Podíváme-li se na Internet jako na médium zpřístupňující informace, uvědomíme si, že to, v čem spočívá jeho síla, je zároveň i jeho slabostí. Pokud jde o jiná média, jako jsou noviny, knihy, rádio či televize, je naprostá většina příjemců – čtenářů, posluchačů a diváků v pasivní roli. Jen velmi omezený okruh lidí se odváží vstoupit do komunikace s tvůrci či poskytovateli informací zveřejňovaných tradičními médii, aby vyjádřili svá vlastní stanoviska k událostem a názorům jiných nebo ke způsobu, jakým jsou jim informace o nich zprostředkovávány. Stejně tak je poměrně málo těch, kteří pracují ve sdělovacích prostředcích nebo kteří publikují své názory, myšlenky a poznatky, ať už v oblasti krásné nebo odborné literatury.

Internet mnohé změnil: usnadnil publikování a nabídl možnost bezprostřední komunikace a výměny názorů mezi tvůrcem informace a jejími příjemci (adresa elektronické pošty odesílatele-autora je samozřejmou součástí každé zprávy zaslané do konference; kontaktní údaje jsou zpravidla i součástí dokumentů na Webu). Je tedy poměrně snadné reagovat na něčí názor nebo obsah či formu publikovaného elektronického dokumentu. Jen o málo obtížnější, ale ve srovnání s tradičními cestami velmi snadné, je stát se publikujícím autorem. Jedním z negativních důsledků této situace je až poněkud nezdravé rozšíření nejrůznějších publikačních aktivit. Setkávají se s nimi uživatelé nejen na Webu, ale často také v prostředí diskusních skupin. Zdánlivá snadnost publikování v prostředí WWW vede nejen k tomu, že dnes najdeme na Internetu "informace" dotýkající se všech možných i nemožných témat, ale také k tomu, že je obtížné se orientovat nejen v obrovském množství dokumentů, ale i v dokumentech samotných. Přístup k Internetu není zadarmo. I tam, kde zdánlivě zadarmo je, má svoji cenu přinejmenším čas strávený hledáním dokumentů a cest k hledané informaci v nich.

Před necelým rokem jsem se ve svém prvním příspěvku pro Ikara věnovala ve stručnosti zdrojům na Internetu, jejichž prostřednictvím je možné se seznámit s tím, co souvisí s publikováním na Webu z trochu jiného pohledu, než je nezbytná znalost problematiky HTML. Nedělala jsem si pochopitelně iluze (a nemám je ani teď), že by můj příspěvek mohl změnit způsob, jakým se – obzvlášť v českém prostředí – k vytváření domovských stránek přistupuje. Samozřejmě nezměnil nic. Za ten necelý rok se objevilo mnoho nových stránek, jejichž autoři se dopouštějí stále stejných chyb. Na tom, co jsem před rokem napsala, není kupodivu nutné skoro nic měnit. Až na pár adres u těch dokumentů, které se mezitím přesunuly na jiné servery:

Výuka jazyka HTML
Computer and Internet related OnLine Books
Personal Bookshelf – současná verze Books Online
Navigator Gold Tool Chest
Web Page Design for Designers

V průběhu uplynulého roku to vzdal Kevin Savetz, který už bohužel neaktualizuje svůj seznam knih o Internetu "Unofficial Internet Book List" (dostupný ovšem stále na stejné adrese). Místo něho je pro získání informací o knihách, které se zabývají elektronickým publikováním, možné využít jiné zdroje – smartbooks.com nebo Computer Literacy.

Naopak, stále udržovaným a rozšiřovaným je zřejmě nejcennější volně dostupný zdroj informací o tom, jak vytvářet domovské stránky tak, aby odpovídaly zásadám správného designu – Yale Style Manual Patricka J. Lynche.

