Úspěšný vydavatel virtuálního odborného časopisu nevystačí - když nebudeme brát v potaz softwarové a hardwarové nástroje - se zkušenostmi s web-designem (pod čímž nerozumějme pouze HTML!), se znalostmi oboru, v němž hodlá působit, a nadšením pro něco nového.

Úspěšný vydavatel, pokud má využít výhod, které nabízí prostředí WWW, musí především změnit své "profesní" uvažování, resp. ho přizpůsobit tomuto médiu. Fráze, banalita, myslíte si? Já tvrdím, že důležitý krok, který znamená totéž, co opustit rodnou chalupu, v níž se vyznáme i poslepu, ale kde není zaveden elektrický proud, pro moderní, lepší dům, jehož siluetu vidíme zatím v dálce a v mlze. Jinak řečeno, jde o to se v této souvislosti zbavit jednak návyků, které si osvojujeme spolu s psaním a čtením - zejména lineární struktura textu (neodpovídající procesu lidského myšlení), jednak návyků, které jsou spojeny s tradičním publikováním (statické dokumenty, časoprostorové bariéry, metody indexování a archivace atd.). Není divu, že první elektronické časopisy představovaly pouhé kopie tištěných originálů vystavené na webu, nikoliv hypertextové systémy.

Nemám na mysli jen menší náročnost elektronického publikování z administrativní, organizační a finanční stránky, ale hlavně produkt samotný, který fyzicky neexistuje (na rozdíl od tištěných periodik, i když jsou připravována s pomocí počítačů), dokud nezíská pro lidské smysly přijatelnější, avšak umělou podobu tím, že ho přeneseme na papír. Je to dáno úplně odlišným vydavatelským procesem elektronického časopisu, v jehož průběhu (autorská, redakční, designérská a publikační fáze) se pracuje výhradně s datovými soubory. Tento fakt by nás však neměl vést k přesvědčení, že elektronického publikování se netýkají pravidla platná při seriózní publikační činnosti obecně (profesionální přístup k redakční práci i ve vztazích k okolí), což je nezbytné zvláště v této přechodné době, kdy panuje jistá nedůvěra k "anonymnímu" Internetu coby prostředku odborné komunikace.

Jeden z cílů, které si redakce Ikara stanovila, je poukazovat na přednosti, kterými se odborný elektronický časopis vyznačuje ve srovnání s obdobně zaměřeným časopisem tištěným (viz příspěvky P. Jedličkové, K. Jonákové, L. Pavlicové, D. Tkačíkové a F. Vojtáška), a to z hlediska všech zúčastněných skupin: redakce, externích autorů, čtenářů a knihoven. Tyto osoby a instituce jsou sice obvykle od sebe vzdáleny a bez přímého osobního kontaktu, vytvářejí ovšem prostřednictvím Internetu otevřenou virtuální komunitu, která snadno a rychle komunikuje. Dalším příkladem budiž spolupráce se zakladateli české pobočky International Society for Knowledge Organization (ISKO).