Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Zpráva z konference Knihovny současnosti 2009

Čas nutný k přečtení
32 minut
Již přečteno

Zpráva z konference Knihovny současnosti 2009

0 comments

Ve dnech 23.-25. června 2009 se v Seči u Chrudimi uskutečnil již 17. ročník konference Knihovny současnosti. Konferenci organizačně zajišťovaly Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové a Moravská zemská knihovna. Podrobnější informace (včetně prezentací a odkazů na fotogalerie z akce) jsou k dispozici na adrese http://www.sdruk.cz/sec/.

Účastníky konference uvítal Jaromír Kubíček (Sdružení knihoven ČR), který poděkoval všem, kdo se podíleli na organizaci konference. Při zahájení promluvil také František Zborník (Ministerstvo kultury ČR). Následně Aleš Brožek (Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem) představil letošní nositele Medaile Z. V. Tobolky. Stali se jimi Jitka Banzetová (Krajská knihovna Karlovy Vary; z důvodu nemoci se konference neúčastnila, cenu za ni proto převzala Eva Žáková), Věra Doubková (Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem), Jana Nejezchlebová (Moravská zemská knihovna), Hana Opatrná (Krajská vědecká knihovna v Liberci) a Marie Sobotková (Městská knihovna Náchod). Ceny předávali Jaromír Kubíček a Jiřina Kádnerová. Ceny byly letos udělovány již podesáté, první medaile se udělovaly v roce 2000. Celkem (i s letošními nositeli) bylo oceněno již 84 knihovníků.

Poté následovaly jednotlivé tematické bloky – níže přinášíme shrnutí přednesených příspěvků.

Tematický blok Knihovna jako komunitní centrum, programy, projekty

Tento tematický blok moderoval Tomáš Řehák (Městská knihovna v Praze).

Jako první vystoupila Magda Smolíková (Otevřená společnost, o. p. s.), která je odbornicí v oblasti kulturní politiky. Svůj příspěvek nazvala Kultura v agendě EU. Konstatovala, že se razantně mění situace, kdy byla kultura vnímána pouze jako třešnička na dortu. Upozornila na studii Ekonomika kultury v Evropě (The economy of culture in Europe). V zemích EU 30 dosáhl za rok 2003 obrat v kultuře více než 654 mld. eur, tj. jednalo se o větší obrat než v oblasti informačních a komunikačních technologiích a automobilovém průmyslu. V roce 2004 v EU 25 kultura zaměstnávala přes 3 % lidí, často se přitom jednalo o samozaměstnatelné lidi. V zemích nynější Evropské unie byla kulturní spolupráce zjevná již od počátku 70. let, avšak oficiálně byla ukotvena teprve v roce 1991 ve Smlouvě o Evropské unii (jako článek 151 této tzv. Maastrichtské smlouvy). V roce 1991 byly zahájeny tři experimentální programy, které byly v roce 2000 přetvořeny v program Culture 2000 (skončil v roce 2007, následuje program Culture na léta 2007-2013), dále vznikl program Media a program věnovaný digitálním knihovnám. Podle přednášející česká kulturní politika do určité míry zohledňuje záměry Evropské komise. Pozitivní také je, že v roce 2007 vznikla vůbec první kulturní politika Evropské unie – Evropský program pro kulturu v globalizujícím se světě (European agenda for culture in a globalizing world). Ve Velké Británii dokonce vznikl nový post ministra kreativního průmyslu.

Hannelore Vogtová (StadtBibliothek Köln) vystoupila s příspěvkem Knihovna – oáza služeb? Koncepce řízení pro knihovny orientované na zákazníky. H. Vogtová působí jako ředitelka Městské knihovny Kolín nad Rýnem, předtím pracovala v knihovně ve Würzburgu. Kolínská knihovna vypůjčí každých sedm sekund jedno médium. 74 % návštěvníků knihovny je mladších 40 let. Mezi strategické oblasti knihovny patří zaměření na zákazníka (interního a externího), podpora čtenářství a celoživotní vzdělávání, elektronické služby a zprostředkování informací, akce a práce s veřejností, pojízdná knihovna a interkulturní knihovnická práce. Přednášející zdůraznila, že zaměření na zákazníka je důležité kvůli optimálnímu využití všech prostředků; klíčový je marketing – je nutné si uvědomit, že získávání nových zákazníků je nákladné, mnohem levnější je udržet si ty stávající. Zatímco jeden spokojený zákazník předá zkušenost až třem lidem, nespokojený deseti až patnácti lidem. Vzhledem k omezeným prostředkům jsou knihovny odkázány právě na pozitivní šeptandu. Přednášející uvedla řadu tipů, jak si udržet zákazníky. V knihovně také vytvořili abecedu zacházení se zákazníky – z jednotlivých bodů lze jmenovat např. tyto: vytvořte kulturu poskytování služby (zákazník se v knihovně setká spíše s tím, kdo má nižší vzdělání), další vzdělávání tvoří důležitý prvek spokojenosti zákazníků, i maličkosti hrají roli (příkladem může být půjčování – zkatalogizovaných – deštníků ve würzburské knihovně), prezentace vstřícná k zákazníkovi, nabídka sehnání knihy během tří dnů (jako rekord uvedla přednášející získání knihy za půl hodiny), vstřícnost knihovny pro rodiny (přebalovací pult s možností kojení, dětská toaleta), management stížností (smí uplynout max. jeden týden, než lidé dostanou odpověď; je potřeba vědět, že přibližně pouze pět procent nespokojených si stěžuje). H. Vogtová zmínila také akci Mimina potřebují knihy (děti dostávají knižní balíčky), možnost vytvářet speciální programy pro děti ze školky (děti dostanou tašku, kterou si mohou pomalovat a zůstane jim), ze školy (projekt psaní pro třetí třídy), pro starší se pak osvědčila např. soutěž smskové lyriky či workshop věnovaný rapování. Pro knihovny může být také inspirativní nápad posílat čtenářům e-mail k narozeninám (lze jej realizovat s vynaložením malého úsilí – je možné využít automatické funkce knihovního softwaru). Přednášející také hovořila o pilotním projektu elektronických výpůjček, kdy jsou výpůjčky realizovány formou stažení. Zmínila také knihovnickou frankovku, které se prodalo na 20 000 lahví, přičemž z každé knihovna obdržela 25 centů. Budoucnost knihoven je na jedné straně v kontinuitě, ale na straně druhé i v inovativnosti.

