Cena časopisů je jedním z faktorů, které vedou k rozhodnutí o jejich nákupu. Ceny tištěných časopisů rok od roku stoupají. To je známý fakt. A jak jsou na tom časopisy v elektronické podobě? Jsou cenově výhodnější?

Z čeho se cena časopisu skládá? V první řadě je třeba odlišit cenu výrobní a cenu konečné spotřeby. V ceně konečné spotřeby se odráží kromě ceny výrobní také ceny konkurence na trhu ve srovnatelných oblastech časopisů či tržní síla obyvatelstva³. České odborné časopisy tak nemohou stát tolik co německé, aby byly prodejné.

Co se tedy započítává do ceny konečné spotřeby? V systému tištěných časopisů je zahrnuta tisková příprava, polygrafické služby (tisk a papír), distribuce a skladování. Důležitou roli hraje i počet předplatitelů, resp. výše tištěného nákladu, která může cenu značně ovlivnit. Čím je náklad vyšší, tím klesá cena za polygrafické služby, a to se pochopitelně odrazí i v ceně výsledné. Pro zajímavost, průměrná cena odborného tištěného časopisu v České republice je asi 70,- Kč za výtisk, vysokonákladového titulu (nad 20 000 ks) pak okolo 20,- Kč za výtisk.

S elektronickými časopisy je pak spojen hardware a software, síťová infrastruktura, poplatky za přenosy po síti, snímání obrázků, konverze souborů do patřičného formátu, tvorba odkazů a rejstříků a také podpora předplatitelům. Oběma systémům jsou společné redakční aktivity, marketing a management, finanční management či řešení právních otázek² a případný zisk.

Důležitý je také podíl inzerce v daném titulu, který může náklady a potažmo i výslednou cenu snížit. Není bez zajímavosti, že objem trhu inzerce v ČR je v prostředí internetu daleko nižší než na trhu s tištěnou produkcí, a to v řádech stovek milionů korun³.

Mohlo by se sice zdát, že elektronické časopisy budou levnější než tištěné, protože odpadají poměrně značné náklady za tisk a distribuci. Na druhou stranu se však v ceně elektronických časopisů musí nutně odrazit náklady na výše uvedené prostředky pro jejich tvorbu, distribuci a archivaci atd.

Nárůst cen tištěných časopisů za posledních několik let je znatelný. Např. podle údajů uvedených ve studii Kathleen Born a Lee Van Orsdela vzrostla cena mezi roky 1997-2001 v průměru o 47,43 % v Severní Americe, o 33 % v Evropě či o 18,56 % v Asii. Pro ilustraci výše cen odborných časopisů zde uvádím jednu tabulku z této studie, která se orientuje na odborné tituly mapované Institute for Scientific Information (ISI). V tomto přehledu se objevuje i Česká republika.

Ceny jsou samozřejmě neustálým předmětem jednání mezi nakladateli či dalšími producenty a distributory časopisů na jakémkoli médiu a jejich zákazníky-knihovnami. Nakladatelé se poměrně bránili a někdy stále brání elektronizaci svých produktů, a to zejména kvůli finančním nákladům, které jsou s tím spojeny. Poptávka po elektronických verzích je však natolik silná, že jsou nakladatelé nuceni je tvořit, a dnes už jsou běžným standardem všech velkých nakladatelství. Díky tomu se mění také přístup k ceně.

Ceny pro předplatitele u tištěných titulů vycházejí v podstatě ze stále stejného základu, rostou především s ohledem na inflaci či s rostoucími náklady na tisk. S elektronickými tituly už je to komplikovanější. Někteří nakladatelé umožňují v rámci předplatného tištěné verze volný přístup k verzi elektronické, která ale nemusí obsahově plně odpovídat verzi papírové. Jiné cenové modely pro elektronické verze jsou propočítávány např. podle počtu potenciálních uživatelů v rámci konkrétní instituce atd. Někdy jsou plné texty dodávány na požádání konkrétním uživatelům, ovšem za úhradu.

Počet odebíraných tištěných titulů, alespoň v České republice, neroste, spíše klesá. Elektronické časopisy nejsou také nejlevnější záležitostí. Knihovny tedy hledají nové cesty, jak za menší finanční obnos zajistit přinejmenším stejný a stejně kvalitní informační obsah. Možností je hned několik.

Významnou roli sehrává meziknihovní výpůjční služba. Díky rozmachu počítačových sítí už nejde pouze o zasílání originálních dokumentů či kopií požadovaných částí, ale do popředí se dostávají kopie digitální. Tento způsob je výhodný zejména časově, ale i finančně. Příklad této služby u nás je např. dobře známý INVIK Státní technické knihovny.

Elektronických forem časopisů se týká další způsob zkvalitnění služeb knihovny. Jde o i u nás v poslední době hojně praktikované spojení několika knihoven do konsorcií. Konsorcia mohou mít různou podobu. Jednou z nich je např. konsorcium kolem určitého nakladatele, kdy všichni členové konsorcia mají v elektronické formě přístupné plné texty všech časopisů, které jeho jednotliví účastníci odebírají v podobě tištěné. Dále vznikají konsorcia za účelem nákupu konkrétního produktu, např. plnotextové databáze časopiseckých článků. Ke konsorciím se podrobněji vrátíme v některém z dalších sloupků.

Nejlevnější, ale také asi nejméně hodnověrné jsou elektronické časopisy volně dostupné na internetu. Záleží samozřejmě na konkrétním příkladu. Některé dobře financované projekty nabízejí skutečně kvalitní odborné informace na internetu zdarma. K některým odborným článkům se lze na internetu dostat pouze do úrovně popisných údajů, často včetně abstraktu, ovšem plný text je nutné zaplatit. Pro knihovny mohou být tyto zdroje opět určitým doplňkem jejich služeb. Mohou např. doporučit konkrétní zdroje svým uživatelům na webových stránkách knihovny.