1. Úvod

Vznik práv k vynálezům, jakož i k ostatním předmětům průmyslového vlastnictví typizuje jeho formálnost. Prvotní podmínkou je podání přihlášky se žádostí o udělení právní ochrany na vynález u příslušné, na oblast průmyslového vlastnictví specializované instituce. Teprve na základě jejího rozhodnutí, po zvážení, zda předmět přihlášky splňuje zákonem stanovené podmínky pro udělení právní ochrany, je přihláška v kladném případě přihlašovateli přiznána. Jejím udělením vznikají majiteli patentu, který je nejčastější formou ochrany vynálezu, výlučná práva k předmětu ochrany.

Formální vznik práv k vynálezům vyplývá ze skutečnosti, že vynálezy jsou řazeny ke skupině nehmotných výsledků duševní činnosti, u kterých se předpokládá možnost jejich paralelního vytvoření více osobami na sobě nezávisle. Případné spory o původcovství, respektive spory o to, kdo má nárok na právní ochranu, řeší k tomu určená instituce, obvykle úřad průmyslového vlastnictví, a to za pomoci principu časové přednosti, tzv. priority. Princip priority znamená, že pro určení, které z většího počtu práv stejného druhu je přednostní, je rozhodující časové pořadí. Ve většině států světa je zaveden systém prvního přihlašovatele, podle kterého přednostní právo na udělení právní ochrany povstává přihlašovateli dnem podání přihlášky vynálezu [1]. V tomto systému se priorita odvozuje od nejstaršího data podání přihlášky na konkrétní technické řešení.

Patentové právo i ostatní složky práva průmyslového vlastnictví dále charakterizuje zásada teritoriality. Účinky právní ochrany vynálezu jsou omezeny hranicemi státu, ve kterém byla ochrana uznána. Získání právní ochrany ve více státech by - bez existence mezinárodních dohod postupně sbližujících jednotlivé národní systémy práva průmyslového vlastnictví - pro zajištění přednostního práva vyžadovalo podání přihlášek k ochraně vynálezu ve všech státech současně.

Mezinárodní snahy o harmonizaci práva průmyslového vlastnictví se prvotně zaměřily právě na racionalizaci přihlašovacích procedur.

2. Geneze patentových rodin: právo mezinárodní priority

Všeobecný rámec mezinárodního systému průmyslově-právní ochrany je tvořen Pařížskou úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví [2], zkráceně Pařížskou unijní úmluvou (PUÚ). Jeden ze základních principů právní ochrany průmyslového vlastnictví, které PUÚ zakotvuje, upravuje podmínky podávání přihlášek pro získání průmyslově-právní ochrany výsledků duševní činnosti do zahraničí. Jde o princip mezinárodního práva priority, který je zaveden pro patenty, užitné vzory, průmyslové vzory a ochranné známky.

Právo mezinárodní priority, neboli mezinárodní/unijní priorita, se odvíjí od první řádně podané přihlášky u přijímacího úřadu smluvního státu PUÚ. Na jejím základě je přihlašovatel oprávněn ve stanoveném prioritním intervalu, který pro vynálezy a užitné vzory činí 12 měsíců, podat další přihlášku či přihlášky na totožný předmět v jiné členské zemi či zemích. Při jejich podání může nárokovat přednostní právo na udělení ochrany ze dne první, prioritní přihlášky. Pokud tak učiní, nahlíží se na tyto následné přihlášky, jako kdyby byly podány ve stejný den jako přihláška první. Mají proto přednost před eventuálními přihláškami podanými v průběhu prioritní lhůty pro stejný vynález jinými přihlašovateli.

Vedle dodržení prioritní lhůty patří mezi podmínky přiznání priority shoda v předmětu, pro který je ochrana požadována. Předmět následných přihlášek musí být stejný jako předmět první přihlášky. Požadavek na totožnost předmětu přihlášky prioritní a předmětu přihlášek následných nicméně nevylučuje podání následné přihlášky, která nárokuje více práv přednosti, odvozených z různých, dříve podaných přihlášek. Zákonodárství mnoha zemí PUÚ totiž umožňuje, aby v patentové přihlášce bylo uvedeno (při splnění podmínky jednotnosti vynálezu [3]), více nezávislých patentových nároků, z nichž každý představuje samostatný vynález. Stejně tak lze původní přihlášku rozdělit na větší počet dílčích přihlášek, které budou nárokovat vždy část předmětu v ní popsaného. Případně lze původní přihlášku redukovat podáním jedné dílčí přihlášky, omezené na určitý úsek přihlášky primární. K rozdělení nebo redukci primární přihlášky přistupuje přihlašovatel obvykle ještě v průběhu jejího projednávání, nejčastěji z důvodu nejednotnosti vynálezu v ní popsaného. Takto vzniklé přihlášky, rozdělené nebo jedna omezená, pokud nedojde k jejich rozšíření, zachovávají původní prioritu.

