Ve dnech 20.-22. 6. 2007 se v budově Regionálního centra Krajského úřadu Olomouckého kraje uskutečnila 6. valná hromada Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP) a konference KNIHOVNY.CZ – od internetu ke čtenářství. Podrobné informace o akci jsou k dispozici na adrese http://skip.nkp.cz/ValHro07/.

Nejprve dne 20. 6. 2007 proběhla za moderování Zlaty Houškové (Národní knihovna ČR, SKIP) valná hromada. Její účastníky uvítala Hana Študentová (Vědecká knihovna v Olomouci), za slovenské kolegy pozdravila přítomné Silvia Stasselová (Spolek slovenských knihovníků). V rámci valné hromady proběhly volby do výkonného výboru SKIP a do dozorčí komise, byl také zvolen předseda SKIP. Tím se opětovně stal Vít Richter (Národní knihovna ČR, SKIP). Byly rovněž projednány zpráva o hospodaření, zpráva dozorčí komise, návrh Programového prohlášení na léta 2007-2010 a návrh na výši a rozdělení členských příspěvků (hlavní motivací pro změnu výše členských příspěvků se stala snaha o profesionalizaci základní organizační struktury SKIP).

Po valné hromadě následovala ve dnech 21.-22. 6. 2007 odborná konference KNIHOVNY.CZ – od internetu ke čtenářství, na niž je zaměřena tato zpráva.

Zahájení konference

Konferenci slavnostně zahájili Vít Richter, Adolf Toman (tehdy jako náměstek ministra kultury), Pavel Horák (první náměstek hejtmana Olomouckého kraje) a Ludmila Lochmanová (prorektorka Univerzity Palackého v Olomouci). V rámci této úvodní části vystoupil i Michal Lukeš (ředitel Národního muzea a první místopředseda Asociace muzeí a galerií ČR).

Vít Richter také přivítal zahraniční hosty valné hromady a konference a poděkoval sponzorům a partnerům akce, zejména Ministerstvu kultury ČR, firmě 3M a Olomouckému kraji.

Vlastní program pak zahájil Vlastimil Ježek (generální ředitel Národní knihovny ČR) se svým příspěvkem věnovaným marketingu a public relations v knihovnách. Konstatoval, že marketing pronikl do knihovnictví teprve nedávno. Jádrem jeho příspěvku proto byla aplikace klasických čtyř P (produkt – product, místo – place, propagace – promotion, cena – price) na oblast knihovnictví. Jako příklady produktu V. Ježek uvedl mj. prezenční i absenční zpřístupňování papírových dokumentů či připojení k internetu. Zároveň zdůraznil, že je nutno myslet na reálně možný okruh zákazníků. Pokud se týká místa, mezi výhody českých knihoven patří např. dobré pokrytí (existence husté a dobře dostupné sítě knihoven) a otevírací doba. V tomto směru je vždy nutné znát potřeby a požadavky zákazníků (i dosud potenciálních). K potvrzení užitečnosti existence knihoven může pak napomoci také publicita. V oblasti knihovnictví cena téměř nehraje roli, většina služeb je k dispozici zdarma, knihovny si tedy nekonkurují cenou nabízených služeb, ale spíše rozsahem doplňkových služeb. Hlavní konkurenci představují jiné volnočasové nabídky. Přednášející dále konstatoval, že žádná knihovna si nemůže dovolit klasickou placenou reklamu, může ovšem využít kreativity, ať již individuální či skupinové (z hlediska knihoven). Do zóny placené reklamy je však možno vstoupit ve spolupráci se sponzorem. V. Ježek k základním čtyřem P přidal následně ještě páté P (partneři – partners). Ti jsou podle něj pro public relations velmi důležití, pro knihovny mohou být partnery například školy či média. U médií doporučuje V. Ježek založit spolupráci na dlouhodobé smlouvě, tímto způsobem lze vztah s partnery postupně vytvářet (cenné je zvláště dlouhodobé partnerství podpořené realitou). Jako příklad uvedl časopis Grand Biblio, v němž je 80 % obsahu věnováno knihovnám, knihám a čtenářství, je však zcela financován ze soukromého sektoru. Dále se V. Ježek ve svém vystoupení zabýval marketingovou koncepcí, jejími předpoklady (je potřeba mj. vědět, jak jsou rozvrstveny zájmy lidí v našem okruhu), cílem (má být jasně formulován, má také být splnitelný, má z něj vyplývat, co a proč chceme, na jakou cílovou skupinu se hodláme zaměřit), souvisejícími kontakty (s cílovou skupinou), propagací (vhodné je účinné a pravidelné informování) a hodnocením (bez hodnocení nelze zjistit, zda cíle bylo dosaženo v daném čase, proč se něco nepodařilo apod.). Knihovny mohou také zlepšovat své doplňkové aktivity (nabízet kvalitní občerstvení, propagační předměty apod.) či rozvíjet placené služby. Přednášející také stručně nastínil využití marketingu při přípravě nové budovy Národní knihovny ČR – na obrázku květiny a trávy např. názorně ukázal, že kombinace zelené a fialové působí příjemným dojmem. Poznamenal také, že z případu nové budovy této knihovny se stalo jedno z hlavních veřejných témat v ČR. Následně zmínil i další aktivity, které knihovnám pomáhají v oblasti marketingu a public relations – muzejní noc (letos Národní knihovnu ČR v rámci muzejní noci navštívilo cca osm tisíc lidí – i těch, kteří do knihovny běžně nechodí), Noc s Andersenem či plakáty na podporu četby Čtěte dříve než Hollywood. Zmínil také pravidelné setkání se sponzory, podporovateli a partnery Národní knihovny ČR, které se koná vždy na začátku kalendářního roku a na něž nejsou plánovitě zváni novináři. V závěru svého vystoupení pozval přítomné na výstavu o Kodexu gigas, která se v Národní knihovně ČR uskuteční od září 2007 do ledna 2008.

