Ve dnech 30. listopadu až 1. prosince 2005 proběhl šestý ročník konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2005. Pořadatelem byl Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, Národní archiv, Národní knihovna ČR a Národní technické muzeum. Celá akce proběhla v prostorách Národního archivu v Praze na Chodovci a zúčastnilo se jí 271 účastníků. Letošní ročník se nesl ve znamení digitalizace, standardizace, dokumentace a zpřístupnění národního kulturního dědictví.

Účastníky přivítal Vít Richter a úvodní slovo přednesl první náměstek ministra kultury ing. Zdeněk Novák, který se zároveň rozloučil, protože odchází na jiné místo.

První příspěvek Plány Evropské Komise pro paměťové instituce patřil Zuzaně Bauerové (MK ČR), který za ni přednesla Marcela Straková (MK ČR). Připomněla, že v roce 2009 by se Česká republika měla stát předsednickou zemí EU. Tato skutečnost ovlivní i otázky kulturního dědictví, jehož postavení je chápáno „jako nekonečný a nevyčerpatelný zdroj informací, dynamického a heterogenního celku, který odráží složitost, přitažlivost a bohatství soudobé společnosti a prostřednictvím nejrozličnějších vněmů a podnětů ovlivňuje naše vnímání, každodenní rituály a utváří tak naší identitu.“ Z. Bauerová dále zmínila i2010: digital libraries evropskou informační společnost pro růst a zaměstnanost s jejími třemi prioritami v oblasti informační společnosti a médií: a) dokončení jednotného evropského informačního prostoru propagujícího otevřený a konkurenceschopný vnitřní trh pro informační společnost a média; b) posílení inovací a investic do výzkumu informačních a komunikačních technologií s cílem podporovat růst, jakož i lepší pracovní místa a zvýšení jejich počtu; c) vytvoření široce přístupné evropské informační společnosti, která bude propagovat růst a zaměstnanost způsobem, který je v souladu s udržitelným rozvojem a který klade důraz na zlepšení veřejných služeb a kvality života. Mezi nejdůležitější programy a aktivity EU patří také Evropská digitální knihovna, která má usnadnit používání multimediálních zdrojů a spojování multikulturních a vícejazyčných prostředí s technologickým pokrokem a novými obchodními modely. Mezi tři základní pilíře patří: 1) digitalizace; 2) zpřístupnění zdrojů kulturního dědictví přes sítě; 3) ochrana a archivace digitálních zdrojů. V listopadu 2005 došlo na setkání ministrů kultury členských zemí EU k rozšíření záběru Evropské digitální knihovny, která byla nově definována „jako společná iniciativa všech paměťových institucí zprostředkujících svůj informační a kulturní potenciál“.

Projekt TEL-ME-MOR byl prezentován v příspěvku Evy Marvanové (NK ČR) nazvaném Evropská digitální knihovna a projekt TEL-ME-MOR. Jde o zkratku The European Library - Modular Extension for Mediating Online Resources (Evropská knihovna - modulární rozšíření pro zprostředkovávání on-line zdrojů). Projekt byl zahájen 1. února 2005 a je financován v rámci 6. Rámcového programu (FP6) EU technologie informační společnosti (IST). Cílem je rozvoj vědeckovýzkumného programu znalostní společnosti v deseti nových členských zemích, rozšiřování informací o příležitostech k účasti v IST aktivitách a podpora účasti institucí v budoucích IST výzvách z oblastí kulturního dědictví a vzdělávání a v neposlední řadě také rozšíření přístupu pro badatele, vědce, studenty, učitele v Evropě k výzkumným informačním zdrojům a materiálům (převážně v digitálním formátu), které jsou ve vlastnictví evropských národních knihoven. Bylo doporučeno využívat portál The European Library (Evropská knihovna), který nabízí přístup ke klasickým i digitálním informačním zdrojům 43 národních evropských knihoven.

Další dva projekty představila prostřednictvím Marcely Strakové opět Zuzana Bauerová (MK ČR) - Evropské projekty digitalizace – MinervaPlus a MichaelPlus. Projekt Minerva Plus navazuje na projekt Minerva (Ministerial NEtwoRk for Valorising Activising in digitisation). Projekt by měl přispívat k ochraně movitého kulturního dědictví a zvyšovat možnosti jeho prezentace pomocí elektronických médií.

