých knihoven má menu s 13 nabídkami, z nichž některá jsou rozbalovací, takže celkový počet nabídek a podnabídek dosahuje čtyřiceti.

Pravá část hlavní stránky přináší chronologický výčet úprav stránek od 14. ledna 2003 do 11. listopadu 2003. Vzhledem k tomu, že jsem stránky navštívil 29. února 2004, nemohu mluvit o jejich přílišné čerstvosti. To se projevuje hned v první nabídce nazvané Kontakty. Obsahuje sice plánek okolí knihovny, u něhož jsem ocenil uvedení měřítka, což třeba u plánku na stránkách Městské knihovny v Rýmařově chybí. Návštěvník Vyškova tak podle plánku může snadněji odhadnout čas potřebný k dosažení knihovny, přichází-li např. z Tyršovy ulice. Bohužel ho plánek navede do míst původní budovy knihovny v Žižkově ul. č. 1 a nikoliv k nové budově v Nádražní č. 4!

Než se budu věnovat ostatním nabídkám, dokončím ještě popis hlavní stránky. Ta pod výčtem novinek má snad jen dočasně nefunkční odkaz na informace o Evropské unii a výčet knihovních služeb, informací v elektronické podobě a přehled elektronických informačních databází. Zcela v patě hlavní stránky je pak uvedena e-mailová a snail-mailová adresa knihovny a tři důležitá telefonní čísla.

Na hlavní stránce, která na malém prostoru oplývá snad až příliš velkým množstvím údajů, jsem ocenil přesně formulovaný výčet služeb knihovny. Mnozí naši občané mají totiž stále představu, že knihovna je jen místem pro půjčování knih. Ani menu s nabídkami, které navíc nemusejí vystihovat všechny služby poskytované knihovnou, podle mne neřekne tolik jako heslovitý přehled služeb na hlavní stránce vyškovské knihovny. Pro zesílení účinnosti mohl však být přehled prolinkován s příslušnými stránkami...

Z nabídek a podnabídek mne nejvíce zaujal ceník, který se svou propracovaností blíží např. ceníku knihovny Uměleckoprůmyslového muzea. Má totiž 55 položek! Rysem ceníku vyškovské knihovny je preferování návštěvníků se čtenářským průkazem. Druhý člen rodiny, v níž první dospělý zaplatí za průkaz 100 korun, má nárok na 50procentní slevu, nechá-li si vystavit průkaz i pro sebe (pro zajímavost lze uvést, že v těrlické obecní knihovně či v třeboňské městské knihovně obdobnou situaci řeší rodinnou legitimací). Za přístup na internet zaplatí čtenář s průkazem 10 Kč, čtenář bez průkazu trojnásobnou částku. Hodinový poslech v hudebním oddělení má čtenář s průkazem zdarma, zatímco čtenáře bez průkazu přijde na desetikačku. Jen za občerstvení z automatu (1 porce čaje nebo kávy) zaplatí oba 5 Kč. Vyškovští zřejmě totiž instalovali automat, který nedokáže rozlišit, zda mince do něho vhazuje čtenář s průkazem nebo bez něho.

Líbila se mi i nabídka Historie, kde jsou nejen pěkně zpracované knihovní dějiny od roku 1862, ale i citáty z dobových materiálů dokreslující atmosféru r. 1886, 1945 či 1968. Fotografie interiéru a exteriéru budovy v Žižkově ulici jsou po přestěhování do nových prostor rovněž historické. A podnabídka Artefakty s vyobrazením předmětů nalezených vyškovskými knihovníky v knihách sem rovněž vhodně zapadá. Sice to nebyly vyschlé rybí kostry, které prý v románu Stařec a moře zanechávají američtí čtenáři, ale knihovní řád spolku Vlasta ve Vyškově či záložka z třicátých let 20. století jsou taky zajímavé nálezy!

Z nabídky On-line katalog je vstup do elektronického katalogu pracujícího pod systémem Advanced Rapid Library. Vyškovští totiž v loňském roce přešli na tento systém z Rapid Library, což umožňuje, aby si vyškovští čtenáři přes košík na internetu knihy objednávali a rezervovali.

V nabídce Pro knihovny bych rád upozornil na postřehy ředitele Vladislava Rašky nazvané Jak (ne)psat projekty. Pomocí 1148 slov sepsal poznatky, kterých nabyl jako člen jedné z hodnotitelských komisí Ministerstva kultury ČR. Pro jejich čtivou formu by se s nimi měli seznámit všichni knihovníci, kteří projekty podávají. Faktograficky bohatá je i nabídka nazvaná Literární ceny. Obsahuje totiž fotografie nositelů Nobelovy ceny za literaturu za roky 1996 až 2002 včetně odkazu na stránky s jejich životopisy v angličtině a seznamy nositelů literárních cen udělovaných v České republice. Dokud jsem si tuto nabídku neprohlédl, netušil jsem, že se u nás uděluje každoročně dvanáct různých cen.

Celkově bych stránky Knihovny Karla Dvořáčka hodnotil jako průměrné, ale přesto by podnabídky Autor měsíce, Nové tváře české literatury či již zmiňovaná nabídka zvaná Literární ceny neměly zůstat bez povšimnutí pracovníků knihoven a studentů literární vědy. Kupodivu na ně dosud neodkazují stránky žádné české knihovny...