Po V. Ježkovi vystoupil Jiří Trávníček (Univerzita Karlova v Praze, Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR) s příspěvkem nazvaným Četba a čtenářství v ČR. Představil česká a doplňkově i zahraniční šetření týkající se četby a čtenářství, a to včetně šetření teprve plánovaných. Podrobně se zabýval problematikou správné formulace otázek – průzkumy jsou prováděny různorodým způsobem, proto je obtížné získané výsledky vzájemně porovnávat. Např. v Kanadě probíhá vždy jednou za 25 let výzkum čtení jako volnočasové aktivity, otázkou však je, zda čtení není vhodnější pokládat za širší pojem. Čtení lze vnímat např. jako mediální, sociokulturní či hodnototvorné chování. Přednášející rovněž poznamenal, že odliv čtení nastává spíše kvůli televizi než kvůli internetu. Vít Richter doplnil, že ve spolupráci s Goethe Institutem je nyní též plánována prezentace výsledků německého výzkumu četby, který byl v příspěvku zmíněn.

Tomáš Gec (Slezská univerzita v Opavě) se v návazném vystoupení nazvaném Knihovny a informační technologie – nové výzvy zaměřil na on-line služby knihoven, jejich standardizaci a na očekávání jejich uživatelů. Knihovny nyní nabízejí zdroje, které by byly bez elektronické podoby a vzdáleného přístupu dříve nemyslitelné, zvyšuje se také uživatelský komfort – uživatelé již např. díky on-line katalogům a jejich funkcím nemusejí chodit do (budovy) knihovny kvůli rutinním operacím. Podle přednášejícího je automatizace knihovních činností (resp. implementace základních modulů knihovních softwarů u profesionálních knihoven) v podstatě dokončena. Nyní navazuje další etapa, pro kterou je charakteristický mj. přechod na samoobslužnost ve výpůjčním procesu či nástup regionálních knihovních systémů. Žádoucí je také dopracování modulu výpůjční protokol ve vazbě na marketing či posun od portálů typu Jednotné informační brány na institucionální řešení (portál na lokální úrovni). Pokud se týká on-line služeb, pokládá T. Gec za podstatné zejména dopracování modulu OPAC do podoby ucelené on-line služby, tedy takové služby, která řeší i situaci, kdy knihovna daný dokument nemá k dispozci, komunikuje s ostatními rozhraními, umožňuje volbu s ohledem na časovou naléhavost a integruje v sobě také on-line placení, popř. registraci. Většina lidí si knihovny nadále spojuje s klasickou nabídkou tištěných fondů, proto je mj. vhodné určit standardy služeb, jasně stanovit a důsledně a pravidelně vyhodnocovat akviziční profily. Na příkladu služby Fiction Finder od OCLC ukázal možnost začlenění Funkčních požadavků na bibliografické záznamy (FRBR) do knihovního katalogu. Zdůraznil také roli propagace v knihovnách – může mít např. podobu pravidelného zasílání informací o akcích knihovny elektronickou poštou. Nové výzvy pro knihovny představuje také umožňování vzdáleného přístupu k placeným elektronickým informačním zdrojům a návazné kvalitní služby. Knihovna může vystupovat i jako producent digitální obsahu (nejenom díky výsledkům projektů digitalizace, může se jednat např. o audiozáznamy pořadů, které se uskutečnily v knihovně, jako to činí Newyorská veřejná knihovna, či zveřejňování textů využitelných při besedách pro děti). Jednotným vstupním bodem ke knihovním službám může být např. portál Knihovny.cz. Důležitá je také integrace do globálních vyhledávacích rozhraní, např. Google Scholar. Přednášející také v návaznosti na Projekt internetizace knihoven (PIK) doporučil vymezit základní standard on-line služeb. Podtrhl také důležitost interaktivity (např. umožnění uživatelských komentářů knih, zadávání tipů na nákupy s garantovanou odpovědí či nabídky knihovního chatu či diskusního fóra – to nabízí např. knihovny v Gatesheadu ve Spojeném království). T. Gec také stručně nastínil problematiku dopadu internetu na knihovny z hlediska čtenářství včetně možných řešení (spolupráce na celostátní úrovni, prohloubení systematické spolupráce se školami, pravidelná a náležitě propagovaná autorská čtení v knihovnách. Naznačil také nové role pro knihovny (např. komunitní role, podpora celoživotního vzdělávání, integrace menšin či pomoc při překonávání digitální propasti). Knihovna by podle přednášejícího měla sloužit jako místo tradičních služeb, které však budou nabízeny v nové podobě, a současně jako uzel na síti.

Sekce Marketing a public relations v knihovnách

Jedna ze tří sekcí konference Knihovny.cz – od internetu ke čtenářství proběhla pod názvem Marketing a public relations v knihovnách za přítomnosti více než 70 účastníků ze všech druhů knihoven. Úvod k této sekci přednesl v dopoledních hodinách ředitel Národní knihovny ČR Vlastimil Ježek, který teoretické základy oblasti PR ilustroval na konkrétních příkladech Národní knihovny ČR (samozřejmě se zaměřením na nejaktuálnější otázku kontroverzního návrhu na novou budovu knihovny na Letné).

Odpolední jednání sekce připravila a pevnou rukou řídila Jaroslava Štěrbová z Městské knihovny v Praze. Vsadila na menší počet referujících, čímž vznikl větší prostor pro seznámení s problematikou a detailnější pohled na její řešení v jednotlivých knihovnách.

Sama předsedající J. Štěrbová zahájila prvním příspěvkem pod názvem Slova, čísla, obrázky (jak na PR v knihovnách) , ještě dříve však uvedla 11+1 důvod, proč chodit do Městské knihovny v Praze (souhrnně řečeno, ten, kdo nechodí do knihovny, páchá kulturní sebevraždu). Dále pak hovořila o hledání nových souvislostí v oblasti PR, o významu veřejného mínění a image knihovny, o PR jako sociálně komunikační aktivitě. Charakterizovala prvky procesu PR v neziskovém sektoru a PR kampaň v deseti bodech. Jako velmi důležitou součást marketingu označila spolupráci s ostatními paměťovými institucemi a zájmovými organizacemi.