Projekt Michael Plus navazuje na projekt Michael (Multilingual Inventory of Cultural Heritage in Europe). Byl vytvořen v návaznosti na projekty v oblasti mnohojazyčné dostupnosti internetových portálů evropských paměťových institucí v rámci programu EK eTen. Pracuje v duchu definice Evropské digitální knihovny, kdy dochází k podpoře všech paměťových institucí a důraz je kladen na mnohojazyčnost.

Romana Křížová (Cross Czech, a.s.) představila Informační portál vytvořený ve spolupráci s Úřadem vlády týkající se finančních zdrojů Evropského společenství a zemí EHP na podporu regionálního rozvoje a mezinárodní spolupráce. Projekt byl zpracován na základě grantového systému Odboru pro informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR – v rámci jeho 1. výzvy a spuštěn v říjnu 2005 v rámci projektu „Informační agentura pro podporu účasti českých subjektů v programech EU“. Portál poskytuje informace o následujících programech: Strukturální fondy ČR (OPRLZ, OPPP, OPRVMZ, OPI, JPD2, JPD3 operační program); 6. Rámcový program Společenství pro vědu a výzkum; Safer Internet Plus; eContent Plus; eTEN; Finanční mechanismy EHP/Norska; EUREKA; SOCRATES II: Comenius; eLearning; Culture 2000. K dispozici je základní popis programu, seznam příslušné legislativy EU a ČR; oficiální pracovní a doplňující materiály k programu (pracovní programy) ke stažení; odkazy na oficiální informační zdroje konkrétního programu; aktuální výzvy k podávání projektu v členění (datum vyhlášení výzvy - název výzvy - priorita - uzávěrka pro příjem projektu - termín vyhodnocení projektu); aktuality o programu a databáze relevantních kontaktů v ČR a v EU k programu.

Martin Hiršal (MI ČR) nastínil Možnosti využití programu eContentPlus pro zpřístupnění kulturního dědictví. Program podporuje systémy digitálního multikulturního a vícejazyčného obsahu (např. geografické informační systémy). Zdůraznil ovšem, že pravidla programu nepodporují vlastní digitalizaci, ale pouze práci s již digitalizovanými daty.

Miroslav Ressler (NK ČR) informoval o Závěrečné etapě koordinační akce CALIMERA a jejích nejdůležitějších výstupech. Doporučení projektu CALIMERA (Cultural Applications: Local Institutions Mediating Electronic Ressource Access) vyšla tiskem. Jejich cílem je poskytnout politikům a odborníkům pracujícím v kulturních zařízeních na místní úrovni (obzvláště v místních knihovnách, muzeích a archivech) ve zhuštěné formě přehled stavu využívání nových technologií. Záměrem je objasnit rozvoj technologií a poskytování služeb, které by uspokojovaly reálné sociální, kulturní a ekonomické potřeby uživatelů.

Marcela Straková popsala možnosti projektu EGMUS – Evropská skupina pro muzejní statistiku a vysvětlila důležitost statistiky v muzejnictví.

Začátek odpoledne byl ve znamení práva. Adéla Faladová (MK ČR) se věnovala s netrpělivostí očekávanému příspěvku s názvem Novela autorského zákona z hlediska knihoven, archivů a muzeí. Novela by měla řešit řadu problémů v oblasti kopírování tiskových rozmnoženin, elektronického dodávání dokumentů a zpřístupňování digitálních kopií. Novinkou budou například poplatky za půjčování knih v knihovnách, které by měla platit knihovna, nikoli čtenář. Z plateb by měly být vyjmuty například školní knihovny, knihovny vysokých škol, Národní knihovna ČR, Moravská zemská knihovna, Parlamentní knihovna a ústřední knihovny sítí (Státní technická knihovna, Národní lékařská knihovna atd.). Platit se bude pouze za absenční výpůjčky. Prezenční výpůjčky a výpůjčky MVS/MMVS nejsou považovány z hlediska zákona za výpůjčku. Jak novela autorského zákona dopadne se dozvíme 18. ledna, kdy by měla být projednávána našimi zákonodárci.