Sabine Guhlová (Regionalbibliothek Weiden) své vystoupení nazvala Veřejné knihovny ve virtuálním světě – budoucnost a šance. Regionální knihovna Weiden se nachází ve městě ležící na ose Norimberk–Praha. Knihovna má rozlohu asi 2 200 metrů čtverečních, operuje s rozpočtem 150 000 eur na nákup nových médií (město přispívá třetinou, podpůrný spolek, který byl založen v roce 1993 a nyní má 8 000 členů, pak dvěma třetinami). V uplynulých letech obdržela weidenská knihovna řadu vyznamenání, např. pečeť kvality Knihovny partnerky škol či cenu E.ON pro knihovny pro děti. V roce 2008 realizovala nejvíce absenčních výpůjček v Německu. Vydala brožuru 21 dobrých důvodů pro dobré knihovny. Podle S. Guhlové je velkou výzvou zejména změna lidí při vyhledávání informací, změna mediálního chování. Zmínila také vytvoření systému Regi-24 – jedná se o společnou platformu pro knihovny ze čtyř měst. Weidenská knihovna se také chystá zapůjčovat čtenářům čtečku elektronických knih – budou si ji moci vyzkoušet a na základě získaných zkušeností si ji pak případně zakoupit. Knihovny podle S. Guhlové musejí nabízet přidanou hodnotu a ukázat, že jsou kompetentní (např. poskytováním kvalifikovaných rešerší).

Alicja Raczeková (Krkonošská knihovna Jelení Hora) ve svém příspěvku prezentovala mj. fotografie z akcí pořádaných knihovnou v Jelení Hoře, mj. z výstav, ze setkání se spisovateli atd. Uvedla, že knihovna slouží i jako centrum turistických a kulturních informací, a stručně charakterizovala Digitální knihovnu Jelení Hory.

Blanka Snopková (Státní vědecká knihovna v Banské Bystrici) se ve svém referátu zabývala sociálními aspekty v činnosti knihoven na Slovensku. V souvislosti se současnou ekonomickou krizí poznamenala, že právě průvodní jevy krize (např. prohlubování nerovnosti) postihují v první řadě právě ty nejzranitelnější v naší společnosti. Zamyslela se nad otázkou, jak mohou knihovny přispět ke zmírnění projevů krize u občanů. Představila rovněž pracovní skupinu pro práci se znevýhodněnými uživateli, která vznikla z iniciativy Slovenské národní knihovny v Martině v roce 2006. Přiblížila také projekt banskobystrické knihovny Prostor pro všechny určený pro hendikepované návštěvníky. Upozornila také na projekt Moje město – tvoje město – ten je zaměřen na integraci cizinců a realizátorem je Knihovna P. O. Hviezdoslava v Prešově.

Tomáš Řehák (Městská knihovna v Praze) si připravil prezentaci s názvem Trendy služeb v zahraničních knihovnách. Pojal ji jako fotoprocházku po knihovnách v Helsinkách, Kodani, Malmö, Amsterdamu, Delftu a Rotterdamu (fotografie pořídil v letech 2008-2009). Vybrané fotografie seskupil podle jejich tematického zaměření (architektura a design, flexibilita, komfort pro uživatele, mezi lidi, marketing nejen čtení, víc než jen půjčovna). Knihovna by měla být krásná, měla by být promyšleným celkem s „vymazlenými“ detaily, mělo by být vidět, co se v knihovně děje, příležitostí je také výrazná práce se světlem. Knihovna může být multifunkčním prostorem, působivé jsou neobvyklé tvary regálů, navíc jsou-li regály na kolečkách, lze v knihovně pořádat i plesy. Je-li knihovník usazen u počítače tak, že čtenář může sedět vedle něj, zvýší se rychlost obsluhy o více než třetinu; čtenář může být naším spolupracovníkem. Od knihkupců se pak můžeme učit, jak prodávat knihy.

Bohdana Stoklasová (Národní knihovna ČR) svůj příspěvek nazvala Národní digitální knihovna. Tento projekt je v souladu s koncepcí digitalizace, která je připravována na Ministerstvu kultury. Mezi cíle projektu Národní digitální knihovna patří výrazné zrychlení digitalizace, trvalá ochrana a zpřístupnění digitálních dokumentů; zpřístupnění digitálních dokumentů by přitom mělo být uživatelsky vlídné. Projekt je připravován od roku 2007, s jeho ukončením se počítá do roku 2014.

Jaromír Kubíček a Blanka Snopková (Moravská zemská knihovna) si připravili referát Národní metodické centrum ochrany knihovních dokumentů. J. Kubíček představil ve stručnosti projekt (zatím neschválený), mezi jehož cíle se řadí uchování knihovních sbírek prostřednictvím odkyselování, provádění dokumentace či prezentace a využití movitého kulturního dědictví ČR. Helena Gajdušková (Masarykova veřejná knihovna Vsetín) přednesla příspěvek Komunitní knihovna Vsetín v nové realitě. Uvedla, že Masarykova veřejná knihovna Vsetín má téměř 6 000 čtenářů, v loňském roce ji navštívilo přes 144 000 návštěvníků. Od 90. let rozvíjí model komunitní knihovny, v roce 2006 se po stěhování knihovny načrtnutý model začal postupně naplňovat. V letech 2003-2005 byl realizován projekt Cesta knihovny ke komunitnímu a vzdělávacímu centru regionu, na něj navazoval další projekt. Podle H. Gajduškové musí být komunitní knihovna zejména velmi empatická a reagovat na potřeby společnosti (komunity). Přednášející představila i projekty Senioři v komunitní knihovně (jedním z výstupů je příslušná metodika) a Senioři komunikují – první financovala Nadace OSF Praha, druhý pak Nadace manželů Livie a Václava Klausových. Z projektů financovaných z Evropského sociálního fondu jmenovala projekty Komunitní knihovna celoživotního vzdělávání ve Vsetíně a Ženy a muži v komunitní knihovně. Konstatovala, že vybudování komunitní knihovny není snadné, ještě těžší je však udržet nastavenou laťku. Komunitní aktivity přitom nesmí „převálcovat“ knihovnické a informační poslání knihovny – je nutno si uvědomit vlastní limity.