Ředitelka Knihovny Jiřího Mahena v Brně Libuše Nivnická (Nezničme se svými nápady aneb: Na PR nemusíme být sami) shrnula některé teoretické základy PR a marketingu – směřování aktivit PR, jejich úskalí především ve vztahu dovnitř organizace, výhoda partnerství a spolupráce, nutnost cílené propagace, firemní komunikační strategie, firemní image a její význam, stanovení odpovědnosti jednotlivců v celém procesu. Vše pak dokladovala na příkladech z činnosti Knihovny Jiřího Mahena (Charta služeb pro děti a mladé lidi ve věku 10-15 let, spolupráce s PEF Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, Brněnská muzejní noc, Brněnské dny pro zdraví.

První část jednání sekce uzavřela ředitelka Krajské knihovny Františka Bartoše Zlín Zdeňka Friedlová prezentací Rok Františka Bartoše ve Zlíně a Zlínském kraji – příklad společného projektu knihovny a muzea. Představila tento projekt jako typickou ukázku spojení sil více subjektů (Muzeum jihovýchodní Moravy, Krajská knihovna F. Bartoše, Zlínský kraj a statutární město Zlín) s cílem připomenout významnou regionální osobnost kulturního života v regionu v 19. století. Každá instituce přispěla ke společnému záměru tím, co zvládá svou činností nejlépe. Při přípravě nechyběla vzájemná inspirace, což ovlivnilo i výsledné posílení odborné pozice institucí a zvýšení jejich důvěryhodnosti. Uvedla některé konkrétní poznatky kladné i záporné z celé akce, např. význam dokumentace celého projektu, celostátní odbornou konferenci jako vrchol celého projektu, navázání kontaktů a spolupráce s dalšími institucemi, na druhé straně pak např. absenci hlavního mediálního partnera a jednotného grafického stylu v průběhu projektu.

Po přestávce vystoupila jako zahraniční host Klára Kernerová, ředitelka Veřejné knihovny Jána Bocatia v Košicích. I ona svým příspěvkem Co zaujalo v Košicích?, resp. Košičany – zkušenosti s public relations Veřejné knihovny J. Bocatia dokumentovala již dříve uvedené teoretické principy PR v knihovnách. Nejprve však ve stručnosti představila své město i knihovnu a uvedla základní fakta. Zdůraznila význam umístění knihovny v centru města pro úspěšný PR v návaznosti na otevřenost akcí, které pořádají, např. tradiční celodenní zábavný program Knihovna na ulici, zahrnující řadu neobvyklých aktivit (prodej kravat, které podepisoval J. Satinský, v rekordním čase jednoho dne vydaná sbírka básní apod.). Velmi populárními se staly výstavy ve fotogalerii NOVA za účasti významných domácích i zahraničních hostů. Zcela mimořádného významu nabývá sponzoring ocelářského gigantu U.S. Steel. Základem pro tvorbu PR knihovny však neustále vytváří každodenní setkávání knihovníků se čtenáři.

Roman Giebisch, pracovník Vědecké knihovny v Olomouci a člen předsednictva výkonného výboru SKIP, shrnul ve svém příspěvku Jak jde čas – SKIP a public relations úspěchy i neúspěchy naší profesní organizace v PR. Stručně rekapituloval významné aktivity SKIP (Velké říjnové společné čtení, Noc s Andersenem, Kamarádka knihovna, plakáty na podporu četby a řada dalších), zhodnotil vliv SKIP v oblasti legislativní a při pořádání vzdělávacích akcí, věnoval se spolupráci tohoto spolku s příbuznými organizacemi v rámci ČR i v zahraničí. Neopomenul ani mediální kampaně propagující akce SKIP, např. Březen – měsíc internetu (BMI), Týden knihoven, cena Knihovna roku. Nedílnou součástí PR Svazu knihovníků je i publikační činnost, především se jedná o periodikum Bulletin SKIP. Se stále se rozvíjejícím vlivem internetu roste i význam PR v elektronické formě, ať už jde o webové stránky knihoven a jednotlivých regionů SKIP nebo o elektronické konference. Nikoliv na posledním místě je třeba věnovat pozornost i logům, která jsou spojena s činností SKIP a jeho akcemi – logo BMI, Kamarádky knihovny a Týdne knihoven.

Závěrečná diskuse potvrdila, jak je důležité zabývat se tématem marketingu a PR v činnosti knihoven a jaký význam má tato problematika pro účastníky konference.

Sekce Četba, čtenářství, čtenáři

Sekci moderovala Zlata Houšková a velmi pohotově prokládala příspěvky vybranými citáty dětí ze soutěže o nejlepší dětskou knihovnu (Kamarádka knihovna). Některé byly velmi emotivní a oceňovaly vztah konkrétních knihovnic k dětem přicházejícím do knihoven, místy došlo v naslouchajícím auditoriu i na potlesk.

Úvodní přednášku proslovila Kateřina Homolová z Ostravské univerzity na téma Kniha a současní pubescentní čtenáři. Předložila v ní dílčí závěry z pedagogicko-didaktických a psychosociálních aspektů z výzkumu dětského čtenářství. Ve výzkumu sledovala vnitřní zákonitosti čtenářství, tedy čtenářské sebepojetí. Konstatovala, že pubescence jako období protestu proti konvencím se staví k čtenářství jinak než dospělí. Čtenář je totiž slovo neoblíbené. Zde se ukázal rozdíl mezi pojetím dětí a pohledem učitelů na děti. Výzkum probíhal formou dotazníků, byl v něm zařazen i sémantický diferenciál se 17 pojmy pro vyhodnocení. Ukázala se zde mj. výrazná akcentace internetu. Přednášející shrnula výsledky tohoto ojedinělého výzkumu, který pomáhá poznávat přístup dospívajících ke knize, v konstatování, že dospívající čtou a je spíše na učitelích, aby poznávali styl čtenářství svých žáků. (Zájemci o podrobnější informace o výzkumu se mohou obracet na Kateřinu Homolovou, Pedagogická fakulta Ostravské univerzity, e-mail katerina.homolova@osu.cz.)