Tomáš Kalina a Miroslav Kunt (oba Národní archiv) se věnovali otázce Pracoviště Národního archivu pro dlouhodobé uchovávání elektronických dokumentů a zaměřili se na Elektronické dokumenty v novém archivním zákonu. Podle archivního zákona je „dokumentem každý písemný, obrazový, zvukový, elektronický nebo jiný záznam, ať již v podobě analogové či digitální, který vznikl z činnosti původce“. Velkým problémem současnosti není předávání dat do archivu, ale jejich čitelnost ve chvíli, kdy již neexistují programy, ve kterých byla data zpracovávána. Dnes je již jasné, že došlo ke ztrátě řady informací z 80. let minulého století. Archivy by tedy měly přebírat databáze dříve než dojde ke ztrátě „archiválií“. Tomu by měla napomáhat nová strategie předarchivní péče. Péče o digitální informace je stejně nutná jako o ostatní druhy archiválií. To se týká hlavně úřadů, politických stran, odborových organizací, nadací atd. Otázkou jsou pak také archiválie nearchivní povahy, tj. evidence obyvatelstva, evidence cestovních dokladů atd. Přednášející skončili slovy „bez vyřešení archivace žádný e-government nebude“.

Stanislav Psohlavec (AiP Beroun) shrnul možnosti projektu MANUSCRIPTORIUM – služba badatelům i správcům dokumentů. Projekt začal vznikat v roce 1992 v rámci světového projektu „Memory of the World“ (Paměť světa). V roce 2005 získal cenu Jikji UNESCO. Zvláště je poukazováno na nadčasovost projektu. V současnosti je kompletně zdigitalizovaných 1700 rukopisů, starých tisků a map, tj. cca 700.000 obrazů. Přístup do Manuscriptoria umožňuje svým čtenářům díky bezplatné licenci více než 100 institucí. Do konce roku 2005 systém provozovala firma AiP Beroun s.r.o., od začátku roku 2006 by mělo dojít ke změně vztahů, kdy se provozovatelem stane NK ČR a firma AiP Beroun s.r.o. pro ni bude tuto službu smluvně zajišťovat. Díky této změně dojde také patrně ke změně politiky v oblasti poskytovaných licencí. Bližší informace a vyzkoušení si přístupu a práce v databázi je možné na adrese http://www.manuscriptorium.com.

Martina Orosová (Archív Pamiatkového úradu SR) představila Informačné technológie v Archíve Pamiatkového úradu SR Bratislava. Hlavním úkolem památkového úřadu je ochrana kulturního dědictví. K uskutečnění tohoto cíle přistoupili k využití výpočetní techniky a vytvořili archivní informační systém, který obsahuje informace o fondech Památkového úřadu SR a krajských památkových úřadů v Bratislavě, Trnavě, Trenčíně, Nitře, Banské Bystrici, Košicích, Prešově a Žilině. Data archivního informačního systému pocházejí z Automatizovaného informačního systému ochrany památek, Ústředního seznamu památkového fondu a Geografického informačního systému kulturního dědictví Slovenska. Výsledkem je Čestné uznání ITAPA 2004 za projekt Archívne fondy na internete a prínos v oblasti budovania užitečného obsahu na internete. Veškeré další informace jsou přístupné na adrese http://www.pamiatky.sk.

Andrej Šumbera ukázal Nové tituly ediční řady Digart – různé možnosti využití zpracovaných dat. Uživatele zaujme spojení moderních technologií a uměleckých a dokumentárních fotografií. Tituly jako Indie, Austrálie a Oceánie, Lapidárium NM, Minerály, Korunovační klenoty či Relikviář sv. Maura zaujmou po všech stránkách.

Stanislav Psohlavec (AiP Beroun) vystoupil ještě jednou se spoluřečníkem Ivo Iossigerem a představili Intenzivní digitalizaci nejen pro Google. Film s ukázkami práce stroje, který dokáže naskenovat 3 000 stránek za hodinu, byl působivý. Rozpoutaná diskuze na téma šetrnosti přístroje k dokumentu při obracení stránek přinesla překvapivé sdělení. Podle obou řečníků je obracení stránek strojem šetrnější než rukou fotografky.