Anna Stöcklová (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze) vystoupila s přednáškou nazvanou Informační potřeby vědeckých pracovníků a služby knihovny. Zdůraznila, že základem lepších služeb odborných knihoven je zejména individuální přístup k uživateli – předpokladem je zjištění individuálních informačních potřeb. Protože informační požadavek se často nekryje s informační potřebou, je úkolem knihovníků pečlivě zjišťovat právě informační potřeby. Je nutné si uvědomit, že vědecký pracovník nepotřebuje rešerši, ale primární zdroj. Podle A. Stöcklové mezi úkoly pro knihovny v budoucnosti bude patřit zajištění přístupu k placeným zdrojům, zajištění vzdáleného přístupu a personalizace vstupu do databází; knihovna by měla být také jedinou knihovnou pro uživatele a knihovníci by se měli stát členy pracovních týmů. Knihovna nesmí být pouhou půjčovnou a zpracovatelskou institucí (vysoký počet katalogizátorů v knihovnách je alarmující). Na závěr vyzvala také k přebírání katalogizačních záznamů – každý záznam, který je převzat, je ten nejlepší, protože je jediný.

Prezentace z tohoto tematického bloku najdete na adrese http://www.sdruk.cz/sec/2009/b0/.

Tematický blok Právní aspekty služeb pro veřejnost

Tematický blok moderoval Hanuš Hemola (Národní knihovna ČR) a jeho byl také první příspěvek nazvaný V kleštích paragrafů. Krátkými poznámkami upozorňoval na to, čím jsme v knihovně „okleštěni“ a na co si dávat pozor. Hned při vstupu do knihovny probíhá náročná kontrola, jsou shromažďovány osobní údaje, používáme kamerové systémy. Problematiku „za odložené věci neručíme“ lze vyřešit vytvořením vhodných prostor, jako jsou šatny či skříňky. Knihovny by měli čtenáři vytvořit slušné studijní prostředí v době, kdy přestávají platit i základní pravidla slušného chování. Knihovny také musejí zajišťovat ochranu autorských práv.

Ivo Brožek spolu s Kateřinou Koukalovou (Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem) seznámili účastníky bloku s tím, jak to vypadá v knihovních řádech některých vybraných knihoven. Jejich příspěvek nesl název Některá práva a povinnosti uživatelů knihoven: sonda do knihovních řádů. Velké rozdíly ve sledovaném vzorku jsou ve výši ročního registračního poplatku (od 80 do 200 Kč za rok). Základní výpůjční lhůta je formulována různě (jako 1 měsíc, 31 den, 30 dní, 4 týdny nebo 28 dní). Delší lhůty jsou typické pro vysokoškolské knihovny; Parlamentní knihovna poskytuje výpůjčky až na 400 dní. Průzkum poukázal na různorodost ustanovení knihovních řádů a důležitost jejich inovací v závislosti na novelizacích knihovního zákona a také vývoji techniky.

Zdeněk Matušík (Národní knihovna ČR) přednesl příspěvek Autorské právo ve službách knihoven: několik zastavení. Již při akvizici je důležité určit autorskoprávní povahu, resp. status dokumentu z hlediska jeho zpřístupnění (rukopisy, zvukové nahrávky, audiovizuální díla). Je potřeba dát pozor na přílohy tištěných dokumentů, každá součást dokumentu musí být zpracována samostatně. Je možné půjčovat kopii dokumentu, pouze pokud ho nelze na domácím ani zahraničním trhu sehnat. Důležitým bodem je používání skeneru, které se v autorském zákoně neřeší. Jeho bezplatné používání na hraně zákona není možné.

Posledním příspěvkem byla prezentace Jiřího Maštalky (Úřad pro ochranu osobních údajů) s názvem Ochrana osobních údajů: používání monitorovacích zařízení ve veřejných prostorách. Osobní údaje lze charakterizovat jako údaje o naší osobě bez ohledu na formu. Důležité pro provozování kamerového systému a zpracovávání osobních údajů je mít právní titul (souhlas subjektu) a správně formulovaný účel zpracování. Ten je důležitý při řešení jakémkoliv problému.

Druhá polovina bloku byla věnována panelové diskuzi. Účastnili se jí Jiří Maštalka (Úřadu pro ochranu osobních údajů), Ivo Brožek (Pedagogická fakulta UJEP Ústí nad Labem), Kateřina Slušná (Koutná & Slušná, advokátní kancelář, v. o. s.), Zdeněk Matušík (Národní knihovna ČR) a Jiří Srstka (DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura). Přínosná byla diskuze na téma „rovný přístup“ (ve smyslu knihovního zákona, viz § 2 a 4). Je třeba ho chápat tak, že nevylučuje diferencované skupiny uživatelů. Služby mají být poskytovány tak, aby zaručovaly přístup bez rozdílu. Problém poplatků z prodlení, který není v zákoně, je ošetřen v knihovním řádu, se kterým je čtenář při registraci seznámen, tím vzniká smluvní vztah. Čtenář je potom povinen platit smluvní poplatky. Neregistrovaní návštěvníci knihovny se při vstupu zavazují dodržovat řád studovny (čítárny), musí být ale schopni ho pochopit (alespoň v anglickém jazyce, na místě, kde si ho může každý vstupující přečíst). Problém shromažďování osobních údajů o anonymních čtenářích, kteří používají počítače v rámci Veřejného internetu a u kterých máme podezření, že mohou páchat trestnou činnost, lze vyřešit změnou knihovního řádu (např. v rámci prevence proti poškození majetku lze bezplatně na internet po předložení občanského průkazu). Mezi další diskutovaná témata patřily dětští čtenáři, registrační poplatky a zpřístupňování digitalizovaných novin.

Prezentace z tohoto bloku jsou k dispozici na adrese http://www.sdruk.cz/sec/2009/b1/.

Tematický blok Knihovna – obývák města

Tematický blok Knihovna – obývák města možná evokoval v některých účastnících představu, že půjde o příjemné a neproblematické promítání obrázků a povídání o prostoru a vnitřním vybavení knihoven. I když i na to pochopitelně došlo, mělo jednání mnohem širší záběr a smysl. Sekci moderovala Zlata Houšková (Knihovnický institut Národní knihovny ČR), která také v průběhu dopoledne prezentovala výsledky tří anket, v nichž zjišťovala, jak vnímají roli knihovny jako „obýváku“ města na jedné straně knihovníci (cca 40 ředitelů a 30 řadových pracovníků knihoven) a na druhé straně studenti oboru Informační studia a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně (přes 100 respondentů). Diametrálně odlišné názory (knihovníci knihovnu za „obývák“ města v naprosté většině považují, studenti naopak v drtivé většině nikoli) ukazují, že knihovny u nás by se měly výrazně změnit, nechtějí-li zůstat pouhými půjčovnami a ocitnout se zcela na periférii zájmu mladé generace.

