Workshop s názvem "Hlavní nástroje Web 2.0" proběhl v pondělí 21. května v budově Akademie věd ČR. Přednášejícím (či spíše koordinátorem) byl Peter Godwin z University of Bedfordshire. Na univerzitě (která se nalézá v anglickém Lutonu) působí jako knihovník, a zabývá se zejména informační gramotností, a vlivem Webu 2.0 na informační gramotnost.

Workshop neměl formu přednášky, ale spíše se jednalo o ukázky celé řady různých Web 2.0 aplikací. Účastníci se průběžně zapojovali do diskuse, a na základě zpětné vazby se také měnila témata, o kterých pan  Godwin hovořil. Což bylo příhodné, protože jedním ze základních pilířů Webu 2.0 je právě feedback a obsah tvořený uživateli. A my tak byli v podstatě svědky workshopu tvořeného účastníky.

Sám Peter Godwin pojmenoval workshop "The Machine is Us", podle stejnojmenného videa na portálu YouTube, které nám hned na úvod pustil. Všichni participanti se také navzájem představili, takže první půl hodinka workshopu byla víceméně "socializační". Což bylo také v pořádku, protože tvorba sociálních sítí je dalším z významných aspektů Webu 2.0.

Větší část worksopu se věnovala, jak jsem již zmínil, jednotlivým ukázkám. Na internetu můžeme najít mnoho služeb, portálů a aplikací, které do kategorie "2.0" spadají. Jmenujme kupříkladu komunitní portál MySpace, službu sdílení videa YouTube, sdílení fotografií Flickr, Wikipedii a řadu dalších. Zmiňovaly se také blogy, podcasty, RSS kanály, instantní komunikace a podobně...

Z méně frekventovaných termínů se hovořilo kupříkladu o folksonomii, což je v podstatě třídění vytvářené samotnými uživateli. Příkladem takového třídění jsou zejména tagy, které se na "Web 2.0" stránkách hojně používají. Výhodou je, že si každý může vytvořit jakýkoliv tag a označit si tak obsah dle libosti; nevýhodou je absence systému či jednotné metodiky, a tedy i potenciální chaos. Dalším termínem je "mashup", což označuje webovou stránku či aplikaci, která kombinuje a integruje dvě a více dílčích služeb (například mix map z Google Maps a snímků z Flickru)

S tagováním intenzívně pracuje služba del.icio.us. Jedná se o určitou personalizovanou databázi bookmarků, které lze dle libosti oštítkovat tagy, a navíc i sdílet s ostatními uživateli. Oblíbený blog, zajímavý článek, link na pěkné video... to vše je možné uložit do del.icio.us a zatřídit to podle potřeby (výběr odkazů pana Godwina je zde). Oproti klasickým bookmarkům (oblíbeným položkám) ve webovém prohlížeči je také výhodou, že přístup k tomuto seznamu není vázaný na konkrétní počítač. Budovat a organizovat svoji osobní síť odkazů si tedy uživatel může kdekoliv a kdykoliv.

Kromě velmi známých služeb typu MySpace či YouTube (kde nám ukázal pěkné video o RSS) jsme si ukázali i další zajímavé portály. Kupříkladu službu Pageflakes, kde je možné si vytvořit kompletně personalizovanou domovskou stránku, s aktuálními zprávami, odkazy na profily přátel, s náhledy sdílených obrázků a videí, a řadou dalších věcí.

Pro milovníky blogů je určena služba Bloglines, která pracuje na principu RSS. Uživatel si jednoduše zařadí libovolný počet oblíbených blogů, a v rámci jedné webové aplikace má okamžitý přehled, kde přibyly nové příspěvky. Speciálně pro knihovníky je určen portál Library 2.0, který je opět založen na sdílení informací a znalostí. Profil Petera Godwina v rámci Library 2.0 si můžete prohlédnout zde.

Web 2.0 přináší nové a zajímavé věci i do oblasti vyhledávání. Příkladem budiž vizualizační vyhledavač Quintura, který v průběhu vyhledávání zobrazuje i síť souvisejících termínů (v podstatě skupinu relevantních tagů, tzv. "tag cloud"). Na tyto klíčová slova je možné klikat a dále tak ladit svůj dotaz. Je možné i ovlivňovat význam jednotlivých termínů, a tak neustále vznikají nové a přesnější, a ty méně relevantní ze sítě mizí. Zazněla také zmínka o službě Rollyo, které umožňuje vytvořit si vlastní personalizovaný vyhledavač, který bude provádět hledání pouze na webech, které si sami zadáte.

Současný internet nepochybně nabízí celou řadu pozoruhodných a užitečných služeb a funkcí, které ještě před pár lety neexistovaly. Otázkou sice zůstává, zdali jsou současné změny natolik zásadní, aby bylo označení "Web 2.0" oprávněné, ale to ukáže až čas. Důležité ovšem je, že Internet toho svým uživatelům nabízí stále víc a víc. Tak proč toho nevyužít...

(JR)