V následující přednášce tematicky navázala Milada Písková ze Slezské univerzity v Opavě se sdělením Několik poznámek ke čtenářství vysokoškoláků. Informovala o provedeném průzkumu na základě 100 dotazníků ve spolupráci se zahraniční univerzitou. Výsledky byly na jedné straně tristní – celá čtvrtina respondentů nechodí do vědecké knihovny, na druhé straně není třeba zoufat, až 63 respondentů dává přednost klasické knize. Zarážející podle Milady Pískové je, že žádný respondent neuvedl pojem elektronický časopis.

Deirdre MacBean z firmy 3M se podělila v další přednášce nazvané Kamarádka knihovna a její partner – 1. ročník o své zkušenosti ze soutěže, jak nalézt nejlepší dětskou knihovnu. V úvodu představila firmu 3M založenou v Minnesotě v USA. Firma podporuje vzdělávání a tento projekt odpovídal jejím představám. Sešlo se na 18 tisíc vysvědčení z 104 přihlášených knihoven. Bylo vyhodnoceno jedenáct nejlepších knihoven a z nich tři obdržely finanční dar. Deirdre MacBean s potěšením konstatovala, že výherci pochopili princip soutěže a diskutují s dětmi, jak mohou být peníze využity. Vybídla knihovny k širší komunikaci, firma stojí o spolupráci a nabízí partnerství i v dalších zajímavých akcích.

Zlata Houšková následně nabídla přítomným koktejl krátkých příspěvků - Malý inspiromat: Kamarádka knihovna. Jako první inspirovala Blanka Tauberová ze Sedlčan (druhé místo soutěži Kamarádka knihovna), kde přivádějí na svět zcela nový projekt Budoucí čtenář aneb Jak přilákat žáka ke knize. Počáteční idea tkví v názoru paní učitelky z místní základní školy: „Jakmile dítě nezaujme kniha do desáté strany, má ji odložit a sáhnout po jiné“. V knihovně vyzkoušeli, že děti deset stran přečtou v průběhu 30 minut. Připravili soubor deseti stran ze 30 knih beletrie pro 28 žáků 8. třídy, kteří četli onen soubor, měli na to tři hodiny, a pak vyplnili dotazník s otázkami kniha zaujala – ano/ne – chci si ji přečíst. Až 24x se objevil výskyt:„Chci si dočíst knihu“. Projekt pokračuje v nižších třídách a navazují projektem Pomáháme začínajícím spisovatelům.

Dana Kochová z Havířova se věnuje intenzivně Klubu dětských knihoven SKIP. V havířovských dětských knihovnách se odehrává spousta zajímavých akcí, děti jsou pasovány na Rytíře krásného slova, účastní se projektu Poznej svou rodnou hroudu a připomínají si sté výročí narození Jaroslava Foglara.

Michala Navrátilová z Knihovny Jiřího Mahena v Brně představila projekt na podporu integrace handicapovaných dětí nazvaný Ruku v ruce. Do knihovny – Blugiovy země – přišla třída zdravých dětí a třída dětí se sluchovým postižením a plnily společně úkoly, které pro ně připravil čaroděj Blugius. Smyslem bylo, aby děti pracovaly ve smíšených skupinách, a tak se lépe navzájem poznaly. Dalším pokračováním byl program Kouzelný hrneček pro děti nevidomé a slabozraké.

Ludmila Koláčková z Městské knihovny Ladislava z Boskovic v Moravské Třebové nabídla několik nápadů, jak přilákat více čtenářů. Knihovna se snaží o to, aby finanční prostředky nebyly překážkou dětem v chození do knihovny, poplatek je proto jen 20 Kč ročně, dále např. rodičům s prvňáčky se poplatek v aktuálním roce promíjí. Sestavili zvláštní program pro maminky Knihovna maminkám s ukázkami knih pro maminky a jejich děti. Otevírací dobu pro děti o prázdninách naopak rozšiřují. Oddělení pro děti má stejnou otevírací dobu jako pro dospělé, aby mohli rodiče s dětmi chodit společně.

Zdeňka Daňková z Městské knihovny Šumperk zaujala auditorium svým sdělením s názvem Když město Šumperk čte. Poprvé se četlo v roce 2005, a to dílo Vladimíra Körnera Zánik samoty Berhof. Knížku se podařilo znovu vydat, byl pozván autor a promítal se stejnojmenný film. V roce 2006 se již hovoří o literárním a filmovém festivalu Město čte knihu, listopadový týden byl věnován souboru pohádek Fimfárum Jana Wericha a Úsměvu klauna. Čte se vždy v podvečer v různých kulturních zařízeních. Text nelze číst bez přípravy, bylo třeba vytipovat čtoucí a dát jim text předem. Pro letošní rok uvažují o knize Jiřího Suchého Život není jenom legrace (i když většinou ano).

Dana Kalinová (Svět knihy, s.r.o., Praha) zahájila svůj příspěvek sloganem Rosteme s knihou. Zazněl již na veletrhu Svět knihy Brno 2005 a patří k propagační kampani na podporu čtení knih v České republice. Přednášející konstatovala, že konkurence mezi dobrou a špatnou knihou se změnila spíše v konkurenci mezi knihou a ostatními médii. Čtenářská negramotnost je výzvou pro knihovny! Smyslem je široká propagace a medializace četby, snaží se o zapojení rodičů a pedagogů. Nabízejí knihovnám spolupráci a partnerství, řada akcí se již děje, např. Svět knihy dětem, Jičín – město pohádky; 200 let knihy pro děti – Sukova knihovna SPK Praha; 15 let Zlaté stuhy – výstava s autorskými čteními či projekt Listování.