Že šanci mají, o tom svědčilo vystoupení Želva Karel – to je frajer Romana Giebische (Národní knihovna ČR), který prezentoval názory cca 17 000 dětí, jež vystavily vysvědčení veřejným knihovnám účastnícím se soutěže Kamarádka knihovna 2008. Děti měly kromě přidělování známek knihovnám ve svých městech a obcích uvést také pět důvodů, proč stojí zato do knihovny chodit, případně doplnit další komentáře. Do knihoven chodí děti samozřejmě především číst a půjčovat si knihy, získávat informace, doplňovat si vzdělání; stále více však požadují možnost pracovat s internetem a ICT obecně a v tomto ohledu vyžadují také mnohem větší kvalitu a komfort. V knihovnách hledají také klid (často sem utíkají z neutěšených nebo alespoň neurotických rodinných poměrů), skoro vždy zábavu, možnost kontaktu s přáteli, navázání nových kamarádství - chtějí tu zkrátka příjemně trávit svůj volný čas; nezanedbatelný je rovněž požadavek na vstřícnost a laskavé jednání personálu. Přestože zjištěné poznatky vycházejí ze soutěže (děti byly motivovány snahou o vítězství konkrétní knihovny), jsou cenným zdrojem jak pro konkrétní knihovny, tak obecně, protože dávají poměrně jasný obraz o tom, čím pro nejmladší generaci knihovny mohou či mají být.

Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny v Praze, a Roman Šantora, poradce pro PR téže knihovny, se ve svém vystoupení s názvem Knihovna – obývák města? Fakt hustý! podívali, jaké místo má knihovna v „nákupním košíku“ našeho života. Zamýšleli se na tím, jak změnit současnou situaci, kdy si lidé musí hledat cestu ke knihovně (podle statistik to ovšem dělají méně a méně), tak, aby si knihovna sama hledala a našla cestu k lidem. Jen v nalézání „nové užitečnosti“ knihovny, v její „přítulnosti“, komfortu služeb, jejich časové nenáročnosti, srozumitelnosti a přívětivosti je šance obstát v konkurenci lepších a rychlejších služeb i (zatím) přívětivějších institucí. Model knihovny jako vesnice, kde se lidé znají, kde je příjemné žít, protože je tu vše, co k životu potřebujeme („náves, hospoda, kostel, sad“) a také její virtuální vstup s nabídkou atraktivních služeb a vlastního bohatství přímo do domovů či obýváků lidí je cestou k její úspěšné budoucnosti.

Ve svém zamyšlení Může být knihovna obývákem města? se Zlata Houšková na příkladech nizozemských a německých knihoven pokusila prezentovat některé principy, které mohou toto postavení knihovně zajistit. Vztáhla je k nedostatkům, jež uvedli ve zmíněné anketě studenti (nepohodlné sezení, absence míst pro relaxaci, nepříjemné prostředí, nepříjemný personál, nemodernost, zastaralost, nedostatečné vybavení, nedostatek soukromí, absence klidových studijních zón, absence občerstvení, zákazy nápojů k četbě a studiu, malé, zastrčené prostory, špatné umístění knihoven (velká vzdálenost), malá návštěvnost, přílišná formálnost prostředí, neadekvátní dozor, nemožnost volné a přátelské komunikace, špatná image knihoven a konkurence jiných, přívětivějších institucí v obci, fakt, že knihovna není místem setkávání aj.). Tam, kde se podařilo tyto nedostatky odstranit nebo jim předejít a kde v centru zájmu a rozhodujícím faktorem je (i potenciální) uživatel, se knihovny stávají živými a vyhledávanými centry měst a nemohou si rozhodně stěžovat na nedostatek klientely.

Poslední vystoupení v sekci měla Bohdana Stoklasová (Národní knihovna ČR). Název – otázka Obývák, náměstí nebo ulice? – nebyl vztažen, jak by se mohlo zdát, k architektuře knihovny. Všechna tato prostranství totiž ve výsledku evokují totéž – propojení knihovny s každodenním běžným životem a potřebami „rodiny“, komunity, města. Saturovat je třeba nejen všechny potřeby přítomných příslušníků těchto společenství (registrovaných uživatelů a návštěvníků knihovny), a to v takové podobě a komfortu, jaký požadují, nýbrž také požadavky těch, kteří navštíví „svůj“ obývák virtuálně, např. přes náš web (virtuálních uživatelů), ba co víc: s cílem uspokojit potřeby komunity (i dalších klientů) a poskytovat jí adekvátní služby je třeba kooperovat s mnoha partnery a přivyknout myšlence, že koncový uživatel (tak či onak náš klient) mnohdy nakonec ani nebude vědět, že tuto službu mu poskytla nebo zprostředkovala právě knihovna.

Účastníci využili možnosti vstoupit do jednání sekce svými diskuzními příspěvky, otázkami, podněty i prostřednictvím aktivizujících metod jednotlivých přednášejících. Sečské konferenční sály sice obývák opravdu nepřipomínají ani vzdáleně, přesto se necelá stovka přítomných zdála prožít dopolední jednání sekce spokojeně a téměř v „obývákové“ atmosféře.

Prezentace z bloku si lze stáhnout ze stránky dostupné na adrese http://www.sdruk.cz/sec/2009/b2/.

Tematický blok Knihovna 2.0

Tematický blok moderoval Jan Kaňka (Krajská knihovna Františka Bartoše Zlín).

