Hned na úvod tohoto sloupku by bylo dobré zastavit se u jeho názvu. Pojem databáze elektronických seriálů je poměrně široký a může obsáhnout prakticky cokoli - od nejjednoduššího souboru elektronických seriálů volně dostupných v síti internet až po propracované online plnotextové databáze, či šířeji, služby renomovaných nakladatelů a dalších zprostředkovatelských firem. Samozřejmě se zde zaměříme především na tu druhou jmenovanou variantu, pro kterou se u nás používá i termín elektronické informační zdroje.

O roli elektronických informačních zdrojů, potažmo databází elektronických seriálů v současné praxi knihoven se zde šířit nebudu. Dříve a hlavně lépe to za mě udělala Libuše Pavlicová ve svých loňských sloupcích v Ikarovi. Věnovala bych se spíše srovnání pohledu knihovníků a čtenářů na tento relativně nový typ zdrojů informací.

Databáze elektronických seriálů jsou samozřejmě úzce spjaty s rozvojem techniky a technologií. Především možnost využívat celosvětovou počítačovou síť internet dala tomuto typu zdrojů zelenou. Své produkty tak převádějí do elektronické podoby prakticky všechna významná světová nakladatelství. Jak bylo zmíněno v předešlém sloupku, činí tak v podstatě neradostně pod nátlakem svých zákazníků.

Objevují se však i jiné subjekty, řečeno moderní terminologií, které se věnují přímo tvorbě, distribuci apod. konkrétních databází a doplňují či nahrazují roli nakladatelství, jejichž produkty dále zpracovávají a zpřístupňují. Výsledkem je - trochu nadneseně - to, že uživatel najde v podstatě na jednom místě všechny články k tématu, které ho zajímá.

Po nějakých hodnotných informacích o databázích elektronických seriálů jsem opět lehce zapátrala v zahraničním tisku. (Ale nutno přiznat, že výraz "tisku" tak úplně nesedí, protože data o databázích elektronických časopisů jsem čerpala právě z databází elektronických časopisů, které máme nyní v České republice k dispozici.) Poměrně zajímavé údaje o výhodnosti či naopak nevýhodnosti v porovnání plnotextových databází a tištěných časopisů nabízí článek z předloňského ročníku časopisu Serials review.

Tento článek se věnuje výsledkům studie, která byla provedena - jak jinak - na americké univerzitě, konkrétně v knihovně Kraemer Family Library na koloradské univerzitě v Colorado Springs. Jedním z cílů této studie bylo zjistit, jak dalece jsou pokryty časopisy, které byly v rámci knihovny navrženy k ukončení předplatného, v plnotextových databázích, které měla knihovna k dispozici. K této otázce se ještě vrátíme.

V úvodu článku byly uvedeny odkazy na podobné analýzy či studie, které se plnotextovým databázím věnovaly. Nejen na jejich základě se ukázala čtyři základní hlediska, podle nichž lze plnotextové databáze hodnotit. Patří mezi ně: aktuálnost, pokrytí, grafika a stálost. Přeneseně řečeno: jak brzy ve srovnání s tištěným článkem je dostupná jeho verze elektronická; kolik hlavních článků z tištěného titulu lze najít v elektronické podobě; jak je uživatelsky přívětivé vyhledávací rozhraní a zároveň v jaké kvalitě jsou dostupné grafické prvky (grafy, obrázky, schémata, tabulky atd.); jak dlouho jsou plnotextové verze článků v dané databázi uchovávány.

Tyto znaky zajímají především uživatele. Knihovníci se navíc ptají po ceně a po způsobech archivace. Zajímavostí je, že některé studie, zmíněné v článku, poukazují na to, že cena nemusí vždy naznačit, která databáze je z hlediska uživatelských požadavků nejlepší.

Všechny tyto prvky se ve větší či menší míře, případně v různých obměnách objevují v řadě studií. V citovaném článku jich bylo zmíněno hned několik, od nejstarší z roku 1989 až po studie z konce let devadesátých. Jejich srovnáním se dá vysledovat značný posun v kvalitě a šíři záběru různých databází plnotextových časopisů.

A teď ještě na skok zpátky ke studii knihovny koloradské univerzity. Pro zajímavost tu uvádím pár statistických údajů. Vybráno bylo 79 titulů, které byly určeny ke zrušení a které byly sledovány v pěti vybraných plnotextových databázích v období prosinec 1998 - květen 1999. Z hlediska aktuálnosti bylo u 55 % titulů dostupné poslední číslo v elektronické podobě, u 36 % to bylo číslo předposlední a u zbývajících 6 % čísla starší než předposlední. Další podrobné údaje si můžete prohlédnout v plném textu citovaného článku.

Co nám z toho tedy plyne? Nečekejte nic objevného. Databáze elektronických seriálů se staly součástí i našich knihoven, a doufejme, že nám vydrží. Takové množství zahraničních odborných časopisů bychom v tištěné podobě jen těžko získali. Ačkoli se může počet titulů v databázích měnit, včetně jejich článkového pokrytí, jde zpravidla o změny k lepšímu, stejně jako v případě grafické kvality. Tištěné zdroje v plné míře hned tak nahrazeny nebudou a elektronické časopisy dostupné prostřednictvím různých databází jsou minimálně vhodným doplňkem.