Pro vznik práva přednosti přitom není rozhodující, zda je prioritní přihláška podána na základě národního práva jako přihláška národní, nebo zda jde o přihlášku podanou na bázi mezinárodních smluv. Unijní prioritu mohou uplatnit i přihlašovatelé mezinárodních přihlášek PCT, evropských patentových přihlášek, přihlášek euroasijského patentového systému nebo afrických regionálních systémů.

3. Patentová rodina

Pro přihlašovatele je právo mezinárodní priority významné tím, že mu poskytuje roční lhůtu na prověření, zda je přihlášený vynález z technického a ekonomického hlediska skutečně přínosný a zda je proto potřebné jej chránit i v dalších státech, aniž by se musel obávat, že v období mezi podáním přihlášky prioritní a podáním následných analogických přihlášek nastanou skutečnosti, které by mohly získání ochrany bránit. Během prioritní lhůty dochází k zastavení stavu techniky na úrovni, na jaké existovala ke dni podání prioritní přihlášky.

Právní institut mezinárodní priority je podstatný nejen pro samotného žadatele o udělení právní ochrany na technické řešení, protože má kromě právních i další aspekty.

Zveřejněním odvozených přihlášek nebo udělením patentů či jiných ochranných dokumentů, nárokujících datum z první přihlášky konkrétního vynálezu jako datum vzniku práva přednosti, se postupně vytváří skupiny příbuzných dokumentů, tj. dokumentů navzájem spojených právě prostřednictvím společné priority či priorit, resp. . dokumentů, které mají shodná alespoň některá prioritní data, shodného původce vynálezu a více či méně shodný předmět ochrany. Pro označení těchto dokumentů, příbuzných na základě vzájemného sdílení priority či priorit, se vžil termín patentová rodina.

3.1. Patentová rodina: obecné vymezení termínu

Patentová rodina je :

• seznam publikovaných patentových dokumentů z celého světa, popisujících stejné technické řešení;
• seznam publikovaných patentových dokumentů, které citují společné číslo a datum prioritní přihlášky;
• metoda sumarizace celosvětové právní ochrany určitého technického řešení.

Patentová rodina není :

• patentová rodina není právní pojem;
• neexistuje jediná univerzálně platná definice patentové rodiny;
• přístupy poskytovatelů jednotlivých databázových systémů, uzpůsobených pro rešerše na patentové rodiny, se mnohdy významně odlišují.

Přes diference v názorech na to, co tvoří patentovou rodinu, je možné vysledovat určitá všeobecně uznávaná pravidla. Ve všech systémech platí pro patentovou rodinu tato kritéria: východiskem pro konstrukci patentové rodiny je vztah mezi patentovým dokumentem a jeho prioritou či prioritami ve významu ustanovení Pařížské unijní úmluvy. Členy patentové rodiny jsou jednotlivé patentové dokumenty, publikované v různých zemích: zveřejněné přihlášky, udělené patenty, jiné formy právní ochrany, které se vztahují nebo alespoň vycházejí z jednoho a téhož technického řešení a které jsou identifikovatelné podle data vzniku prioritního práva.

Ochranné dokumenty vztahující se k technickým řešením, u kterých se neuvažuje o právní ochraně v zahraničí, nepřesahují počet dvou nebo tří publikací (v závislosti na postupu konkrétního státu při zveřejňování průmyslově-právních dokumentů). Tento typ patentové rodiny je nejběžnější ve státech s velkým vnitřním trhem, např. v Německu nebo Japonsku.

