Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Bezpečnost v muzeích, knihovnách a galeriích

Čas nutný k přečtení
7 minut
Již přečteno

Bezpečnost v muzeích, knihovnách a galeriích

0 comments

Ve dnech 10.-11. listopadu 2004 se konalo 3. republikové kolokvium na téma Bezpečné muzeum. Zájem o chystanou akci byl velký, přihlásilo na dvě stovky zájemců. Kolokvia jsem se zúčastnila jako pořadatel spolu s dalšími jedenácti studenty z oboru muzeologie na Masarykově univerzitě v Brně a Slezské univerzitě v Opavě.

Navštívila jsem několik přednášek z oblasti bezpečnosti, a to:

  • Bezpečnost sbírek při provozu muzea - nezákonná činnost a živelné pohromy/Metodický pokyn MK ČR k tvorbě plánů prevence a ochrany v muzeích a galeriích. Lektor: Ing. Pavel Jirásek, odbor ochrany movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií MK ČR.
  • Nový Museum Emergency Programme ICOM a Getty Institutu. Lektor: Isabelle Briansová, ICOM Paříž.
  • Terorismus a instituce uchovávající kulturní dědictví. Lektor: Sergiu Berkovici, poradce pro otázky bezpečnosti kulturních institucí, Haifa, Izrael.
  • Požární ochrana v ČR. Lektor: npor. Ing. Pavel Dekret, MV-generální ředitelství HZS ČR, odbor IZS a výkonu služby
  • Bezpečné ukládání informací a jejich archivace. Lektor: Ing. Jiří Mrnuštík, prezident společnosti AEC, spol. s r. o.

Nejfrekventovanější slovo celého kolokvia bylo "bezpečnost". "Bezpečnost" byla nejen hlavní problematikou dvoudenní akce muzeologů, ale je také diskutovaným tématem mnoha jiných oborů. Je to slovo, které indikuje hodnotu okamžité schopnosti instituce reagovat na nepředvídatelný jev.

Na zabezpečení objektů je kladen stále větší důraz a ředitelé jednotlivých institucí začínají chápat, že jiná cesta není možná. V roce 1991 sledujeme nejvyšší procento nedovoleného vniknutí do sakrálních objektů, kdy byl napaden každý pátý kostel v republice. V současnosti je registrováno průměrně 200 napadení ročně a pachatelé se více orientují na vykrádání interiérů. V souvislosti s alarmující situací krádeží se dali do boje i památkáři. Navštěvují významné zahraniční akce, výstavy, obcházejí starožitnictví a obchody se sochami a dalšími uměleckými předměty. Úspěchy jsou malé i velké. Zcizené objekty mohou být skryty i několik let, poté, když o ně utichne zájem, se najednou objeví na výstavě či ve specializovaných prodejnách. Problém je v identifikaci, ale pokud se jedná o unikátní dílo, mohou odborníci podle jedinečných znaků původ předmětu jednoznačně prokázat.

Hrozbou ovšem nemusejí být pouze zloději, mohou to být nepředvídatelné klimatické či politické podmínky. Tím směřuji k jádru, co je základem v přípravě zajištění bezpečnosti budovy a především sbírek, které instituce vlastní. Je to metodický pokyn k tvorbě plánů prevence a ochrany v muzeích a galeriích, neboli koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví v ČR na léta 2003-2008.

Jde o souhrn plánovaných metodických informačních pokynů, který je zpracován ředitelem dané instituce a musí být vytvořen dle usnesení vlády ČR č. 87 ze dne 22. ledna 2003. Metodickému pokynu předchází analýza rizik, kterou lze nechat zpracovat specializovaným pracovištěm (např. Národní galerií v Praze), nebo ji lze provést samostatně s podstatně nižšími náklady.

