Od chvíle, kdy jsem si před čtyřmi lety po překotném dobíhání tramvaje přivodil potíže s Achillovými šlachami už nedobíhám tramvaje. Zároveň ale stále a rád cestuji, říkám si, že dokud mě nohy nesou a záda nebolí, musím ze světa vidět co možná nejvíce. Na seznamu zemí, na jejichž půdu jsem doposud nevkročil, stále figuruje Kanada; země, která prý oplývá přírodními krásami a za cestu stojí.

Na návštěvu myslím už nějakou dobu, minulý rok jsem už měl dokonce veškeré žádosti připravené, nový pas se mi právě dělal a já se těšil na nové vízum. Nejprve jsem chtěl využít třeba několikadenní zastávky v Torontu, městě, přes které mě servery pro nákup letenky přes oceán často směrují. Ale pak jsem zjistil, že mi ani na ambasádě jasně neřeknou, jakou bude mít vízum platnost („jakoukoliv mezi jedním a pěti lety, v závislosti na rozhodnutí konzula...“), proto jsem mlhavé plány odložil a jel jinam. Dnes jsem zjistil, že jsem asi prohloupil: poplatek za vízum za ten rok stoupnul o 15 Eur. Říkám si, že takovou chybu už tedy znovu neudělám, letos si o vízum požádám! Co by člověk neudělal pro tak výhodnou investici, že?

Seznam povinných položek nevypadá složitě, při začátku vyplňování jsem ale netušil, kolik času s žádostí strávím...

Moje odhodlání bylo posíleno informací na stránkách ambasády, že: „Počínaje rokem 2013, kanadské ministerstvo občanství a přistěhovalectví (CIC) hodlá požadovat od státních příslušníků dvaceti devíti (29) zemí a jednoho (1) teritoria, aby se osobně dostavili k odebrání otisků prstů a pořízení fotografie, když budou žádat o vízum pro krátkodobý pobyt nebo o studijní či pracovní povolení.“

Na seznamu potřebných dokumentů jsem se dozvěděl, že mimo jiné musím mít výpisy z bankovních účtů za poslední tři měsíce. Lékařská prohlídka zřejmě potřeba není, i když je v poznámce pod seznamem zmíněna... klikám, klikám, a dostávám se až na poslední český odkaz Formuláře k žádosti o vízum pro krátkodobý pobyt a Průvodce žádostí. Poté už mě čeká jen angličtina. A jaká náhoda, 15. prosince 2012, tedy zrovna včera, Kanada spustila elektronické podávání žádostí, to je přece TAK vzrušující!!! Výborně, žádost si podám už jen proto, abych mohl referovat pro Ikaros, jsem přece jeho oddaným přispěvatelem.

Pročetl jsem všechny pokyny a pak toužebně zmáčknul odkaz Apply now. Po vyplnění série vyřazovacích otázek se konečně dostávám k modrobílému seznamu položek, které budu muset vyplnit, je mi přiřazeno číslo jednací a informace, že na vyplnění žádosti mám čas do 13. února. Kdo by ale čekal?

A už je tu IMM5257 Application. Ale co to, údajně mám starý Adobe Reader a pokračovat mohu jen s verzí novější. To je možné, někdy ve verzi 9 jsem odmítnul otravnou (snad každodenní) aktualizaci a updaty si vypnul. Ale dobře, tak si stáhnu tu jedenáctku. Má 37MB; přemýšlím, kolik disket jsem na takový objem dat kdysi potřeboval. Jedenáctka bude určitě zase o něco nablýskanější a samozřejmě pomalejší... Ale ne! Nejde stáhnout. Podruhé, potřetí, půlhodina je pryč. Dobře, zkusím tedy starší verzi 10.1.4, která má kupodivu úctyhodných 49MB.

Takhle vypadá hláška, kterou jsem po pěti pokusech začal nenávidět. V čem je zakopaný pes?

Mezitím, než se stáhne, si pročítám seznam podpůrných dokumentů a zjišťuji, že anglická verze požadavků chce nikoliv tři, ale čtyři poslední výpisy z bankovního účtu. A další diskrepance: zdá se, že potvrzení od lékaře o prohlídce asi fakt budu potřebovat... říkám si jen, jestli doporučená Dr. Jitka Patočková z Prahy 6 je tou jedinou uznávanou, na kterou se mohou všichni zájemci obrátit... to snad ne?!? Vždyť nikde není ani řečeno, jaké konkrétní vyšetření mám prodělat. Naštěstí po sérii dalších kliků docházím k poznání, že „If the duration of your visit is six months or less: Generally, no medical examination is required.” (Nicméně znám byrokraty a výraznou viditelnost jakékoliv nevyplněné kolonky – pro jistotu přikládám aspoň nějaké potvrzení; kdo by to řekl, jediné, které mám doma je o ultrazvuku mých Achillovek. Snad si nebudou myslet, že si z nich dělám legraci? Nedělám!)

Ale moje pozornost už je zpět u Acrobatu, který se zase nestáhnul a jehož instalace spadla. (“Adobe Bootstrapper for Single Installation has encountered a problem and needs to close.“) Napopáté už mi ani nenechají vložit negativní hodnocení, na které se mě okamžitě ptají. No nic, jdu spát a zkusím to po pár dnech...

