V pondělí 18. března 2002 se v prostorách Goethe Institutu v Praze konal seminář "Celoživotní vzdělávání a knihovny". Akci spoluorganizoval SKIP, resp. jeho komise pro zahraniční styky, protože přirozeným vyvrcholením semináře mělo být vystoupení paní Jouly, expertky v této oblasti práce knihoven. Za moderátorský stoleček usedla osvědčená Z. Houšková, vedoucí oddělení vzdělávání odboru knihovnictví Národní knihovny ČR (také jste si již někdy všimli, jak těžce z nás vycházejí ta prává označení našich pracovních pozic?). Svá vystoupení na dané téma v dopolední části akce přednesly M. Čadková, vedoucí Ústřední knihovny MKP, a L. Foberová, ředitelka Knihovny Matěje Josefa Sychry ve Žďáru nad Sázavou (či ve Žďáře? - paní ředitelka mě svým krajovým pojetím silně znejistěla). Po přestávce se slova ujala H. Jouly, bývalá ředitelka Městské knihovny ve Stuttgartu, dnešní předsedkyně Sdružení zřizovatelů Lidové univerzity tamtéž.

Vzdělávání bez informací??? Informace bez knihoven???
Příspěvek M. Čadkové představil Městskou knihovnu v Praze jako veřejnou knihovnu, v jejíž rozsáhlé struktuře vlastní organizace (stále ještě přes 55 poboček tvořících síť MKP), mimořádném objemu výpůjční činnosti, nadprůměrné návštěvnosti i ve spektru služeb a pořádaných akcí se pojmy vzdělanost a vzdělání objevují stále znovu v nejrůznějších souvislostech. Vystoupení přehledně a názorně ukázalo souvislost jasně vymezeného poslání knihovny, velikosti a kvality fondu, charakteristik uživatelské obce takové knihovny s rozhodnutím o spektru knihovnických služeb a činností "doplňujících" obvyklý chod knihovny - kulturně-výchovné činnosti a vzdělávacích aktivit. Bylo zdůrazněno, že knihovna věnuje pozornost dalšímu vzdělávání vlastních pracovníků, čtenářů a návštěvníků knihovny. Snaží se však zároveň hledat způsoby, jak oslovit i návštěvníky doposud pouze potenciální, a to řadou akcí, kurzů a prezentací, které řadě lidí pomohou do knihovny přijít a začít ji využívat pro svůj rozvoj. Bohatý statistický materiál dokumentující řadu úspěchů v práci orientované především na vzdělávání dětí a mládeže vhodně ilustroval přednesené teze. Pokus o formulaci odpovědí na otázky - čím knihovny v oblasti celoživotního vzdělávání nejsou, čím by mohly být a jaké role hrát zcela jistě musí, vyústil ve zjištění, že otazníky v názvu příspěvku byly v jeho závěru jednoznačně odmítnuty.

Celoživotní vzdělávání a Knihovna M. J. Sychry ve Žďáře nad Sázavou
Kdo by pod tímto názvem čekal jen obvyklé "jak to děláme my", byl by patrně obsahem prezentace L. Foberové docela překvapen. V úvodu příspěvku jsme absolvovali stručné představení kraje Vysočina a jeho knihovnického obsazení, byla charakterizována jeho sociální situace i struktura vzdělání obyvatel v jednotlivých okresech kraje. Právě na tomto vymezeném půdorysu a prostřednictvím přehledu akcí celoživotního vzdělávání jednotlivých okresních knihoven pak posluchači mohli porovnávat jak se s celoživotním vzděláváním vypořádávají knihovny na Vysočině a jak třeba u nich doma. Zajímavé a inspirativní bylo jistě uvedení možností spolupráce s celou řadou firem a organizací v regionu, pro něž je spojení s knihovnou vítanou příležitostí, jak oslovit více koncových spotřebitelů vzdělávacích a výukových aktivit. Informace o zřízení Střediska informací a vzdělávání jako nové služby Knihovny M. J. Sychry obyvatelům regionu, které se podařilo po úvodních obtížích zprovoznit v lednu tohoto roku, zaujala většinu posluchačů a jistě budeme zvědaví na praktické zkušenosti s jeho provozem. Sympatická snaha knihoven kraje Vysočina o koordinaci a kooperaci akcí celoživotního vzdělávání se projevuje v pravidelných schůzkách a ve snaze o vícenásobné využití zkušeností, které získají jednotlivé knihovny při své práci.