Ján Jurkovič (Slovenské národné muzeum) popsal Implementáciu CEMUZ v muzeách na Slovensku. Účastníky systému CEMUZ (Centrálna evidencia múzejných zbierok) by měla být většina muzeí na Slovensku. V první fázi projektu jde o budování informačního systému muzeí a hlavním cílem je vyřešit aspekty elektronického zpracování sbírek, ke kterým patří intenzivní elektronické zpracování sbírkových fondů muzeí v SR, vybudování centrálního registru muzejních sbírek SR a vytvoření podmínek pro výměnu muzejních informací prostřednictvím internetu. Ve druhé fázi by mělo dojít k vybudování online integrovaného muzejního informačního systému (IMIS). Celkem evidují muzea účastnící se projektu 3 452 546 sbírkových předmětů ve druhém stupni evidence, z nichž je v databázi CEMUZ zaznamenáno již 320 019.

Druhý konferenční den zahájil Dušan Katuščák (Slovenská národná knižnica Martin) svým příspěvkem Stratégia kooperácie pamäťových inštitúcií na Slovensku. Mezi paměťové instituce patří muzea, knihovny, galerie, archivy atd. Muzea na Slovensku mají ve svých sbírkách cca 15 milionů exponátů a 1,5 milionů knih, knihovny mají cca 40 milionů knih a nezjištěný počet kulturních exponátů a jejich obrazů, galerie vlastní cca 200 000 exponátů. Při zpracovávání kulturních památek je nutná a nevyhnutelná kooperace, výměna informací a zkušeností a odstranění všech bariér, které existují mezi paměťovými institucemi. Hlavním strategickým cílem na Slovensku je podle Katuščáka zabezpečení dostupnosti standardů zaměřených na dokumentaci muzejních objektů a snaha o jejich uplatňování na národní úrovni. Dalším krokem je zařazení muzejních standardů do systému norem státního informačního systému SR. Jedním z doporučovaných standardů byl například CIDOC CRM, který má ulehčit integraci, komunikaci a výměnu heterogenních informací kulturního dědictví. Představuje objektově orientovaný sémantický model, který může sloužit ke konvertování do strojem čitelných formátů (XML apod.). Má 81 tříd a 132 unikátních atributů. Dalším doporučovaným standardem byl CCO (Cataloguing Cultural Objects). Možnosti dokumentace byly ukázány na příkladu portálu Slovenská knižnica, který umožňuje přístup do katalogů a ke sbírkovým předmětům řady Slovenských knihoven. Jeho součástí je i portál Memoria Slovaca.

Jindřich Vobora (LSE Integration) se věnoval RFID – efektivní správě a inventarizaci fondů. Systém RFID (radiofrekvenční identifikace) se skládá z radiofrekvenčního čipu, hardwaru pro přenos informací z čipu a softwaru pro ovládání hardwaru a dekódování informací získaných z čipu. Výhodou je, že tyto radiofrekvenční čipy jsou přepisovatelné, tzn. že data na nich uložená se mohou kdykoliv aktualizovat. Řadu knihovníků oslovil doplněk celého systému, tzv. digitální knihovní asistent, což je lehká ruční čtečka radiofrekvenčních čipů, která dokáže čip přečíst bez ohledu na orientaci dokumentů a místo, na kterém je čip nalepen. Umožňuje řadu úkonů jako např. třídění odložených a vrácených knih, vyhledávání špatně zařazených dokumentů a v neposlední řadě i snadnou a rychlou revizi fondu nebo kontrolu jednotlivých regálů.