Jako první vystoupila Eva Marvanová (Národní knihovna ČR) – svůj příspěvek nazvala Knihovna 2.0 teoreticky a prakticky. Nejprve zmínila Českou terminologickou databázi z oblasti knihovnictví a informační vědy (TDKIV) – nyní mohou její uživatelé navrhovat drobné či větší úpravy ke zpracovaným termínům, byla rovněž obnovena konference terminologie@cvut.cz. Uvedla, že existuje řada definic termínu knihovna 2.0, charakteristické je to, že umožňuje zapojení uživatelů do tvorby obsahu webu. Je to knihovna, která se neustále vyvíjí a mění společně s potřebami svých uživatelů. E. Marvanová také vyjmenovala řadu termínů, s nimiž se v souvislosti s webem 2.0, resp. knihovnou 2.0 setkáváme. Z českých knihoven, které využívají prvky webu 2.0, lze jmenovat např. Vědeckou knihovnu v Olomouci, která nabízí diskuzní fóra, či Městskou knihovnu v Praze s projektem K4U, ze zahraničních knihoven je to pak např. knihovna Univerzity Villanova, která využívá nadstavbový nástroj VuFind, či Veřejná knihovna ve Vancouveru, na jejímž webu lze využít mj. chat, RSS či Twitter, navíc jsou stránky k dispozici v osmi jazycích. Inspirativní mohou být také neformální komunikační kanál Need2Know v Dánsku či Jerome DL – Social Semantic Digital Library. Přednášející také stručně přiblížila zkušenosti s využíváním nástrojů Google Analytics v Knihovnickém institutu Národní knihovny ČR a zhodnotila některé nástroje pro sdílení dokumentů (Capsa či Windows Live).

Martin Vojnar (Vědecká knihovna v Olomouci) přednášel o doporučovacích systémech. Původně tyto systémy využívaly elektronické obchody (pravděpodobně nejúspěšnějším doporučovacím systémem disponuje knihkupectví Amazon), avšak nyní se jejich využití rozšiřuje i např. do oblasti knihoven. Příkladem může být doporučovací systém bX od firmy ExLibris – je orientován na elektronické prostředí a vychází z prostředí linkovacích serverů. Dalším příkladem, který M. Vojnar podrobně představil, je systém BibTip. Ten umožňuje propojení s katalogem knihovny – knihovna pak může sledovat, jak uživatelé s katalogem pracují. BibTip pochází z německého prostředí, konkrétně z Univerzitní knihovny v Karlsruhe, a je zatím využíván především v německých knihovnách. Objevují se ale i knihovny v zahraničí, např. Knihovna Bostonské univerzity (Boston Univerzity Library) či od září 2008 i Vědecká knihovna v Olomouci. Služba není k dispozici zdarma, platí se roční poplatek, jehož výše je odvozena od typu knihovny (nejdražší je BibTip pro národní knihovny, cena se pohybuje okolo 4 000 eur ročně, Vědecká knihovna v Olomouci platí přibližně 2 000 eur ročně). M. Vojnar představil také úvahy o širším využití tohoto doporučovacího systému v ČR – při zapojení více knihoven by klesly poplatky, počítá se také s využitím grantových programů.

Marie Balíková (Národní knihovna ČR) ve svém příspěvku Věcné autority a web 2.0 porovnala dva odlišné přístupy k věcnému popisu dokumentů – centralizovaný způsob tvorby autorit s decentralizovaným přidáváním tagů. Podle M. Balíkové se oba tyto přístupy mohou vzájemně pozitivně ovlivnit. Pokud se týká tagů, není bez zajímavosti, že mezi nejčastěji užívané tagy patří tagy označující formu. Tagy také často vyjadřují individuální aspekty (např. living room shelf, read, unread) a využívají principu postkoordinace. Mezi nevýhody tagů patří mj. nestandardní způsob jejich zápisu. O tom, že však mohou s řízenými slovníky, např. slovníky předmětových hesel, dobře koexistovat, svědčí např. služba LibraryThing (v tomto případě se jedná o Library of Congress Subject Headings, tj. Předmětová hesla Kongresové knihovny). M. Balíková zmínila také Oblastní knihovnu v Ann Arbor (Ann Arbor District Library) – ta totiž uživatelům nabízí možnost připojit své popisky k dokumentu.

Další příspěvek si připravili Václav Jansa (Státní technická knihovna), Petr Očko a Linda Skolková (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze). Nazvali jej Spolupráce jako základní princip vývoje svobodného softwaru. V. Jansa, který příspěvek přednášel, mj. porovnal principy webu 2.0 s principy vývoje svobodného softwaru – konstatoval, že zatímco nad webem získali jeho uživatelé jistou míru kontroly a možnosti ovlivnění až s nástupem webu 2.0, v případě softwaru měli tyto možnosti již od 70. let. V souvislosti s hromadnou spoluprací, mezi jejíž výhody patří mj. využití externích talentů a úzký kontakt s uživateli a která je využívána mj. právě u svobodného softwaru, vysvětlil také termín wikinomie (wikinomics). Porovnal rovněž způsoby organizace vývoje softwaru podle velikosti projektu (jeden programátor, skupina programátorů, velký hierarchizovaný vývojový strom). Jako konkrétní ukázku ilustrující způsob vývoje svobodného softwaru uvedl knihovní software Evergreen.

Martin Krčál (Ústřední knihovna Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity) vystoupil s příspěvkem Citace 2.0: nové funkce, nové možnosti. Služba Citace.com vznikla v roce 2004. V současné době je složena z devíti modulů a zaznamenává až 3 000 přístupů denně. V připravované verzi 2.0 čeká na uživatele řada vylepšení (mj. vylepšení grafiky, přibudou další moduly, bude kladen větší důraz na elektronické dokumenty, nastanou výrazné změny v uživatelském kontu s ohledem na práci se složkami a rovněž exporty a importy dat ). Beta verze je dostupná na adrese http://www.citace.com/Citace2.0, připomínky ze strany uživatelů jsou vítány. Ostré spuštění této nové verze je plánováno na září 2009.

Markéta Kukrechtová (Regionální knihovna Karviná) přednesla příspěvek Alternativní služby v Second Life, který si přichystala ve spolupráci s Halinou Molinovou z téže knihovny. Virtuální svět Second Life byl vyvinut v roce 2003 společností Linden Lab. Jeho uživatelé si vytvářejí tzv. avatary, k placení pak využívají tzv. lindenské dolary. V každý okamžik je průměrně připojeno 40 až 80 tisíc uživatelů. V roce 2007 vzniklo v tomto virtuálním světě město Bohemia. Regionální knihovna Karviná v roce 2008 zakoupila parcelu a vybudovala virtuální knihovnu, kterou tu provozuje od července 2008. V lednu 2009 ve spolupráci s Kabinetem informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity uspořádali virtuální párty konferenci za účasti 86 avatarů. Na poskytování služeb ve virtuálním světě Second Life se v Regionální knihovně Karviná podílí celkem osm pracovníků.