Druhá přednáška představila "Program záchrany muzeí" (Museum Emergency Programme - MEP), který prezentovala Isabele Briansová, programová specialistka ICOM (The International Council of Museums) v Paříži. MEP je dlouhodobý program, který je rozdělen do šesti modulů. Tyto moduly jsou zpracovány paralelně a za cíl si vytyčují lepší porozumění hrozbám přírodních katastrof, zvýšení vědomostí o tom, jak omezit a ošetřit poškození sbírek a zlepšení schopnosti rychlého zásahu v případě ohrožení kulturního dědictví s účastí místního záchranného systému a dalších dobrovolných skupin. Více informací o programu se nachází na webových stránkách http://icom.museum/mep.html. Tento program je sice zaměřen výlučně na muzea, ale může se stát inspirací i pro vytvoření celostátního programu záchrany knihoven.

Třetí přednáška se týkala problematiky ochrany institucí uchovávajících kulturní dědictví v souvislosti s hrozbou terorismu. Motivy pro naplánování teroristického činu jsou různé: mohou to být důvody náboženské či národní, etnická nesnášenlivost, pokusy o sesazení vlády, anarchistické akce, politické zisky (např. stáhnutí španělské armády z Iráku po útoku na vlaky v Madridu v roce 2004). Teroristický útok se může připravovat ve formě:

  • vojenských útoků
  • časovaných bomb
  • sebevražedných útoků (většinou ve vysoce koncentrovaných oblastech se záměrem ohrozit co nejvíce osob)
  • incidentů s rukojmími (Rusko - ovládnutí moskevského divadla čečenskými teroristy v roce 2002, zadržení rukojmích ve škole v Beslanu)
  • únosů (Bolívie, Kolumbie)
  • sabotáží

Teroristé mají dva cíle - lidi a symboly. Je nutné zaměstnance stále školit a umožnit jim vyzkoušet si předpokládanou krizovou situaci. Je důležité věnovat zvýšenou pozornost tzv. zranitelným místům, což jsou hlavní vchody budovy, parkoviště, veletrhy, restaurace/bary, ventilace, blízké budovy využitelné jako teroristické cíle aj. Důležitá je kontrola lidí na vstupních branách, kontrola aut, která parkují v suterénu budovy, kontrola zavazadel, instalace bezpečnostních kamer aj.

Plánované teroristické akci mohou předcházet jisté projevy, kterých je dobré si všimnout a nahlásit je. Na potenciální destruktivní hrozbu mohou poukazovat podezřelé e-maily, vozidla, osoby či materiál, mohou to být i zbraně. Je třeba si všímat lidí kolem sebe. Pokud drží jedinec pod oblečením zbraň nebo je živým nositelem velkého množství trhavin, lze si toho všimnout. Navíc člověk, který se chystá k útoku, je v takové situaci ve velkém psychickém vypětí. Můžeme na něm proto vysledovat jisté fyziologické znaky, které nás mohou upozornit na hrozící nebezpečí:

  • impulsivní pohyby
  • člověk se potí, je brunátný
  • třesoucí se ruce, nervozita, tiky ve tváři
  • nevhodné, podezřelé oblečení
  • viditelné tepny na krku
  • upřený pohled
  • koktání
  • muž - muslim je vždy oholený, ostříhaný (jde do ráje, a proto musí být čistý)

Všimnete-li si takto popisované osoby, bude-li vám podezřelé zavazadlo, které do objektu přináší cizí muž či dostanete-li podezřelý balíček, je vaší povinností informovat policii a nevpustit podezřelé osoby do budovy, balíčky neotvírat a ochránit okolí před potenciální hrozbou.

Čtvrtá přednáška se týkala požární ochrany. Na úvod jsme byli seznámeni s existujícími právními předpisy, které se problematice věnují. Jde se o zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, a vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci.

Každá instituce, která uchovává movité kulturní dědictví, by měla úzce spolupracovat se záchranným požárním sborem v dané obci. Dnes si již dokonce můžete vybrat, zda sepíšete smlouvu s hasičským záchranným sborem, který je článkem integrovaného záchranného systému, nebo se soukromou firmou. Dobře si však obě nabídky porovnejte. Je důležité vědět, jak daleko od vás firma sídlí, jak rychle se k hořícímu objektu dostane a v neposlední řadě je dobré vědět, jak si vypočítává cenu. Můžete mít také dohodu o poskytnutí pomoci na vyžádání. Jde o dohodu s Modrým štítem o předem sjednané věcné pomoci v případě náhlé události. Předpokladem k této dohodě je spolupráce s integrovaným záchranným systémem (IZS).