Komplikovanější struktura patentové rodiny vzniká podáním přihlášek se žádostí o ochranu technického řešení ve více státech, zvláště pokud tyto následné přihlášky uvádějí jako prioritní rozdílné dřívější přihlášky, tedy v případech tzv. několikanásobné priority nebo tzv. dílčí priority. Několikanásobná priorita je výsledkem faktu, že běžně dochází ke zdokonalování předmětu nárokovaného v první přihlášce. Tato zdokonalení jsou s určitým odstupem přihlašována k ochraně dalšími přihláškami. PUÚ umožňuje zahrnout tato zdokonalení do jediné následné přihlášky a nárokovat v ní odpovídající počet priorit. Podmínkou je pochopitelně, aby data podání prioritních přihlášek ležela v prioritním intervalu, začínajícím od data podání nejstarší z nich a dodržení jednotnosti vynálezu. Pokud k jednomu z dalších (např. k druhému) zdokonalení předmětu nárokovaného první přihláškou dojde těsně před vypršením prioritní lhůty a přihlašovatel již nestihne podat přihlášku v prioritní lhůtě, zahrne jej do přihlášky, která pro druhé zdokonalení bude přihláškou prioritní a která bude navíc nárokovat priority z předchozích přihlášek, které se týkaly stejného, postupně zdokonalovaného předmětu vynálezu. Přihláška vynálezu bude zahrnovat část odvozující prioritu ze dne jejího podání a část opírající se o prioritu unijní. Taková kombinace priorit se nazývá prioritou dílčí. Dílčí priorita může vzniknout i tak, že některá z priorit nárokovaných v následné přihlášce není úřadem, u kterého je podána, přiznána. Složitost struktury patentové rodiny může být dále způsobena rozdělením původní přihlášky. Může být důsledkem podání pokračovací přihlášky [„Continuation application“], částečně pokračovací přihlášky [„Continuation-in-Part application“, CIP] [4].

V průběhu udělovacího řízení úřady různých států mohou být patentové nároky obsažené v přihlášce přijaty či odmítnuty - i z tohoto důvodu se obsah patentových dokumentů (rozdílný předmět vynálezu), které se odvolávají na totožný dokument prioritní, nemusí zcela shodovat. Krom toho, dojde-li k přiznání průmyslově-právní ochrany technického řešení na základě přihlášek, které byly podány s využitím unijní priority, nemusí jít automaticky ve všech státech o stejnou formu [5] (např. přihlášku vynálezu k patentové ochraně lze využít jako podklad pro uplatnění priority pro zápis užitného vzoru a naopak) nebo o stejný rozsah ochrany.

3.2. Patentová rodina: rešerše na patentovou rodinu

Rešerše na patentové rodiny jsou řazeny mezi rešerše na bibliografická data, spolu s rešeršemi na jméno (jmenné rešerše), na číslo patentového dokumentu a na právní stav dokumentu.

Tento druh rešerší se obvykle uplatňuje jako doplněk rešerší a průzkumů tematických. Rešerše na patentové rodiny jsou využívány zejména v souvislosti s průzkumy prověřujícími průmyslově-právní nezávadnost, průzkumy na novost a na stav techniky. Mohou být použity i v kombinaci se jmennou rešerší, na jméno přihlašovatele či původce. Kupříkladu pro lepší orientaci v kooperačních vztazích mezi organizacemi, v napojení některých firem na nadnárodní koncerny, zjištění změny názvu firmy aj.

Rešerše na patentovou rodinu může poskytnout informaci o tom, kde všude je určitý vynález (technické řešení) chráněn, případně přihlášen k ochraně. Tak lze současně získat představu o významu konkrétního vynálezu. Čím větší je patentová rodina, tím je možné pokládat vynález za významnější. To je logické vzhledem k nákladům na podání přihlášky a k nákladům na udržování patentové ochrany. Nelze očekávat ochotu k přihlašování vynálezu k ochraně ve více zemích, pokud tento krok nebude podložen přesvědčením o závažnosti vynálezu a pokud nebude zaručen profit z patentových práv udržovaných ve více státech. Patentové rodiny taktéž umožňují lepší orientaci v patentovém spise, a to vyhledáním jazykově dostupného spisu obsahově obdobného ke spisu sepsaném v jazyce, který uživatel dostatečně neovládá. Zde je ovšem třeba brát v potaz, že ne všechny dokumenty zahrnuté do patentové rodiny jsou formálně a věcně totožné s prioritním dokumentem. Řízení o každé přihlášce probíhá podle národních (případně regionálních) právních předpisů, které nejsou především v oblasti hmotně-právní zcela identické. Proto rozsah ochrany a tedy i rozsah práv vyplývajících z patentů (nebo jiných forem právní ochrany) zaznamenaný v ochranných dokumentech, byť patřících do stejné rodiny, nemusí být totožný. Pro zjištění rozsahu práva z patentu v určitém státě není vhodné spoléhat se na analogický dokument vydaný v jiné zemi, jejíž jazyk lépe ovládáme. Patentové dokumenty, patřící k jedné rodině, se mohou lišit i díky možnosti slučovat či dělit, při zachování jednotnosti vynálezu, jednotlivé priority.