Celé Česko čte dětem, prohlásila Eva Katrušáková v úvodu svého příspěvku a doporučila všem zájemcům knihu The Read-Aloud Handbook od Jima Treleaseho. Projekt Celé Česko čte dětem byl zahájen v květnu 2006, inspirován byl polskou kampaní Celé Polsko čte dětem. Smyslem projektu je věnovat čas dětem při každodenním setkáváním nad knihou. Je prokázáno, že hlasité čtení má velký význam, hovoří se o 20 minutách každý den. Do projektu je zapojeno přes 60 knihoven, které se snaží oslovit rodiče, školy, školky. Součástí projektu je také čtení dětem v nemocnicích.

Veronika Peslerová z Krajské knihovny Vysočiny v Havlíčkově Brodě nazvala své sdělení Čítárny.cz a knihovny. Citarny.cz je webové sídlo věnované dětským knížkám a čtenářství, lze na něm např. nalézt rady týkající se výběru knih pro děti. Obsahuje na 600 upoutávek a recenzí na knihy. Redakce je tvořena dobrovolníky, celkem jedenácti členy. Web je aktualizován týdně, sleduje dětský knižní trh, uplatňují se zde názory čtenářské veřejnosti. V rubrice Autoři lze najít obsáhlou databázi životopisů českých spisovatelů (i světových), částečně i překladatele. Dále jsou zde citáty z oboru čtenářství a literatury, úryvky z nových knížek. Přednášející vyzvala knihovny ke spolupráci na projektu a pozvala zájemce do redakční rady.

Sekce Služby knihoven v elektronickém prostředí

Jednání v této sekci moderoval Vít Richter. Jako první v sekci vystoupil Martin Vojnar (Vědecká knihovna v Olomouci), který svůj příspěvek nazval Trendy rozvoje automatizovaných knihovních systémů. Nejprve zmínil zprávu Marshalla Breedinga z roku 2006, v níž byly naznačeny trendy v této oblasti, a také související web http://www.librarytechnology.org/, který se této problematice podrobně věnuje. Zatímco dříve se automatizace knihovnických procesů rozvíjela volným tempem, dnes knihovny čelí velkému množství hráčů, kteří přišli z jiných oblastí. Očekávání uživatelů dramaticky vzrostla, je proto zřejmé, že knihovny potřebují urychlit vývoj svých systémů. Problémem však zůstává fakt, že žádný producent knihovního systému nedokáže s ohledem na růst nových technologií vyvinout veškerou požadovanou funkcionalitu. M. Vojnar také zdůraznil, že nejprve musí v daném systému správně fungovat základní procesy, teprve následně je možné systém rozšiřovat nadstavbami. Z hlediska knihovny by mělo být důležité, aby se čtenář – ať již odkudkoliv – dostal do jejího katalogu. Z hlediska konkrétních vylepšení katalogu se může jednat o automatické doplňování vyhledávacích dotazů (již v průběhu vyhledávání tak uživatel získává zpětnou vazbu, viz např. našeptávač na serveru Mapy.cz), lingvistickou analýzu a kontrolu pravopisu, analýzu výsledků (nejenom jejich řazení – tu nabízí např. finský portál Nelli, od července by ji měla nabízet i Jednotná informační brána) či obrázky obálek knih (autorský zákon v platném znění toto zveřejňování umožňuje, navíc existují i komerční řešení obohacující existující bibliografické záznamy, nabízí jej např. Syndetics Solutions, divize firmy Bowker). Důležitá je také možnost vyhledávání bibliografických záznamů z katalogu mimo tento katalog (např. prostřednictvím služby Google Scholar), propojení s plným textem či s Wikipedií (s ní u nás spolupracuje Národní knihovna ČR) nebo možnost přidávání komentářů ke knihám (ta existuje např. v katalogu Vědecké knihovny v Olomouci).

Jindřiška Pospíšilová (Národní knihovna ČR) se ve svém vystoupení zaměřila na problematiku meziknihovních služeb. Nejprve se krátce (s využitím hesel z databáze TDKIV) zabývala terminologií této oblasti. Následně stručně představila činnost příslušné sekce IFLA – ta cca před rokem v souladu s rozvojem informačních technologií a se změnou obsahu meziknihovních služeb změnila svůj název – nyní se jmenuje Sekce dodávání dokumentů a sdílení zdrojů. Snahou je posílení spolupráce s ostatními sekcemi IFLA (např. se sekcemi zabývajícími se digitalizací či referenčními službami). Řada změn (především terminologického charakteru, ale i dalších) by měla proběhnout i v ČR, Národní knihovna v ČR proto chystá na září či říjen 2007 speciální seminář, který bude věnován tomuto tématu. Národní knihovna ČR také připravuje přepracování metodických pokynů, měla by se např. změnit lhůta pro meziknihovní služby (čtrnáct dní na zpracování je v současné době již neudržitelná doba). Přednášející podtrhla, že pro rozvoj meziknihovních výpůjčních služeb je důležité také meziknihovní sdílení fondů. Důležitou roli v této oblasti hrají souborné katalogy – u nás jich existuje 21, zatím slouží především k lokalizaci dokumentů, které je následně možné objednávat prostřednictvím elektronické pošty. Zatím nenabízejí např. možnost přímého objednávání dokumentů či správy finančních kont. Zmínila také Virtuální polytechnickou knihovnu (VPK) a další dodavatelská centra existující v ČR. Perspektivně bude také stále důležitější spolupráce se zahraničím, rozvíjení a budování národního systému meziknihovních služeb či zapojení nových zdrojů a služeb. Bude také nutné změnit pracovní postupy a zapojit do nich např. služby typu Google Scholar či Google Book Search. Rozhodujícím činitelem se stává doba zpracování, resp. vyřízení požadavku na dokument.

