S podzimem vždy narůstá počet návštěv na digitalizačním pracovišti v Klementinu a pro nové návštěvníky vždy rekapituluji historii pracoviště. Často slýcháme, že pracoviště je svým rozsahem a výsledky ojedinělé. Myslím si, že stejně jako objem odvedené práce při digitalizaci je důležitá filozofie, s níž je pracoviště dlouhodobě budováno a s níž jsou zpřístupňovány jeho výsledky.

Není to výsledek náhlého osvícení nebo objednávek, i když obojí se na dosavadní cestě vyskytlo. Je to výsledek mnohaleté cesty hledání, pochybností, omylů i odvahy formulovat závěry, byť jsou v dané době neobvyklé, až kacířské.

Kořeny
Stojí za to se zamyslet nad významnými momenty, které předznamenaly současný stav - především oddělení programů od dat. Dávno tomu, kdysi v minulém století :), v době Windows 3.0, jsme byli s panem Knollem v Moskvě na velkém kongresu o virtuálních knihovnách. Hlavní pocit, který se mi při této vzpomínce vybavuje, je skepse k optimismu techniků nad jedinečnými řešeními, která konečně odstraní všechny dosavadní problémy (často způsobené týmiž techniky). Pochopili jsme tehdy, že i my jsme se v dobré víře na začátku zúčastnili této show a dostihů. Každý produkt z té doby, každý "digitálně zpřístupněný" rukopis či sbírka se musela nainstalovat, různé instalace se nesnášely, padalo to... (mnoho instalací, Windowsova smrt). Tehdy při diskusi v hotelovém pokoji pozdě v noci uzrálo pochopení, že jediná perspektivní cesta je oprostit se při tvorbě digitálních dokumentů od závislosti na konkrétních programech, systémech a technice. Následovalo rozhodnutí orientovat se v tvorbě digitálních dokumentů zastupujících rukopisy a staré tisky na otevřené textové tagované formy (HTML, SGML a nyní XML). Dnes v době internetu to zní jako samozřejmost, tehdy to bylo zásadním koncepčním obratem. Koncepce se stala ve své době doporučním UNESCO pro projekt "Paměť světa". To je sice hezké, ale důležitější je, že tuto orientaci potvrdil další vývoj IT, že koncepce přetrvala. Současnost už bere tento trend jako samozřejmost.

Omyly techniků
Hovoří-li nepoučený IT specialista s badatelem v oblasti rukopisů a starých tisků, chvíli trvá, než si zvykne, že stejná slova mohou mít u rukopisů zcela jiný význam. Padne-li otázka "Jak často se přistupuje k tomuto dokumentu?" a odpověď bude "velmi často", může následovat "občas dokonce každý týden".

Pod pojmem dobrý přístup k elektronickému dokumentu klasický badatel oceňuje, že se spolehlivě dostane k obrazu dokumentu, aniž by se musel objednávat na jeho zhlédnutí, fotografování nebo dokonce vážit cestu za ním. Technik při prodlevě systému nad tři sekundy buší do klávesnice.

Technikovi je jasné, že badatel se potřebuje dostat k digitalizovanému dokumentu, dokáže navrhnout optimální řešení tak, jak rozumí zadání, obchodník dodá a všichni jsou spokojeni. Bez dobrého vzájemného pochopení potřeb, zvláště pokud je vztah čistě obchodní, nemusí být řešení efektivní a přiměřené. Problémy, potřeby a cíle badatelů jsou dosti specifické a komunikace mezi oběma stranami není jednoduchá. Doporučuji technikům nahlédnout do odborných publikací a pohovořit o badatelské práci. Technik, který má opravdový zájem, může být při hlubším seznámení se s prostředím překvapen.

Omyly badatelů
Občas se setkávám s přístupem, že badatel klade technické požadavky, které by mu usnadnily jeho dosavadní nezměněnou práci, jejíž cíle však jen málo ovlivnily vlastnosti a možnosti digitálního prostředí a internetu.