Dotaz na patentovou rodinu je definován publikačním číslem patentového dokumentu: číslem patentu, číslem přihlášky vynálezu, eventuálně přímo číslem prioritní přihlášky. Součástí musí být i specifikace konkrétního státu, ve kterém byla podána přihláška či udělen patent, uvedením kódu země původu [6]. V případě, že dotaz vychází z přihlášky vynálezu, je potřebné udat i rok podání přihlášky, poněvadž většina patentových úřadů čísluje patentové přihlášky v ročních, nebo několikaletých (USA) sériích. Někdy je zapotřebí uvést kód druhu dokumentu pro odlišení úrovně publikovaného dokumentu.

4. Systémy patentových rodin

Zrod koncepce patentových rodin lze datovat rokem podpisu Pařížské unijní úmluvy. Nedílnou součástí širší problematiky průmyslově-právních rešerší a průzkumů se problematika patentových rodin stává až o desetiletí později, v době masivního uplatnění informační techniky a technologie v oblasti vyhledávání informací.

Oproti ručnímu, časově velmi náročnému a mnohdy i, z hlediska komplexnosti informací, neefektivnímu vyhledávání patentových rodin v patentových věstnících, umožňují počítačové informační systémy jejich rychlé a většinou spolehlivé vyhledání. Na straně druhé usnadněná dostupnost patentových rodin vyžaduje vedle orientace v právních základech koncepce patentových rodin také orientaci v přístupech ke tvorbě patentových rodin ze strany jednotlivých poskytovatelů průmyslově-právních informací .

Postupy konstruování patentových rodin, využívané v nejvýznamnějších databázových systémech, určených pro vyhledávání patentových rodin, je možné rozdělit do tří příznačných modelů. Rozdíly jednotlivých pojetí se ovšem stávají zřetelnými až s růstem rozsahu množiny patentových dokumentů, odvozených od prioritního dokumentu.

A. Model podle nejširší koncepce

Veškeré publikované patentové dokumenty, které jsou přímo či nepřímo propojeny přes prioritní dokument, náležejí k jedné patentové rodině.

Tento typ patentované rodiny je předmětem zájmu patentových zástupců, oddělení managementu průmyslového vlastnictví průmyslových podniků, inovačních high-tech firem, podnikatelských univerzit.

S tímto modelem se lze setkat v systému INPADOC.

B. Model podle širší koncepce

Veškeré publikované patentové dokumenty, které mají společnou přinejmenším jednu prioritu, náležejí k jedné patentové rodině.

Tento model je aplikován v databázi WPIndex firmy Derwent, v databázi CAplus producenta Chemical Abstracts Service.

C. Model podle nejužší koncepce

Veškeré publikované patentové dokumenty, u kterých se přesně shoduje priorita nebo kombinace priorit, náležejí k jedné patentové rodině.

Typ patentové rodiny podle nejužší definice, kladoucí důraz na shodu nejen v prioritních datech, ale i v patentových nárocích, je zvláště oblíbený v průzkumových divizích patentových úřadů, např. jako součást rešerší na novost.

Model patentové rodiny nejužšího typu využívá systém esp@cenet.

4.1. Systémy patentových rodin: příklady

Systém INPADOC [7] : International Patent Documentation Centre

Vzhledem k odhadům, podle kterých INPADOC pokrývá asi 95 % všech patentových dokumentů publikovaných na celém světě, představuje tento systém jednu z nejkomplexnějších databází pro vykonávání rešerší na patentové rodiny v celosvětovém měřítku.

