Cloudové služby: data i počítače v oblacích
Cloudové služby a aplikace získávají v poslední době na popularitě i na významu, protože jsou stále dostupnější (a to i zdarma) a stále častěji se integrují do počítačů, tabletů a chytrých telefonů, resp. do jejich operačních systémů. Cloudové služby jako takové využíváme v podstatě už od úsvitu Internetu (tedy například od prvního poslání e-mailu), nicméně samotný termín "cloud" se používá zejména v posledních letech, a to nejčastěji v souvislosti s ukládáním dat nebo vzdáleným přístupem k výpočetnímu výkonu.
Cloudy a cloudové služby
Jako cloudovou službu můžeme obecně označit takovou službu, program či aplikaci, která nepracuje lokálně na počítači, ale která je výhradně (nebo z větší části) založená na pomyslném "cloudu", tedy na síti počítačů či serverů umístěných kdesi v kyberprostoru. Cloud je tedy v podstatě synonymem pro Internet. Uživatelé pak namísto náročných programů využívají buď jednoduché klientské aplikace, nebo pracují přímo v prostředí svého internetového prohlížeče.
Jak už bylo řečeno, cloudové (případně také "webové") služby nejsou samy o sobě nic nového. S některými službami na "cloudovém" principu se setkáváme již řadu let, a zařadit sem můžeme například e-mailové služby či populární sociální sítě, které také nemáme uložené nikde na počítači, ale vznáší se "kdesi" v Internetu, a my se k nim pouze přihlašujeme přes prohlížeč nebo aplikaci v telefonu. Do cloudu lze tedy zařadit v podstatě všechny webové stránky, služby a aplikace, od Wikipedie přes Facebook až třeba po Aukro.cz
Ve skutečně "cloudovém" smyslu slova se však tyto služby objevují a rozšiřují zejména v poslední době, a to především ve formě cloudových úložišť (pro fotografie a další uživatelská data) a specializovaných cloudových aplikací. Z hlediska servisních a distribučních modelů rozlišujeme například IAAS (infrastruktura jako služba), PAAS (platforma jako služba) či SAAS (software jako služba), kam pak můžeme řadit konkrétní sližby a aplikace jako Microsoft Azure, Amazon EC2 či Google Apps.
Infografika společnosti data.com z roku 2011 věnovaná historickému vývoji datových a komunikačních služeb a nástrojů (zdroj)
Mezi hlavní výhody tohoto konceptu patří především mimořádná škálovatelnost (tedy v podstatě neomezený datový prostor nebo výpočetní výkon) a neustálý a neomezený přístup de facto odkudkoliv (nezávisle na hardwaru či platformě), kde je připojení k Internetu.
Google a Apple - kousek cloudu pro každého
Když si odmyslíme e-maily, Skype či ICQ, jednu z prvních všeobecně dostupných cloudových služeb si pro své uživatele připravila společnost Google, která na začátku roku 2010 představila službu Google Docs (nyní Google Drive). Ta uživatelům umožňovala vytvářet, nahrávat a sdílet dokumenty rovnou v prostředí webového prohlížeče. Každý uživatel také získal 1GB prostoru, s možností dokoupit si prostor další. Kromě možnosti snadného zálohování spočíval význam Google Docs také v úzkém propojení s dalšími službami Googlu. Dokumenty, tabulky a prezentace bylo tedy možné otevírat přímo z e-mailu, pracovat s nimi přímo v prohlížeči, sdílet je s kolegy a podobně.
Dalším významným popularizátorem konceptu cloudu je také společnost Apple, která v červnu 2011 představila službu iCloud, v současné době již nedílnou součást celé infrastruktury produktů. V praxi iCloud umožňuje především automatické zálohování a synchronizaci mezi telefony, tablety a počítači, takže kontakty, poznámky, dokumenty i fotografie vytvořené na jednom zařízení se automaticky synchronizují se všemi ostatními (např. fotografie pořízené iPhonem se hned objeví na počítači, v iPadu či Apple TV). Obecně se jedná o poměrně specifickou implementaci, která funguje v podstatě bez zásahu uživatele, ale díky rozšíření výrobků Apple se celý koncept tak říkajíc "dostal mezi lidi".