Martin Lhoták (Knihovna Akademie věd ČR) ve svém vystoupení nastínil praktické postupy při digitalizaci knihovních fondů. Digitalizaci je možné provádět ve vlastní instituci (tzv. in house) či dodavatelsky, oba přístupy mají své výhody i nevýhody. Mezi výhody dodavatelského řešení patří minimální pracnost, není nutné rozšiřovat personální kapacity instituce, dodržování standardů je záležitostí dodavatele, výsledky jsou velmi rychle k dispozici, při omezených finančních možnostech je získána optimální cena za stranu, navíc grantové programy jsou orientovány především na služby. Nevýhodou je, že při velkém počtu dokumentů může být toto řešení finančně méně výhodné. Při provádění digitalizace ve vlastní instituci je výhodou možnost kontinuální digitalizace většího množství dokumentů, při digitalizaci velkého množství dokumentů je možné dosáhnout nízkých nákladů na jednu stranu. Nevýhodami jsou naopak vysoké náklady na pořízení, stálé náklady na zaměstnance, problematické zajištění stálého přísunu dokumentů pro efektivní využití pracoviště a horší možnosti získání grantové podpory. Dále se M. Lhoták zabýval otázkami technického a technologického vybavení digitalizačního pracoviště, podrobněji představil možnosti financování digitalizace (norské fondy – nyní jsou využívání Národní knihovnou ČR a Městskou knihovnou v Praze, dále zejména program VISK 7) a také činnost a výsledky Digitalizačního centra Knihovny Akademie věd ČR (nyní jsou již zdigitalizovány téměř všechny časopisy vydáváné Akademií za posledních cca 120 let). Františka Vrbenská v diskusi upřesnila, že financování z norských fondů je využito k digitalizaci monografií z 19. století a vyzvala další knihovny ke spolupráci v této oblasti.

Jindřich Vobora (LSE Integration) svou prezentaci nazval Knihovna není supermarket – průvodce džunglí při výběru systému pro zabezpečení a automatizaci knihoven. Zdůraznil odlišné potřeby obchodů a knihoven z hlediska ochrany zboží, resp. knih (zatímco v obchodech je zboží např. několik týdnů a nevrací se, v knihovně jsou knihy umístěny typicky velmi dlouho a vracejí se). Zaměřil se na představení několika technologií – RF (radiofrekvenční zabezpečení), RFID (radiofrekvenční identifikace), EM (elektromagnetické zabezpečení) a dále na tradiční čárový kód. Nevýhodou radiofrekvenčního zabezpečení je, že je možné jej odrušit alobalem; příslušný čip je navíc umístěn v knížce a dá se odloupnout. Čipy se nedají aktivovat a deaktivovat, při půjčování je možné aplikovat tzv. bypass systém (podávání kolem bran), čip však bude pípat při průchodu branami v obchodech (při deaktivaci by došlo ke zničení čipu). Pásky využívané při elektromagnetickém zabezpečení se naopak dají aktivovat a deaktivovat, je možné využívat jednostranně i oboustranně lepicí pásky (oboustranně lepicí jsou umisťovány mezi dva listy, takže je čtenář při běžném listování nenajde). Technologie RFID při využití v knihovnách pracuje na frekvenci 13,56 MHz, s pomocí tzv. knihovního asistenta (čtečky) se dají snadno provádět revize, důležitým požadavkem pro dodavatele je řešení propojení s knihovním softwarem a dále zajištění kompatibility s elektromagnetickým zabezpečením. Technologie je používána pro správu knihovního fondu, nikoliv pro jeho zabezpečení (při využití alobalu či održení ji lze obejít). Pokud se týká formátu ukládání dat, existuje tzv. dánský model, ale i další modely. Výrobce by proto měl garantovat, že zařízení bude i do budoucna kompatibilní (s modelem, který se stane obecným). Pokud se týká životnosti čipu, J. Vobora uvedl, že firma 3M (LSE Integration je jejím distributorem, pozn. red.) dává doživotní záruku, tj. v případě nefunkčnosti čipů je zdarma nahradí.

Hynek Pekárek (Český rozhlas, Praha) svůj příspěvek zaměřil na problematiku elektronických knih. Na téma se díval z hlediska uživatele. Nejprve se krátce zmínil o problematice terminologie v této oblasti, zmínil také, že elektronické knihy mohou být k dispozici zdarma nebo za úplatu. Vyskytují se v různých formátech, existují již speciální čtečky (např. Sony Reader, který používá technologii elektronického papíru, či mobilní telefony s rolovacími displeji). Dále představil řadu projektů, které zpřístupňují elektronické knihy, např. Gutenberg (byl založen již roku 1971 Michaelem Hartem, prvním publikovaným textem se stalo Prohlášení nezávislosti USA, nyní je k dispozici 19 000 knih k volnému stažení, z českých knih se jedná např. o Čapkovo RUR), Gallica (byla založena v roce 2000, je však k dispozici pouze ve francouzštině, zpřístupněny jsou pouze obrazové formáty), Liber Liber (Manuzio Project, nabízí více než tisíc klasických děl, specialitou je audiotéka, v níž je dostupný např. téměř kompletní dílo Verdiho či Puciniho), Bartleby.com (obsahuje přes tisíc odkazů na on-line texty), University of Virginia Library (nabízí cca sedmdesát tisíc textů), The Online Books Page (nabízí také různé tematické celky, např. díla ženských autorek z celého světa), The Perseus Digital Library (mj. sbírka papyrů, anglických textů v řečtině a latině, textů z doby anglické renesance), Google Book Search, Europeana (součást Evropské digitální knihovny), The European Library, Palm knihy (web vznikl roku 2001, jeho autoři, tj. Martin Bodlák a Jiří Vlček, se předvídavě zaměřili na mobilní zařízení), Manuscriptorium, Česká elektronická knihovna, Česká čítanka, Rukopisy královédvorský a zelenohorský, iLiteratura či eNYPL (on-line knihovna elektronických knih nabízená Newyorskou veřejnou knihovnou). H. Pekárek také jako zajímavost uvedl, že J. K. Rowlingová, autorka série knih o Harrym Potterovi, zakázala zpřístupnění svých knih v elektronické podobě.