Takto vypadá kýžený výsledek. Mimochodem, v instrukcích se dozvíte, že doporučený formát pro fotografii je mimo jiné i *.doc.

Odpočatý a inspirovaný vidinou úspěchu druhý den klikám na ikonu vedle hodin, ta mi updatuje Adobe Reader na verzi 9.5.0, ale stejně po chvíli píše: „General installation errorError: General installation error“. Jak já to tedy udělám? Ještě, že mám notebook a ještě že existuje Slunečnice (protože většina webů mě odkazuje zase na zdrojový server Adobe)... Hurá, stahování funguje! Jak málo stačí k lidské radosti.

A teď zpět do aplikace. Stránky říkají, že můžu buď založit novou žádost nebo pokračovat v té staré. Na vytištěné poznámce mám svůj „checklist code“. Aha, jenže když chci pokračovat ve svém formuláři, chce to buď GCKey nebo Sign-In Partner (SecureKey Concierge). Ne, počkat, to je v případě, že se chci přihlásit k účtu “MyCIC” (co to, proboha, je? Slyším to snad poprvé). A do něj se nedostanu, pokud chci použít  „Access Key“ (co to, proboha, je? Slyším to snad poprvé). No dobrá, krok 5 ve vytištěných instrukcích mluví o registraci, tak se zaregistruju do GCKey, protože to mi pomůže vytvořit User ID. Ano, ano, ano. Souhlasím, že svoje hesla budu držet v tajnosti a nebudu je sdílet se čtenáři Ikara... (s těmi nutnými kombinacemi velkých a malých písmen, čísel a bůhvíčeho je stejně brzy zapomenu). Ale zeptalo se mě to na bezpečnostní otázky a odpovědi, tak snad mi paměť bude sloužit.

Dobrá, jdu na vytvoření MyCIC. A hned je tu otázka, se kterou se často nesetkávám: Narodil jsem se v České republice, nebo v Československu? Poté, co jsem minulý měsíc ani jednu z těchto zemí nenašel v check-in systému Air France, jsem trochu znejistěl. Ale co, bylo to tehdy Československo? Bylo.

Užívat systém Air France je vždy velmi vzrušující. Nikdy třeba nevíte, jak bude reagovat na letenku koupenou přes Deltu s letem nalistovaným jako KLM a operovaným ČSA. A nebo jestli vůbec najdete zemi odletu.

Tak jo, vytvořit 4 bezpečnostní otázky. Ach ne, systém mi nedovolí použít 4x tu samou odpověď, a to jsem si liboval, jak na něj vyzraju. Myslel jsem, že když systém použiji jednou za život na jeden den, extrémní sofistikovanost a zabezpečení na úrovni FBI potřeba není. No, dobrá. Tak něco jiného. Ach ne, nedovolí mi to použít čárky mezi slovy, třeba ve větě: „Jak se jmenuje město, odkud jsi právě přijel?” Tak zase znova, očividně si musím pamatovat, že odpověď nesmím časovat ani skloňovat.

Výborně, zadat e-mail a hned pak můžu vepsat svůj checklist code! Už jsem se našel! Ale ani po nainstalování nejnovější verze Acrobat readeru se mi po kliknutí na odkaz vyplňování nespouští... Aha, asi musím restartovat počítač, aby se program dostal do registrů. Jenomže k zalogování zpět se mě ten jejich vypečený systém ptá na první bezpečnostní otázku a namítá, že je moje odpověď špatná. Začínám pochybovat o své příčetnosti. Vyzraju na ně: odhlásím se, a zase se přihlásím, aby mi to dalo jinou bezpečnostní otázku. (Ano, to byla správná strategie!)

Jenže ten Adobe Acrobat se pořád neotevírá. Ale 1) stáhnout a 2) otevřít, 3) vyplnit, 4) uložit a pak 5) nahrát zpátky půjde. Aspoň něco. Netýká se to jen souboru s informacemi o rodinných příslušnících, ten se uloží prázdný. Musím ho tedy 1) vyplnit, 2) vytisknout, 3) podepsat, 4) naskenovat, 5) uložit, 6) vložit a 7) odeslat...

Uf. Uf. Vyplněno. Takže teď tedy nahrát na ten jejich server. NE! Přístup odmítnut! Nemáte právo pro přístup k požadovanému objektu. Buď je chráněn proti čtení, nebo není serverem čitelný. No, nedivil bych se, kdyby mě to odhlásilo, vyplňoval jsem to asi půl hodiny... (Jo, bylo to ono!)

Po skončení zážitku máte možnost vyplnit anketu, kde hodnotíte, jak se vám se systémem pracovalo. (Ale pozor: přestože stránka ukazuje stav vyplňování v procentech, jedná se o stránku jedinou! Vysypte tedy úplně vše.)

Po třech hodinách jsem kartou zaplatil poplatek, vytiskl si potvrzení a mohl si oddychnout. Taková satisfakce! Pokud byste snad přemýšleli, zda by nebylo rychlejší na ambasádu zajít osobně se složkou dokumentů, vězte, že elektronická forma zjevně má své výhody. Po dvou dnech, v pátek před svátečním víkendem, jsem totiž obdržel e-mail s informací, že k mé žádosti existují nějaké novinky. Teď jen musím ze svého unaveného mozku vyždímat to super-tajné heslo...