Úvod

Trendem poslední dekády je bezesporu snaha o zlepšení přístupu k internetu a zvyšování přenosových kapacit tohoto média či, chceme-li, uvnitř tohoto virtuálního prostoru. Uplynulo už zdánlivě velmi mnoho času od doby, kdy se přenosové rychlosti v domácnostech pohybovaly v řádu několika kilobitů za sekundu (kbps="kilobite per second") a výdobytkem doby byly modemy v kombinaci s telefonní linkou v režimu "dial-up", tj. s nutností vytáčet spojení a hlídat čas strávený "na netu", aby člověk "neprosurfoval kalhoty". Z dnešní perspektivy, kdy se masově rozšiřují "pevná připojení" s kapacitami přes stovky kbps, se tato "prehistorie" může zdát směšná.

Ale přes všechen technologický pokrok i nezměrné změny na trhu s informačními technologiemi a v komunikacích se zdá, že "kritickým faktorem" dalšího rozvoje internetu není technicko-technologický základ ani cenová nedostupnost produktů - problémem je, jako obvykle, člověk a jeho strnulé a často zpátečnické uvažování, které blokuje akceptaci nových postupů, které virtuální prostředí otevírá. Nejvíce se to projevuje v oblasti nových "e-služeb" reprezentovaných buď rozhraním přizpůsobeným pro "prohlížeče", internetové browsery, a tedy poněkud skryté na pozadí, nebo přístupným ve formě speciálního softwaru, jako konkrétní program, nazývaný též "klient".

E-mail

Jako klasický příklad kladně přijatého a akceptovaného, nyní již téměř "k životu nutného" média (ve smyslu komunikačního kanálu se specifickými požadavky, nároky a vlastnostmi) můžeme uvést to, co se obecně nazývá "e-mail", elektronická pošta. Pod tímto názvem můžeme ale rozkrýt obě polohy výše zmíněného jednoduchého dělení, tj. s e-mailem jako eSlužbou se můžeme setkat jak ve formě www rozhraní - přes známé poskytovatele "e-mailu zdarma" jako je Seznam.cz, Centrum.cz, Post.cz nebo třeba Yahoo.com - tak ve formě softwarové - zmiňme přitom asi nejpoužívanější MS Outlook Express. Jenže, jako je modem "historie", i e-mail je "jenom" elektronický "koresponďák", dopis v elektronické podobě. Jeho přidaná hodnota vůči klasické papírové formě sice bezesporu existuje - doručení je takřka okamžité, přenesená data jsou v digitální podobě, typ dat není omezen na text, tj. lze posílat v podstatě cokoli od textu přes hudbu až po programy atd. - ale základní východisko, ono očekávání uživatelů je jasně vyjádřeno v názvu: jde o e-mail, e-poštu, jen o e-verzi dopisu. Napsat, zalepit, poslat, předat, přijmout, otevřít a přečíst. Jak snadné a jak neinvenční. Potenciál eSlužby zůstává nevyužit, resp. není využit zcela. Co by se dalo přidat, není otázkou, otázka zní: Co jiného se dá při komunikaci využít? Jaké alternativní postupy? A těchto možností je vskutku mnoho, jen se rozhlédnout, například:

IM eSlužby

Za zmínku stojí samozřejmě "IM" programy, kdy zkratka znamená "instant message" (popř. "instant messaging"), což lze (ne)hezky česky přeložit jako "okamžitá zpráva" (popř. "okamžité posílání zpráv"). Jejich princip je prostý - přes softwarové rozhraní, klienta, umožňuje uživateli zaregistrovat se pod jednoznačným ID (číselný kód nebo přezdívka), vytvořit si databázi, seznam kontaktů a následně jim adresovat textové sdělení, popř. zaslat URL nebo soubor libovolného typu.

Zdánlivě se jedná o stejný princip jako u e-mailu, ale není tomu tak zcela - primární funkcí či specifikem (jak název služby napovídá) je možnost okamžité interakce s protějškem v komunikaci a zároveň indikace "statusu", tj. "stav", ve kterém se tento kontakt nachází - zda-li je "online" (připojen a připraven ke komunikaci), "offline" (odpojen a nyní zcela nedostupný), popř. "away" (pryč na kratší dobu), "not available" čili "NA" (nedostupný na delší dobu), "do not disturb" čili "DND" (nerušit; připojen, ale bez možnosti či zájmu o komunikaci) a další méně užívané "stavy".

