Vážení čtenáři,

určitě si pamatujete doby, kdy v souvislosti s rozvojem elektronického publikování a internetu byly zcela vážně nastolovány otázky zániku klasické knihy. I v Ikarovi se objevily články, ve kterých se autoři emotivně tázali, zda (krásná) kniha přežije rok 2000. Jiní se problematice věnovali o poznání seriozněji, ať už s ohledem na možnosti elektronických knih, vztah elektronického publikování a veřejných knihoven nebo obecnější otázky měnícího se paradigmatu. Téma zůstává živé dodnes – stačí připomenout velmi úspěšnou přednášku Tomáše Řeháka, který velmi názorným způsobem prokázal vliv současných změn na budoucí podobu a roli veřejných knihoven.

Jaký charakter však tyto změny mají? Je nesporné, že exponenciálně roste rozsah elektronicky zaznamenaného a zpřístupňovaného poznání a míra integrace různých typů informačních zdrojů – příkladem toho ostatně je i několik článků v aktuálním čísle Ikara (o elektronické encyklopedii všech biologických druhů na Zemi, o digitalizačních aktivitách Krajské knihovny Františka Bartoše nebo o možnosti vazby mezi záznamy katalogů knihoven a databází plných textů knih firmy Google. Rapidní změny se však netýkají pouze obsahu, ale i technologií. Jednou z posledních novinek je např. čtečka knih s elektronickým papírem (tedy vlastně zařízení, kterému se také říká právě elektronická kniha).

Nezdá se však, že by tento vývoj nějak výrazně negativně ovlivňoval nakladatelskou činnost nebo knižní trh. Alespoň v České republice loni vyšel rekordní počet knižních titulů, knižní veletrhy zažívají solidní zájem (v aktuálním čísle si můžete počíst o pařížském a nezapomeňte se na konci dubna zúčastnit toho pražského), klasické knize v širších souvislostech je věnována setrvalá pozornost odborníků (viz např. poslední ročník konference Kniha v 21. století). Přesto je jasné, že i do této oblasti pronikají dílčí změny, např. v podobě souběžného tištěného a elektronického vydávání některých titulů.

Je jasné, že z hlediska dalšího vývoje jsme teprve na začátku převratných změn, jejichž konec nikdo nedohlédne. Přesto podstoupíme riziko, že se staneme falešnými proroky, a uzavřeme naši úvahu konstatováním, že podle našeho názoru tištěná kniha nezanikne. Jde totiž o příliš dokonalý vynález, naplňující velmi jednoduchým způsobem různorodé funkce a potřeby, než abychom si jej mohli dovolit opustit ve prospěch nehmotných nul a jedniček.