12. ročník Konference o šedé literatuře a repozitářích
Tato zpráva pojednává o 12. ročníku Konference o šedé literatuře a repozitářích, jenž se konal dne 17. října 2019 v Národní technické knihovně v Praze. Konference se skládala celkem z dvanácti příspěvků, přičemž přednášeli řečníci čeští i zahraniční. Zpráva přináší přehled jednotlivých příspěvků s vyzdvihnutím toho nejzajímavějšího, co během dne v Ballingově sálu NTK zaznělo.
Příspěvky
Příspěvek Alistaira Reece z USA s názvem Výzva začlenění šedé literatury do vědecké publikační platformy se věnoval představení vědecké publikační platformy s názvem GeoScienceWorld (GSW), jejímž cílem je spojit recenzované zdroje do jednotné online platformy. V současnosti se GSW věnuje projektu, díky němuž získají velký soubor dat, který je ovšem z 30 % tvořen šedou literaturou. GSW v tomto případě čelí několika výzvám, mezi které spadá příprava obsahu, dopad na funkčnost obsahu a potřeba vytvořit nové nákupní modely.
Do výzvy v rámci přípravy obsahu například patří chybějící průmyslový standard definice typu dokumentu (DTD) pro šedou literaturu nebo fakt, že současné nástroje platformy nejsou dostačující k nahrání veškerého obsahu. Dopadem na funkčnost se myslí především důsledky pro vyhledávání: bude třeba přidat možnosti do fasetového vyhledávání, vystihnout náležitosti šedé literatury a vyjádřit je v jazyce XML nebo indikovat stav recenzního řízení.
Reece uvedl, že migrace šedé literatury představuje velkou výzvu, přičemž se dá očekávat, že další neznámé vyvstanou v průběhu projektu.
Proces digitální transformace a odborníci na šedou literaturu aneb přednáška Dobricy Savić z International Atomic Energy Agency (IAEA) se věnovala především tomu, jak digitální transformace ovlivňuje a bude ovlivňovat práci odborníků na šedou literaturu. Digitální transformaci označila za „nový způsob, jak vytvořit business modely s využitím nových technologií, stávajících znalostí a zásadních změn podstaty organizace“, přičemž díky ní bude možné sledovat nové zdroje příjmů, produktů a služeb.
Její závěr zněl: povaha šedé literatury se v závislosti na technologiích mění – přibývají nové druhy, zvětšuje se její objem, zvyšuje se rychlost tvorby – a je potřeba určitým způsobem zachovat důvěryhodnost a hodnotu informací. Potřebnou kompetencí odborníků bude schopnost třídit, vyhodnocovat a interpretovat data, což značí, že se stávající struktury pracovních míst budou měnit. Proto je třeba profesi odborníků na šedou literaturu posílit, a to například tréninkem a získáváním nových znalostí, spoluprací s příbuznými obory nebo skrze profesní sdružení.
Karolína Šimůnková s Miroslavem Kuntem představili šedou literaturu v kontextu Národního archivu. Nejdřív se snažili upozornit na to, že v současnosti je definice šedé literatury velmi vágní, což může způsobovat problémy. Dále se věnovali problému výběru archiválií, kterému Národní archiv čelí. Je totiž nutné neustále provádět výběr z dokumentů veškeré produkce informací, která vzniká, což v dnešní době není snadné. Mimo jiné zmínili i komplikaci, se kterou bojují: degradací fyzických nosičů informací.
Přednášku s názvem abART, NK, VIAF a zemětřesení poskytl Jiří Hůla z Archivu výtvarného umění. Hůla se věnoval především představení Archivu výtvarného umění jako spolku, který vznikl v roce 1984 a který vyvíjí vlastní informační systém abART. Tento systém je obsáhlou databází českého i slovenského umění a vznikl za účelem zpracování dokumentů a informací s důrazem je co nejpřesněji zachytit, utřídit a vědecky zpracovat.
Jiří Hůla při práci v archivu, který zastřešuje pražská galerie DOX (foto: Pavel Farkas)
Systém zpracovává statisíce dokumentů uložených v Archivu, ať už jde o knihy, časopisy, katalogy, nebo pozvánky, plakáty, výstřižky, tiskové zprávy, fotografie či diapozitivy. Základním principem je atomizace vkládaných dat a jejich všestranné propojení, díky čemuž vytváří přehledy výstav, soupisy literatury, jubilea, soubory rodáků či regionálních osobností.
Hůla také uvedl, že z abARTu již čerpá například Národní knihovna, která od něj přebírá základní data a charakteristiky do souboru národních autorit a uvádí jej jako důvěryhodný zdroj, což představuje pro Archiv výtvarného umění a abART velký úspěch.