Rozdíl oproti e-mailu je tak zcela zřejmý - jestliže e-mail je "jednosměrné" médium, které pouze umožňuje předat informace "na poštu" a čekat, co se stane, IM programy se v mnohem větší míře přibližují "běžné komunikaci", komunikaci "tváří v tvář" ("face-to-face") právě díky možnosti okamžité odezvy nejen co se týká obsahu sdělení, ale i vzhledem k osobě uživatele. S jistou nadsázkou můžeme říci, že indikátory statusu v kombinaci např. s rychlostí odpovědi protějšku v komunikaci mohou částečně suplovat neverbální a jinak chybějící součást vzájemné interakce. V kombinaci s indikátorem aktivity klávesnice - tj. s možností vědět, kdy uživatel píše a patrně "chystá odpověď" a kdy ne, důležitost těchto vodítek při "textovém hovoru" roste.

Potenciál těchto (nejen) komunikačních eSlužeb zde ale nekončí. Některé tyto služby totiž nabízejí implementovat "status" uživatele pomocí jednoduchých tagů HTML do www stránek a nejen to - je možno zasílat zprávy přímo přes www rozhraní apod. Pro příklad uveďme seznam nástrojů služby ICQ na www.icq.com/panels/tools-catalog.html. Tím je možno "personifikovat" jejich obsah, propojit anonymní text s konkrétnější osobou, např. zodpovědnou za sdělení nebo s tvůrcem stránek.

Praktický příklad:

ID používané pro identifikaci autora tohoto článku v rámci ICQ je: 148167721 a jeho současný status je:

a můžete mu poslat zprávu pomocí tohoto panelu:

Chat vs. IM

Podobnost těchto služeb s tzv. "chatem" je evidentní, ale nejedná se - či nemusí se jednat - o stejný účel. IM programy jsou užívány převážně pro "identifikovanou" komunikaci dvou subjektů, které ke komunikaci mají důvod a jejichž komunikace má nějaký cíl. Lze namítnout, že stejně jako u chatu, i zde existují možnosti náhodně vybrat uživatele a pokusit se s ním "zapříst rozhovor". Jistě, je tomu tak, ale tento "guessing", náhodné oslovení jiného uživatele služby, je již adresné, je založeno na vygenerování jeho jednoznačného "jména" na základě zadaných parametrů, kterými může být cokoli, co je v databázi eSlužby - od země původu přes jazyky, kterými mluví, věk a pohlaví až po koníčky a zájmy. A opět - tyto údaje nejsou povinné a jejich nevyplněním se uživatel "vydává v šanc" jen svým jménem či přezdívkou ("nickname", zkráceně "nick"). Navíc, chatovací "místnosti" a celé servery jsou ve valné většině postaveny na www rozhraní a jejich "půvab" je primárně právě v neidentifikovaném a nezávazném "pokecu" (ang. "chat") o nějakém - či nijakém - tématu s více lidmi, často v rámci jisté komunity opakovaných uživatelů stejné služby a "místnosti", tématu či zaměření.

Zpět k IM

Jestliže jsem zmínil skutečnost, že chaty jsou provozovány převážně přes www rozhraní a IM služby využívají softwarové zázemí, není to nutné pravidlo, ale v zásadě tomu tak je. V případě IM služeb můžeme najít výjimky, které např. poskytují obě možnosti přístupu, a to z jednoduchého důvodu - softwarové instalace znamenají fixaci identity (a tedy i "stavu") uživatele na jediný počítač, resp. pouze na zařízení, kde je tento software nainstalován a kde je dodatečně načtena uživatelova identita. Toto omezení se snaží některé IM služby eliminovat právě možností přístupu přes www rozhraní, bez nutnosti instalace softwaru (byť často za cenu zjednodušení tohoto rozhraní a omezení některých funkcí). Příkladem může být již zmíněné ICQ (www.icq.com) a jeho www verze "ICQ to go" (="ICQ na cesty") dostupná na: http://go.icq.com (jedná se o speciální "pop-up", "vyskakovací okno" prohlížeče a následné funkce obsluhované javascriptem) nebo rozhraní služby MSNM realizované přes zvláštní www stránku, na které je možné se taktéž přihlásit a následně "personifikovat", přizpůsobit si její obsah.