V poslední době se u nás, kromě publikací o službách na Internetu (jejichž autoři většinou považují za svou povinnost věnovat alespoň jednu z kapitol tvorbě dokumentů HTML) či knih věnovaných využívání konkrétního programového vybavení pro práci se službami a aplikacemi Internetu, objevilo několik titulů zabývajících se vytvářením a správou WWW dokumentů. Většina z nich se opět věnuje především výkladu jazyka HTML a dalším "technickým" problémům, případně obsahují návody pro práci s konkrétními editory HTML. Pokud jde o zásady tvorby WWW dokumentů z hlediska jejich designu, struktury, respektování typografických zásad, volby vhodných grafických doplňků apod., věnují se jim bohužel autoři zpravidla jen na 1 – 10 stranách. Výjimkou je kniha Web Design Pavla Satrapy. Ten se (tentokrát podstatně více než ve své předchozí publikaci "World-Wide Web pro čtenáře, autory a misionáře", rovněž věnované publikování na Webu) designem WWW dokumentů na stránkách své knihy zabývá. Myslím, že tuto publikaci (ani jejího autora) není nutné zvlášť doporučovat. Dá se předpokládat, že se s jeho knihou většina tvůrců WWW dokumentů alespoň na pultech knihkupectví nebo v knihovně setkala. Nejsem si ovšem jistá, zda si doporučení autora vzali k srdci stejně jako jeden z čtenářů, jehož odezvu autor knihy zveřejnil.

S rozšiřujícím se připojováním českých knihoven na Internet se objevují také jejich domovské stránky. Vím velmi dobře, že není pro knihovny vždy jednoduché ani využívání Internetu, ani získání vhodných podmínek (techniky, kvalifikovaných pracovníků, dostatku času apod.) pro vlastní publikování, protože to všechno – byť ve zdánlivě jednodušších podmínkách knihovny technické univerzity – prožívám také. Je však škoda, že právě knihovny patří mezi ty poskytovatele informací, jejichž stránky jsou častými prohřešky proti zásadám publikování v prostředí World Wide Web postiženy.

Řada chyb, které se objevují i na domovských stránkách českých knihoven, byla už dávno popsána, např. v dokumentu Top Ten Mistakes in Web Design, jehož autorem je Jakob Nielsen (český překlad, bohužel bez uvedení originálního zdroje, uveřejnil i Pavel Satrapa ve výše uvedené knize na s. 33).

Dovolím si ve stručnosti upozornit na hlavní nedostatky, s nimiž se lze (samozřejmě nejen na stránkách knihoven) setkat:

• nedodržování typografických zásad,
• chybějící navigační prvky,
• nevhodné používání rámů,
• zastaralé informace,
• neudržované odkazy na externí zdroje,
• absence nezbytných prvků dokumentů – datum vytvoření nebo datum poslední aktualizace,
• anonymní autorství,
• dlouhé stránky,
• nesprávné používání hypertextu v celém komplexu stránek nebo v textu dokumentu (včetně stále oblíbených
• formulací typu "klikněte zde"),
• nejasné a nepřesné vyjadřování,
• jazyk a styl nevhodný pro typ zveřejňovaných informací,
• podtrhávání nadpisů a slov v dokumentech, ačkoliv nejsou hypertextovými odkazy,
• nevhodné používání grafiky:
  • barevné (nebo dokonce obrázkové) pozadí, které zhoršuje čitelnost textu,
  • příliš mnoho nesourodých grafických prvků v jednom dokumentu,
  • nepůvodní grafika,
  • zbytečné grafické prvky, jež nenesou žádnou informaci,
  • rozsáhlé grafické soubory prodlužující natahování dokumentu,
  • animované gify působící rušivě apod.,
• málo promyšlená struktura zpřístupňovaných informací (např. členění podle organizační struktury instituce, nikoliv z pohledu služeb uživatelům WWW stránek),
• neznalost zásad vytváření dokumentů z hlediska komunikace člověk-počítač,
• a řada dalších nedostatků…

…stačí si pozorně prohlédnout to, co nabízí český Internet.

Jedním z dojmů získaných prohlížením domovských stránek knihoven je, že se na přípravě dokumentů pro WWW – ke škodě věci – nepodílejí aktivně (nebo jen velmi málo) knihovníci. Vytváření domovských stránek je nejen "technicky", ale i po obsahové stránce, ponecháno na programátorech, kteří pracují v knihovnách (nebo s nimiž knihovny spolupracují). Někdy je vytvoření domovských stránek svěřeno přímo "specializované" firmě. Jak je ovšem možné na Webu vidět, tyto firmy neznají dobře služby knihoven (ani obecně, ani konkrétní knihovny), ale dokonce nejsou ani seznámeny s hlavními zásadami designu dokumentů pro WWW. Tam, kde jsou autory základní struktury a textů dokumentů knihovníci, je zase pro změnu viditelná absence zkušeností s Internetem a dalších znalostí nezbytných pro poskytování informací v prostředí WWW.

