Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Hra o přežití

Čas nutný k přečtení
10 minut
Již přečteno

Hra o přežití

1 comments
Podnázev: 
Miniprofil: život informačního pracovníka
1989
Československá socialistická republika
těsně před Sametovou revolucí
2009
Česká republika 20 let po Sametové revoluci
Jako vedoucí Odvětvového informačního střediska pro československý hutní průmysl – Informetal, které je součástí Výzkumného ústavu hutnictví železa, si jen obtížně mohu přesně naplánovat svůj pracovní den.

Informační středisko má 38 zaměstnanců v několika odděleních, zabývajících se různými tematikami a problémy:

  1. Technická knihovna
  2. Odd. publikační činnosti
  3. Odd. budování československé dokumentografické databáze „Metal“
  4. Odd. mezinárodní spolupráce
  5. Odd. překladů
  6. Reprografické středisko

Všechna tato oddělení jsou naštěstí vedena erudovanými a spolehlivými kolegy, kteří nepotřebují mít nad sebou každodenní dohled a kontrolu. Středisko je rovněž zodpovědno za „metodické řízení“ třístupňového informačního systému pro československý hutní průmysl, sestávajícího celkem z 57 středisek technických informací a technických knihoven. Podle platných zákonů nelze žádnou knihovnu zrušit bez souhlasu příslušného federálního ministerstva. V průmyslových podnicích se lze setkat s knihovnami všech druhů a velikostí. Naše středisko se snaží koordinovat jejich nákupy odborné literatury v rámci odvětví hutního průmyslu (zejména nákupy literatury za nedostatkové devizové prostředky), aby se tak zabránilo zbytečným duplicitám a co nejlépe se využily disponibilní finanční prostředky. Většina finančních prostředků výzkumného ústavu a tudíž i informačního střediska je zajištěna ze státního rozpočtu, takže nedochází ke kritickým finančním problémům (i když si všichni neustále stěžují na nedostatek peněz). Na druhé straně je nutno každoročně prokázat, jaký je dopad a „efektivnost“ našich činností.

Patrně největším problémem je cokoliv, co vyžaduje devizové prostředky, nicméně finanční zdroje na předplatné hlavních zahraničních časopisů, na nákup zahraničních knih či na zajištění online přístupu k zahraničním databázím jsou do určité míry k dispozici.

Kromě toho získáváme mimořádné „neoficiální“ a tudíž „neviditelné“ finanční zdroje zejména díky meziknihovním výměnám: zajišťujeme bez větších finančních potíží předplatné československých odborných časopisů, které pak zasíláme zahraničním partnerským knihovnám, a výměnou získáváme „zdarma“ zahraniční časopisy, na které nám už nestačí přidělené devizové prostředky.

Pasivní znalost jazyků – ruštiny, angličtiny a němčiny je u našich uživatelů dobrá, takže díky tomu můžeme zajistit přístup i k absolutně nedostupným a velice ceněným pramenům - díky velice levným “Ruským překladům odborných článků z japonštiny”, které kupujeme od “Všesvazového střediska překladů ” v Moskvě.

Oficiální část naší spolupráce s našimi partnery v dalších zemích Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) je poněkud zmatečná – sestává zejména z velice dlouhých diskuzí a jen nepatrného skutečného pokroku – i když plány vždy vzorně plníme. Mnohem důležitější je ale neoficiální část této spolupráce, jelikož se lidsky velice sbližujeme se svými kolegy z podobných informačních středisek v zemích střední a východní Evropy, vyměňujeme si zkušenosti a často využíváme těchto osobních kontaktů při shánění informací z příslušné země.

Hardware představuje skutečný problém – naše první “minipočítače” (pamatujete si ještě na Sinclair Spectrum?) se kupovaly přes bazar, jelikož toto je pro nás jediná legální cesta, jak se dostat k tomuto „devizovému“ zboží. Jakýkoliv kousek “západní technologie“ se získává nesmírně těžko, ať už jde o jednoduché kopírky (jejichž provoz podléhá přísným bezpečnostním pravidlům a opatřením) nebo dokonce o pouhou myš k počítači. Je doslova nemožné získat dokonce i ten nejjednodušší 300 Bd modem, ALE – s trochou štěstí – se dá od československé pošty získat dokonce zadarmo.

Kromě toho pořízení jakékoliv „investice“ musí být nejprve schváleno četnými komisemi, přičemž naše informační středisko rozhodně nepatří v této oblasti mezi hlavní priority – takže některé žádosti čekají na svou realizaci i několik let.