V návaznosti na různorodost a nekompatibilitu těchto služeb mezi sebou samozřejmě vznikly i "homogenizační" programy/klienti, které umožňují spravovat více různých identit různých poskytovatelů IM eSlužeb v rámci jednoho softwarového rozhraní. Výše zmíněný Jabber (www.jabber.org) je "nezávislou linuxovou platformou", protokolárním systémem, který kromě provozování vlastní eSlužby stejného jména umožňuje díky politice "open source" vytváření nových a nových klientů, které ve valné většině slouží právě jako tito "homogenizátoři". Za zmínku tak stojí např. klient Miranda nebo PSI, kompletní seznam Jabber-klientů se nalézá na www.jabber.org/software/clients.php.

Zcela specifickou "dodatečnou službou" je implementace IM služeb mimo doménu počítačů. Zdálo by se, že omezení na technicko-technologickou základnu počítače je nepřekročitelné, že vybudování identity a registrace "stavu" uživatele má limit v indikaci "co dělá uživatel u počítače" - opak je pravdou. Nedlouho po rozšíření aplikací v jazyce Java pro mobilní telefony se objevila služba, která umožňuje (po stažení několikakilobytové aplikace) užívat mobil jako "bránu", rozhraní pro několik nejrozšířenějších eSlužeb jako je ICQ, AIM a MSNM. Jednu takovou českou(!) službu - Cleverlance cMessenger - můžete najít na adrese http://cmessenger.cleverlance.com/. Databáze kontaktů je spravována přes internet, ale vlastní příjem a odesílání textu je v kompetenci aplikace a při porovnání ceny za SMS a za přenesená data přes GPRS modem v mobilním telefonu se ukáže, že tato IM aplikace je jasný vítěz. Nehledě k přidané hodnotě v podobě propojení prostředí internetu (virtuální identity a jejího "statusu") s mobilní technologií, tj. probourání pomyslné bariéry imobility sezení u počítače.

Více smyslů, lepší komunikace

Ale proč zůstávat jen u suplování bezprostřední komunikace textovou formou? Pokud je připojení k internetu na dostatečné úrovni co se týče přenosových kapacit, není problém zaměnit telefonní přístroj za počítač. Na podobné bázi jako IM programy funguje nejrůznější software z oblasti tzv. "internet telephony" nebo též "IP telefonie", který v sobě navíc IM službu též obsahuje - neboť co je zvuk jiného, než jen další data. Pokud tedy vlastníme mikrofon a sluchátka (zvukový vstup a výstup), můžeme "telefonovat" pomocí počítače bez dalších výdajů - sice jen s uživateli toho samého systému, ale přeci zdarma. Navíc, v praxi je síť internetu a telefonní síť propojena a umožňuje volat z vašeho počítače do běžné telefonní sítě - za poplatek, ale výhodněji, než v případě užití "běžného" telefonu. Pro příklad uveďme službu Skype (více na: www.skype.com; přehled cen pro zajímavost na: www.skype.com/products/skypeout/rates/all_rates.html ). Implementace pro české prostředí poněkud vázne, a to zejména proto, že u zahraničních produktů je nutno platit ve světových měnách a pouze přes internet prostřednictvím platební karty, ale existuje i ryze česká varianta - např. služba Feyn, která navíc poskytuje "opravdová" telefonní čísla ve standardním tvaru, na které je možno volat z každého telefonního přístroje (to vše díky zisku dvou nutných licencí od Českého telekomunikačního úřadu).