Inovativní učení
H. Jouly ve svém vystoupení zúročila hned několik svých výrazných vlastností a schopností - dlouholetou zkušenost z práce v knihovně, schopnost postihnout měnící se trendy ve společnosti a zároveň umění pohovořit velmi příjemným způsobem na dané téma a poodvést je kousek od původního zadání, aniž by to vzbudilo bouři nevole v sále. Proces celoživotního vzdělávání (chcete-li inovativního učení) zasadila do společenské reality - objektivně se bez něj společnost nadále neobejde, ale představitelé společnosti, především politici, neformulují na tuto činnost objednávku a neuvolňují na ni prostředky. Je však skutečností, že na tomto poli společenské bezradnosti mohou knihovny svou aktivitou pouze získat.

Paní Jouly seznámila auditorium s výsledky průzkumu zájmu čtenářů a návštěvníku Městské knihovny ve Stuttgartu o akce a projekty, které by měly doprovázet "hlavní" činnost knihovny. (Už sama odvaha zeptat se vlastních čtenářů a návštěvníků, co dalšího by ve své knihovně přivítali, není v našich krajích zatím příliš obvyklá.) Za získaných informací, z vlastních zkušeností a odborných odhadů ve Stuttgartu formulovali několik pracovních tezí pro oblast celoživotního vzdělávání:

1. v procesu učení je nutné vzájemně konfrontovat a účelně spojit práci s tradičními a novými médii;
2. forma učení by měla následovat emoci (pocit);
3. celoživotní vzdělávání by mělo být inovativní, tj. mělo by navazovat na dosavadní znalosti a vědomosti a vhodným způsobem je rozvinout;
4. pro knihovnu je při organizování procesu inovativního učení neobyčejně výhodné "vytváření sítí".

Pro naplnění těchto cílů knihovna ve Stuttgartu postupně vytvořila velmi příznivé organizační podmínky i vhodné zázemí, které mají nakonec poměrně zásadní vliv a na tradiční služby knihovny -jedná se o vytvoření "ateliérů" pro výuku, vhodné "přestávkové" prostory (něco mezi učebnou, klubovnou, výstavním prostorem), získání specializovaných lektorů, z nichž mnozí pak pracují v knihovně atd.

Ony emoce zmíněné v druhé tezi jsou po dlouhé době první zmínkou o tom, že cíle práce v knihovně musí být nejen racionální, ale také emočně vyladěné, tj. jinak řečeno - proces učení musí přitahovat také svou formou. Dává tak knihovníkům neobvyklou příležitost vymýšlet nové, provokativní a inspirující formy podání informací. Rovněž je to možnost, jak v knihovně instalovat neobvyklé, ale pro příchozí příjemné drobnosti - odpočinková lehátka využitelná po náročném kurzu, koutky živé zeleně, fontány atd.

KNIHOVNA=dobrý dům - to je ve stručnosti vyjádření hlavního cíle vnímání knihovny jako místa, kde se maximální rozsah činnosti orientuje na uspokojení potřeb rozvoje duchovního života jednotlivce. Knihovna také může získávat informace o znalostech a schopnostech svých čtenářů a návštěvníků a v případě potřeby spojovat někoho, kdo specifické informace potřebuje, s někým, kdo mu je může poskytnout. Vytváření takových "expertních sítí" se podle informací paní Jouly přinejmenším ve Stuttgartu velmi ujalo a během krátké doby se dá hovořit o tisících účastníků takové sítě dobrovolných expertů.

V závěru svého vystoupení paní Jouly potěšila přítomné konstatováním, že v legislativní oblasti na tom německé knihovny nejsou v tuto chvíli tak dobře jako naše (opět zcela mimoděk vyvstal význam zákona 257/2001 Sb.) a popřála nám hodně úspěchů na dobře započaté cestě k celoživotnímu vzdělávání prostřednictvím knihoven.

Proč tedy po všech optimistických větách ten mírně skeptický nadpis článku? Celý seminář se zabýval pokusy o vymezení základních pojmů a vztahů mezi nimi. Všechny příspěvky charakterizovaly čtenáře a návštěvníky vlastních knihoven přednášejících, ve všech jsme slyšeli o počtu výchovných, vzdělávacích a kulturních akcí a po všech vystoupeních jsme se přesvědčili, že toho v této oblasti neděláme málo. Přesto je zřejmé, že jsou to teprve první kroky v této oblasti, kroky dané tradiční potřebou knihoven rozšiřovat svou práci mimo nejprostšího nasycení hladu po pramenech a informacích i na další činnosti, Jasnou definici, analýzu problému a naznačení systémového řešení problematiky celoživotního vzdělávání však zatím máme ještě před sebou. I tak byl ten první krok velmi užitečný a na dalších akcích, které se tuto oblast budou snažit řešit je, aby postoupily zase o kousek dál. První velkou příležitostí bude hned diskusní fórum letošního Infora. Téma tu je, chopme se ho!