Domovské stránky, jejichž prostřednictvím realizuje knihovna své elektronické služby, by po obsahové stránce měly být jednoznačně dílem knihovníků. Autoři textů by totiž měli velmi dobře znát problematiku služeb i potřeby uživatelů knihovny. Tyto znalosti a zkušenosti s elektronickými síťovými službami jiných knihoven a dalších poskytovatelů informací v prostředí WWW jsou nezbytným základem úvah o návrhu struktury domovských stránek. Ta by měla být jednoduchá a srozumitelná a měla by zahrnovat všechny prvky, které uživateli usnadní a urychlí orientaci v celém komplexu poskytovaných informací. Na uživatele je obzvlášť nutné myslet při vytváření názvů dokumentů a hypertextových odkazů – jednoznačné vyjadřování ušetří uživatelům stránek hodně času při marných pokusech objevit informace, které je zajímají. Uživatelský přístup je nezbytné mít neustále na paměti, jenom tak se informace na WWW stanou skutečnou službou. Z pohledu uživatele není vůbec podstatné, že knihovnu organizačně tvoří např. oddělení akvizice, katalogizace či úsek ochrany a údržby fondů. Tyto informace samozřejmě mohou být obsahem domovských stránek knihovny, ale v ohnisku pozornosti při vytváření WWW dokumentů by jednoznačně měly být služby.

Ke zveřejnění domovských stránek na Internetu dnes patří i doplnění informace o nich do databází vyhledávacích služeb. Za špatné zařazení v rámci hierarchické struktury informací poskytovaných vyhledávacími službami bohužel zodpovídá ten, kdo jim informaci poskytl – tedy tvůrce domovských stránek (ať už si pod ním představíme "webmastera" nebo instituci, která na WWW představuje sebe i své služby). Je s podivem, že knihovníkům, pro něž je pořádání informací jednou z nejdůležitějších činností, nevadí, jakým způsobem jsou představovány jejich publikační aktivity na Internetu ve vyhledávacích službách (abych byla spravedlivá: něco mají "na svědomí" i provozovatelé těchto služeb, ovšem zrovna v případě Seznamu asi ne).

Nedávno se objevila na trhu vynikající kniha, jejímiž autory jsou Louis Rosenfeld a Peter Morville: Information Architecture for the World Wide Web. Každý, kdo má zájem aktivně publikovat na Webu, by se s jejím obsahem měl seznámit. Oba autoři jsou zkušenými "web architekty", kteří se touto činností zabývají ve své firmě Argus Associates, známé rovněž díky virtuální knihovně The Argus Clearinghouse. Bez zajímavosti jistě není ani to, že autoři knihy (a všichni pracovníci firmy) mají vysokoškolské vzdělání v oboru informační věda a knihovnictví.

Řadu dalších informací na téma designu WWW dokumentů (i dalších otázek souvisejících s elektronickým publikováním) lze nalézt také v mnoha užitečných dokumentech volně dostupných na Internetu:

Art and the Zen of web sites
Bobby
The Compendium of HTML Elements
HyperText Markup Language
Internet Toolkit
Mining Co. – Web Design
Mining Co. – HTML
NetMechanic
TOTI - A new trend in home page design
useit.com: usable information technology
Validating HTML
WEB developers´ Hierarchically Organized Oracle (Webhoo!)
Web Review
Webmonkey
PC Webopedia
World Wide Web Journal

Použité zdroje:

KOSEK, Jiří. HTML : tvorba dokonalých WWW stránek : podrobný průvodce. Praha : Grada, 1998. 291 s. ISBN 80-7169-608-0

MIKLE, Pavel. DHTML : dynamické HTML : referenční příručka : HTML značky, kaskádové styly, dynamický model, skriptování, tipy a triky, referenční tabulky. Brno : Unis Publishing, 1997. 167 s. ISBN 80-86097-09-9

PLECHÁČ, Vladimír. Microsoft FrontPage 98 : vytvoření a správa Webu. Praha : GComp, 1998. 240 s. ISBN 80-85649-66-7

ROSENFELD, Louis, MORVILLE, Peter. Information architecture for the World Wide Web. Sebastopol : O´Reilly, 1998. xix, 202 s. ISBN 1-56592-282-4

SATRAPA, Pavel. Web Design. Praha : Neokortex, 1997. 414 s. ISBN 80-902230-1-X