V pojetí systému INPADOC tvoří patentovou rodinu veškeré dokumenty, které mají společnou alespoň jednu prioritu. Tato koncepce je uzpůsobena pro získání co nejucelenější množiny dokumentů jakkoli, tedy i nepřímo, spojených s dokumentem základním.

Pro sestavení patentové rodiny je v systému INPADOC využíváno jako primárního propojovacího elementu publikační číslo patentového dokumentu (číslo přihlášky vynálezu nebo číslo patentu) nebo prioritní číslo (číslo přidělené prioritní přihlášce). Struktura patentové rodiny zahrnuje i dokumenty, týkající se stejného předmětu vynálezu, avšak bez společné priority. Tento případ může nastat kupříkladu u dokumentů vydávaných ve státech, které neratifikovaly PUÚ, nebo pokud byla přihláška podána po uplynutí prioritního intervalu. Propojení relevantních dokumentů na patentovou rodinu je v případě neexistence prioritních údajů zabezpečováno na základě analýzy údajů o původci a přihlašovateli vynálezu.

Aby vyhledaná množina dokumentů byla co nejkomplexnější, INPADOC využívá pro určité státy doplňková pravidla, která reagují na uzance v jejich publikační praxi průmyslově-právních spisů, například pokud jsou publikační čísla používána namísto čísel prioritních, jak je běžné u starších dokumentů, kdy prioritní práva ještě nebyla tak pečlivě podchycována jako je tomu nyní.

Další vzájemné vazby mezi dokumenty zabezpečuje zahrnutí informací o právním stavu dokumentu, což umožňuje podchytit rozdělené přihlášky, pokračovací přihlášky, částečně pokračovací přihlášky nebo národní ochranné dokumenty odvozené od prioritních PCT přihlášek.

Současně jsou tak v patentových rodinách systému INPADOC zachyceny i různé úrovně zveřejňování v rámci jednoho státu nebo regionální či mezinárodní organizace, které umožňují sledovat posloupnost kroků při publikování patentových dokumentů během řízení o udělení právní ochrany.

Rešerše na patentovou rodinu v systému INPADOC může vycházet z čísla přihlášky, čísla prioritní přihlášky nebo publikačního čísla patentového dokumentu. Je-li pro dotaz na patentovou rodinu využito publikační číslo patentového dokumentu, systém při vyhledávání aplikuje i další numerická bibliografická data z dokumentu: čísla přihlášek, prioritní čísla a čísla mezinárodních přihlášek. Tento krok je opětovně proveden s údaji z vyhledaných dokumentů. Opakování celého procesu končí v momentě, kdy již nejsou nalezeny žádné nové související dokumenty. Společně s bibliografickými údaji o všech členech patentové rodiny je poskytnut kompletní seznam patentových dokumentů, nárokujících stejnou prioritu, včetně dokumentů s několikanásobnou prioritou.

Databáze World Patents Index (WPI) [8] firmy Thomson Derwent

V databázi World Patents Index (WPI) firmy Derwent patentové rodiny slučují dohromady patentové dokumenty, vztahující se k témuž předmětu průmyslově-právní ochrany.

Vzájemný vztah je definován za pomoci prioritních dat, případně dalších údajů uváděných v přihlášce, které jsou standardně zahrnovány i mezi údaje následných patentových dokumentů. Praxí firmy Derwent je zařazovat mezi patentové dokumenty, z nichž jsou vytvářeny patentové rodiny, také ty dokumenty, které neobsahují žádné nárokované priority z předchozích dokumentů. Jde například o přihlášky, podané až po vypršení 12měsíční prioritní lhůty. Ekvivalentnost dokumentů je při absenci prioritních dat stanovována časově náročným manuálním porovnávám jednotlivých původců a podstaty předmětu technického řešení. Postup při konstrukci patentové rodiny v databázi WPI má ve své nejjednodušší formě tuto podobu: nový dokument v databázi WPI (D1) nárokuje jedinečnou prioritu (P1). Tento dokument se stává základním dokumentem své vlastní, nové patentové rodiny. Následně, druhý dokument (D2) zařazený do databáze, také nárokuje prioritu (P1). Je přidán jako "ekvivalent" do patentované rodiny, která již obsahuje dokument D1. Stejně tak další dokumenty, nárokující prioritu P1, budou přiřazeny k patentové rodině základního dokumentu D1 jako "ekvivalenty". Patentová rodina tedy může být tvořena jedním, deseti i více členy. Každá patentovaná rodina představuje v databázi WPI jeden záznam.