Internetový průvodce po fondech a sbírkách Archivu hlavního města Prahy byl představen Tomášem Dvořákem (AHMP). Dne 2. května 2005 bylo zveřejněno Archivní VadeMeCum AHMP. Databáze obsahuje popisy 1948 archivních souborů a 132 pomůcek (z celkem 367). Dále pak obsahuje katalogy listin (65 000 položek), cechovních dokumentů (6 000), pečetidel a razítek (500), řádů, medailí a vyznamenání (500); inventáře rukopisů (8 500), pozůstalostních spisů (z OS; 92 000), OV KSČ (12 000), magistrát HMP (1945–1990; 8 000), drobné fondy (pozůstalosti, spolky, školy; 14 000); rejstříky: spolků (18 000), zápisů ze zasedání předsednictva, rady, pléna a zastupitelstva ÚNV, NVP a HMP (1945–1994; 30 000), zápisů porad vedoucích funkcionářů NV HMP (1963–1987; 6 000). Celkem se tedy jedná o 265.000 záznamů a 2.400 obrázků.

Naděžda Andrejčíková (Cosmotron Bohemia Hodonín) přednesla příspěvek na téma Autority a ich úloha při spracovaní muzejních zbierok. Rozebrala, co jsou to autority, proč je nutné o nich hovořit, představila jednotlivé druhy autorit a jejich úlohu při zpracování muzejních sbírek.

Na N. Andrejčíkovou navázal Zdeněk Bartl (NK ČR) s příspěvkem Spolupráce muzeí a galerií v oblasti národních autorit. Soubory autorit jsou v NK ČR budovány od roku 1996 a kooperace knihoven byla zahájena v roce 2001. V současnosti spolupracuje při tvorbě autorit celkem 40 knihoven, bylo podáno téměř 100 grantových žádostí, vyškoleno více jak 300 pracovníků knihoven. Byl podán projekt „Národní autority a jejich aplikace v prostředí muzeí a galerií“, jehož cílem je vytvoření systému národních autorit paměťových institucí, výrazné racionalizování zpracování sbírek knihoven, muzeí a galerií a dosažení unifikace selekčních údajů v bázích paměťových institucí.

Zdeněk Lenhart (CITeM, Moravské zemské muzeum) hovořil na téma CIDOC CRM - konečně řád do muzejní dokumentace? CIDOC CRM se podle Lenharta nesnaží navrhovat, co mají kulturní instituce dokumentovat, ale spíše vysvětlovat logiku toho, co skutečně běžně dokumentují, a tím umožňovat (automatizovanou) výměnu a sdílení obsahu. V tomto příspěvku byl CIDOC CRM velmi podrobně představen. Více informací je možné získat na adrese http://www.citem.cz nebo http://cidoc.ics.forth.gr/.

Petr Přidal (Fakulta informatiky Masarykovy univerzity) předvedl část ze své zpracovávané diplomové práce pod názvem Zpracování a zpřístupnění historických dokumentů s využitím projektu TimeMap. Tento projekt vychází z předpokladu, že existuje velké množství digitálních dokumentů nejrůznějšího typu, které ale neumožňují plnotextové vyhledávání. Pro tyto digitální dokumenty doporučuje Přidal využití georeferencí, kdy si uživatel určí oblast a časový rozsah a pak pomocí plnotextového vyhledávání získá potřebné informace o existenci sbírky a jejím umístění, samozřejmě s popisem. V současnosti je možné prohledávat TimeMapem ve fondech Moravské zemské knihovny testovací vzorek dat - například digitalizované mapy z Mollovy sbírky a staré tisky.

O technologii RETROKON pohovořili Bohdana Stoklasová (NK ČR), Miroslav Bareš (Comdat) a Ivo Brožek (Ústřední knihovna Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně) v příspěvku pod názvem Technologie RETROKON jako komplexní nástroj pro digitalizaci a zpřístupnění katalogů, kartoték a soupisů prostřednictvím internetu. Skenování katalogů v současné době probíhá rychlostí 10 000 lístků za den. Jednotná brána umožňující přístup k naskenovaným katalogům je na adrese http://nris.nkp.cz, kde je vystaveno 45 katalogů z 9 knihoven a uživatelům zpřístupněno 9 439 366 záznamů. RETROKON je komplexní technologie kombinující všechny tři způsoby zpracování (vyhledání a přebírání záznamů, retrokonverze, rekatalogizace) a umožňující jejich řízení. Cílem technologie je převod záznamů do strukturovaného tvaru. Dalším cílem je pak zdokonalení uživatelského zpřístupnění naskenovaných katalogů včetně možnosti objednávání dokumentů z těchto katalogů.