A pokud chceme lépe využít naše smysly, ne pouze slyšet hlas či vidět text, je možno udělat ještě jeden krok - připojit jednoduchou webovou kameru. Pro "videotelefonii" je pak možno použít např. ICQ v.4 (www.icq.com), MS NetMeeting (více na: www.microsoft.com/windows/NetMeeting/ ) nebo CUseeMe (="see you see me" na: www.cuworld.com/ ) nebo namátkou vyzkoušet nabídku např. v adresáři Googlu.

Závěr

V současné době se stává počítač připojený non-stop k internetu zejména během pracovní doby takřka "pracovním standardem", a to v široké oblasti od podnikání po státní a veřejnou správu. Tisíce lidí sedí u svých "strojů", tráví desítky a stovky hodin před obrazovkou. Jejich připojení - fakt, že jsou připojeni - však ve většině této doby zůstává "pasivní" a bez výpovědi "dovnitř" virtuálního prostředí a pro ostatní uživatele. E-mailové adresy jsou sice vystaveny a e-mailové schránky pravidelně a často takřka online vybírány, ale bez jakékoli další zpětné vazby. Lidé jako uživatelé těchto adres pouze čekají, až jim virtuální pošťák přinese dopis a pak, až se ztratí z dohledu, nenápadně vyberou svou schránku - nehledě na fakt, že se mnozí schovávají za nehmatatelná, nic neříkající písmena a znaky e-mailové adresy.

Jistě, každý má právo na čas na rozmyšlenou, na formulaci textu odpovědi, na uspořádání informací a případně nalezení dodatečných zdrojů informací pro odpověd. Nikdo nemá rád spěch a desítky "otravných" e-mailů na náladě nepřidají - ale to není problém, to je přirozené. Problém můžeme vidět v tom, jak v současnosti využíváme e-mail jako "jediné možné řešení", jako jediný možný kanál, médium "jediné užitné" a "jediné vhodné" pro komunikaci ve virtuálním prostředí - a děláme tak bez přemýšlení. Místo abychom jednoduše zavolali, volíme e-mail jako jednosměrný dotaz, "zástěrku" - onen přesně zformulovaný text e-mailu bez jediné dodatečné možnosti jak tento text alespoň "o něco více a lépe" sdílet s adresátem. Přitom existují mnohem širší (a přiznejme si, často i levnější) možnosti "jak" komunikovat - i kdybychom se omezili jen na "vylepšená" virtuální média, vylepšená a vhodnější než jednoduchý e-mail.

Pokud budeme schopni akceptovat tato "vylepšení", pokud neustrneme na úrovni e-mailu, otevřou se nám zaručeně nové možnosti konstruktivní komunikace, interakce mezi lidmi skrze virtuálním prostředí - možnosti, pomocí kterých můžeme nedostatky těch kterých médií (nedostatky v porovnání s osobním kontaktem lidí tváří v tvář) minimalizovat a ne jich částečně z lenosti a částečně zcela účelově využívat.

Jestliže máme vykročit směrem k informační společnosti, jestliže jsme na této cestě schopni investovat do vzájemného propojování lidí a do budování multinárodních a nadnárodních týmů a jestliže k tomu využíváme technologie a média virtuálního světa, musíme se učit je nejen ovládat a používat, ale též opouštět a objevovat nové - nové cesty "jak".

Jestliže je např. míněna vážně idea eGovernmentu, jen těžko si lze představit, že naše cesta k úředníkovi se bude realizovat na úrovni "mail za mail" a "formulář za formulářem". Kdo věří v tuto anonymní tvář eGovernmentu, ten se hluboce mýlí. I jen pocit, že kdosi za oním www rozhraním kdesi "je", že interakce je možná ihned, že uživatel ve virtuálním prostředí "není sám", to jsou pocity, které je nutno cíleně vytvářet a podporovat - a jak je vidět z výčtu výše, kroky k tomu jsou často až směšně jednoduché.

Kolik práce dá doplnit e-mailovou adresu o ID nějaké ze služeb IM a dát tak najevo, že je možno se ptát? Úředník přeci u počítače stejně sedí. Splníme-li licenční podmínky, pak asi tolik, jako přidat k e-mailu i telefonní číslo - a nechat možnost volby nejpohodlnější cesty na uživateli, ať již je to zákazník nebo občan.