Sekce Webová grafika, struktura webu a navigace, použitelnost a přístupnost

V sekci, kterou moderoval Vít Richter, vystoupil Martin Kuna (student ekonomie a informatiky na Masarykově univerzitě v Brně) s příspěvkem nazvaným Knihovna jako zadavatel tvorby vlastních webových stránek. Zabýval se v něm důvody vytváření webu knihovny, cíli webu, dále problematikou specifikace zadání nových webových stránek knihovny, výběru dodavatele a upřesnění specifikace, pozornost věnoval i grafické podobě nového webu, jeho funkčnosti, obsahu a ceně, shrnul také nejčastější chyby webových prezentací.

Mezi důvody vytváření webu knihovny patří zlepšení komunikace se širokou veřejností, především však se stávajícími klienty, dále zvýšení komfortu klientů díky on-line službám, úspory na straně knihoven či získání nových čtenářů. Zdůraznil, že web není nástěnka, musí žít, má to být samostatná služba. Web je také součástí komunikačního mixu, koneckonců může to být první místo, kde lidé zjistí informace o samotné existenci knihovny. Web knihovny lze pojímat jako komunikační kanál, který umožňuje obousměrnou komunikaci, a jako centrum on-line služeb (přístup do katalog a správy čtenářského účtu, zpřístupnění elektronických dokumentů apod.).

Mezi cíle webu by mělo patřit poskytování elementárních informací o knihovně (seznam služeb, ceny, otevírací doba, kontaktní údaje), propagace akcí pořádaných knihovnou, umožnění rychlého provádění běžných on-line úkonů (paralelou může být e-banking, díky kterému se do banky mohou chodit vyřizovat pouze záležitosti, které nelze provést on-line), získání nových čtenářů a v neposlední řadě zlepšení komunikace s klienty (cílem je, aby se lidé na web pravidelně vraceli).

Mezi prostředky k dosažení těchto cílu lze zařadit uplatnění marketingového přístupu při návrhu a tvorbě webu, příjemný design (nemusí však jít o umělecké dílo, podstatná je funkčnost), hodnotný obsah (přehledný, strukturovaný, umístěný na správném místě), aktualizaci, vylepšování, rozšiřování a testování webu, dále jeho přehlednost a správnou strukturu (informace, které na webu jsou, ale je těžké je najít, jako by vůbec nebyly k dispozici), bezchybné a spolehlivé fungování, používání srozumitelné terminologie, prezentace webu i mimo prostředí interntu či zajištění maximální přístupnosti webu (přístupnost ocení nejenom handicapovaní).

Velmi důležitou součástí plánování nového webu je specifikace zadání nových webových stránek. V něm je nutné uvést, co by měl web umět, jaké jsou jeho cíle a cílová skupina, jak by zhruba měl vypadat (toto musí vědět knihovna). Důležité je také mj. zjistit si požadavky cílové skupiny. Dodavatel by měl být vybrán na základě referencí.

Pokud se týká grafického návrhu, přednášející doporučil opatrnost při výběru (dodatečné změny v grafice mohou být velmi drahé), knihovny by si také měly nechat navrhnout vždy nejenom úvodní stránku, ale také alespoň jednu další stránku (úvodní stránka bývá odlišná). Důležité prvky by měly být dostatečně výrazné (např. menu, vyhledávací pole on-line katalogu – to by se mělo vyskytovat minimálně na úvodní stránce, lépe však na všech stránkách), stránky by měly být přehledné a jednoduché. Vhodné jsou pastelové barvy, pozadí a písmo musejí být dostatečně kontrastní. Mezi nejčastější chyby patří příliš mnoho grafiky, pohyblivé a extrémně výrazné prvky (snižují přehlednost a odvádějí pozornost od samotného obsahu), dále nevhodné pozadí a barvy (text musí být snadno čitelný) a špatně a málo strukturované texty.

Každá stránka by měla nabízet odkaz na úvodní stránku, menu, vyhledávání (v rámci webu), měla by také mj. obsahovat logo, odkaz na mapu webu, nabízet přepínání jazykových mutací, velikostí písma či barevných schémat. Web musí být jednoduchý, přehledný a uživatel se na něm musí bez problémů orientovat – mělo by se jednat o tzv. použitelný web. Použitelnost vlastně znamená ergonomii webu (orientují se uživatelé na webu, prochází jím bez obtíží?). Ze strany knihovny je důležité mít administrační/publikační systém, se kterým se jednoduše pracuje. Web by měl být rozdělen na jednotlivé logické celky (sekce a podsekce) - většinou je lepší rozdělit obsah na více stránek než vytvořit velmi dlouhou stránku.

Základním stavebním kamenem každé webové prezentace je navigace – je-li dobrá, návštěvník se dobře a rychle orientuje a nachází hledané informace, je-li ovšem špatná, návštěvník se ztrácí a často rovnou z webu odchází.

Důležitá je také přístupnost – přístupný web je web bez bariér (až dvacet procent lidí má nějaký handicap – používají jiný operační systém či prohlížeč, prohlížejí si web na mobilním telefonu, jsou fyziologicky handicapovaní apod.). M. Kuna zdůraznil, že optimalizovat pouze pro svůj oblíbený prohlížeč a rozlišení znamená neoptimalizovat vůbec. Pokud se týká obsahu, doporučil zejména časté aktualizace webu - na „mrtvý“ web, který nemá co nabídnout, lidé pravidelně chodit nebudou.

