V minulém sloupku jsme se věnovali problematice terminologie, která se objevuje kolem elektronických seriálů. Ve zbylých letošních sloupcích bychom se podívali na jejich zpracování. Neopomineme katalogizační pravidla a standardy, které jsou v současné době používány v knihovnických systémech (dnes již i automatizovaných), ale soustředíme se také na nové způsoby zpracování v tzv. internetových katalozích.

Mezi mezinárodně používaná katalogizační pravidla a standardy patří i u nás používaná angloamerická katalogizační pravidla AACR2R a mezinárodní bibliografický popis ISBD. V oblasti registrace světové produkce seriálů hraje důležitou roli systém ISSN, který mimo jiné vytváří vlastní databázi seriálů, jejichž záznamy zpracovává podle vlastních pravidel a ve vlastním formátu. Nejen otázka zpracování elektronických seriálů vedla k myšlence harmonizace těchto tří pravidel a standardů. Uveďme si pro začátek, co předcházelo této úvaze.

Rozdělení bibliografického spektra pro potřeby katalogizačních pravidel bylo dosud v zásadě poměrně jednoduché. Rozlišovaly se především dvě hlavní kategorie dokumentů: monografie a seriály. Jinými slovy by se dalo říci, že co nebyl seriál, byla monografie.

Český překlad pravidel AACR2 [1] definuje monografii jako "neseriálovou popisnou jednotku, tj. buď v podobě jedné úplné části nebo jako komplet konečného počtu částí (či zamýšlenou jako komplet)". Seriál je pak definován jako "publikace na jakémkoli médiu, postupně vydávaná po částech, majících číselné či chronologické označení, bez předem stanovené doby ukončení. Seriálové dokumenty zahrnují periodika; noviny; ročenky (výroční zprávy atd.); odborné časopisy, zprávy vědeckých společností, sborníky typu proceedings atd.; a číslované monografické edice".

Jak je vidět, definice seriálu je dosti obšírná a obsahuje řadu znaků, které by měl tento typ dokumentu vykazovat. V případě elektronických seriálů, které se drží klasické formy časopisu a vycházejí po jednotlivých číslech ve více či méně pravidelných intervalech a ještě každé vydání řádně číslují, se dá tato definice samozřejmě použít. Ovšem ne všechny elektronické zdroje vypadají takto.

Jedním z výrazných znaků elektronického prostředí (a mluvme konkrétně o prostředí sítě internet) je možnost neustálé změny obsahu publikovaných zdrojů. Kam pak tedy zařadit zdroje, jejichž obsah je v průběhu času měněn, nahrazován novými a novými verzemi? Je to ještě seriál? Podle uvedené definice nikoli, protože minimálně nevychází po jednotlivých číslech. Je to tedy monografie? Také ne, protože nejde o ukončenou popisnou jednotku. Co to tedy je?

Odpověď na tuto otázku hledali např. odborníci pracující na revizi pravidel AACR2 či specialisté z programu na katalogizaci seriálů CONSER při americké Kongresové knihovně [shrnutí viz 3]. V první řadě definovali vlastnost, která je společná zdrojům, jejichž obsah může být doplňován či nahrazován. Nazvali ji seriality, česky bychom mohli říci seriálovost [podrobněji viz 4].

Také na základě této vlastnosti vznikl nový návrh rozčlenění bibliografického spektra, který nese název Model C. Předcházely mu modely A a B, které ale přinášely jen nepatrné posuny v novém pojetí role seriálů. V Modelu C však byl přístup ke změnám poměrně radikální [3]. Jako dvě hlavní skupiny zdrojů jsou zde uvedeny zdroje ukončené a zdroje pokračující, které vykazují znaky seriálovosti.

Jak se tyto navrhované změny odrazí v revizích katalogizačních pravidel AACR2 a standardů ISBD, si povíme příště.

Na konci minulého sloupku jsem vám přála hezký zbytek léta. Ale jak je vidět v okolí Vltavy a dalších řek, příjemné zakončení léta nám dopřáno nebylo. Doufejme, že nás podobné katastrofy v dohledné době znovu nepotkají. A přeji všem postiženým knihovnám, knihovníkům a nejen jim, aby se s následky brzy vypořádali.