Málokdo ovšem ví, co se za pojmem IZS skrývá. Není to nic jiného než systém koordinace činnosti kompetentních institucí a osob v místě události. IZS se skládá ze složek základních (policie, jednotky požární ochrany a záchranná služba) a ostatních.

Mezi nejčastější typy záchranných akcí patří:

  • události vodního typu (povodně, prudké deště, havárie vodovodních rozvodů)
  • požáry (ve většině případů knihovníci dovedou požár uhasit sami, nebo oheň uhasne sám)
  • úniky nebezpečných látek
  • události větrného typu (budou se vyskytovat čím dál častěji, hrozí narušení konstrukcí objektů - především u starých budov)
  • destrukce objektů nebo jejich částí

Mezi nejčastějšími příčinami vzniku požáru je hasiči uváděno neopatrné zacházení s otevřeným ohněm (historické akce, kouření), nedostatečná údržba topných zařízení a kouřovodů (pravidelnost čištění komínů, roční revize kotlů na zemní plyn aj.), elektroinstalace a úmyslné zapálení. Zkušenosti záchranářů jednoznačně vypovídají o tom, že bezpečnostní opatření jsou opomíjena často z toho důvodu, že dříve k žádné události nedošlo.

Pro organizaci je mnohem levnější investovat peníze do prevence než do likvidace škod. Měli bychom klást důraz na školení (nepodceňovat školení ve smyslu "nic se nezměnilo, jen to podepište", v případě náhlé události si pojišťovny ověřují znalosti zaměstnanců), výcvik (sáhněte si do svědomí - dokážete použít přenosný hasící přístroj?), bezpečné uložení cenných materiálů (ideální by byl ocelový kryt hluboko v podzemí), požárněbezpečnostní zařízení (při zavádění nového systému je dobré se ohlížet nejen na cenu instalace, ale také na úroveň servisu a ceny revizních kontrol), taktická cvičení požárních jednotek (jedná se o simulaci požáru; hasiči získají představu o řešení stavby, možných únikových východech atd.) a na dobře vypracovanou dokumentaci požární ochrany a evakuačního plánu.

Bohužel neexistuje žádná metodika záchranných prací. Můžeme projít množstvím školení a výcviků, můžeme mít naprosto dokonalé teoretické znalosti, ale když se do krizové situace dostaneme, ve většině případů zapomeneme na všechny definice a znalosti a projeví se schopnost sebekontroly a umění zachovat chladnou hlavu.

Na závěr se dotknu problému ochrany dat v počítačích. S růstem množství důležitých či tajných informací v elektronické formě vystává problematika ochrany před jejich zneužitím, která zahrnuje i otázku vhodného způsobu jejich likvidace. V takovém případě mluvíme o elektronické skartaci dat. Běžné metody mazání dat (dokonce ani smazání celého disku) nejsou samozřejmě použitelné, protože data fakticky neničí. Pro definitivní zničení dat bylo proto vyvinuto několik metod. Můžeme použít softwarovou skartaci dat, která funguje na principu několikanásobného přepisu dat, několikanásobné změny názvu souboru, následným zkrácením na nulovou délku a celý proces je ukončen definitivním smazáním. Druhý způsob elektronické skartace spočívá ve vložení disku do magnetické pece, která funguje na principu mikrovlnné trouby.

Kvalita většiny příspěvků na kolokviu byla na vysoké úrovni, a to i díky profesionalitě všech lektorů. Celkově lze hodnotit akci jako velmi úspěšnou, a to i z organizačního hlediska.

Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
KURTIOVÁ, Karin. Bezpečnost v muzeích, knihovnách a galeriích. Ikaros [online]. 2005, ročník 9, číslo 2 [cit. 2024-11-11]. urn:nbn:cz:ik-11771. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11771

automaticky generované reklamy