Úvodem

Komunikace informací je důležitým předpokladem pokroku v oblasti vědy, techniky a výzkumu. Aktuálním trendem v informační společnosti je, že se komunikace přesouvá do virtuálního prostředí, které umožňuje prostřednictvím nových komunikačních a webovských technologií rychlou výměnu informací za relativně nízkou cenu, bez časového nebo územního omezení. Právě finanční dostupnost nových vědeckých poznatků hraje důležitou roli. Tato potřeba postupně vedla k formování hnutí za otevřený přístup k odborným informacím, který také výrazně ovlivnil vydavatelský průmysl a ovlivnil i vydavatelskou distribuční politiku, a to především v otázce financování.

Současné složky a aspekty vědecké komunikace otevírají diskusi především mezi vědci a následně vedou k prohloubení jejich výzkumů a dalšího rozvoje jednotlivých vědních disciplín a oborů. Publikování ve vědeckých časopisech není jediným způsobem zprostředkování vědeckých poznatků z výzkumu. Je jím také osobní korespondence; vyměňování podkladů pro články před publikováním a rozesílání separátů publikovaných prací. Tyto prostředky vědecké komunikace existovaly a existují i v době elektronického vydávání, vedle souběžného čtení tradičních odborných textů a článků z časopisů.

Šíření odborných informací a znalostí hraje stěžejní roli ve vědecké komunitě. Pouze informace, které jí byly zpřístupněny a přijaty, mohou přispět k dalšímu výzkumu a vytváření nových vědeckých poznatků [1]. Vědecký pokrok je tedy velmi úzce spjat s vědeckou komunikací, jejíž základní charakteristiky se v současné době postupně vyvíjí a mění. Tradiční toky ve vědecké komunikaci založené na postupných, vzájemně navazujících krocích s dlouhými časovými prodlevami se postupně přesouvají do elektronického informačního prostředí, které je charakterizováno žádnými nebo relativně malými časovými i fyzickými omezeními [2]. Internet tak představuje významné médium, v němž jsou volně dostupné prostředky a nástroje elektronického publikování vědeckých poznatků. V rámci internetu jsou potom – jako v jedné velké globální knihovně – uloženy tisíce plných textů nejrůznějšího původu, formy a obsahu. Pro běžného uživatele je pak podstatný především přístup k informačním materiálům s otevřeným přístupem.

V současnosti dochází k významnému trendu, kterým je neustálé a postupné rozšiřování nárůstu fondů vědeckých informačních materiálů, které jsou dostupné zdarma v prostředí webu. Většinou jsou tyto informační zdroje předmětem zájmu nejen koncových uživatelů, kteří je záměrně vyhledávají a využívají ke své práci, ale také jsou objektem zájmu vědeckých pracovníků, informačních profesionálů a řady informačních služeb, kteří dané informační zdroje zpracovávají a dále zpřístupňují ve formě zajímavých výstupů [3].

V oblasti moderní vědy se tak setkáváme s praktickými aplikacemi otevřeného přístupu, a to především při zpřístupňování vědeckých článků. Autoři vědeckých článků většinou využívají k otevřenému zpřístupnění svých prací archivy, resp. repozitáře elektronických tisků, nazývané také jako e-print archivy [4]. Repozitáře jsou pak chápány jako systémy vytvořené k on-line ukládání, uchovávání a vyhledávání specifických druhů dokumentů, kterými jsou tzv. elektronické tisky[5]. Výrazem elektronický tisk pak označujeme recenzované elektronické vědecké články a publikace v nejrůznější fázi vývoje, od preprintu [6], všech následných verzí, až po postprint [7], případně reprint [8], k nimž jsou přidávána metadata [9]. Metadata k dokumentům vytváří sám autor pomocí formuláře a sám je do archivu přidává, vše se tedy děje na bázi autoarchivace [10]. Autorská práva k preprintu vlastní autor, o vystavení již publikovaného článku v archivu rozhoduje vydavatel. Tvorba archivů elektronických tisků je využívanou a rozšířenou možností elektronického publikování a představuje v současné době účinný způsob přímé vědecké komunikace, která z původní písemné podoby přešla přes podobu elektronickou (klasické e-maily) do formy organizovaných archivů elektronických tisků. Připomínky čtenářů mohou mít vliv na tvorbu nových verzí článku, jež jsou všechny archivovány, funguje účinná zpětná odezva mezi tvůrci a čtenáři, což se potom zpětně odráží v rychlém rozvoji vědeckých disciplín.

Hlavní charakteristikou archivů elektronických tisků je „volný, bezprostřední a trvalý on-line přístup k plným verzím vědeckých článků pro kohokoliv“ [11]. Takto charakterizovaný přístup k vědeckým článkům mají jak koncoví uživatelé, tak také nejrůznější informační systémy (např. vyhledávací a metavyhledávací služby), které zajišťují budování dalších nadstavbových služeb. Původně se otevřený přístup vztahoval jen na recenzované výzkumné materiály, dnes se však týká veškerého digitálního obsahu, který chtějí autoři volně (prostřednictvím internetu) zpřístupnit uživatelům.

