Naštvaný čtenář v pátek večer u informací:
„Tuhle knihovnu miluju, tu její rozmanitost! Každej den mě tady nasere někdo jinej!“
A protože nečekal, že se rozesměju, musel chvíli počkat na mou odpověď: „Vemte si helmu, budou padat lidi“. Na otazník v jeho obličeji jsem tedy vysvětlila, že jsme asi oba nedávno viděli „Líbáš jako bůh“ a že hlášky z toho filmu miluju i já.

„Jak to, že v téhle knize není rok vydání, jak si to představujete?“ osopila se na mě jedna mladáštíhláasertivní a hodila mi nějakou obrovskou (slovenskou) bichli na telefon.
„Pokud v té knize není uvedený rok vydání, my za to nemůžeme, to si vyřiďte s vydavatelem. Já mohu podle akcesního čísla zjistit jen to, ve kterém roce k nám kniha dorazila ……. tak po roce 2009 to určitě nebylo, stačí vám to?“
„No to určitě nestačí, potřebuju to vědět přesně!“
„Slovenský Google to třeba bude vědět, a pokud ne, zavolejte tomu vydavateli na Slovensko, pokud ještě nezkrachoval.“
„No to byste snad mohla udělat sama, ne?“
„Mezistátní hovory máme zablokované a ……. no vida, ta vaše řacha mi ten můj telefon vyřadila z provozu úplně, takže teď už nemůžu vůbec nic.“
„???????“
„Na shledanou.“

Čtenář (starý kunčoft) mi přišel ukázat trofej, na rubu jeho objednávky do studovny byl vzkaz „ten pič je na jiném pozadí“. Chvíli se kochal mým údivem a potom si vyslechl mé vysvětlení – že u autora Pitsche, kterého si objednával z Katifu, uvedl špatnou signaturu, a protože tu objednávku udělal na základě (pozadí) jiného katalogizačního lístku, tak jsme mu ji ani nemohli opravit. Nakonec si dal lístek do vnitřní kapsy saka a zálibně zamumlal: „Tak to si schovám“.

Starší čtenář požádal o makulaturu, šla jsem tedy ke kopírce a nabrala štůsek nepovedených kopií, on se zběžně podíval na potištěné stránky a smutně mě požádal, zda by tam nebylo něco, kde je méně textu, a že si to klidně vyhrabe sám... Na můj udivený pohled se přiznal, že když vidí na rubu jakýkoliv text, začne ho číst, jeho vlastní myšlenky a práce jdou stranou, a nic pak už neudělá……

Čtenářka nevrátila asi deset knih, dostala tři upomínky, potom ředitelskou, následovala advokátní výhrůžka a nakonec soud. Až potom se ozvala a napsala kajícný dopis generálnímu řediteli, že ztratila práci, je nezaměstnaná, že se musela dvakrát stěhovat a o ty knihy přišla – její suplika končila nabídkou, že si těch hodně tisíc korun tady u nás odpracuje...

Vysokej kluk, s hlavou plnou dredů jak Medůza, chtěl staré noviny, které nešly objednat online. Nasměrovala jsem ho tedy na lístkový katalog a ukázala papírovou objednávku na vyplnění, za chvíli přišel, že neví, jak to má vyplnit. Ukázala jsem na kolonku „příjmení, jméno“ a zeptala se ho, jestli ví, jak se jmenuje… „Jo ahááááá!“ ...a omluvně mi říká „to víte, já jsem ta digitální generace“. A já na to: „Jo aháááá, ta digidegenerace, žejo!“

