Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Elektronické seriály a OPAC

Čas nutný k přečtení
3 minut
Již přečteno

Elektronické seriály a OPAC

0 comments

Společně s tím, jak se začaly elektronické seriály šířit po síti, objevily se i snahy zachytit je do knihovnických systémů. Už od 90. let minulého století tak lze sledovat různé pokusy, jak toho dosáhnout. V odborných časopisech se objevují příklady knihoven různých typů z celého světa a jejich zkušenosti s touto problematikou.

Na začátku tohoto tématu se nabízí především jedna základní otázka: Mají se vůbec elektronické seriály, potažmo všechny elektronicky dostupné dokumenty zpracovávat do katalogů knihoven? Mají být součástí tzv. OPACu (Online Public Access Catalog - veřejně přístupný online katalog)?

Při hledání odpovědi je potřeba vrátit se znovu k určení toho, co za elektronický seriál považovat, resp. v tomto případě co považovat za zdroje, které by v OPACu uvedeny být měly.

Zopakujme si, že můžeme uvažovat např. o těchto možnostech:
1) primárně tištěné seriály, které mají svou webovskou stránku obsahující pouze základní informace o časopise bez plných textů

2) tištěné seriály, které mají zároveň svou plnotextovou verzi
a. vytvářenou samotným vydavatelem a dostupnou buď volně, nebo v rámci předplatného tištěné verze apod.
b. vytvářenou firmou, která se zabývá zpřístupňováním plnotextových verzí časopisů

3) elektronické seriály bez tištěného ekvivalentu, které mohou být
a. dostupné volně na síti
b. dostupné prostřednictvím placených služeb

První možnost nepředstavuje z hlediska zobrazení v OPACu žádný velký problém. Webovská prezentace má především informativní charakter a je tak hlavně doplňkem bibliografického záznamu tištěného časopisu.

Zajímavější už je situace u plnotextových verzí časopisů. V OPACu by se měla objevit informace o dostupnosti elektronické verze tištěného titulu, kterou má daná knihovna v rámci předplatného. Přístup k ní je zpravidla chráněn heslem, případně je umožněn z registrovaných IP adres. Především u přístupu přes IP adresy je výhodou, pokud OPAC nabízí možnost aktivních odkazů k těmto verzím. Pro uživatele "mimo zdi" knihovny pak poskytuje alespoň informaci o tom, k čemu má daná knihovna přístup.

Zde se také nabízí otázka, zda zpracovávat do OPACu i elektronické časopisy, které jsou dostupné volně a nejsou tedy vázané na předplatné pro konkrétní instituci. Tady je asi obtížné uplatňovat jednotný postup, záleží případ od případu, titul od titulu. V potaz je třeba brát různá hlediska, např. čtenářské využití.

Formát UNIMARC, případně MARC21 používá pro informace o elektronickém přístupu pole 856. Může v něm být uvedena řada údajů, např. adresa elektronického časopisu, tzv. URL (Uniform Resource Locator - unifikovaný lokátor zdroje). Jeden z hlavních problémů uvádění elektronických zdrojů v OPACu je spojen s dynamikou prostředí internetu, která s sebou nese nutnost prakticky neustálé kontroly funkčnosti odkazů. Touto překážkou se zabývala řada odborníků a výsledkem jejich snažení jsou různé další identifikátory, které by měly mít trvalejší charakter, např. systém DOI (Digital Object Idetifier - identifikátor digitálního objektu).

Do OPACu se dostávají také informace o elektronických časopisech dostupných prostřednictvím různých databázových služeb, o kterých byla řeč v minulém sloupku. V České republice se praktickému řešení této otázky věnují např. v Národní lékařské knihovně. V jejich webovské verzi OPACu tak můžeme vidět u záznamů konkrétních časopisů odkazy na vstup do databází, které má NLK přístupné (např. u časopisu Lancet). Čtenářům je nabízena možnost prohledávat daný časopis v databázích buď přes interní síť anebo na internetu z registrovaných IP adres. Odkazy na externí adresy slouží i ostatním knihovnám, které mají databázi také dostupnou, a přes odkaz se dostanou do databáze na své heslo či ze své registrované IP adresy.

Názory na roli OPACu ve vztahu k elektronickým zdrojům se různí. Jedni jsou pro striktní zaznamenání zdrojů, které knihovna fyzicky vlastní, druzí se domnívají, že by v OPACu měly být uvedeny všechny dostupné dokumenty, které odpovídají profilu knihovny. Každá z možností má svá pro i proti. Otázkou také je, zda není lepší vytvářet pro internetové zdroje speciální katalogy, které by lépe tyto dokumenty podchytily. Ale o těch až někdy příště.

Použité zdroje:
1. HRUSKA, Martin. Repote Internet serial in the OPAC? Serial review. 1995, vol. 21, issue 4, s. 68-70

2. MORGAN, Eric Lease. Adding Internet resources to our OPACS. Serial review. 1995, vol. 21, issue 4, s. 70-72

3. ŘÍMANOVÁ, Radka. Katalogizace elektronických periodik v Národní lékařské knihovně. In Automatizace knihovnických procesů : sborník z 8. ročníku semináře pořádaného ve dnech 24.-25. dubna 2001 v Liberci. 1. vyd. Praha : ČVUT - Výpočetní a informační centrum, 2001. ISBN 80-0102-366-4

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
ŠŤASTNÁ, Petra. Elektronické seriály a OPAC. Ikaros [online]. 2002, ročník 6, číslo 4 [cit. 2024-11-28]. urn:nbn:cz:ik-10960. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10960

automaticky generované reklamy