Alternativní elektronický archiv viXra.org

Prvními významnými představiteli bezplatného online přístupu k informacím ve vědě se staly předmětově profilované archivy elektronických tisků, které začaly vznikat již na počátku 90. let 20. století. Jejich významnou charakteristikou je orientace na určitou předmětově vymezenou oblast vědy, v rámci níž jsou zpřístupňovány elektronické tisky ze sledované oblasti, s mezinárodním záběrem. V současnosti již fungují a poskytují své služby mnohé předmětové archivy a repozitáře, které si našly své místo při uspokojování informačních potřeb uživatelů. Prvním a také velmi významným představitelem bezplatného online přístupu k informacím ve vědě se stal již v roce 1991 mezinárodní archiv elektronických preprintů vědeckých recenzovaných článků arXiv.org, který byl založen komunitou fyziků. V současnosti je elektronický archiv provozován a řízen na Cornellově univerzitě, která jej také finančně podporuje spolu s organizací NSF (National Science Foundation). V době svého vzniku byl elektronický archiv určen pro publikování elektronických preprintů bez omezení, postupem času se začala v systému arXiv.org uplatňovat politika tzv. umírněnosti, jejímž výsledkem bylo postupné blokování článků, které byly správci systému považovány za nevhodné. V roce 2004 došlo ke změně a stávající systém poznámek a doplňků k elektronickým tiskům byl nahrazen schvalovacím systémem, který vyžadoval pro nové přispěvatele schválení od autora, který již v systému své práce publikoval.

Jako reakce na snahy zasahovat do procesu ukládání elektronických tisků a vyžadování schválení elektronických tisků pro nové přispěvatele do archivu arXiv.org vznikl nový alternativní archiv elektronických tisků viXra.org, který má sloužit celé vědecké komunitě a má zprostředkovávat aktuální informace z probíhajícího výzkumu. Elektronický archiv viXra.org je otevřen všem účastníkům procesu zpřístupňování vědeckých poznatků, tj. pro čtení, ukládání poznámek, ale i vlastní publikování vědeckých článků. Jediným omezením při publikování článků, které si autoři projektu vyhradili, je odmítnutí publikování článku v případě jeho extrémního obsahu, tj. vulgárnosti textu, hanlivého obsahu, plagiátu nebo nebezpečně zavádějícího obsahu článku. V ostatních případech mají autoři zajištěno publikování své práce a možnost sledování jejího vlivu.

Elektronický archiv viXra.org je nastaven jako alternativní archiv elektronických tisků pro oblast vědy a matematiky, založený vědci, kterým byl odmítnut přístup k publikování jejich vědeckých elektronických tisků v archivu arXiv.org, odpovídající novému systému schvalování. Autoři z řad vědců tak chtějí upozornit na pro ně nepřijatelnou cenzurní politiku Cornellovy univerzity, při vytváření elektronického archivu v oblastech fyziky, matematiky, nelineárních věd, počítačové vědy, kvantitativní biologie a statistiky. Archiv viXra.org je neplaceným projektem, který řídí jednotlivci se zájmem o vědecký pokrok a poskytuje přístup k více než 1 348 elektronickým tiskům [12] z oblasti vědy a matematiky. Elektronický archiv viXra.org zahrnuje vědecké materiály z následujících předmětových oblastí: fyzika, matematika, počítačové vědy, biologie, chemie, humanitní vědy a další oblasti. Autoři vědeckých článků, vědečtí pracovníci i uživatelé mají možnost získat plné texty článků ve formátu PDF.

V závěru je potřeba zmínit, že při čtení elektronických tisků uložených v alternativním elektronickém archivu viXra.org by si měli být uživatelé vědomi toho, zde mohou být uveřejněny práce jak velmi spekulativní, nebo dokonce v rozporu s prokázanými vědeckými fakty, tak práce vysoké vědecké kvality. V případě, že uživatel nemá dostatečnou zkušenost v oboru, ze kterého informace pochází, popř. chce dále informaci použít, je potřebné i vhodné konzultovat získané informace a dohledat další materiály na doplnění a upřesnění problematiky.

Závěrem

Komunikace informací ve vědě prošla rozsáhlými změnami především v souvislosti s elektronickým publikováním na internetu. Je velice zajímavé, ale i příznačné, že o nové směry a způsoby komunikace vědeckých informací se zasazují především vědci z různých vědních oborů. Jejich společnou snahou je postupné prosazování novodobé, z ekonomického hlediska efektivní, rychlé a bezplatné komunikace poznatků z aktuálního výzkumu dané organizace. Preferovanými zdroji pro vědeckou práci jsou digitální knihovny, archivy elektronických tisků, popř. institucionální repozitáře, které vznikly díky alternativnímu způsobu publikování odborných a vědeckých informací – otevřenému přístupu.

Cílem otevřeného přístupu k vědeckým a odborným informacím a volného elektronického publikování není zrušit tradiční prostředky vědecké komunikace ani ohrozit knihovny či vydavatelský průmysl. Jedná se především o zpřístupňování vědeckých poznatků cestou ekonomicky efektivnější a rychlejší.