Máme štěstí, že je nám umožněn online přístup k databázím významného databázového centra Datastar: finance na tento přístup vyčlenilo Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj a jediné přístupové místo v republice je v Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací (ÚVTEI) v Praze. V praxi to znamená, že kdykoliv je zapotřebí zpracovat literární rešerši z tohoto exotického a záviděníhodného zdroje, musíme nejprve tuto potřebu řádně odůvodnit, dohodnout se s kolegy v Praze, potom cestovat 400 km do Prahy a mít tu šťastnou výsadu – sedět v Praze vedle zdatného guru, který je oprávněn připojit se k Datastaru a provést rešerši dle našeho zadání. Výsledky se na místě vytisknou a my si je odvážíme.

Mnohem lepší je situace s naší vlastní databází. Jakkoliv je její příprava dosti složitá (záznamy zpracovává několik našich partnerských informačních středisek v československých hutních podnicích, zatímco vlastní databáze je provozována pouze na sálovém počítači v ÚVTEI v Praze), máme k naší databázi téměř denně online přístup a můžeme tedy zpracovávat rešerše ihned podle potřeby.

Adresní informace jsou šířeny pouze na papíře, takže naše spotřeba papíru je značná – zpracováváme každý měsíc celkem na 1000 adresních informací pro přibližně 350 uživatelů.

Většinu svých služeb poskytujeme uživatelům bezplatně, přesto si dokážeme svými placenými službami pokrýt přibližně 60 % svých nákladů.

Rozsah naší publikační činnosti je značný – od jednoduchých “Dokumentačních zpravodajů” až po monografie, jejichž hodnotu prověřil čas – i po desetiletích, které uplynuly od jejich zveřejnění, je o ně stále zájem.

Naše práce je poměrně náročná, jelikož se informační scéna velice rychle vyvíjí a mění, nabízí nové technologie a nástroje pro sběr, zpracování a šíření informací.

Naše informační středisko spustilo svou “automatizovanou” počítačovou databázi v roce 1972 a online přístup k této databázi byl zaveden v roce 1980. Byli jsme svého času jedním z prvních hrdých majitelů japonské kopírky zvané „U bix“ v Československu. Po téměř dvacet let jsme úspěšně provozovali mikrofišovací linku, umožňující kompaktnější skladování periodik.

Je docela vzrušující hledat cestičky pro obcházení různých omezení a postupně zažívat přechod od ručně doplňované papírové kartotéky a nejjednodušší kopírky – tj. uhlového a průklepového papíru – až k počítačovým databázím přístupným kdykoliv online, umožňujícím prakticky okamžité dodávání požadovaných informací.
Jako ředitel Zájmového sdružení Informetal musím řešit nejrůznější problémy a jen obtížně si mohu přesně naplánovat svůj pracovní den.

Při privatizaci bývalého Výzkumného ústavu hutnictví železa (VÚHŽ) provedené v roce 1996 byla většina našich činností zrušena. Hutní podniky ale vyjádřily svůj zájem o pokračování našich informačních služeb založením zájmového sdružení Informetal, které má dnes tři zaměstnance.

Technická knihovna zůstala ve zprivatizovaném VÚHŽ a je v současnosti provozována jednou pracovnicí na poloviční úvazek. Naše legislativa již nijak nechrání podnikové knihovny a většina z nich byla proto „z úsporných důvodů“ zcela zrušena, několik málo jich bylo „zakonzervováno“. Naše kulturní a technické dědictví v odvětví hutního průmyslu datující se od roku 1866 tak téměř ze dne na den prakticky zmizelo.

Oddělení publikační činnost bylo prvním, které muselo být zrušeno kvůli finančním problémům.

Reprografické středisko bylo zprivatizováno a stalo se základem dnes velice úspěšné tiskárny. Mezinárodní spolupráce v rámci RVHP skončila se zánikem RVHP. Naše partnerská informační střediska v zemích střední a východní Evropy postupně vesměs zanikla.

Pokračujeme v našich tradičně dobrých vztazích s tvůrcem a poskytovatelem databáze Metadex (původně Institute of Metals v Londýně, pak americká firma CSA a dnes americká firma ProQuest) – dodáváme místní informační zdroje, jelikož jsme přesvědčeni o tom, že skutečně globální databázi nelze úspěšně budovat bez národních partnerů, kteří mají přístup k méně známým místním informačním zdrojům. Osobně si též velice cením pomoci pracovníků firmy ProQuest při zpracování zvláště složitých rešeršních dotazů.

Jedinou hodnotou, kterou se nám podařilo zachovat z minulosti, je naše databáze METAL, obsahující v současnosti více než 200 000 záznamů. I tato databáze utrpěla řadu ztrát – několik podniků a ústavů, které do ní přispívaly, už neexistuje a tematický rozsah databáze je tedy užší, než původně býval. Nicméně ale i k našemu překvapení u některých rešeršních dotazů dostáváme z naší databáze více relevantních záznamů, nežli z mnohem větší databáze Metadex.

Díky moderním technologiím, které doslova „zdemokratizovaly“ zpracovávání informací, jsme postupně získali plnou kontrolu nad celým technologickým cyklem řízení databáze. Naše databáze byla převedena ze sálového počítače na PC a dnes již ke správě databáze nepotřebujeme používat subdodavatele.