Zajímavou přednáškou byla Integrace Univerzitního repozitáře na TUL: Jak na to? od Jitky Venclákové z Technické univerzity v Liberci. Vencláková popsala celý proces vzniku repozitáře univerzity a s ním spojené problémy i úspěchy, přičemž se podrobně věnovala i historii vysokoškolských kvalifikačních prací (VŠKP) na univerzitě.
Přednášející například uvedla, že VŠKP se na Technické univerzitě v Liberci ukládají již od roku 1956, přičemž během let 2005 až 2011 proběhla masivní digitalizace prací z let 2004 až 1990. Tyto dokumenty byly skenovány, neboť jejich fyzická podoba umožňovala digitalizaci při otevřeném dokumentu. Starší práce musely byly rozřezány, případně rozšroubovány a naskenovány na průtahovém skeneru.
Později padla otázka z publika, zda byly při skenování těchto prací nastaveny určité kontrolní mechanismy, tak aby nedošlo k odstranění nějaké významné informace. Vencláková přiznala, že nebyly. Dotazující tedy důrazně doporučila, aby v případě dokumentů, které se skartují a není možné je žádný způsobem obnovit, do budoucna univerzita nastavila automatizované kontrolní mechanismy, které budou sledovat, zda nedošlo ke změně či dokonce odstranění informací (pozn. red.: o tomto problému Ikaros referoval v minulosti).
Zajímavou informací z přednášky bylo, že studenti na TUL od roku 2018 mohou odevzdávat své VŠKP pouze online, a to do informačního systému STAG, což znamená, že již není nutné uchovávat práce ve fyzické podobě. Metadata prací jsou následně importována do repozitáře DSpace pro lepší uchování a vyhledatelnost.
V programu se objevily dvě přednášky alžírských doktorandů z University of Constantine 2, přičemž obě byly zaměřeny na digitální repozitáře. Khaled Mettai se věnoval měření hodnoty otevřených vysokoškolských a závěrečných prací v alžírských digitálních repozitářích, zatímco Babori Ahcene zkoumal, jak by se dala šedá literatura v alžírských institucionálních repozitářích zviditelnit.
Pavel Straňák z Univerzity Karlovy představil datový repozitář LINDAT/CLARIN pro jazyková data. Uživatelem tohoto repozitáře může být kdokoli, kdo má jazyková data k dispozici a kdo je chce využít – může jít o univerzity či výzkumné instituce (lingvisty, historiky, učitele apod.).
Ukázka licencování v repozitáři LINDAT/CLARIN
Jedna z posledních přednášek nesla název Open Science Monitor a šedá literatura a přednášejícím byl Joachim Schöpfel z GERiiCO laboratoře, výzkumného střediska University of Lille ve Francii. Cílem Open Science Monitor je poskytnout data a vhled do vývoje otevřené vědy v Evropě, stejně jako shromažďovat relevantní a aktuální ukazatele rozvoje otevřené vědy v Evropě a dalších globálních partnerských zemích.
Schöpfel mluvil o francouzské verzi tohoto nástroje, jenž tvoří reprezentativní publikační databázi francouzských autorů a jejich děl. Ambicí French Open Science Monitoru je do budoucna začlenit šedou literaturu, a to zejména prostřednictvím institucionálních repozitářů a francouzského portálu pro VŠKP, ale prozatím existují pochyby o proveditelnosti této akce.
Poslední tři přednášky se věnovaly oblasti práva souvisejícího s repozitáři. Matěj Myška poskytl posluchačům vhled do směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu na činnost knihoven a repozitářů a později se věnoval výjimkám pro uchování a zpracování kulturního dědictví na základě této směrnice. Jakub Míšek představil výjimku z autorského práva pro vytěžování dat výzkumnými organizacemi, přičemž zdůraznil, že pro knihovny a repozitáře nová výjimka není zásadní změnou, ale umožňuje snadnější provádění analýzy dokumentů ve vlastní databázi.
Zhodnocení
Tato konference byla pro mě úplně novou zkušeností, neboť téma šedé literatury znám jen povrchově. Témata přednášek byla aktuální a díky prezentujícím z různých organizací i z různých států velmi různorodá. Konference byla zároveň velmi dobře technicky i organizačně zajištěná (včetně tlumočení). Troufnu si ale přiznat, že obsah některých přednášek na mě byl vzhledem k chybějící praxi a kontextu příliš náročný. Tuto akci bych tedy doporučila spíše lidem, kteří mají v problematice šedé literatury a repozitářů větší přehled.