Ráno přišla novicka, pohrdavě odmítla školeníčko pro nové čtenáře, tak jsem jí v počítači ukázala alespoň na jednom příkladu, jak se to dělá, brzy zjistila, že chce staré věci, které jsou postaru jen v lístkovém katalogu. Nejdřív byla zděšená z toho, že musí hledat ABECEDNĚ, potom se ukázalo že opravdu neví, jak jdou písmenka po sobě. Tak jsem se jí zeptala, jestli chodila do školy v Rusku, a ona na to: „no dovolte?“ Já odvětila, že tam přeci mají abecedu trošičku jinak než my... Přišla ještě vícekrát, čím dál víc otrávenější, a když mi donesla ukázat lístek z katalogu a štítivě mi ho hodila k telefonu se slovy „co s tím mám dělat“, nemohla jsem jí říci nic jiného, než že lístky se z katalogu nevytahují... Jenže na lístku byla připsaná informace, že titul je pouze na mikrofilmu, nabídla jsem se tedy, že jí ten mikrofilm objednám. Ztuhla, a potom se zkoprněle zeptala, „co je to ten mikrofilm?“ — Zvonil mi telefon, a mně nenapadlo nic lepšího, než jí rychle říct že „JE TO FILM, ALE MALEJ !“

U registrace:
Přišel Arab, vytáhl cosi, co se dalo považovat za pas, ale bylo to polepené všemožnými barevnými nálepkami, takže nic nebylo vidět. Anglicky mu skoro nebylo rozumět, nicméně donutil Ivanu, aby mu sama vyplnila anglickou přihlášku... jenže ona vedle těch arabských údajů uviděla latinkou napsané jen jméno (pokud to bylo jméno) a datum narození a zaboha nemohla najít zemi, odkud ten exot je. Když zavolala kolegyni, aby jí s tím pomohla, tak nejdříve tvrdil, že je z Palestiny (ale izraelský pas to nebyl), a potom zase že je ze Sýrie, a když po něm chtěly doklad, kde to bude jasně uvedeno, ukázal jim mobil, kde měl připravený svítící nápis "POLIB SI PRDEL!" a "FUCK!"
Ten den jsem zrovínka byla na kurzu "Komunikační dovednosti" zaměřeném na řešení obtížných situací s klientem (dostali jsme spoustu dobrých rad a speciálně já i spoustu napomenutí...), ale kdybych u toho byla – školení neškolení, asi bych mu srazila ten mobil na zem a třeba by z něj měl ÓÓÓÓÓdva :)

V září nám šéfka připomněla, že se zase rozjíždí ERASMUS :
Evropa
Radí
Ambiciózním
Studentům
Monitorovat
Učenost
Slovanů

Tak jim to nekažme. Už jsou tady.

Z mejlíků :

Dobrý den,
sháním vydání Rudého práva a Práva od roku 1975 do dnešního data, dokumenty by mě sloužili jako dárek pro moji velmi blízkou osobu. Obracel jsem se na deník Právo, kteří mě odkázali na vás. Tím bych vás chtěl poprosit jestli by to bylo možné mi tyto vydání v nějaké podobě zaslat. Moc by jste mi tím pomohly. Děkuji Martin B.

Dobrý den,
pomůžeme rádi. Originální (archivní) vydání od nás však získat samozřejmě nemůžete. Leda xerokopie. Odhaduji, že za těch 37 let mohlo vyjít cca 11 100 výtisků tohoto periodika a každý výtisk má průměrně 20 stránek. Jednu stránku A3 kopie na zakázku zhotovujeme za 10,- Kč. Předpokládaná cena Vaší objednávky je tedy 2 220 000,- Kč. Balné a poštovné zatím nepočítám.
Budeme tedy od Vás vyžadovat jednak závaznou objednávku kopií (zašlete na adresu NK ČR Referenční centrum, Klementinum 190, 11000 Praha 1), jednak složení finanční zálohy převodem na naše konto ve výši minimálně 1 200 000,- Kč.
Také Vás musím upozornit, že tak obrovský počet kopií bude pro naši reprografickou dílnu časově velmi náročný úkol. S pozdravem …..

Píše paní z Ostravy. „Udělala jsem si předregistraci a až potom jsem si všimla, že je to do Prahy a ne do Ostravy, no přece k vám nebudu jezdit!“

Dobrý den, kde mohu online zjistit, kolik dokumentů má Národní knihovna ČR ve svých fondech? Případně kolik písmen a obrázků se nachází v těchto fondech? Je možné někde sehnat tento údaj?
Děkuji, Jarek O.

Ani nevím, jestli mu někdo odpověděl...