Petr Škyřík (Kabinet informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity) svůj příspěvek nazval Computer Supported Cooperative Work (CSCW). Nejedná se žádnou novinku, o tématu se hovoří přibližně od roku 1984. P. Škyřík nadnesl důležité otázky související s novými technologiemi – využíváme web 2.0 a další nové technologie systematicky? Dokážeme to, o čem se dozvíme, aplikovat? Knihovny totiž většinou sledují, až se technologie etabluje, k inovacím se odhodlají až následně, důvodem může být odpor ke změnám. Jako příklad ne zcela efektivně využité technologie může posloužit blog dostupný na adrese http://napady.sdruk.cz/, který měl sloužit ke sdílení nápadů týkajících se právě využití informačních technologií, avšak nápady do něj byly přidávány pouze po jeho spuštění (nyní je na blogu sedm příspěvků). P. Škyřík také stručně představil systém Basecamp, který může být využit při spolupráci na projektech. Uvedl, že na září 2009 je plánováno vytvoření malé pracovní skupiny zabývající se spoluprací ve virtuálním prostoru.

Ve sborníku je z tohoto tematického bloku rovněž příspěvek moderátora Jana Kaňky – nese název Záložky a sdílení odkazů do knihovních katalogů.

Prezentace jsou k dispozici na adrese http://www.sdruk.cz/sec/2009/b3/. Shrnutí bloku v podobě prezentace je dostupné na adrese http://www.skolkova.net/20.pdf.

Tematický blok Funkce veřejné knihovny z hlediska jejích uživatelů

Blok moderovala Šárka Kašpárková (Knihovna Kroměřížska). V úvodu položila přítomným několik otázek k zamyšlení – ptáme se našich uživatelů, známe jejich potřeby, víme, co jim chybí, s čím jsou nespokojeni, proč přestali docházet do knihovny, proč tam nechodí, je knihovna pro všechny cílové skupiny? Š. Kašpárková prostřednictvím elektronické konference REGION oslovila knihovny zapojené do konference s dotazem, zda byl v knihovně v poslední době proveden průzkum – získala odpověď z několika knihoven (mj. žďárské, havířovské, znojemské, vsetínské a novojičínské); Vít Richter (Národní knihovna ČR) pak zaslal upozornění na benchmarking knihoven a na přípravu univerzálního webového dotazníku ve spolupráci s knihovnou v Ústí nad Orlicí.

Helena Gajdušková (Masarykova veřejná knihovna Vsetín) si v názvu svého příspěvku také položila otázky: Je to ještě knihovna? aneb O čem sní čtenář? Tradiční pojetí knihovny jako půjčovny knih a místa, kde jsou poskytovány informace, se mění – změna je důsledkem výrazné změny ve společnosti. Vytváří se nový profil knihoven. H. Gajdušková uvedla tři základní roviny, s nimiž dále pracovala – jsou jimi lidé, knihovna jako místo v komunitě a knihy a elektronické zdroje. Zeptáme-li se, co čtenáři chtějí, zjistíme, že chtějí větší výběr knih, lepší orientaci ve fondu, delší provozní dobu, vlídnější knihovníky, ještě různorodější akce, ale současně chtějí to, na co jsou zvyklí. Knihovna však naráží na řadu limitů – jsou jimi limity ekonomické, personální, prostorové, limitem je i konkurence a z ní pramenící nezájem uživatelů. Základem uspokojení širokého spektra potřeb čtenářů je podle H. Gajduškové dobře zpracovaná strategie, je nutné si stanovit priority a také získávat zpětnou vazbu od uživatelů. V Masarykově veřejné knihovně Vsetín realizují přibližně každé dva roky komplexní průzkum spokojenosti, zpětnou vazbu získávají také po každé vzdělávací akci a pochopitelně též formou osobní komunikace s uživateli. Průzkumy spokojenosti jsou podle přednášející vhodným nástrojem ke změnám. Při hledání odpovědi na otázku, o čem čtenáři sní, je možné dospět k řadě závěrů – někteří čtenáři nesní (jsou spokojeni), každý sní o něčem jiném (nelze vyhovět vždy a všem), čtenář často neví, o čem sní (chce něco), někdy se však sny čtenářů a knihovníků prolnou – tento úžasný pocit však příliš dlouho netrvá (např. velká změna po stěhování). Podle H. Gajduškové to jsou neustálé drobné pozitivní změny, které drží uživatele ve střehu a při zájmu.

Libuše Nivnická (Knihovna Jiřího Mahena v Brně) si připravila referát nazvaný Knihovna země neznámá aneb Teenageři těžko akceptují cizí pohled na věc. Na úvod uvedla několik mýtů (nebo skutečností?) o veřejných knihovnách (jsou to půjčovny detektivek a románků pro ženy, chodí tam hlavně děti a důchodci, není důležité, kde je umístěna atd.) – zdůraznila, že je potřeba neustále přesvědčovat zřizovatele o potřebnosti knihovny. Představila také stručně Knihovnu Jiřího Mahena v Brně (je složena z ústřední knihovny a z celkem 35 poboček) a strukturu jejích čtenářů podle věku. V knihovně pořádají poměrně vysoký počet akcí pro školy, nabídka jednotlivých knihoven však byla nejednotná, proto je již cca třetím rokem uplatňována jednotná „štábní“ kultura; akce jsou provazovány na vzdělávací oblasti a klíčové kompetence. Osvědčila se také setkávání všech pracovníků z dětských oddělení. Úspěch zaznamenala soutěž Top student, kdy student vystupuje v roli marketingového pracovníka, který pro knihovnu navrhuje propagační kampaň ke zvýšení zájmu uživatelů ve věku 13-19 let o služby knihovny. L. Nivnická zmínila výzkum z roku 2007 Online Friendship Among Czech Youth: Addition to and Compensation for „Real-World“ Relationship. Vyplynulo z něj, že mládež upřednostňující přátele „tváří v tvář“ má obecně méně přátel a má tendenci přátelství vytvořená přes internet přenést do reality. Chování respondentů (uživatelů internetu) v jednotlivých věkových skupinách nevykazuje významnější rozdíly ve vztahu k preferenci online přátel. Knihovny proto musí nabízet obě formy služeb (ve virtuálním i fyzickém prostoru), a to tak, aby služby byly vyvážené a logicky se prolínaly. Příkladem dobré praxe může být projekt Canada’s Teen Reading Club. V diskuzi pak Vít Richter upozornil na britský průzkum informačních potřeb občanů od 14 do 35 let.