Informace o službě iCloud: snadné zálohování a sdílení fotografií, dokumentů, hudby, aplikací, kontaktů, knih, poznámek a kalendářů
Cloudová úložiště
Cloudová úložiště jsou v současné době velmi populární a vedle profesionálů a firem je stále častěji využívají i běžní "domácí" uživatelé. Řadíme sem služby jako Microsoft Skydrive, Google Drive, Box či DropBox, které usnadňují nejen zálohování, ale především výměnu dat mezi různými systémy a platformami (Windows, Mac, Linux, iOS či Android).
Práce s cloudovými úložišti je velmi jednoduchá, a probíhá buď s pomocí již zmiňovaných klientských aplikaci (které si uživatel nainstaluje na počítač, tablet či smartphone), a nebo přes webové rozhraní. Průběh je pak vždy stejný: uživatel jednoduše nahraje (uploaduje) zamýšlený soubor "do cloudu", a ten je vzápětí přístupný i ze všech ostatních počítačů, smatrphonů a jiných kompatibilních zařízení.
Webové stránky cloudové služby Box.com. V rámci několika promo-akcí mohli uživatelé iOS či Androidu získat až 50GB zdarma.
Stejně jako všechno ostatní mají ovšem i "data v oblacích" své nevýhody. Kromě pochopitelné závislosti na Internetu (bez připojení samozřejmě není ani cloud, a proto důrazně doporučujeme i lokální zálohování) může u samotná služba selhat. Většina dostupných služeb se ve svých podmínkách (i ve svých placených verzích) vyvazuje z odpovědnosti za ztracená či poškozená data. Není to nic překvapivého; když se porouchá harddisk v počítači, výrobce za uložená data také nenese odpovědnost - ale přesto je dobré na to myslet a nebrat cloudy jako 100% bezchybné řešení. Výpadky cloudů už několikrát postihly i známé služby jako Instagram, Forsquare či Pinterest (např. v dubnu 2011 či letos v červnu.
Kromě integrity samotných dat se v souvislosti s cloudy velmi často řeší i otázka jejich ochrany a zabezpečení před možným zneužitím - tedy jestli se k nim nedostane i někdo jiný (včetně samotných poskytovatelů služby). To je otázka palčivá především pro firemní zákazníky, kteří z pochopitelných důvodů nechtějí, aby se k jejich citlivým materiálům nedostala např. konkurence. V současné době je situace stále poměrně netransparentní a velké společnosti proto používají k ukládání dat své vlastní cloudy (tj. své vlastní servery), a nevyužívají ostatní komerční poskytovatele.
Pro běžné uživatele zase mohou být problematické různé podmínky (Terms of Service), které jsme zvyklí automaticky odkliknout a nečíst. V podmínkách se totiž zpravidla uvádí, co všechno se na cloudová úložiště smí a nesmí nahrávat - a výčet zákazů obvykle zahrnuje vše od nelegálních dat až např. po nahotu a pornografii. Na první pohled se to může týkat jen filmových a softwarových pirátů, na druhý pohled to už ovšem limituje např. i malíře a fotografy. Na třetí pohled to pak musí oprávněně znepokojit nás všechny - protože to naznačuje, že poskytovatelé cloudových služeb naše data skutečně mohou kontrolovat a hodnotit (aby taková data vůbec dokázali odhalit).
Stručný přehled hlavních výhod a nevýhod cloudových služeb (zdroj: cloudtweaks.com & AppNeta)
Cloud computing a cloud gaming
Kromě populárních forem ukládání dat do cloudů se můžeme stále častěji setkat také s termínem "cloud computing", který označuje poskytování "cloudového" výpočetního výkonu. Už dříve byl tento přístup běžný například u grafických a animačních studií, která vlastnila nebo si pronajímala tzv. "renderovací farmy", ve kterých desítky, stovky i tisíce počítačů renderovaly (zpracovávaly) např. celovečerní animovaný film po jednotlivých snímcích a záběrech.