Při přednášce jsem zažertoval ve smyslu "to vypadá, jakoby konečným cílem snažení badatelů bylo vytvoření dokonalého katalogu". Později se na mne obrátil nespokojený posluchač s tím, že tak to přeci je. A já chtěl ilustrovat, že katalog a na něj navázaná virtuální knihovna jistě není cíl, ale nástroj, který nejen usnadní dosavadní práci, ale hlavně umožní vytyčení principiálně nových cílů, na které bez výpočetní techniky nebylo možno ani pomyslet. Badatel dostává ve výpočetní technice nástroje, které ve svých základech sice nebyly vyvinuty pro něj, ač je mu tato myšlenka občas podsouvána. To však nic nemění na tom, že jsou to nástroje mocné a že je užitečné jich využít.

Pokrok informačních technologií
Je faktem, že technický pokrok v oblasti IT není diktován knihovnami, archivy a muzei. Základní kameny, ze kterých jsou stavěny systémy pro tyto instituce, vznikají primárně pro oblast vojenství a komerční sféry. Obvykle teprve v okamžiku, kdy jsou saturovány zájmy zákazníků, kteří mají velké a rychlé peníze, přichází na řadu zlevňování a hledání odbytu také v oblastech méně solventních zákazníků. Špičkové digitální kamery byly vyvinuty pro vojenskou oblast. Rozvoj digitálních kamer v posledních letech je závislý na komerční digitální fotografii. Bezpečné systémy pro uchování a zpřístupnění velkých objemů dat (storage systémy) již mnoho let používají banky, pojišťovny, vojáci.

Před lety jsme prověřovali možnost tvorby mikrofilmu z digitálních dat. Byla to nepoužitelná bída. Před několika týdny jsem dostal vzorky barevných mikrofilmů vytvořených z našich digitálních obrazů. Kvalita byla podstatně lepší než dříve, ale stále ještě nesrovnatelná s mikrofilmy vznikajícími klasickou cestou, nesrovnatelná s originálními digitálními obrazy. Když jsem si ze zvědavosti spočítal, jakého je na "mikrofilmu" dosaženo rozlišení, vyšlo mi, že odpovídá pohlednici. Jaká náhoda v době rozmachu digitálních minilabů chrlících především fotky pohlednicového formátu, že ano. Technický problém je vytvořit základní kámen – expoziční jednotku s daným rozlišením. Podstatně menší problém je k variantě exponování na papír (minilab) udělat variantu expozici na film.

Nepospíchat a/nebo operativně reagovat
Při zpřístupňování výsledků projektu MEMORIA jsme byli z počátku lehce tlačeni do využití a sdílení prostředků a prostředí projektu Kramerius, který je však postaven pro jiné uživatele a jiné dokumenty. Bylo možno digitalizované dokumenty předávat, zařadit a zpřístupnit i v tomto prostředí, ostatně několik rukopisů bylo takto zkušebně zpracováno.

Podmínkou však bylo zřeknutí se významného principu projektu MASTER – principu úplné volnosti, se kterou lze dokumenty popisovat. Tento projekt navrhl pravidla jak srovnat nezbytnost volnosti popisu historických dokumentů s možnostmi moderní technologie XML. Tím přinesl možnost využít moderních technologií založených na XML pro tuto dosud velmi konzervativní oblast. V důsledcích tato koncepce umožňuje již nyní zaznamenávat bez omezení informace bez závislosti na tom, co technika a programátoři v daném okamžiku nabízejí. Bylo by chybou tento promyšlený trend ignorovat jen v zájmu urychlení prezentace dosažených výsledků.