Naše databáze už je více než 12 let vydávána a šířena na CD-ROM a našim předplatitelům je dostupná i na internetu.

Dřívější problémy s devizami a s hardwarem zcela pominuly. Tak jako všichni považujeme za samozřejmé výhody moderních informačních technologií, zejména pak internetu. Prakticky veškerou komunikaci provádíme elektronicky, stejně tak elektronicky rozesíláme adresní informace či další naše informační výstupy.

Jen velice vzácně si připomínáme různá omezení, se kterými jsme se museli vyrovnávat ještě před dvaceti lety.

Proces rozhodování je rovněž mnohem jednodušší ve středisku, které má pouze tři zaměstnance.

Naši uživatelé se dramaticky změnili. Bývalé Československo se v roce 1993 rozdělilo na dva nezávislé státy a naši uživatelé na Slovensku se tak náhle stali „cizinci“, což přineslo řadu komplikací. Řada hutních podniků zanikla, včetně několika společností, které patřily k zakladatelům našeho zájmového sdružení (z těch známějších např. SONP Kladno, VTŽ Chomutov aj.). Další podniky se staly součástí nadnárodních korporací a omezily odběr našich informačních služeb, nebo je zcela odřekly.

Většina výzkumných ústavů v odvětví přestala existovat a spolu s nimi zmizela i velice silná skupina uživatelů.

Toto všechno přineslo silnou nejistotu a nepředvídatelnost. A také nedostatek finančních zdrojů. Dále - naši dnešní uživatelé mají přibližně stejné pasivní znalosti zejména angličtiny a částečně i němčiny, jako měli uživatelé před dvaceti lety, ale nikdo z mladých inženýrů už neumí rusky, takže prameny z rusky mluvících zemí jsou jim dostupné pouze oklikou – zpravidla přes anglické překlady. Osobně tuto dvacetiletou mezeru ve výuce tohoto nepochybně světového jazyka považují za jednu z nejhrubších a nejškodlivějších chyb našeho školství.

Uživatelé jsou jiní i v tom, že je „zhýčkala“ snadná dostupnost v podstatě jakýchkoliv informací na internetu. Nejsme určitě sami, kdo se setkávají s tvrzením pracovníků s rozhodovací pravomocí, ale i běžných uživatelů: „Já žádné speciální informační databáze a služby nepotřebuji, já si vše najdu sám na internetu“.

Práce s uživateli je nepřetržitý proces, který se ale jen obtížně provádí při tak malém počtu pracovníků, jakými disponujeme.

Našim největším problémem se stalo financování, získávání finančních prostředků zabírá obrovskou část naší kapacity. Když už jsme byli před několika lety na pokraji likvidace, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy naštěstí spustilo program podpory pro vědu a výzkum a nám se podařilo v rámci tohoto programu uspět s naším projektem.

Tento projekt velice pomohl nám i našim spolupříjemcům – technickým knihovnám ve VÚHŽ Dobrá a.s. a v hutním podnik ArcelorMittal Ostrava a.s., a samozřejmě i našim uživatelům, kterým byl určen především. Projekt jsme úspěšně dokončili a obhájili, ale nová pravidla našemu typu organizace již neumožňují se přímo účastnit podobných projektů.

Namísto financování v rámci dalšího očekávaného pokračování projektu tedy i na nás naplno dolehly důsledky globální hospodářské krize, jelikož všichni naši zákazníci silně zredukovali své dosavadní výdaje na informační služby, často až na nulu.

Nikdo neví, co přijde dál.
1989 i 2009
Cítíme se být podhodnoceni, i když nás jednotliví uživatelé chválí a tvrdí, že si svou práci bez nás nedokáží představit. Osoby, které nás potřebují, nemají rozhodovací pravomoci. Na druhé straně jsou informační činnosti a finanční prostředky, potřebné pro jejich zajištění, pod rozlišovací schopností osob s rozhodovacími pravomocemi.

Tuto práci mohou dělat pouze nadšenci.
Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
ŠKANDERA, Boris. Hra o přežití. Ikaros [online]. 2009, ročník 13, číslo 7 [cit. 2024-12-27]. urn:nbn:cz:ik-13209. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13209

automaticky generované reklamy

Máme zde 1 komentář

Velmi vystizny a krutopravdivy prispevok. Skor sa najdu peniaze na nakup zahranicnych databaz ako na prevadzkovanie a aktualizaciu tych, ktore v Ceskoslovensku vytvarali generacie vysokokvalifikovanych pracovnikov OBIS, ODIS atd. Bolo by zaujimave zistit, kolko takychto - roky budovanych databaz "odislo do nenavratna".
Drzim palce, snad Vase nadsenie raz bude ocenene i osobami, ktore prerozdeluju financie .. :o)