Domažlice (fv) - Pověsti o tom, že firma Albertina icome Praha dala nečekaně sbohem své odvěké družce Národní knihovně ČR a přestala s ní spolupracovat na projektu digitalizace historických knižních fondů, jakkoli se zprvu zdály neuvěřitelné, se nakonec ukázaly jako pravdivé.

Od té doby, co se po AIP jakoby zem slehla, se Ikarovi podařilo vypátrat, že nezměnila své pole působnosti, nýbrž předmět zájmu - AIP se totiž vrhla na digitalizaci trojrozměrných předloh. Svou unikátní metodu poprvé představila na vernisáži výstavy "Móda Psohlavců v proměnách staletí", která se uskutečnila 30. listopadu t. r. v domažlickém muzeu Jindřicha Jindřicha. Vybrané exempláře ze zdejší sbírky chodských krojů, včetně toho, ve kterém vyhrožoval Jan Kozina Lomikarovi, byly pod dohledem notáře a grémia národopisců rozpárány a snímány třemi kamerami ve speciální komoře a následně spojeny v homogenní 3-D faksimile. S pomocí trikového zařízení jsou k tomuto objektu připojeny chybějící končetiny a hlava převzaté z dobových maleb, event. fotografií. Vznikají tak virtuální postavy, které jsou před návštěvníky muzea oživovány v pravidelných intervalech - můžeme se tak setkat s Janem Kozinou, který vás třeba pozve do roka a do dne na skleničku. Je třeba se však předtím seznámit se souborem odborníky sestavených zásad, jak s takovými reálně neexistujícími osobami jednat, v každém případě na vlastní nebezpečí.

Se skutečnými důvody této neobvyklé aktivity AIP si odborná veřejnost láme hlavu řadu měsíců. Objevily se různé spekulace, kterým učinily přítrž až informace, které má redakce Ikara k dispozici od důvěryhodného zdroje. Jeden z reprezentantů firmy, ing. S. Psohlavec, je totiž Kozinovým potomkem v přímé linii a své skutečné jméno si změnil na jeho počest. Na četné dotazy, zda by neměly historické knižní fondy přece jen dostat přednost a dále zda nejde o typický příklad střetu zájmů, odpovídal dotčený S. Psohlavec zarputile anglicky "No comment!" a chodsky "Huž habyste toho nechali, ne?!"