Cena webu závisí na jeho rozsahu a na dodavateli – M. Kuna doporučil nechat si zpracovat cenovou kalkulaci od více dodavatelů, pro základní orientaci je možné počítat s cenou od cca 15 000 Kč (základní prezentace), resp. s desetitisíci Kč (velmi rozsáhlý web s mnoha on-line službami ušitý na míru).

Mezi nejčastější chyby patří vstupní stránka obsahující např. pouze velký obrázek a text „vítejte na našich WWW stránkách“ a nenese žádné důležité informace (znamená to zbytečné kliknutí navíc), použití nevhodných barev a grafických prvků (animované ikonky, ozdobné nápisy apod.), hláška „optimalizováno pro prohlížeč XY a rozlišení YZ“, nejednotné formátování textu v rámci webu, nedodržování základních pravidel přístupnosti, velmi nízká informační hodnota pro návštěvníka a neaktuální informace či nevzhledné on-line katalogy.

V závěru svého vystoupení M. Kuna zdůraznil, že roste trend vyřizování běžných záležitostí přes web, zejména mladí lidé proto uvítají, bude-li knihovna nabízet kvalitní webovou prezentaci. Weby knihoven dosud bývají často mnoho let staré, málo aktualizované a nenabízejí zajímavý obsah, který by návštěvníky webu motivoval se vracet.

Diskusní panel o budoucnosti Března – měsíce internetu

V páteční dopolední sekci proběhl improvizovaný diskusní panel, který moderovaly Zlata Houšková a Jaroslava Štěrbová. Diskutovalo se na téma, jak knihovny naloží s kampaní Březen – měsíc internetu, která podle slov Jaroslava Wintera ze sdružení BMI už postrádá svůj smysl. Tato kampaň může získávat podporu i nadále, bude-li zaměřena na občany se specifickými potřebami. V této souvislosti připomněla Zlata Houšková, že by se knihovny měly zamyslet, zda nabízejí své služby skutečně všem, že by se neměly vyhýbat službám pro znevýhodněné.

Přítomné knihovnice dospěly k názoru, že měsíc březen je tradičně spojen s knihovnami a že je škoda o toto povědomí přijít. Slogan Březen – měsíc knihy ale nemá smysl oprašovat, je třeba přijít s něčím novým. V současnosti je vhodnější se zaměřit na podporu a rozvoj čtenářství než se omezovat na knihu jako fyzický objekt. V následujícím brainstormingu padaly návrhy na pojmenování kampaně a její slogany. Mj. zaznělo Čteme všichni – Moc čtení – Březen s knihou za vámi vlezem – Obecné čtení – Frikulín (free, cool, in) – Mejdan s knihou. Zlata Houšková vše zapisovala a náměty budou předloženy k další diskusi (k diskusi můžete využít i připojení komentáře k tomuto článku, pozn. red.).

Jaroslava Štěrbová se zeptala, co by mělo být náplní takové kampaně. Například zda je reálné otevřít chat na nějakém webu k tomuto tématu. Mohly by probíhat soutěže, vědomostní kvízy, k čemuž je ideální využít webové stránky knihovny.

Poté položila zásadní otázku, zda se bude v březnu číst. Auditorium poněkud zašumělo, zdálo se, že pro někoho je to věc samozřejmá, pro někoho nikoli. Jaroslava Štěrbová připomněla, že pokud ano, musí se číst tak, aby se o tom dalo hovořit v médiích. Čtení se propaguje celý rok, konkrétní akce je ale zdůraznění v konkrétní dobu, pokud možno společnou pro většinu knihoven.

Zazněly některé nápady, např. Týdenní menu: služby knihoven jako jídelníček, pořad v rozhlase s názvem Na vlně knihy / čtení, Chatuji s knihou a další. Zlata Houšková uvedla nápad, s kterým se setkala v kanadském radiu. Známé osobnosti si vyberou svou oblíbenou knihu a obhajují ji, posluchači pak volí ty nejlepší a většinou si pak také knihu přečtou.

V diskusi se ukázal rozpor, všichni chtějí zachovat měsíc knihy s rozšířenými aktivitami, ale bývá problém zajistit společné čtení v knihovnách ve stejnou dobu.

Na závěr semináře byli představeni manželé Královcovi z nadačního fondu Klíček, který usiluje o zlepšení podmínek hospitalizovaných dětí.

Cena českých knihovníků 2007

V rámci slavnostního večera byla 21. 6. 2007 také udělena Cena českých knihovníků 2007. Jejími nositeli se stali:

• Dana Kochová (vedoucí oddělení pro děti a mládež v Městské knihovně v Havířově, členka SKIP ČR od roku 2004)
• PhDr. Miloš Kvapil (ředitel Městské knihovny Prostějov, člen SKIP ČR od roku 1998)
• Mgr. Alena Otrubová (ředitelka Městské knihovny Tábor, členka SKIP ČR od roku 1990)
• Marie Pillveinová (ředitelka Husovy knihovny Říčany, členka SKIP ČR od roku 1990) – cena byla převzata v zastoupení
• Mgr. Pavla Suchá (seniorka, zakládající členka SKIP ČR, členka SKIP od roku 1990, resp. 1968)

Zlata Houšková, Vít Richter a Hana Študentová při zahájení valné hromady SKIP ČR

Ke sběru hlasovacích lístků na valné hromadě sloužil speciální domeček

Jarmila Burgetová s Dominiquem Arotem, předsedou Spolku francouzských knihovníků

Zlata Houšková moderuje slavnostní vyhlášení Ceny českých knihovníků 2007

Vedle nositelů této ceny byla květinami za skvělou organizaci valné hromady i návazné konference obdarována také Hana Študentová

Součástí doprovodného programu byla i návštěva knihovny v Klášterním Hradisku, kde se uskutečnilo předávání cen

Další fotografie z akce jsou k dispozici na adrese http://www.skolkova.net/webalba/vhskip2007 (autorkou fotografií je Linda Skolková).