Dnešní aplikace tohoto přístupu se ovšem kromě profesionálů snaží vyjít vstříc i domácím uživatelům. Objevily se tak například herní služby typu OnLive nebo Gaikai, které uživatelům umožňují hrát sebenáročnější počítačové hry, a to bez nutnosti mít špičkově vybavený herní počítač. Stačí jen průměrný notebook a rychlé připojení, protože veškeré náročné operace probíhají "v cloudu" a uživateli se na obrazovce objevuje v podstatě jen streamované video.
Bohužel, zejména u těchto herních aplikací je stále velkým problémem latence neboli zpoždění. I když má uživatel vysokorychlostní připojení, data neustále proudí na vzdálenost mnoha desítek až stovek kilometrů (mezi počítačem uživatele a výpočetním cloudem), a tím vzniká sice krátká, ale přesto viditelná pauza mezi např. pohybem myší a pohybem, který proběhne na obrazovce (informace o posunu myši musí doputovat do výpočetního centra, kde se vyrenderuje zamýšlený pohyb a ten se ve formě videa posílá zpátky uživateli). Latence se obvykle pohybuje v řádu několika desetin vteřiny, což znamená, že např. při hraní strategií nebo adventur není tak rušivá jako u akčních her, kde jsou potřeba okamžité reakce.
Princip fungování cloudové herní služby OnLive.
Závěrem
Rozmach cloudových služeb a aplikací v poslední době je nepochybně zajímavým trendem, který je dobré sledovat. Řada takových služeb je s určitým omezením dostupná i zdarma a uživatelé si tedy mohou snadno a rychle zazálohovat alespoň nejdůležitější soubory, se kterými aktivně pracují a potřebují je například sdílet mezi počítačem a tabletem, domovem a prací, nebo mezi více kolegy v pracovní skupině.
Celý koncept současných cloudových služeb funguje i jako určitá vzpomínka na počítačový pravěk, kde figurovaly velké sálové počítače, ke kterým se uživatelé připojovali pomocí přístupových terminálů. I k dnešním cloudům přistupujeme podobným způsobem, ať už se jedná o přístup k datům nebo "pronájem" výkonu. Možná, že budoucnost směřuje k levným, lehkým a všeobecně dostupným konzolím, a veškeré operace budou probíhat vzdáleně, kdesi v hlubinách cloudů.
Je ovšem otázkou, jak se do budoucna podaří minimalizovat problém viditelného zpoždění, jestli se vyjasní otázky bezpečnosti dat a jejich ochrany před možným zneužitím a především jestli budou uživatelé vůbec chtít svěřit všechna svá data (a případně i svůj "výkon") nějaké komerční třetí straně, a spokojit se a tím, že v případě krachu, ukončení služby nebo i pouhého výpadku připojení k Internetu se všechny počítače, tablety a smartphony promění v prázdné a nepoužitelné krabičky.
Osobně stále preferuji data uložená na disku, ale současně jsem už třikrát zažil fatální selhání HDD a pracnou (a někdy i neúspěšnou) záchranu nezálohovaných dat. Cloudy proto vnímám jako velmi zajímavý a přínosný trend, který alespoň do jisté míry zvyšuje bezpečnost dat (v případě selhání disku nebo upuštění telefonu), umožňuje přístup k teoreticky nekonečnému (resp. nekonečně škálovatelnému) výkonu, a velmi výrazně usnadňuje sdílení a distribuci. Vypalování CD a DVD nebo USB disky po kapsách se už pomalu stávají minulostí, a jedinou starostí dnešních a zítřejších uživatelů bude už jen připojení k WiFi nebo alespoň k mobilnímu internetu.