Ve dnech 7. - 10. dubna 2003 pořádal Spolok slovenských knihovníkov, Ústredná knižnica Slovenskej akademie vied a Ministerstvo kultúry SR ve Vysokých Tatrách - Staré Lesné již 32. Medzinárodné informatické sympózium INFOS 2003. Přijelo na 150 účastníků, zahraničí zastupovali čeští knihovníci a zástupci českých firem působících v oblasti knihovnictví a informačních technologií.

Čerstvě napadený sníh a sluníčko sice lákaly k procházkám, ale program byl natolik nabitý a zajímavý, že si účastníci krásného okolí příliš neužili. Pohled na zasněžený a sluncem zalitý Lomnický štít za hotelem Academia, kde se konference konala, byl ale úžasný.

Program byl rozdělen do 7 sekcí:

• Zabezpečení rozvoje informační společnosti ze strany knihoven
• Knihovnické a informační technologie pro informační společnost
• Digitální knihovny - nástroje informačního novověku realizované v rámci programu Evropské unie ACTeN
• Knihovní prameny a služby pro informační společnost
• Bibliografická podpora rozvoje informační společnosti
• Institucionální infrastruktura informační společnosti
• Knihovny a člověk v informační společnosti

Značná část přednášek byla zaměřena na praktické zkušenosti a výsledky projektů zejména v oblasti informačních zdrojů, informačních technologií a informačních služeb, zajímavé byly též přednášky týkající se problematiky digitalizace a uchování národního kulturního dědictví. U většiny přednášek zbyl čas i na dotazy publika a na krátkou diskusi.

Hlavní diskuse se však rozvinula k přednášce generálního ředitele Slovenské národní knihovny Dušana Katuščáka, týkající se Programu elektronizácie knižníc v Slovenskej republike. V průběhu sympozia se ukázalo, že slovenští kolegové si silně uvědomují, jak postupně zaostali za svými sousedy v oblastech, které představují v rozvinutých zemích běžný standard nebo dominantní trend (národní souborné katalogy, nerozvinuté a nekoordinované projekty digitalizace knihovních fondů a jejich prezentace na internetu aj.). Program elektronizace knihoven v Slovenské republice, zpracovaný jako realizační program Strategie rozvoje slovenského knihovnictví do roku 2006 a schválený vládou SR, má umožnit nejen zlepšení veřejných knihovnicko-informačních služeb pro obyvatele SR, ale současně také plnění závazků SR v souvislosti s evropskými a světovými integračními ambicemi. Konkrétním řešením programu má být "homogenizace prostředí v oblasti knihovních software", tedy, populárně řečeno, zavedení jednotného (a jediného) knihovního systému pro slovenské knihovny. Toto řešení má vedle odborných výhod být rovněž značně ekonomicky výhodné.

Potud citováno z materiálu Elektronizácia knižníc v Slovenskej republike, přístupného na webových stránkách Ministerstva kultury SR. Z diskuse účastníků sympozia s D. Katuščákem, který je jednou z osob stojících za veškerým děním a návrhem Programu, ovšem vyplynulo, že Program byl připraven "pro nás bez nás". Pro pořízení jednotného SW pro slovenské knihovny, který bude spravován z jediného pracoviště (SNK, resp. prostřednictvím odborného pracoviště pro oblast ICT), je argumentováno zejména finským modelem (v letech 1998-2000 se zde uskutečnil přechod na "jeden systém - jeden server"). Mezi hlavními argumenty pro aplikaci finského modelu byla zmíněna velikost uživatelské obce - počet obyvatel Finska je srovnatelný s počtem obyvatel Slovenska.

Situace v oblasti využívání ICT včetně připojení na Internet, politického i finančního zázemí i ve spolupráci knihoven budované v předchozích letech byla v době zavádění jednotného knihovnického systému ve Finsku na podstatně vyšší úrovni než je situace na Slovensku, kde zjevně stále probíhá mezi hlavními knihovnami spíše boj než spolupráce, současná situace připojení knihoven na Internet není růžová a politická podpora byla sice zmíněnou vládou schválenou Strategií rozvoje slovenského knihovnictví do roku 2006 slovenskému projektu dána, přidělené finanční prostředky na období let 2002-2004 činí ovšem pouhých 34,1 mil. Sk.

Ve Finsku stálo vytvoření systému Linnea2 (1) v přepočtu cca 140 mil. Sk, přičemž se na financování podílela nejen vláda, ale státní správa na všech úrovních. Důkladné výběrové řízení proběhlo v několika fázích: výběr čtyř systémů, prezentace těchto systémů před velkou skupinou knihovníků, nezávislé testování těchto systémů po dobu tří měsíců více než 70 knihovníky a dalšími zainteresovanými specialisty, diskuse s dodavateli systémů, důkladná dokumentace celého postupu, na základě kterého byl vybrán americký sytém Voyager.

Ve slovenském projektu se (zatím?) počítá pouze s knihovnami, které již mají technicky vyřešeno připojení na Internet (doporučena minimální rychlost připojení podle velikosti fondu). Dalším předpokladem zařazení do projektu je technické a odborné vybavení knihovny. Na finanční prostředky přidělené ze státního rozpočtu si tedy sáhnou především centrální a největší knihovny (vědecké a akademické knihovny, vybrané speciální knihovny z prostředí veřejné správy a vybrané regionální knihovny), v další etapě pak další knihovny se zajištěným technickým vybavením. Kolik jich ve skutečnosti přichází v úvahu? Podle údajů uvedených ve zmíněném dokumentu Elektronizácia knižníc… působí na Slovensku 490 veřejných knihoven (započteny jsou SNK, vědecké a akademické knihovny a veřejné knihovny regionální, městské či obecné knihovny s profesionálním zaměstnancem; není započteno dalších 2218 obecných knihoven s neprofesionálním zaměstnancem), dále téměř 6 tis. školních knihoven a speciální knihovny (Parlamentní knihovna, lékařské, technické knihovny, knihovny muzeí a galerií, vojenské aj.). Ze zmíněných 490 veřejných knihoven v SR je připojených na Internet 55 knihoven.

Zřejmě oprávněně slovenští knihovníci zpochybňují, resp. se knihovny bouří proti chystané jednotné knihovnicko-informační síti. Jak bude finančně zabezpečen rozvoj systémů v knihovnách, které se vybavily menšími (a zatím vyhovujícími) knihovními systémy, pro které zajišťuje dodavatel technický servis? Co s knihovnami, které nemají připojení na Internet (zřejmě většina)? Jak tedy bude vlastně zajištěn cíl Projektu - umožnit zlepšení veřejných knihovnicko-informačních služeb pro obyvatele SR? Předpokládá se, že další financování (po roce 2004) půjde na ostatní knihovny? Na tyto otázky nebyla poskytnuta rozumná odpověď.

A jak vlastně bude probíhat výběrové řízení? SNK proklamuje, že má připravena kritéria pro výběr systému. Ve skutečnosti jsou pouze přeložena finská kritéria. Lze vůbec předpokládat, že výběr sytému bude probíhat obdobně důkladně jako ve Finsku, když podle původního harmonogramu měl být software pořízen již v roce 2002, ale ještě v dubnu 2003 nebyl konkurz ani vypsán? Přitom systém by měl být vybrán do konce roku 2003.

Nezbývá než slovenským kolegům držet palce, aby se jim podařilo stávající peníze správně použít, najít vedle finančních prostředků také dostatek odborných pracovníků a realizovat všechny stávající plány.