Patentové dokumenty postrádající prioritní údaje, které jsou identifikovány jako ekvivalenty (tzv. „nekonvenční ekvivalenty“) dokumentů z databáze WPI, jsou přiřazeny k odpovídající patentové rodině a označeny symbolem „#“. Čísla přihlášek nekonvenčních ekvivalentů se v záznamu databáze WPI stávají čísly prioritními.

Základní dokument, první člen určité patentované rodiny vytvořené na jeho základě v databázi WPI, nemusí být nezbytně i prvním zveřejněným patentovým dokumentem, jehož obsahem je konkrétní vynález. Základní dokument je ten dokument, který je zpracován a zařazen do databáze jako první.

Patentové dokumenty často nárokují více než jednu prioritu. Priority následných patentových dokumentů musejí korespondovat s prioritami základního dokumentu. Pouze tehdy je dokument přiřazen k patentové rodině jako ekvivalent. Například základní dokument (D3) nárokuje priority P2, P3, P4, následující dokument (D4) nárokuje priority P2 a P3; dokument D4 bude tedy připojen k patentové rodině základního dokumentu D3 jako ekvivalent. Ovšem patentový dokument D5, který nárokuje priority P2, P3 a navíc jedinečnou prioritu P5, se stane základním dokumentem nové patentové rodiny, která bude k rodině dokumentu D3 rodinou souvztažnou. Přírůstková čísla vzájemně souvztažných rodin se zahrnují do každého relevantního záznamu patentové rodiny databáze WPI jako křížové odkazy.

Systém esp@cenet [9]

Nejužší koncepce je uplatňována při tvorbě patentových rodin v systému esp@cenet. Je využita pro vytváření seznamu ekvivalentních dokumentů (pole „equivalents“) a pro výběr tzv. referenčních dokumentů, které budou zobrazeny v případě uživatelova zájmu o podrobnější informace (bibliografické údaje, abstrakt) ohledně obsahu patentového dokumentu.

Je třeba poznamenat, že systém esp@cenet není primárně určen pro rešerše na patentové rodiny. Varianta patentových rodin tohoto systému je primárně uzpůsobena na podporu co nejlepšího porozumění obsahu patentového spisu ze strany uživatele. Výchozím jazykem celosvětové databáze patentových dokumentů systému esp@cenet je angličtina. Veškerá vyhledávání na základě klíčových slov se realizují v angličtině, stejně tak výsledné referenčních dokumenty [10] jsou nabízeny v tomto jazyce.

Přes preferenci anglického jazyka jako jazyka, který je v současnosti v mezinárodní komunikaci nejčastěji používaným, jsou si tvůrci systému vědomi toho, že mnozí uživatelé pro lepší pochopení technické podstaty vynálezu mohou upřednostňovat dokument v alternativním jazyce.

Vzhledem k tomu, že identický vynález může být přihlášen k ochraně, potažmo být předmětem průmyslově-právní ochrany v různých částech světa, je zároveň pravděpodobná i existence dokumentů, které jeho podstatu ozřejmují v různých jazycích. Nalezení jazykově nejpřístupnějších a současně obsahově co nejbližších verzí patentových dokumentů podporuje v systému esp@cenet zavedená praxe ekvivalentních dokumentů. Úzké vymezení ekvivalentních dokumentů - dva dokumenty jsou označeny za ekvivalentní pouze pokud se všechny jejich priority shodují - má poskytnout co nejvyšší možnou jistotu, že nalezené dokumenty se opravdu týkají totožného technického řešení.

Jak bylo uvedeno, systém esp@cenet není určen pro rešerše na patentové rodiny. Pro všeobecný přehled o geografickém rozsahu průmyslově-právní ochrany určitého technického řešení je možné zjistit analogické dokumenty pouze opakovaným vyhledáváním. Po volbě vyhledávacího rozhraní „Number Search“ je nutné zadat známé publikační číslo do pole "publication number". Systém vyhledá další bibliografické údaje, které se týkají dokumentu s daným číslem a případné ekvivalenty. Pro další vyhledávání je třeba využít prioritní číslo či čísla, získaná spolu s ostatními bibliografickými údaji a v závěru spojit výsledky vyhledávání do patentové rodiny.