Martin Lhoták (Knihovna AV ČR) informoval o Projektu Digitální knihovna Akademie věd ČR a vývoj systému Kramerius. Digitalizační centrum začalo v Knihovně AV ČR pracovat 1. ledna 2004. Jeho produkce je podle Lhotáka v současné době cca 40–50 000 stran za měsíc. Projekt je řešen v rámci Programu Informační společnost GA AVČR s termínem řešení 2005-2009. Cílem projektu není jen vlastní digitalizace vědeckých publikací vydávaných Akademií věd, ale i výzkum, vývoj a aplikace metod, postupů a nástrojů pro vytvoření Digitální knihovny AV ČR a s ní související infrastruktury. Digitalizačním centrum neslouží jen potřebám AV ČR, ale je k dispozici i dalším institucím.

Martin Vojnar (VKOL) ve svém příspěvku Standardy digitálních knihoven – nové zkratky shrnul problematiku standardů a metadat (popisných, technických, strukturálních a administrativních). Problematiku doplnil standardem METS, což je standard pro zachycení a výměnu metadat v prostředí digitálních a digitalizovaných objektů. Jeho schéma je založeno na XML. Vznikl z iniciativy Digital Library Federation (DLF) a jeho správcem je Kongresová knihovna. METS obsahuje (ale nedefinuje) šest sekcí metadat (hlavička, popisná metadata, administrativní metadata, skupiny objektů, strukturální mapa, chování podle obsahu). Ve shrnutí problematiky pak zazněla nutnost národní koordinace (zvláště mezi paměťovými institucemi), a to koordinace s vazbou na světové standardy.

V posledním příspěvku představila Bohdana Stoklasová (NK ČR) Koncepci trvalého uchovávání knihovních sbírek tradičních a elektronických dokumentů v knihovnách ČR: současný stav a perspektivy. Koncepce vychází ze Státní informační a komunikační politiky - rámce Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2004-2010 (dílčí cíl 23) a v mezinárodním kontextu z Iniciativy EU i2010: digital libraries. Skutečnost, že jsou do budoucna ohroženy jak tradiční dokumenty (papírové - pomalé reformátování a rychlé ztráty dokumentů vytištěných na kyselém papíře, nepapírové – nutnost migrace), tak dokumenty elektronické (digitální a digitalizované), je známa. Tato koncepce ukazuje možnosti, jak tuto situaci změnit. Cílový stav v roce 2010 by pak měl být následující: U digitalizovaných novodobých dokumentů by mělo dojít ke zvýšení rychlosti ochranné digitalizace dokumentů publikovaných v minulosti. U nově publikovaných tištěných dokumentů by měly být vytvořeny podmínky pro jejich odevzdávání pro konzervační účely též v digitální podobě. Velmi rychle (již v roce 2006) by mělo dojít k zakoupení a zprovoznění centrálního datové úložiště pro celou Národní digitální knihovnu. U publikovaných digitálních dokumentů by mělo dojít k zabezpečení a rozvoji v oblasti shromažďování, trvalého uchování a zpřístupňování digitálních dokumentů publikovaných na internetu a omezení nenávratných ztrát této části národního kulturního dědictví. U digitalizovaných historických a vzácných dokumentů by mělo dojít k dalšímu rozvoji Manuscriptoria a integraci dalších digitálních zdrojů v národním i mezinárodním (především evropském) měřítku. Mělo by dojít ke vzniku komplexního virtuálního badatelského prostředí pro oblast historických dokumentů.

Závěrečné slovo patřilo Vítu Richterovi, který poděkoval všem přednášejícím a pozval všechny účastníky na další ročník, který by se měl konal na začátku prosince roku 2006.

Předneseny nebyly dva avizované příspěvky, a to Aleše Grófa (Možnosti využití evropských strukturálních fondů pro ochranu a zpřístupnění kulturního dědictví) a Petra Svojanovského (Dokumentace a evidence movitého kulturního dědictví v rámci programu ISO).

Prezentace jednotlivých řečníků jsou zveřejněny na adrese http://skip.nkp.cz/akcArch05.htm.