Nakonec se naštěstí zveřejnění výsledků digitalizace neuspěchalo. Vznikla databáze MANUSCRIPTORIUM plně respektující data vytvářená s využitím XML a DTD MASTER. Velká pečlivost a energie byla věnována komfortu zpřístupnění dokumentů a otevřenosti ostatním souvisejícím datům a projektům. Bezproblémově jsou do ní importovány nové digitalizované dokumenty, nové popisy i starší data bibliografická. Jsou k dispozici nástroje pro konverzi mezi bibliografickými formáty do XML s DTD MASTER.

Databáze Manuscriptorium je statická, aktualizuje se jen zhruba jedenkrát měsíčně, což zatím evidentně vyhovuje. Z vnějšího pohledu zdánlivě ustálený, rutinní stav. Jde ale o stav, který je naštěstí bez principiálních kompromisů a bez systémových omezení bránící vývoji plně v režii badatelů. Podněty na další vývoj přicházejí průběžně. Dělíme požadavky na snadno a ihned splnitelné, na věci, které stojí za to zkusit mimo hlavní provoz, a na věci které budou zahrnuty do analýzy a přípravy další etapy.

Další etapa musí zohlednit, že Manuscriptorium se stalo mezinárodně sledované, je využívané a lze říci, že právě díky systematickému přístupu již patří k jedněm z nejvýznamnějších projektů ve světě. Rozvíjí se spolupráce s pracovišti z řady dalších zemí (Slovensko, Polsko, Litva, Chorvatsko, Německo, Rakousko). S tím souvisí, že během roku bylo nutno reagovat na několik neplánovaných iniciativ. Konektivita Z39.50 byla sice plánována, potěšilo nás, že byla ihned účelně využita. Byli jsme spolu s projektem "Digital Scriptorium" prvními dvěma projekty úspěšně otestovanými v projektu CERL. Tento projekt si klade za cíl vytvoření evropského indexu historických dokumentů. Využívá stejné principy jako knihovníkům známá Jednotná informační brána.

Zajímavé jsou kontakty se zahraničními zájemci o spolupráci. Je to například spolupráce směřující k zařazení dokumentů z dolnorakouského projektu MONASTERIUM nebo z univerzity v Kolíně nad Rýnem do databáze Manuscriptorium. Ve všech těchto případech bylo dosaženo funkčního vzorového řešení. Praktické výsledky jsou již záležitostí spíše politickou.

Nyní je ve fázi testování také vybavení Manuscriptoria konektivitou OAI (Open Archiv Initiative). Jde o zpřístupnění obsahu databáze jiným systémům, nakládajícím s daty podle vlastních záměrů.

Začínají být předkládány požadavky, které by bez praktických zkušeností s existujícím a funkčním prostředím zřejmě nemohly být formulovány. Připravujeme proto analýzu druhé generace Manuscriptoria.

Budoucnost dle potřeby
Vznikem Manuscriptoria je k dispozici prakticky využívané virtuální prostředí, v němž se setkávají rukopisy, staré tisky a historické mapy z mnoha institucí. Budoucí podobu a vlastnosti tohoto prostředí mohou ovlivnit sami jeho uživatelé. Profilují se tři typy uživatelů - badatelé, pedagogové a laici. Hranice nejsou nijak ostré, zvláště mezi badateli a pedagogy. Přesto lze registrovat odlišné potřeby a preference.

Při analyzování toho, jak má vypadat příští generace Manuscriptoria, spolupracujeme s některými praktiky z oborů. Nicméně k Manuscriptoru přistupuje nyní 50 až 100 uživatelů denně, mnozí jsou zřejmě stálými návštěvníky. Zkušenosti těchto praktiků by byly dobrým materiálem, který by mohl ovlivnit příští tvář (nebo tváře) Manuscriptoria. Většina přístupů je anonymních přes registrované knihovny, nelze tedy aktivně navázat kontakt. Ozvete se nám, se svými zkušenostmi, jak využíváte Manuscriptorium, s tím, co vám chybí nebo co byste si představovali v hodně odvážných (odborných) snech? Můžete tak ovlivnit další vývoj Manuscriptoria.