Blanka Tauberová (Městská knihovna Sedlčany) svůj příspěvek nazvala provokativně: My víme nejlépe, co chtějí naši uživatelé aneb Víme to opravdu??? !!! (... a chceme to vědět!?). Sedlčanská knihovna je knihovnou rodinného typu, vše se odehrává na jedné ploše. Jsou již osm let přestěhováni, mají otevřeno 36 hodin týdně, pro vstup do knihovny není nutná průkazka, v knihovně se pohybují i zvířata. Podle B. Tauberové existují dvě cesty – buď se chceme našimi návštěvníky zabývat (a jde nám i o oslovení těch, kteří k nám cestu zatím nenašli), nebo se tím zabývat nechceme. Chceme-li, aby se u nás naši uživatelé cítili jako na příjemné návštěvě, musíme se vyrovnat s několika skutečnostmi: v naší knihovně už nikdy nebude úplný klid, ani paní uklízečka to nebude mít úplně snadné (natož knihovnice zabývající se řazením knih) a ani životně důležité statistické ukazatele nebudou úplně „košer“. B. Tauberová zmínila mj. také velká dotazníková šetření; v sedlčanské knihovně je realizují jednou za tři roky a mají při nich možnost oslovit i nečtenáře. Užitečná jsou i „supervizní setkání“ (je míněno setkání se skupinami partnerů, s různými volnými uskupeními „poradců knihovny“ – těmi mohou být senioři, děti, mládež, maminky na mateřské dovolené atd.). Podstatnou roli hrají také znalosti z regionu a o něm. Je také možné „obléci kůži návštěvníka“, vhodné je naslouchat (z naslouchání se však nesmí stát výzvědná služba), je třeba dát pozor na manipulaci.

Lucie Macháčková (Městská knihovna Kutná Hora) přednesla příspěvek připravený Gabrielou Jarkulišovou z téže knihovny. Příspěvek nesl název Střední Čechy – čtenářský ráj? Pro účastníky byla připravena inspirativní série fotografií z různých knihoven středních Čech, patřily mezi ně např. Městská knihovna Nymburk, Městská knihovna Čelákovice či Městská knihovna Příbram. Celkem je ve středních Čechách 825 knihoven, které slouží téměř 130 000 registrovaným čtenářům. L. Macháčková se rozloučila vzpomínkou na loňský knihovnický happening, který se uskutečnil v Kutné Hoře.

Lenka Navrátilová (Kabinet informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity) ve svém příspěvku představila KuInWeb, tj. Kulturně informační web. Je k dispozici na adrese http://www.kuinweb.cz/. Jedná se o projekt realizovaný v rámci tzv. Aplikačního semináře; na projektu pracují přibližně rok. KuInWeb by měl sloužit jako rozcestník, který knihovníkům poskytne přístup ke kontaktům na různé kulturní aktéry. Finální verze webu by měla být k dispozici v září 2009.

Prezentace z bloku najdete na adrese http://www.sdruk.cz/sec/2009/b4/.

Tematický blok Knihovna jako samoobsluha: pro a proti

Prezentace z tohoto tematického bloku jsou k dispozici na adrese http://www.sdruk.cz/sec/2009/b5/.

Tematický blok Digitalizujeme pro uživatele

Moderátorkami bloku byly Radka Římanová a Štěpánka Žižková (Státní technická knihovna).

Prvním příspěvkem odpoledního bloku byl MODS a další metadatová schémata v oblasti digitalizace dokumentů autorky Pavly Švástové (Moravská zemská knihovna). Myšlenka na vznik MODS (Metadata Object Description Schema), obsahujícího soubor bibliografických prvků, vzešla od provozovatelů digitálních knihoven. Používá jazykové tagy, které jsou srozumitelnější než číselné označení polí ve formátu MARC. Jednoduchá konverze pomocí šablon probíhá do formátu MARCXML. Problémy vznikaly v rámci systému Aleph na Masarykově univerzitě při převádění vysokoškolských kvalifikačních prací (některá pole se nepřeváděla vůbec).

Příspěvek Blanky Vorlíčkové (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze) nesl název Knihovny významných českých osobností – informace z depozitářů veřejně přístupné na internetu. Cílem tohoto projektu, který je řešen od března 2007 na půdě Ústavu informačních studií a knihovnictví, je vytvořit digitální knihovnu, která bude shromažďovat informace o osobních knihovnách českých osobností. Zkoumání takových knihoven má u nás tradici již od 20. a 30. let 20. století. V rámci projektu bylo zpracováno šest osobních knihoven (např. Jaroslava Ježka, Karla Čapka nebo Mikoláše Alše), přičemž se digitalizace zaměřila hlavně na zvláštnosti, tzn. věnování, autogramy, vpisky, náčrtky atd.

Příspěvek Pavla Kocourka (INCAD) položil otázku: Nedigitalizoval už to někdo? Představil společný projekt Národní knihovny ČR, Knihovny AV ČR, v.v.i., a společnosti INCAD nazvaný Registr digitalizace: evidence digitalizovaných dokumentů a sledování procesu zpracování (RD.CZ). Toto úložiště umožňuje digitalizačním centrům sledovat, co se kde digitalizuje, oznamovat, co se bude digitalizovat, a uživatelům umožňuje vyhledávat s možností získat odkaz na digitální knihovnu. Jedinečné identifikátory, které by zabránily duplicitě, zatím nejsou k dispozici. Ve fázi politických debat je i zařazení Manuscriptoria do tohoto projektu.

Metadatový editor pro digitální knihovny představil Martin Šárfy (Ústav výpočetní techniky Masarykovy univerzity). Cílem metadatového editoru je umožnit komplexní digitalizaci tištěných materiálů od vkládání skenovaných stránek přes vytvoření hierarchické struktury, popis metadat až po export do publikačního systému. Hloubka metadat není omezena, lze popisovat jednotlivé kapitoly, články i jednotlivé reference. Tvorba bibliografických citací je v metadatovém editoru podpořena automatizovaným systémem, který vychází z OCR textu článku.

