Ve dvou předchozích dílech jsme se věnovali zahraničním zdrojům, nyní bychom se pro změnu mohli vrátit do české reality a podívat se, co z české lékařské literatury lze dnes najít volně na webu.

Prvním krokem k identifikaci klíčové literatury je rešerše z bibliografických databází. V případě české medicínské literatury sáhne rešeršér po databázi Bibliografia medica čechoslovaca, jejímž producentem je Národní lékařská knihovna v Praze a která registruje veškerou odbornou literaturu vydanou na území ČR a SR. Elektronická verze obsahuje záznamy od roku 1977 a je indexována českým překladem tezauru MeSH (Medical Subject Headings), rovněž z dílny NLK. Od května 2000 jsou přírůstky za poslední dva roky vystaveny volně na webovské stránce NLK¹ a jejich zveřejnění je v našich podmínkách bezpochyby stejně revolučním počinem, jako uvolnění Medline.

Podívejme se tedy na webovou verzi BMČ. Databáze je zpřístupněna v systému Aleph stejně jako ostatní katalogy a databáze NLK. Uživatel si může vybrat ze tří způsobů vyhledávání. Prvním, nejjednodušším, je prohlížení jednotlivých rejstříků (souborů autorit) podle počátečních písmen nebo slov. Druhou možností je použití pevného formuláře s poli autor, název, MeSH, nakladatel, rok vydání, zdrojový dokument, která jsou spojena operátorem AND. Tento způsob však vyžaduje alespoň částečnou znalost například hesel MeSH, protože nelze hodnoty přebírat z rejstříků. Třetím způsobem je volný zápis do příkazového řádku, kdy si uživatel může vybrat pole, ve kterém chce svůj výraz vyhledávat. Při sestavování dotazu lze používat operátory AND, OR, NOT, zkracování slov zprava i zleva i vyhledávání frází.

Co se týče vyhledaných záznamů samotných, jsou propojeny pomocí hypertextových odkazů na autora a hesla MeSH, u článků z časopisů, které jsou ve fondu NLK, je také uložena signatura daného časopisu. Záznamy si uživatel může poslat e-mailem na svojí adresu, nebo pomocí prohlížeče vytisknout, a pak vzhůru za fulltexty.

Většina zavedených lékařských časopisů má na webu zveřejněny obsahy a abstrakty, kompletní čísla najdete např. u nakladatelství Tigis (časopisy Alergie, Bolest aj.), odborně-společenského časopisu Sanquis, Zdravotnických novin (pouze výběrově) a Medicíny.

Čistě elektronických odborných časopisů je doposud jako šafránu, příklady budou tedy pouze dva. Prvním je časopis Chirurgie, který si vytkl za cíl pomocí elektronické komunikace zjednodušit publikační proces a odstranit bariéry v přístupu k výsledkům výzkumné práce, tak jako například minule zmiňovaný projekt PubMedCentral. Jména v redakční radě napovídají, že se nejedná o žádný amatérský pokus, ale o seriózní projekt, který zachovává v pozměněné podobě tradiční recenzní řízení. Na vážnosti by mělo časopisu částečně dodávat také to, že uveřejnění článku znamená zisk jednoho bodu v systému postgraduálního vzdělávání lékařů. Obsah není rozdělen na jednotlivá čísla, ale příspěvky přibývají kontinuálně, jsou zde zveřejněny také přednášky z vybraných chirurgických odborných akcí. Jedinou vadou na kráse je ovšem dost podstatná skutečnost: nejnovější příspěvek nese datum říjen 1999, což by svědčilo o tom, že mezi českými chirurgy se tento způsob publikování odborných prací zatím příliš neujal.

Druhým příkladem je Fyzioterapie, časopis hostující na serveru Palackého univerzity v Olomouci, který se zrodil v minulém roce. Stručná charakteristika by mohla znít: skromný, ale vzbuzující naději. Časopis je rozdělen na část periodickou, vycházející třikrát ročně (poslední číslo 24. 11. 2000) a obsahující odborné práce, a část kontinuální, která přináší aktuální informace z oboru, např. recenze, kalendář akcí aj. Ani Fyzioterapie, ani Chirurgie však zatím nejsou excerpovány v BMČ.

Na závěr dodávám, že celou řadu odborných článků najdeme také na českých medicínských portálech, jako jsou MediClub,, Remedia MedNet či Medicína, které se velice rychle rozvíjejí, ale o tom až v některém z příštích čísel.