Bydlím na vesnici v jižních Čechách, která je tak malá, že nemá ani vlastní obchod. Pro základní potraviny proto musíme do nejbližší prodejny překonat vzdálenost cca. 2 km. Jak už to v takových obchodech bývá, občas se stane, že chleba už není okolo půl deváté ráno. Jindy zase prodavačky překvapí i sami sebe a chleba dostaneme ještě v půl páté. Věřím, že není jednoduché odhadnout spotřebu, zvláště když v oblasti stojí dost chalup a v létě jezdí přes ves mnoho turistů.

Myslel jsem si, že tohle je pro mě dostatečná škola na to, aby mě v obchodě jen tak něco nepřekvapilo. Samozřejmě, že jsem se mýlil. Když jsem slyšel o vesnických prodejnách, kde je potřeba chleba objednávat den dopředu, div, že jsem nepěl na naše prodavačky chválu. Říkal jsem si, že na tom nejsem zas tak špatně.

Mám prázdniny, tak jsem si vyjel až do Nové Bystřice. Zrovna odbilo poledne, měl jsem hlad a nechtělo se mi jít do hospody. Přeci jenom hranice za rohem a ceny připraveny pro turisty. Vyrazil jsem tedy do obchodu na náměstí. Říkám si „dáš si kousek salámu, pár rohlíků a limonádu a půjdeš". Přišel jsem k pultu a nestačil se divit. Pokud chcete salám, stojí tolik a tolik. Pokud ho však chcete oloupat, musíte si připlatit. Oznámení o tomto opatření bylo proti všemu očekávání napsáno jen v češtině. A teď se podržte. Mezi cenou uzeniny a její oloupání platila přímá úměra. Jinými slovy: pokud chcete zbavit slupky kilo salámu, který stojí mezi 100-120 Kč, zaplatíte 6 Kč. Ovšem k ceně vyšší než 150 Kč musíte už přidat dalších 10 Kč. Koukal jsem na to jako blázen. Jenže to ještě nebylo všechno. Vedle visela cedule, která hrdě hlásala, že pokud chcete ten salám ještě nakrájet, tak vás to bude stát 2 Kč (teď si nejsem jist jestli to nebyly 4 Kč) na 1 kg. Se skleslou bradou jsem si koupil deset deka loupaného a nakrájeného salámu a rychle z obchodu zmizel.

S toho šoku jsem se dostal až druhý den ráno, kdy už jsem byl jistý, že se mi to nezdálo. Našinec se s tím nějak vypořádá, ale zkuste to vysvětlit cizozemci, který přijel ze země, kde vás v obchodě pozdraví i prodavačka, která zrovna něco rovná v regále, nebo kde místo toho, aby deseti lidem denně vysvětlovali, že pohledy prodávají, ale známku si musíte koupit někde jinde, prostě známky objednají a prodávají, i když na tom nevydělají. Oni totiž vědí, že je mnohem jednodušší (a rychlejší) tu známku prodat a navíc spokojený zákazník se rád vrací na místo, kde ho dobře obsloužili.

Nezbývá mi než vyjádřit naději, že se čeští prodavači jednou vydají za hranice všedních dnů a procitnou. My se pak snad dočkáme usměvavého a příjemného personálu, který nemá nakupující za otravný hmyz. Pak snad bude platit: náš zákazník, náš pán.