Věra Svobodová (Ústav vědecko-pedagogických informací a služeb Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně) představila dosavadní zkušenosti s budováním digitální knihovny starých a vzácných tisků na Mendlově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. Ve fondech knihovny se nacházelo cca 2000 starých a vzácných dokumentů převážně z minulého a předminulého století se zaměřením na zahradnictví, lesnictví, parky atp. Díky Fondu rozvoje vysokých škol byly získány finanční zdroje na zahájení projektu digitalizace. Po skončení projektu je pro nedostatek pracovních kapacit digitalizace téměř zastavena.

Příspěvek Tomáše Foltýna (Národní knihovna ČR) s názvem Účast NK ČR v projektu TELplus – vytváření OCR souborů nás seznámil s tím, jak prostřednictvím NK ČR posilujeme a vylepšujeme služby Evropské knihovny. „Workpackage 1“, kam patří NK ČR, se zabývá vytvářením textových souborů vlastních digitalizovaných dokumentů. Zavázala se vytvořit 3 400 000 textových souborů a půl roku před koncem projektu se zdá, že se tento cíl podaří splnit.

Příspěvek Účast NK ČR v projektu Norské fondy – digitalizace bohemikálních monografií ohrožených degradací papíru přednesl Jiří Polišenský (Národní knihovna ČR). Jde o rozsáhlý projekt financovaný z Norska a dalších zemí. Používá se hybridní technologie od dodavatelských firem. V současnosti je digitalizováno nebo připraveno k zpracování více než 16 000 svazků, přes dva miliony stránek již je zpřístupněno prostřednictvím Krameria.

Posledním příspěvkem byl Projekt Gutenberg – digitalizace vedená boomem e-readerů a e-knih přednesený Pavlem Čejkou (projekt Gutenberg). Jde o komerční projekt na rozšíření elektronických knih a jejich čteček na český trh. Asi 20 největších nakladatelů již souhlasilo s distribucí digitalizovaných knížek, které vydávají. Jsou chráněny časovým kódem (zaplatím si knížku na měsíc nebo dva) a jsou chráněny také proti dalšímu kopírování. Knihovny rozhodně nesmí brát tento vývoj ze zřetele, v zájmu čtenáře je třeba dojít k nějaké spolupráci.

Na adrese http://www.sdruk.cz/sec/2009/b6/ najdete prezentace z tohoto bloku.

Tematický blok Veřejné knihovny dnes

Blok moderoval Vít Richter (Národní knihovna ČR).

Jako první vystoupila Věra Anthová (Ústřední knihovna Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity), a to s příspěvkem GEOBIBLINE: geografická bibliografie ČR online (autorka příspěvku Eva Novotná z Geografické knihovny Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze se konference nemohla zúčastnit z důvodu nemoci). Stručně přiblížila historii geografické bibliografie – jednotlivé snahy byly cenné, nicméně roztříštěné, navíc od 90. let se geografickou bibliografií u nás nikdo systematicky nezabýval. Cílem projektu GEOBIBLINE se proto stalo vytvořit a zpřístupnit Geografickou bibliografii ČR pro 20. a 21. století. V lednu 2009 byla zpřístupněna beta verze bibliografie v online katalogu softwaru Aleph, k 16. 6. 2009 obsahovala bibliografie téměř 114 000 záznamů (některé z nich jsou doplněny anotacemi a plnými texty). Bibliografie se setkala s pozitivními ohlasy odborné veřejnosti.

Vít Richter si připravil příspěvek Benchmarking a zjišťování spokojenosti uživatelů knihoven. Projekt Benchmarking knihoven byl zahájen v roce 2006, nyní na něm spolupracuje 107 knihoven. Cílem je vytvořit pro knihovny nástroj pro hodnocení výkonu a kvality činnosti a umožnit vzájemné srovnávání výkonů mezi knihovnami. Benchmarking definuje nejlepší výkony, umožňuje zjistit silné a slabé stránky, dává včasné varování, pokud knihovna zaostává, podporuje tvořivé uvažování o vnitřních procesech, pomáhá rovněž rozvíjet spolupráci. Pokud se týká měření spokojenosti uživatelů knihoven, je nutné si uvědomit, že pouze náš zákazník zhodnotí kvalitu našich služeb a že všechna ostatní hodnocení jsou v zásadě nepodstatná. V. Richter následně představil projekt, jehož cílem je vytvořit pro knihovny standardizovaný dotazník pro měření spokojenosti (včetně vytvoření nástroje pro sběr dat). Inspirací se stal dnes již mezinárodní systém LibQUAL. V. Richter v závěru svého vystoupení podotkl, že neměří-li se výsledky, potom není možné rozeznat úspěch od neúspěchu.

Lukáš Gruber (Národní knihovna ČR) svůj příspěvek nazval Knihovny a licence Creative Commons. Představil uvedené licence – jedná se vlastně o soubor předpřipravených licenčních ujednání. Kombinace jednotlivých licenčních prvků vyjadřuje převedená a vyhrazená práva autora k dílu – celkem je k dispozici šest typů licencí. Existují také nástroje, které podporují vyhledávání podle licencí Creative Commons (Google, Yahoo! či Flickr). 16. dubna 2009 byly spuštěny české verze licencí, podrobnější informace jsou k dispozici na adrese http://www.creativecommons.cz/.

Prezentace jsou k dispozici na adrese http://www.sdruk.cz/sec/2009/b7/.

Závěrem

V závěru konference byly prezentovány vstupy zpravodajců z jednotlivých tematických bloků. Zlata Houšková (Národní knihovny ČR) také konferenci zhodnotila. Letošní ročník přinesl některé inovace – program byl rozdělen do šesti tematických bloků, nově byli také angažováni tzv. zpravodajci, kteří pro závěrečné plénum připravili zprávy z jednotlivých bloků. Akce se celkem zúčastnilo 374 lidí (včetně 42 zástupců firem). Vyzvala také přítomné k navržení možných jiných míst pro konání konference. Poděkovala všem, kteří se na konferenci podíleli (vystupujícím, moderátorům, organizátorům, firmám atd.), a pozvala přítomné na její další ročník, který se bude konat ve dnech 14.-16. září 2010.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
HOUŠKOVÁ, Zlata a JANSOVÁ, Linda a LIPTÁKOVÁ, Jana. Zpráva z konference Knihovny současnosti 2009. Ikaros [online]. 2009, ročník 13, číslo 8 [cit. 2024-11-21]. urn:nbn:cz:ik-13223. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13223

automaticky generované reklamy