Výbuch informatické bomby : a co dál?
Výbuch informatické bomby : a co dál? Prostor : společensko-kulturní revue. 2008, XXVI. ročník, č. 79, 184 s.
Jak je obvyklé ve většině periodik, je obsah 79. čísla revue Prostor rozčleněn do několika tematických rubrik. V tomto čísle je to 14 rubrik: Názor, Poznámky a komentáře, Polemika, Konfrontace, Stati a úvahy, Myšlenkové proudy, Přednáška, Fejeton, Anketa, Výročí, Kultura, Appendix astropsychologica, Povídka a Dopisy, názory, polemiky. Je v nich zveřejněno 27 statí od 20 autorů, z nichž 18 statí se zabývá problematikou vlivu současného stavu přemíry informací všeho druhu, jejichž vznik a šíření umožňují stále se zdokonalující informační technologie, na psychiku a chování člověka a lidské společnosti. Že tento vliv je převážně negativní, chtějí čtenáře přesvědčit všichni autoři oněch 18 statí.
Bližší vysvětlení názvu tematiky tohoto čísla revue Prostor, tj. „informatická bomba“, podává stať „Paul Virilio a Friedrich Kittler o životě ve stínu informatické bomby...“. Redakční úvod k této stati říká: „V padesátých letech řekl Albert Einstein, že máme co do činění se třemi bombami. Ta první, atomová, už byla odpálena, druhá bomba je bomba informatická; třetí bomba, populační, vybuchne v 21. století. Teď právě exploduje bomba informatická. Nové technologie, zejména možnosti vytváření virtuálních světů, radikálně proměňují kulturu, politiku a společnost“. Text této stati je překlad záznamu televizního rozhovoru francouzského filosofa a urbanisty P. Virilia a německého sociologa F. Kittlera z roku 1995. S názorem redakce, že ani po 13 letech neztratil rozhovor svoji naléhavost, lze souhlasit. Je to rozhovor plný zajímavých konstatování současných pozitivních a negativních skutečností a zároveň výhledů a doporučení: „Měli bychom varovat před archaistickými instinkty těch, kdo předstírají, že vyvíjejí globální informatický svět, aniž analyzují, do jaké míry působí destruktivně jeho obsahová redukce“. Jestliže se paměť lidstva, tj. to, „co tvoří dějiny sociální existence, konkrétně její myšlenkové dědictví a její po celá staletí formovaná kultura“, stane mrtvou pamětí v materiální paměti nějakého počítače a přestane být živou pamětí v pracovní paměti člověka, pak „skutečně vybuchne informatická bomba a nastane opravdové drama sociální hrozby“.
I když P. Virilio v úvodu poslední části rozhovoru, z něhož je citováno v předchozím odstavci, říká, že „asi bychom přece jen měli uvažovat spíš optimisticky než pesimisticky“, jeho závěr optimisticky nevyznívá. Nemohlo by to být výzvou pro redakci revue Prostor zařadit v budoucnu jako téma některého čísla optimistický pohled na přemíru až nadbytečnost informací a přínos zprostředkovatelů informací – informačních technologií – pro vývoj lidské společnosti? Samozřejmě že ne v oblasti materiálního světa, jako je medicína nebo doprava, ale právě v té společensko-kulturní oblasti, ke které se revue Prostor hlásí, a odpovědět tak na otázku položenou v názvu 79. čísla: „A co dál?“